Erich Zenger

Ze skutečnosti, že novozákonní autoři stále znovu formulují a legitimují své vyznání o Kristu pomocí starozákonních textů, v žádném případě nevyplývá, že tím pokládají Starý zákon za překonaný. Naopak je třeba říci: Protože se vedly spory o mrtvého Ježíše, o jeho poselství a život protože jeho zmrtvýchvstání nebylo k dispozici jako prokazatelná událost, hledalo poselství o Ježíši svou legitimitu v hebrejské bibli, která byla považována za nesporný dokument zjevení.Protože novozákonní autoři chápali a hlásali Ježíše jako Mesiáše, Syna Božího, a to jako dědicové izraelského národa, byli nuceni legitimovat ho na základě Starého zákona. Starý zákon je pro ně naprosto nesporným dokumentem Božího zjevení není jedním dokumentem mezi mnoha jinými, je výlučným Božím zjevením v Izraeli.

Takřka z každé stránky Nového zákona je zřejmé, že křesťanství existuje pouze v závislosti na židovství. K tomu, aby se lidem přiblížilo poselství o Božím působení v Ježíši Kristu a skrze něho, se opakovaně a doslova cituje "Písmo" Izraele. Podle "Písma" a "jak je psáno" - jsou formulace, potvrzující autoritu novozákonních spisů. Toto hájila i prvotní církev, když v první polovině 2. století vystoupil syn maloasijského biskupa Markion se svou snahou "odžidovštit" křesťanství... Vlivem II. vatikánského koncilu došlo ve většině křesťanských církví ke změně smýšlení v názoru na židovství a židovské kořeny křesťanství. Tuto změnu lze teologicky nazvat obrácením. To je výzvou, abychom znovu hledali význam takzvaného Starého zákona pro křesťanskou existenci.