Epocha

Uspořádání společnosti i záruka práv skupin a jednotlivců procházejí v historii vývojem. Obdobně je to i s jejich vnímáním a ideologickými či politickými (i vojenskými) boji za jejich změnu. Obsah pojmů se vyvíjí nejen podle toho, do které politické, ekonomické a sociální skupiny člověk patří, ale i podle doby, ve které žije. Nepřicházejí však samy o sobě, automaticky, ale bývají výsledkem násilných (zřídka nenásilných) bojů. Mění se uspořádání společnosti i pohled na svobodu a demokracii (liberální a konzervativní) a způsob jejich prosazování i geopolitické hodnocení jednotlivých států. Lidé si kladou otázku, zda může vytváření (mnohdy striktních) mantinelů přispívat k demokratizaci, svobodě a humanizaci jednání člověka. Hledání smyslu existence, respektive postupu evoluce, si klade z různých úhlů i tato kniha. Možnost, respektive nutnost, volby „komplikuje“ život člověka, uzavírá či otevírá (ne)zvratnost perspektivy další existence i její podobu.

Moderní politologie se rozvinula v 19. století, kdy důraz byl kladen na studium politických systémů. Je to moderní politická věda s odklonem od formalismů k empirickým přístupům. V pojetí autora se jedná i o jakýsi průsečík v civilizačním procesu a reziduální, analytickou a syntetickou vědu a nadstavbu ostatních společenských věd. Přístup Václava Ryneše je i pokusem o metodologii v oblasti geopolitiky, dějin lidské civilizace a antropologie a snahou o celopolitologické pojetí hodnotící civilizační i lokální prostředí různých společenských a státoprávních systémů a jejich vývojových trendů. Pojetí vychází spíše z normotvorného, ale i hodnotového úhlu pohledu a z vyhodnocování reálných civilizačních jevů (geopolitického, společenského a antropologického významu). Toto se projevuje i v úhlu pohledu na civilizační procesy celoplanetárního, lokálního i dílčího významu. Publikace Z dějin lidství v kosmu navazuje na předešlou autorovu knihu Kosmos, civilizace a křesťanství a přibližuje z úhlu pohledu lidské bytosti a společnosti faktor lidství a lidské tvořivé síly v kosmu. Účelem publikace pak není přesvědčit nebo poučovat, ale dát podnět k úvahám, kam může vyústit nebo dospět lidská civilizace v kosmu.

Kniha nabízí širší poučení o starších dějinách východní Evropy, které v současné české historiografii s výjimkou období Kyjevské Rusi stále chybí. Chronologicky je obsah publikace vymezen polovinou 9. století, to znamená dobou, ve které se objevily první zmínky o Rusi, a koncem 16. století, kdy dynastie Rurikovců, vládnoucí v řadě státních útvarů východní Evropy od prvotního ruského státu přes ruské království až po moskevský stát, odešla z historické scény a země se propadla do víru bouřlivých událostí označovaných jako smuta, jež trvaly až do roku 1613. Autorka čerpá z nejnovější, ale také starší historiografie i původních pramenů a informuje o významných událostech a jevech, jež v dávných dobách středověku formovaly dějiny státních útvarů, které postupně vznikaly na daném území, ale většina z nich je už dávnou minulostí. Na stránkách publikace tak ožívají velká jména historie jako svatý Vladimír, Alexandr Něvský, Dmitrij Donský nebo Ivan IV. Hrozný a mnoho dalších. Text je bohatě doplněn mapami, rodokmeny a ilustracemi z dobových pramenů. Tato kniha je prvním svazkem ambiciózního projektu mapujícího dějiny východní Evropy.

Kniha se zabývá obrazem každodenního života československých bombardovacích osádek (nejen) ve Velké Británii od založení 311. perutě až po konec války. Nezapomíná na bojové mise nad okupovanou Evropou ani nad moři a oceány, přesto její těžiště leží spíše v objevování toho, jak piloti, navigátoři a palubní střelci žili, co jedli, jak trávili volný čas a jak moc či jak málo jim přirostlo ostrovní království k srdci. Jejich hrdinství, pro ně většinou tak samozřejmé, se zde sráží se strachem a konečně se smrtí. Kniha by měla ukázat, že i ve válce existuje něco jako všední den a o hrdinství se nemusí vždy jen nahlas mluvit.

Kniha je koncipována jako soubor základních informací o aktuální situaci více než pěti desítek evropských etnik bez vlastního státního útvaru a užívajících regionální jazyky. Národy bez vlastního státu jsou mnohdy handikepovány, totéž se týká i mluvčích regionálních jazyků. Z politické praxe je ovšem zřejmé, že jen malá část z tisíců etnik světa může vlastní národní stát vytvořit.Pětapadesát představených případových studií si blíže všímá minoritních etnických populací a regionálních jazyků z rozličných koutů Evropy. Cílem publikace je umožnit pohlédnout na evropský kontinent z jiné perspektivy, než bývá obvyklé. Jako určitý pandán a komparační materiál jsou představeny také tři příklady z jiných kontinentů.

Karibská krize. Třináct dnů od 16. do 28. října 1962. Lidstvo se ocitlo pod bezprostřední hrozbou jaderné zkázy. Dramatické události, od nichž uplynulo šedesát let, zůstávají vážným varováním do současnosti. Autor v nové publikaci podává čtivou formou riskantní, proměnlivý a nejistý ráz krizové situace s jejími zvraty, záměrnými i náhodnými kolizemi a hrozbami z pozice síly. Kniha je výsledkem letitého bádání, jehož vydání se autor bohužel už nedožil.

Karel Richter, spisovatel a rodák z Chlumce nad Cidlinou, ve své autobiografii přináší vzpomínky na radostné dětství ve východních Čechách, na bolestný život za německé okupace i na nastolení nových poměrů po komunistickém převratu v roce 1948. Líčí všední život vysokoškolského studenta v padesátých letech, vzpomíná na své učitele, první zaměstnání i kariéru vědeckého pracovníka v československé armádě. Právě díky své profesi měl možnost setkat se s množstvím bývalých legionářů, a především pak s příslušníky československé zahraniční armády za druhé světové války – generály Karlem Klapálkem, Vilémem Sacherem a dalšími. Velká pozornost je věnována událostem roku 1968, rozhovorům s Josefem Smrkovským a dalšími představiteli pražského jara, práci na pamětech prezidenta Ludvíka Svobody a zážitkům z doby, kdy autor pracoval coby osobní sekretář kosmonauta Vladimíra Remka…Autorovou ambicí není pouze vylíčit své vzpomínky a zkušenosti, ale předat svědectví o proměnách složité doby, o vzedmutí a opětovném potlačení svobodného ducha společnosti, a v neposlední řadě zprostředkovat dosud neznámé osobní vzpomínky význačných osobností, s nimiž se setkal.

Korejská válka byla skutečnou horkou fází začínající studené války. Byl to mimo jiné i Stalinův pokus o rozšíření sovětského vlivu na Dálném východě. Těžiště knihy zkušeného autora a historika profesora Nálevky však nespočívá jen v rekonstrukci průběhu válečných událostí na Korejském poloostrově, ale také v rozboru diplomatických souvislostí tohoto konfliktu. Zpřístupnění sovětské, severoamerické a částečně i čínské dokumentace, například rozsáhlé korespondence mezi Stalinem a Mao Ce-tungem, umožnilo detailnější poznání této dosud málo známé kapitoly dějin této války. Publikace přináší i nové poznatky o přímé sovětské vojenské účasti. Součástí textu je i kapitola o formách československé pomoci severokorejskému režimu.

Plány, opatření a názory zastupujícího říšského protektoraReinhard Heydrich nastoupil do funkce zastupujícího říšského protektora 27. září 1941 a setrval v ní do 4. června 1942, kdy zemřel na následky atentátu spáchaného na něj parašutisty Jozefem Gabčíkem a Janem Kubišem o osm dní dříve. Během svého působení na Pražském hradě se Heydrich věnoval nejen krvavé represi proti odbojným Čechům a „konečnému řešení židovské otázky“, ale také problematice přestavby správního aparátu a zajištění fungování protektorátu jako „zbrojnice třetí říše“. Toho všeho, ale i jiných problémů a plánů, se týkaly jeho známé, méně známé i zcela neznámé projevy a stati, jež vznikly v Praze a které nyní poprvé vycházejí v souborném vydání v češtině. Vedle toho kniha přináší pohledy na Heydricha – formulované po jeho smrti – ze strany jiných vysoce postavených členů SS. Samostatnou kapitolu pak představuje pojednání o Nadaci Reinharda Heydricha, která až do posledních válečných dnů působila v Praze.

Věděli jste, že v americkém Chicagu žilo před první světovou válkou přes sto tisíc Čechů, a jednalo se tak o třetí největší české město po Praze a Vídni? Slyšeli jste o havárii parníku Eastland, kterému se také přezdívá český Titanic? Víte, že v USA existuje Český národní hřbitov? Možná vás také překvapí, že roku 1931 se stal Čech dokonce chicagským starostou. Monografie Česká Amerika: Naše Chicago přináší komplexní pohled na vývoj české komunity v americkém Chicagu v časovém horizontu 1848–1945. Stěžejní část publikace je věnována socio-kulturnímu, hospodářskému a politickému vývoji české menšiny z etno-historického pohledu.

Kniha popisuje část retribučního soudnictví, jímž domácí poválečná spravedlnost reagovala na zločiny spáchané v temném období našich dějin, vymezeném dekrety prezidenta Edvarda Beneše mezi 21. květnem 1938 a 31. prosincem 1945. Nosnou částí díla je analýza spisů všech zločinců, jimž Mimořádné lidové soudy v Plzni a v Klatovech uložily trest smrti, zpracovaná do zhuštěných kazuistik a syntetizovaná v závěrečných kapitolách knihy. Hrdelních trestů bylo navrženo 60, avšak tři zločinci, všichni u MLS v Plzni, trestu právem či neprávem unikli. V českých zemích šlo celkem o 713 hrdelních ortelů. V průběhu psaní díla vyvstala otázka, do jaké míry se československé retribuční spravedlnosti podařilo vyrovnat s tragickým obdobím našich dějin, jaké měla kladné a jaké záporné rysy a zda snese srovnání s výsledky československé a české spravedlnosti pozdějších období. V závěru knihy autor hypoteticky uvádí, že retribuční soudnictví, reprezentované lidovými soudy v Plzni a Klatovech, může při všech svých chybách a nedostatcích být inspirativním příkladem pro moderní justici, která se nevyrovnala se zločiny naší minulosti tak, jak by to potřeba mravní obrody národa po těžkých obdobích obou totalitních režimů zasluhovala.

„Říkám pravdu. Vítězství u Peterwardeinu a dobytí Temesváru jsou dva zázraky, jež lze mnohem lépe potvrdit než ty z dávných časů.“ Francouzský vyslanec nepřeháněl, když použil tato slova o tažení císařského vrchního velitele Evžena Savojského proti osmanské říši v roce 1716. Následná bitva svedená s Turky u Bělehradu navíc dokázala, že princ Evžen má na zázraky patent. Tím předešlým byl jeho odhad evropských poměrů v čase končící války o španělské dědictví a vlekoucího se konfliktu známého jako velká severní válka. Tehdy totiž přinutil pozvolna se vzpamatovávající osmanskou říši k válce, přesvědčený, že tak na dlouho zbaví habsburské soustátí dávného nebezpečí „machometánských psů“. Jeho tažení tak přineslo jedinečnou ukázku toho, co to znamená, když válku vede geniální voják bez vměšování politiků.

Autor předkládá úvahu o vesmíru, lidské civilizaci a v druhé části o fenoménu křesťanství v lidských dějinách. Z politologického, filozofického a dějinného úhlu zaujímá stanovisko ke třem mimořádným událostem v kosmickém prostoru. Předkládá vizi života ve vesmíru, vývoj civilizačních forem a možného života ve víře, ale i v bezvěrectví. Poukazuje na lidskou kreativitu, na vstup křesťanství do civilizačního procesu, na vizi rovnosti před Bohem, vizi mezilidské solidarity či možnou symbiózu náboženského a vědeckého přístupu k základním otázkám lidské existence a perspektivy. Z pozice křesťanského demokrata předkládá ucelený úhel pohledu na vývoj lidské civilizace v kosmickém prostoru, na kreativitu, víru, naději a lásku.A byť autor nezastírá své náboženské přesvědčení, zároveň ponechává diskusní a intimní prostor čtenářům pro hledání a nalezení svého životního stylu a postojů. V publikaci jsou kladeny veřejnosti otázky životní existence, proč a z jaké příčiny, důvodu a účelu lidská bytost existuje v časoprostorových jednotkách kosmu.

Tak jako se Waterloo stalo v obecném povědomí synonymem pro porážku, Lepanto – námořní bitva Osmanů s benátsko-španělsko-papežskou koalicí vystupující jako tak zvaná Svatá liga – vstoupila do dějin jako „bod obratu“. Byť se bojovalo na moři, nechyběli u toho ani čeští rytíři Řádu sv. Jana Jeruzalémského, johanité – pánové z Vartenberka a Házmburka. Byli to příslušníci tohoto řádu, kdo pár let před Lepantem obranou Malty zabrzdil osmanskou expanzi do západního Středomoří, kdo začal onen dlouhotrvající obrat od ústupu před militantním islámem k jeho zadržování, jež později přešlo v jeho zatlačování. Nikoli náhodou zdobí oltář kostela Panny Marie pod řetězem poblíž Karlova mostu v Praze obraz Karla Škréty věnovaný Lepantu. Je svědectvím o českém příspěvku v tomto „svatém boji“.