Raffaele di Pietri

Opravdu krátký život Antonietty Meo (1930–1937) můžeme vyjádřit dvěma velkými pojmy – radost a naděje. Nennolina, jak jí říkali, zemřela v šesti a půl letech na rakovinu kostí. Když se Nennolina podrobila amputaci nohy (25. dubna 1936), věnovala své utrpení papeži, Církvi, misionářům, africkým dětem, za světový mír a k záchraně hříšníků. Od 15. září 1936 píše láskyplná psaníčka adresovaná především Ježíši a Panně Marii, ve kterých si vyprošovala ustavičnou pomoc pro sebe a své bližní. Po její smrti nacházeli příbuzní na jejím hrobě dopisy od věrných, kteří se jí svěřovali nebo jí děkovali. Lidé se k ní obraceli s prosbou o přímluvy a následovaly zázračné události. Její proroctví „nechám shora padat lilie“ se začalo uskutečňovat.