Romano Guardini

Romano Guardini bol kňaz pracujúci v pastorácii s mladými, a vedúci katedry filozofie náboženstva a kresťanského svetonázoru v Berlíne. Nepriamo pozitívne ovplyvnil veľa známych osobností. Jeho zamyslenia o ruženci sú viac než len duchovnou literatúrou, ktorá má povzbudiť k zbožnosti veriaci ľud. Publikácia Ruženec našej milej Panej je výkladom tajomstiev Pánovho života, ako sú obsiahnuté v modlitbe ruženca, ale obsahuje aj teologické pasáže, o ktorých treba rozjímať, a ktoré nemusí hneď pochopiť každý. Guardiniho úvahy o "Kristovi v nás" hraničia s mystikou a sú vzácnou súčasťou diela. Hoci bol teológom, jeho jazyk je v mnohom zrozumiteľnejší a prístupnejší bežnému človeku ako odborný jazyk iných teológov.

Klasické dílo duchovní teologie (1. vydání 1937), v němž autor podává postavu Ježíše Krista, jak se s ní setkáváme v evangeliích, a poukazuje na tajemství jeho osoby, aniž je chce rušit. Historicko-kritická exegeze přinesla od doby vzniku této knihy mnoho nových detailních poznatků, ale na pozadí současných teologických diskusí o různých podobách Ježíše ve filmu a literatuře zůstávají Guardiniho úvahy podivuhodně aktuální.

„Listy o sebavzdelávaní" nie sú len historickými zapiskami z rokov, v ktorých vznikali. Ešte aj dnes dokážu osloviť mladého človeka. Dokážu mu pomôcť, aby bol človekom a kresťanom. A aby sa stal dobrým človekom a dobrým kresťanom. Možno práve preto sú dnes tieto listy dôležité — dnes, ked tí najlepší z mladých hľadajú akékoľvek východisko k lepšiemu, humánnejšiemu životu...V listoch sa mladým podávajú základy kresťanského života v bežnom, všednom dni. Hovorí sa v nich o slobode, o šírke, ale aj o sile kresťanského dedičstva a kresťanského poslania, ktoré obopína nielen človeka, ale celé národy.Ingeborg Klimmer

Uvedení do školy křesťanské modlitby. Modlitba je vnitřní potřebou, milostí a naplněním – je však také povinností, námahou a přemáháním. Existuje tedy zážitek modlitby, ale také cvičení modlitby; její živý pramen, ale také její škola.

Výbor z díla (1916-1921). Čím déle kdo žije, tím zřetelněji vidí, že jednoduché věci jsou opravdu veliké. Proto je však také přetěžké je zvládnout. Největší úkol duchovní literatury jistě byl mluvit o Bohu tak, aby to lidské srdce bez dalšího pochopilo. Avšak kdo to dokáže?

Listy od Comského jazera, Stroje a človek. V tomto zväzku edície Časové náboženské otázky prinášame Guardiniho dve krátke diela Listy od Comského jazera a Stroje a človek. Ich spoločnou témou je ekológia v najširšom zmysle, teda zamýšľanie sa nad prostredím, v ktorom moderný človek žije.Nad prostredím poznačeným technickým pokrokom, premenou prírody. Nad tým, ako nové technické možnosti vplývajú na kultúru ľudského života. Čitatelia nájdu v nich na svoje otázky poctivé odpovede, ktoré majú čo povedať aj v dnešnej dobe. Guardini hovorí z pozície človeka, ktorý kriticky pozoruje a hodnotí z pozície humánnej zaangažovanosti.

Autor obhajuje nedeľu ako sviatočný deň. Pre kresťanov je toto dielo podnetom a povzbudením nanovo objaviť a pestovať „kultúru nedele."

Myšlenky známého autora se mohou stát inspirací a povzbuzením pro modlitbu růžence.

Odraz Kristova nitra jako poselství pro naši dobu. Romano Guardini je českým čtenářům dobře znám především knihou O modlitbě, která patří mezi nejúspěšnější překladové tituly věnované spiritualitě.V této knize se autor zaměřuje na Otčenáš. Jednotlivé verše této základní křesťanské modlitby posloužily jako inspirace k rozjímání a meditaci.

Krátký text známého německého teologa.

Kniha obsahuje texty, v ktorých Guardini zaujíma stanovisko k zodpovednosti kresťanov vo vzťahu k totalitarizmu akéhokoľvek druhu. Kľúčovými pojmami sú tu sloboda a zodpovednosť. Guardini, ktorý bol v období nacizmu nútený vzdať sa svojho pedagogického pôsobenia na vysokých školách, je hodnoverným svedkom svojich čias. Jeho slová nadobúdajú zvláštny význam a aktuálnosť najmä v súčasnosti, keď neraz zabúdame na minulosť a nedoceňujeme jej závažnosť.

„Boží tvář“, „Srdce a Bůh“, „Jak víme o Bohu“ – to jsou některé názvy kapitol, v nichž se známý filosof a teolog pouští do obtížného úkolu: porozumět tomu, co – jeho slovy řečeno – „přesahuje všechno chápání, a přece je tak blízko, co nevstoupí do určitosti myšlenky, a přece kolem ní zřetelně krouží, je-li správně myšlena.“ Myslet Boha tváří v tvář Bohu – tento naléhavý úkol dnešní filosofické hermeneutiky si Guardini uvědomoval už ve 30. letech. Jeho ojedinělý text je nejen velice srozumitelný a osobně oslovující, ale je i důležitým příspěvkem k dialogu a spolupráci teologie se soudobou filosofií.

Publikace soustřeďuje uměnovědné texty teologa a myslitele Romana Guardiniho (1885–1968), jedné z nejvýznamnějších postav katolicismu 20. století, a zahrnuje oblast Guardiniho myšlenkového odkazu, která dosud nebyla v češtině zpřístupněna. Guardini mj. navrhuje jako jistý ideál rozlišení typu kultového a zbožného obrazu a konstatuje, že kultový obraz v dnešním umění vlastně neexistuje. Na rozdíl od románského a středověkého umění podle něho dnes převládá subjektivní záznam osobní zkušenosti tvůrce. Nicméně abstraktní umění a snad ještě více moderní architektura bez doplňujících obrazů, její schopnost pojednat prázdný prostor podle Guardiniho dokáže znovu a zcela současným způsobem otevírat zkušenost „adventní“ Boží přítomnosti. (Vychází ve spoluprácí s Centrem teologie a umění při Katolické teologické fakultě UK.)

Meditace o podobách mravního života. Guardiniho pozdní dílo Ctnosti (orig. Tugenden, 1963) je zralým plodem myšlení a životních zkušeností hlubokého myslitele. Téma je pojato v šíři a hloubce, která se nedotýká pouze speciálních problémů teologické disciplíny. Problém je tu položen jako něco, co hluboce souvisí se životem a lidskou kulturou obecně. Romano Guardini (1885 – 1968), byl německo-italský kulturní historik a teolog. Byl jednou z nejvýznamnějších osobností katolického intelektuálního života 20. století, jež v době okolo obou světových válek výrazně spoluutvářely duchovní klima a orientaci v Evropě a soudobou evropskou vzdělanost.Roku 1910 byl vysvěcen na kněze a po získání doktorátu (1915) se roku 1922 habilitoval prací o sv. Bonaventurovi. V roce 1923 obdržel katedru filosofie náboženství a křesťanského světového názoru v Berlíně a působil tu až do roku 1939, kdy byl nacisty donucen odejít. Po válce v Berlíně obnovil svou přednáškovou činnost a vyučoval i v Mnichově;