Madeleine Delbrelová

Knížka Misionáři bez lodi, která byla publikována mnohem později než jiná díla Madeleine Delbrelové, v sobě má vpravdě prorocký náboj. Vznikla ještě před koncilem, v době, kdy se misijní poslání církve přisuzovalo jen „specialistům“, kteří odplouvali na lodích do Afriky nebo do ještě vzdálenějších končin světa.Ostatní křesťané se v lepším případě o misiích dovídali z věstníků a katolických novin, v horším případě se o ně nezajímali vůbec. Madeleine přichází s tehdy revoluční myšlenkou, že každý křesťan je už svou podstatou misionář. Je povolán mít podíl na šíření radostné zvěsti, a to v jakémkoli prostředí, všude tam, kde žije.

„Pokud je naše víra neslučitelná se současným životem, znamená to, že není tím, čím by měla být, že nedrží krok s dobou. Naše víra by z nás měla udělat ty nejmodernější lidi. Křesťané, církev, dokonce i Ježíš existují proto, aby se ve světě šířila láska.“ (ukázka)Jak žít víru ve společnosti, která s Bohem v každodenní realitě nepočítá? Co mi může dát osobní vztah ke Kristu při střetu s praktickým ateismem?Úvahy Madeleine Delbrelovej o křesťanství v dnešním světě jsou mrazivě přesné, hluboké a zároveň povzbudivé. Důležitým krokem je přestat směšovat víru v Krista s křesťanskou mentalitou. Víra je vztah, který máme opečovávat a každodenně uvádět do života. Mentalita jsou přejímané postoje a zvyklosti: vypadají rozumně a slušně, ale když je neprožíváme, mizí. V každodenním napětí a nárocích, které přináší život, obstojí jen autentické přesvědčení - živá víra.