Memoáry

Projevy papeže a představitelů českého státu a církve. Papež Jan Pavel II. navštívil naši zemi celkem třikrát. Poprvé to bylo v dubnu 1990. Skutečnost, že půl roku po listopadovém převratu byl Svatý otec mezi námi, působila tehdy jako zázrak. Kardinál František Tomášek tehdy přivítal Jana Pavla II. slovy: V osobě papeže nevítám jen významnou mezinárodní osobnost, ale především člověka nesmírně blízkého nám všem, člověka, který se stal papežem z krve slovanské a pochází ze země polské, země posvěcené krví prvního českého biskupa a mučedníka svatého Vojtěcha.Druhou návštěvu u nás papež vykonal v květnu 1995. Jejím hlavním důvodem bylo svatořečení blahoslavené Zdislavy a blahoslaveného Jana Sarkandra. V dubnu roku 1997 u příležitosti oslav milénia mučednické smrti svatého Vojtěcha navštívil Jan Pavel II. Českou republiku potřetí. Důležitým bodem této návštěvy bylo i setkání s mladými lidmi, kteří zaplnili Velké náměstí v Hradci Králové.

Rozhovory na přelomu dvou tisíciletí. Autobiografie slavných lidí jsou oblíbenou četbou. Vede nás k tomu zájmu trocha lidské zvědavosti. Vždyť všichni slavní světa jsou konec konců lidé jako my a rádi bychom je uviděli z tohoto hlediska. Ale má to i hlubší podklad. Když např. W. Churchil napsal své vzpomínky na světovou válku, posloužilo to i k lepšímu pochopení historie. Velké události byly známé, ale teď se zjevilo i pozadí důležitých rozhodnutí. Dozvídáme se nejenom co se stalo, ale také proč se to přihodilo a jakou skutečnou zásluhu či vinu mají ti, kdo tu hráli velkou úlohu. Ten poslední úsudek může být i silně negativní. Ukáže se, že jdou dějiny světa svou cestou a že jednotliví lidé tu jsou jenom jakoby loutky na scéně, která je řízena vyšší zákonitostí.V tomto duchu napsal L. N. Tolstoj svůj pověstný román Vojna a mír. Vědomě si přál dokázat, že i velký Napoleon, když se na něj díváme jako na osobu, znamenal pramálo. Kdyby tu nebyl on, byl by tu jiný, běh světa by šel stejně. Nesmírně větší důležitost tu má masa prostého neznámého lidu, který uprostřed vojny vytváří mír.

Vzpomínky Svatého otce na své krakovské působení předkládá nyní Karmelitánské nakladatelství i českému čtenáři. Kniha nabízí nejen obraz polské společnosti přelomu padesátých a šedesátých let, ale zejména otevřený pohled do srdce Jana Pavla II. Mnoho z postojů a názorů pozdějšího papeže se totiž zrodilo už tehdy v Krakově.

Svatý stolec a komunistické země (1963-1989). Agostino Casaroli, zkušený diplomat Svatého stolce, zahájil z pověření papeže Roncalliho na jaře roku 1963 navazování prvních kontaktů s Budapeští a Prahou, které více než 25 let pokračovaly náročnými jednáními s Maďarskem a Československem, pak s Titovou Jugoslávií, a spletitým vyjednáváním s Polskem.Celý příběh je osobním vyprávěním autora: intuice Jana XXIII., atmosféra II. vatikánského koncilu, trpělivost a houževnatost Pavla VI., pak volba Jana Pavla II. papeže z Východu, který se s rozhodností a v plné míře postavil komunistickému režimu až do pádu berlínské zdi roku 1989.Vyprávění Agostina Casaroliho nás navrací do atmosféry a klimatu evropské politiky, dnes zcela jiné, a nový úhel pohledu na historii 20. století.