Alžběta Johanna Westonia

Kdybychom se vydali dějinami české literatury proti proudu času a pátrali po první významné autorce–ženě, zastavili bychom se na přelomu 16. a 17. století u Alžběty Johanny Westonie (1582–1612). Westonia se narodila v Anglii, ale krátce po narození se přestěhovala do Čech spolu s matkou a nevlastním otcem Eduardem Kelleym, známým rudolfínským alchymistou. Dostalo se jí znamenitého vzdělání, na tehdejší dobu u žen nevídaného, ovládala několik jazyků a již od svých čtrnácti let psala latinské básně, jež u předních představitelů humanistické literatury a vědy vzbuzovaly obdiv a nadšení. Četné příležitostné verše, básně s duchovní tematikou i krátké morality vyšly ve dvou knihách, Poemata (1602) a Parthenicon (1610). Ve svazku Proměny osudu vychází reprezentativní výběr autorčiných latinských textů a jejich českých překladů. K vydání připravil, z latiny přeložil a doslov napsal Eduard Petrů.