Sergio C. Lorit

Tam pomalá agónie pátera Maxmiliána trvala už tři týdny. Neuvěřitelné! Tři týdny... jednadvacet dní...! Bez kousku chleba, bez kapky vody, nahý v černé tmě páchnoucí podzemní cely, zavřené železnou branou, po dlouhých měsících utrpení pod karabá-čem pochopů, po měsících vysilující námahy nucených prací, páter Maxmilián Kolbe doposud žil se svými potrhanými plícemi!V těchto hrozných jednadvaceti dnech jeho druhové, nevinně odsouzení s ním od Lagerfúhrera Fritsche, aby nejhroznějším trestem pykali za útěk z koncentračního tábora jakéhosi vězně, už zemřeli jeden po druhém, takže, jak bude vypravovat po mnoha letech jediný polský svědek tohoto příšerného mučení, vězeň Bruno Borgowiec, tajemník, tlumočník a hrobník bunkru, na konci třetího týdne zbyli jen čtyři, mezi nimi páter Kolbe.