Johannes Brantschen

Příběh ztraceného syna. Kniha postních meditací švýcarského dominikána nad podobenstvím o marnotratném synu se dotýká základních duchovních otázek člověka – viny, odpuštění, láskyplného přijetí...V jednotlivých kapitolách, pojednávajících např. o diskrétnosti, bezmocnosti i síle Boží lásky, o odlišném „pracovním“ a „mzdovém“ řádu platícím u Boha, opravuje autor představu, kterou o Bohu mají mnozí lidé: Bůh není mrzutý mravokárce a mstitel, neřídí se podle schématu výkon – odměna, nezatracuje nikoho, ale je skutečně milujícím otcem, který chce, aby šel člověk životem jako svobodný a šťastný.

Utrpenie je jedinou námietkou voči Bohu, ktorú možno brať skutočne vážne. Autor nedáva odpoveď tam, kde sa žiadna odpoveď dať nedá. Čo teda môžeme s bolesťou, smrťou, trápením vo svete robiť?Existuje nádej zoči-voči utrpeniu, ktorá by nebola lacná?Skutočné kresťanstvo je v solidarizovaní sa s tými, ktorí trpia, ako to ukázal Ježiš na sebe – Boh trpiaci s nami, s každým človekom. Poctivý prístup autora s vlastnou skúsenosťou postihnutia k problému bolesti, môže pomôcť mnohým nabrať silu v ťažkých a nečakaných životných situáciách.