Alessandro Pronzato

Co jsme to jen s evangeliem udělali? „Světlo se ztlumilo, aby příliš neoslňovalo, sůl pozbyla chuti, protože tak to vyžaduje zdravý rozum, střelný prach navlhl, Slovo bylo zneškodněno a paradoxy z evangelia ztratily svou výbušnost.“ Alessandro Pronzato stírá z evangelijních příběhů nánosy prachu a zvykovosti, s níž je většinou vnímáme, takže se nám otevírají v úplně novém světle a průraznosti. Nenechávají nás v klidu. V podání autora jsou pro nás evangelijní příběhy znovu nepohodlné, otřásají našimi stereotypy, provokují nás k reakci a ke změně smýšlení. A jestliže nás tato kniha vyburcuje k přemýšlení a touze po opravdovém životě podle evangelia, pak splnila svůj účel.

„Bez rozjímání bude náš mozek brzy nahrazen kopírkou a zdá se, že to není příliš důstojná výměna“ (Alessandro Pronzato)Kniha obsahuje zamyšlení na každý den v roce, a to z pera autora nebo jeho oblíbených myslitelů. Ve světle evangelia si bere na paškál některé modly a nešvary dnešní doby, přičemž každý měsíc je vždy věnován jednomu nosnému tématu.„Křesťan, který nechce zůstat uvězněn v tenatech dnešní mentality, propadnout se do bažiny banality, být pohlcen chřtánem všeobecného hloupnutí,… ale chce odolávat módám a pomrkávání po vládnoucích božstvech moci, zjevu, úspěchu a peněz, potřebuje znovu nalézt potěšení v přemýšlení a znovu navázat spojení se svým svědomím, příliš často dušeným a téměř utýraným okolním kraválem. //Bratři, víte, že myšlení nejen neškodí, ale naopak prospívá zdraví naší víry?“ (z předmluvy)Alessandro Pronzato (*1932) je italský kněz a publicista. Místní biskup a později i sám papež Pavel VI. objevili jeho literární nadání a povzbudili ho, aby se více věnoval službě pera. Napsal desítky závažných i humorných knih, které jsou překládány do všech světových jazyků.Nedávno vyšla v češtině jeho nejslavnější kniha Provokující evangelia (2012).

Hľadanie stratených čností 2. Známy taliansky spisovateľ Alessandro Pronzato v diele V ústrety človekovi sa svojím často provokatívnym spôsobom zamýšľa nad čnosťami, respektíve nedostatkom čností v živote dnešného človeka a spoločnosti. Odhaľuje nepovšimnuté súvislosti známych skutočností a ukazuje, akou cestou sa možno dostať bližšie ku konaniu a nezanedbávaniu dobra. Lebo každý jednotlivec môže prispieť k tomu, aby náš svet bol ľudskejší.

Povedal som, že budúcnosť patrí starším ľuďom. Nemyslím tým len na kúsok stále väčšieho priestoru, ktorý okupujú na tejto spustošenej zemi, ani to nie je otázka štatistických a neosobných údajov. Starší ľudia sú zdravými nositeľmi hodnôt, ktoré sa strácajú. Sú vlastníkmi múdrosti, ktorú zúfalo potrebujeme.Bolo by načase, aby sme prestali hovoriť o starobe len v zmysle „sociálnych nákladov“. Musíme si uvedomiť, že starší ľudia môžu pomôcť.

Autor na konaní postáv, ktoré stretávame na krížovej ceste, rozoberá ich postoje k Ježišovi. Robí to tak, aby sme sa v nich našli a lepšie spoznali akí sme a koľko lásky nám chýba. Jednoznačne nás vytrhne (ak budeme chcieť) z našej pohodlnosti a ľahostajnosti. Odmena je však veľká – ako vždy po prečítaní Pronzatových kníh – získame radosť a pokoj. Krížová cesta je ilustrovaná pôsobivými fotomontážami.

Prečo ten názov – nepohodlné? Preto, lebo autor sa dotýka najslabších miest nášho praktického kresťanského života. Vyjadruje sa veľmi otvorene a svojimi textami nás prebúdza z našej lenivosti, polovičatosti, povrchnosti. Evanjelium je výzva pre život v pravde, láske a službe, a preto použime Pronzatove rýdze texty na očistenie svojho svedomia - prinesie nám to radosť a pokoj.