Filip M. Antonín Stajner et al.

Životní píseň lásky a oběti stigmatizované Anny Bohuslavy Tomanové. V knize nás Anička Tomanová sama nebo prostřednictvím četných svědků svého života vyučuje důvěrnému a zodpovědnému přátelství s Bohem a s lidmi. Vedle četných svědectví o životě, ctnostech, stigmatech, viděních a zázracích máme k dispozici také její dva vlastní životopisy, které jsou rozsáhle citovány.Obsáhlá vázaná knižní monografie (416 stran křídového papíru) o Aničce Tomanové z Pastvin dosud nejobsáhleji seznamuje s osobností této novodobé české mystičky (1907-1957).Anička zůstala prakticky od čtyř let upoutaná na lůžko a prožila život skryté oběti. Obětovala se za kněze a český národ, a také za mnoho potřebných, kteří se jí svěřovali se svými životními strastmi. Nemocná „Chudobka“ svou průzračnou jednoduchostí připomíná pasáčky z Fatimy.Kdo by očekával, že právě je Pán Bůh vybere pro své plány s lidstvem? Mezi českými světci nacházíme úžasné postavy: knížete, nositele víry, nekompromisní bojovníky s pohanstvím, příslušníky elity národa, statečné kněze nebo odvážné ochránkyně trpících.Tento výčet českých svatých by velmi dobře doplnila právě Anička. V televizním dokumentu o ní z r. 2003 zdůraznil kardinál Miloslav Vlk, že blahořečení člověka invalidního by přiblížilo Církev lidem hendikepovaným, přičemž nejde jen o roli nové přímluvkyně, ale také o silný příklad, vzor, inspiraci a povzbuzení pro všechny lidi, kteří jsou nemocí odsunuti na okraj společnosti.Tento titul vyšiel aj v slovenskom jazyku: Sedmokráska z Orlických hôr.

Životná pieseň lásky a obety stigmatizovanej Anny Bohuslavy Tomanovej. Aničkin život bol piesňou bolesti a lásky, ale tiež piesňou radosti. Radovala sa z kríža, radovala sa z dobroty a lásky milovaného Spasiteľa, z materského Srdca Svätej Panny, Kráľovnej sŕdc, ktorej sa zasvätila ako nevoľníčka. Táto radosť vyžarovala z jej očí i z jej rozhovorov. Rada žartovala a dokázala vtipne rozptýliť starosti a chmáry.Spolu s apoštolom Pavlom mohla smelo povedať: „Oplývam radosťou vo všetkom svojom utrpení“ (2 Kor 7, 4).Milá Aničko-Bohuslavo!Dozněla tvá píseň bolesti. Ale nedozněla tvá píseň lásky. Ta se teprve nyní jasně rozezní v souzvuku s nebeskými duchy u trůnu Krále slávy. Bude to píseň radosti nepomíjející a vrcholné. A budeš dále konat dílo zde v bolestech počaté: svolávat milosrdenství a milost na duše, ktoré zde ve světe zápasí, vyprošovat dítkám, aby si uchovaly lilii čistoty, mládeži, aby se přimkla k Srdci Božského Přítele, kněžím, aby svítili věřícím slovem i příkladem, národu, aby se očistil a spěl k svému povznesení.Mons. Th Dr. Antonín Stříž