Ne mečem a měšcem, ale bezbranností lásky

Pacifik Matějka rozčlenil svou práci chronologicky do několika oddílů. Prvý z nich , nazvaný Návrat k počátku líčí původ kapucínského řádu, který je jednou z větví františkánské rodiny a vznikl její reformou v 16. století. Příchodu kapucínů do Ćech je věnována druhá pasáž. Jak již bylo řečeno, stalo se tak 13. listopadu roku 1599 a to na základě usnesení tridentského koncilu o znovuoživení katolického života v naší části Evropy, ovlivněné protestantismem.

Vnější rozvoj česko – rakouské provincie do 19.století je popisován ve třetí kapitole. Autor zde mimo jiné ukazuje na vliv osvícenství, který se neblaze podepsal na životě církve i řádů. Popisuje nátlak, který vyvinul pruský král Bedřich Veliký v roce 1754 na odtržení slezských klášterů od tehdejší Ćeskomoravské provincie s jasným úmyslem oslabit životaschopnost řádu.

V dalších letech museli kapucíni čelit nařízením císaře Josefa II, který velmi omezil styk řeholníků s ústředím řádu v Ŕímě a zasahoval také do řeholních stanov v duchu osvícenství. Josef rovněž nátlakem docílil roztržení provincie na českou a moravskou, aby řád oslabil a postupně likvidoval. Řád měl tehdy 23 klášterů a 7 hospiců, kde se bratři starali o nemocné a staré lidi. Císař Josef nechal zrušit 4 kláštery a 5 hospiců.