Umění stárnout

Málokdo se raduje z toho, že stárne. Své myšlenky na stáří většinou potlačujeme. Lidé mají ze stáří strach. Anselm Grün ve své knize ukazuje, že stáří je pro člověka výzvou a příležitostí právě tak, jako jiná období života. Nabádá čtenáře, aby se svým stářím nakládali odpovědně a byli si vědomi jeho ceny, která spočívá v tom, že stáří je obdobím postaveným víc než ta předchozí na duchovnu, které dává člověku příležitost dalšího růstu a proniknutí do nové hloubky lidského života. To, že je člověk starý, není samo o sobě zásluha, ale zda se jeho stáří stane skutečnou hodnotou, závisí jen na něm.

Stárnout dobře je velké umění. Kdo vnímá jen omezení, která stáří přináší, kdo není schopen přijmout sebe sama v dané situaci, nebude prožívat radost, vděčnost a štěstí. Výzvy stárnutí jsou hlavně tři: přijetí, opouštění, smíření. V nich tkví i šance: Kdo se naučí akceptovat daná omezení meze, přijme sebe se svým stářím, může rozvíjet nové ctnosti, ke kterým stáří vybízí: pokoru, trpělivost, vděčnost, mírnost, pokoj. Kdo se naučí leccos opustit, bude znovu obdarován. Tak jako každému umění i umění stárnout se člověk musí učit a pamatovat na to, že nikdy nebude perfektní, vždycky bude dělat chyby. Pokud se z nich umí poučit, pak ho chyby povedou k moudrosti a ta přece ke stáří patří.