Svätci

Královná mezi úzkostí a něhou. Když se k franskému králi Chlodvíkovi donesla zvěst o proslulé kráse Klotyldy a o její moudrosti se sám přesvědčil, požádal ji o ruku. Klotylda se poté vytrvale modlila, aby manžel přijal křesťanství. Nepolevovala ani tehdy, když byla víra obou vystavena zkoušce při náhlém úmrtí pokřtěného potomka, kdy nahněvaný Chlodvík považoval křest za příčinu neštěstí.Ač populistická beletrie chtěla z královny vykřesat neovladatelnou choleričku, historická svědectví hovoří o vyhraněné osobnosti. Účinně pomáhá těm, kdo se modlí za změnu života nejbližší rodiny. Je patronkou nervózních lidí a nemocných dětí. Svátek má 3. června.

Klariska Kapucínka (1592-1665). V meditativním životopisném pásmu se odkrývají stěžejní body Kristova kříže. Jak ho smysluplně žít ukazuje bohatý život klarisky kapucínky, španělské světice Marie Anděly. V klasických učebnicích spirituality se nazývá učitelkou modlitby liturgie hodin: breviáře.

Matka rodiny. Anna Marie Taigi (1769–1837), římská světice a mystička, charitativně činná, ale především patronka matek rodin (sama měla sedm dětí), patří mezi populární osobnosti z dob napoleonských válek.Že měla dar čtení srdce, byla vyhledávanou rádkyní napříč různými profesemi: od politiků význačných jmen, přes finančníky, samotného papeže, kardinály, i lidi naprosto neznámé. Soucit s nuznými bylo její charisma. Je považována za těšitelku a zprostředkovatelku ve finanční tísni.

Sicilská mučednice. Podrobný popis úcty ke svaté Lucii napříč staletími a uměleckými žánry: v hudbě, v literatuře, ve výtvarném umění. Stopy jejího života jsou epochální.Autorka s vědeckým klidem analyzuje dobové legendy světice. Lucie je patronkou lidí, kteří mají problémy se zrakem. Ale též těch, kteří propadli neřešitelné závislosti na drogách a jiným nabídkám.

Mystička a patronka řádu Německých rytířů. Dorota z Montau (1347–1394), německá mystička, patronka řádu Německých rytířů, osobnost doby prolínání kultur severního Polska a německých hanzovních měst. Matka devíti dětí, choť zbrojíře, a přitom poutnice tajemství Ježíšova života. Svatořečená roku 1976.

Manželka a matka, řeholnice a divotvůrkyně. Rita z Cascie (cca 1370 - 1447) patří mezi nejpopulárnější světice až do dnešních dnů. Pocházela z italské Umbrie. S manželem měli dva syny-dvojčata a byli si oddáni velkou láskou. Přesto musela trpce snášet, když byl její muž ovlivňován renesančními patriarchálními rodinnými vazbami. Když po téměř dvacetiletém manželství zemřel její muž na následky krevní msty, Rita vstoupila do kláštera s řeholí sv. Augustina.V protikladech života nacházela řešení v hlubokém odevzdávání se Kristu, od něhož obdržela také stigmata. Oblíbila si růže - spatřovala v nich symbol jemného Božího jednání. Nepřátelé manžela ji pronásledovali dokonce i v klášteře. Trpělivostí, odkázaností na Boha a hrdinským odpouštěním usmířila "neusmiřitelné". Je záhy považována za patronku neplodných žen, znesvářených rodinných vazeb, patronkou manželů a lidově je nazývána "vytahovačka" z beznadějných situací. Zejména těm, kteří nelétají na křídlech andělů, ale rvou se s obtížemi modlitby, bude text užitečnou pomůckou.Prečítajte si jej životopis v slovenskom jazyku: Svätá Rita - dych odpustenia (2015).

Osvědčená přímluvkyně. Po ztrátě synů a manžela přijala úděl vdovy. Její dřívější palác se proměnil v útočiště chudých a nemocných. V době, kdy Řím strádal politickými spory a lidé houfně umírali na mor, s diskrétní „aristokracií ducha“ slouží nejzapomenutějším. Vnitřně strádala papežským rozkolem a obětovala se za sjednocující koncil, který by vyhojil rány církve. Nepřekvapuje, že je nazvána patronkou Říma. Je osvědčenou přímluvkyní za ty, kteří si zoufají nad ztrátou majetku a jsou nuceni žít v nespravedlnosti.

Mistr v obdarování. Mikuláš, fantastická postava, zralá světecká osobnost z Myry (v dnešním Turecku), nám již od dětských let vstupuje do života. Kniha s bohatými ilustracemi objasňuje četné legendy, které se k jeho obdivuhodnému životu vážou. Autor komentuje také ojedinělou sbírku uměleckých předmětů z mikulášovské tematiky, nacházející se v italském Bari, kde je světec jednak pochován a kde je zároveň největší výzkumné centrum jeho úcty.

Závrať z Boží lásky. Veronika Giuliani (1660–1727), italská klariska-kapucínka, stigmatizovaná mystička, cholerická osobnost paradoxně nepopsatelného klidu a veselí, je chápána jako patronka těch, kdo zakoušejí nedůvěru od nejbližších, anebo jsou vystaveni nesprávným ideologickým postojům, argumentujícím jménem Božím. Autor ve svém líčení uvádí historické údaje nejnovějšího bádání života světice.V našej ponuke nájdete tiež: Krížovú cestu so sv. Veronikou Giuliani (2011).V slovenskom jazyku vyšiel tiež jej životopis: Svätá Veronika Giuliani - Opravdivá učeníčka a Apoštolka Panny Márie (2014).

Gertruda z Helfty (1256-1302). Překlad zásadního díla vynikající osobnosti německé literatury, vzdělané svaté benediktinky z durynského duchovně-kulturního střediska Helfty. Myšlenkový svět Posla je vysoké úrovně, ale přitom je srozumitelný a jasný. Gertruda psala mnoho. Psát pro jiné pro ni bylo oblíbeným skutkem lásky.

Životopis a duchovní podoba jejího díla. Život světice Kateřiny, důvěrně obeznámené s podstatou očistce, je neobyčejně prostý. Paradoxně, ačkoli patřila do společenské vrstvy s celosvětovými styky, nikdy neopustila uličky Janova. Rozpětí však nabyl její vnitřně bohatý život, do něhož přijala „paprsek lásky“, „zbraň Boha“, jenž v mystickém dramatu probodává srdce.Její famózní texty o očistci jsou plné naděje a boří všechna ustálená klišé o takzvané „barokní zbožnosti“. Namísto toho vyjadřují nezměrnou touhu duše po Boží blízkosti: intenzivnější totiž než nesnadné očišťování je rostoucí žízeň po Bohu.Svátek slaví 15. září. Je patronkou lidí s trudomyslností a vágností života.

Životopis a legendy. Patron východní i západní církve, skautů, četných spiritualit a rytířských řádů, hluboce spojený s naší vlastí, jako i s národy Anglie, Gruzie, Kanady, Řecka, Ruska… je představen v sérii životopisů a legend. Po překladech textů z latiny, němčiny a italštiny následují zobrazení ikon i děl výtvarných klasických autorů.Kniha obsahuje aj bohatú obrázkovú prílohu a záložku s modlitbou.

Královna a patronka Polska. Polskou královnu Hedviku z Anjou (1374–1399) někdy zaměňujeme se slezskou kněžnou sv. Hedvikou (1174–1243). Hedvika, dcera uherského krále Ludvíka z Anjou, byla následnicí nejstarší vládnoucí dynastie polských králů Piastovců. Vychována byla v uherském Budíně a Visegradu. Po korunovaci ji ve dvanácti letech provdali za litevského velkoknížete Vladislava II. Jagella. Manžela si musela s bolestí vybojovat, neboť nárok si na ni činil rovněž Vilém Habsburský, jenž prohlašoval, že mu již dala slovo. Hedvika měla zásadní vliv na chod polských dějin. Velkoryse podporovala náboženské a kulturní iniciativy své země. Ve svých 23 letech založila teologickou fakultu na krakovské univerzitě.

Následovnice sv. Veroniky Giuliani. Florida Cevoli (1685–1767), statečná klariska-kapucínka z kláštera v Cittá di Castello, v němž se stala šiřitelkou teologického odkazu mystičky Veroniky Giuliani, příkladně ukazuje na umění diskrétního snášení tíživé nemoci. Jako světice je patronkou trpících v nevyléčitelných chorobách a těch, kteří se pokoušejí o překonávání rozmrzelosti a životní vyhaslosti.

Život, názory a dílo. Teolog naděje, kalábrijský mnich Jáchym z Fiore (cca 1135–1202), který bude brzy blahořečen, je dnes již rehabilitovaný pečlivým vědeckým zkoumáním jeho skutečných spisů.Opěvovaný Dantem jako moudrý muž, nesprávně hodnocený filo­sofy coby „utopický znalec příchodu Antikrista“, myslitel, jenž chtěl hovořit o souvislostech mezi smyslem lidských dějin a chválou za Boží dobrodiní, je představen italským specialistou, který působivě vykresluje jeho značně dramatický život.

(1176-1243). Z němčiny přeložený životopis svaté Hedviky Slezské (1176–1243), tak blízké naší Anežce České, představuje jedinečnou osobnost spojující kulturu několika zemí: Čech, Polska a Německa. Její pozoruhodný život rovněž ukazuje propojení charismatu manželství s impulzy z řeholního života.

Ekumenická dimenze smíření. Polský verbista, ředitel Institutu ekumenických studií, strávil několik měsíců studiem v českých a moravských archivech. Cyrilometodějskou tradici vidí jako důsledek setkání slovanského světa se Slovem Božím. Od samého počátku kulturních dějin dala člověku důstojnost obrazu Božího, apoštolský universalismus a schopnost překonávat bariéry mezi lidmi.