Karolinum

Kláštery na hranicích a za hranicemi Čech představují doplněné a rozšířené vydání třetího dílu souboru Dějin cisterckého řádu v Čechách (1142–1420), který původně vyšel v roce 2009. Oproti prvnímu vydání byl tento svazek doplněn o výsledky dalšího studia pramenů, stejně jako o nové poznatky české i zahraniční literatury. V první části se čtenář seznámí s osudy dvou klášterů, jež ve středověku patřily k Českému království, změnou zemských hranic se však dnes nacházejí mimo území Čech (Marienthal v Sasku, Žďár nad Sázavou na Moravě). Prostřední část knihy se zaměřuje na kontakty českých opatství s cisterckými kláštery v okolních zemích. Nově se zde objevují pasáže věnované vazbám českých řádových domů k jejich mateřským klášterům na území dnešního Německa a Rakouska. Významně byl doplněn exkurz Pohřby českých princezen a dalších členů rodů vládnoucích v Čechách v cisterckých klášterech. Závěr publikace tvoří čtyři kapitoly zaměřené na německé a rakouské řádové domy, které měly ve středověku v Čechách svou pozemkovou držbu (Waldsassen, Altzelle, Grünhain, Zwettl). Tyto kapitoly jsou výrazně stručnější než pojednání o klášterech Marienthal a Žďár, neboť jejich záměrem je představit především vazby těchto institucí k českému prostředí. Text doplňuje bohatý ilustrační materiál (107 fotografií a 23 map a schémat), který představuje významnou složku díla. Kniha vychází v nové grafické úpravě, s řadou nových fotografií a map.

Kniha analyzuje disparátní vývoj náboženství, církví a religiozity v České a Slovenské republice po rozpadu společného státu. Zatímco česká společnost je jednou z nejsekularizovanějších společností světa, na Slovensku náboženství už tradičně hraje významnou úlohu ve veřejném prostoru. Je to však celá pravda a vystačíme s tím, že všechny rozdíly připíšeme historickému dědictví? Po přiblížení odlišné historie a společenského postavení církví a věřících v obou zemích autor podrobně analyzuje vývoj vztahů mezi státem a církvemi, jejich financování a ekonomický provoz, církve jako náboženské organizace a jejich společenské a kulturní působení, stejně jako proměňující se religiozitu a názory veřejnosti. Ukazuje, že v obou společnostech se prolínají sekularizační i desekularizační tendence a že české a slovenské církve, ale ani jejich sekulární protějšky často nedokázaly adekvátně reagovat na aktuální společenské potřeby. Hledání individuálně i společensky přijatelného (postoje k) náboženství naší doby je tak zřejmě ještě před námi.

Kniha přináší studie, které byly publikovány v posledních dvou dekádách v českých i polských časopisech a sbornících. Věnují se různým aspektům cisterciáckého řádu (například vizitacím, medicíně, politickým aktivitám) a prostředí panovnického dvora krále Václava II. (1283-1305), mimo jiné pozapomenuté osobnosti Jana z Ostrova. Obě témata se prolínají v závěrečné části věnované kronice Chronicon Aulae Regiae.

Kniha je první monografií věnovanou kazatelství Jednoty bratrské v 16. století v kontextu reformační, humanismem ovlivněné homiletiky. Nabízí výsledky nejnovějšího výzkumu. Kriticky se vyrovnává se starším obrazem bratrského kazatelství a vede dialog se současnými interpretačními přístupy. Nové pohledy otvírá na základě rozboru nejstarší dochované postily Jednoty bratrské, identifikované Jiřím Justem roku 2012 a známé pod označením Summovník. V křivoklátském vězení ji sepsal bratrský biskup Jan Augusta (1556/1557), tiskem vyšla pod názvem Knihy služby slova Božího (1570). Autorka představuje postilu jako výsledek Augustova reformního homileticko-liturgického programu, v němž je tradiční rozvrh církevního roku a perikop upraven podle článků Apoštolského vyznání víry. Hledá odpovědi na otázky, co vedlo ke vzniku této koncepce, jakou povahu mají jednotlivá kázání, jaké jsou jejich teologické důrazy a jaký ideový záměr sleduje postila jako celek. Zkoumá důvody jejího odmítnutí vedením Jednoty i dílčí recepci v bratrském kazatelství. Pozoruhodný myšlenkový ohlas Augustova kazatelského programu nachází v díle Jana Amose Komenského. Kniha je doplněna obrazovou přílohou a přehlednými tabulkami.

Média utvářejí současný obraz o křesťanských církvích i jemně formují přístup publika, zároveň odrážejí stav společnosti a jejích postojů k náboženství. Jakým způsobem dnes sdělují křesťanské hodnoty a principy, jak komunikují s věřícími a jak se sekularizovanou veřejností? Jaká témata a proč se medializují? Kolektivní monografie přináší srovnání situace u nás a na Slovensku a poskytuje vhled do různých společenských oblastí, které s mediálním obrazem církví souvisejí.

Kniha Martyr Christi je životopisnou a v širším smyslu i historickou studií, jež je věnována katolickému knězi, jezuitovi, věhlasnému kazateli a redaktorovi Adolfu Kajprovi (1902–1959). Životopisné kapitoly doplňuje stručná informace o pověsti Kajprovy svatosti a mučednictví a prezentace a soupis jeho písemného díla. Přílohy tvoří co nejúplnější přepis dokumentů, které zásadním způsobem dokládají Kajprův životní běh a poskytují jeho autobiografická ohlédnutí nebo svědectví druhých osob o tom, co s ním prožily, jak si ho pamatovaly a jaký k němu měly vztah. Odborná monografie má vedle striktně vědeckých účelů sloužit rovněž beatifikačnímu procesu Adolfa Kajpra.

Kniha Marie Zimmermannové je věnována odbornému dílu Josefa Hronka (1890–1954), řádného profesora katechetiky a pedagogiky na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze. Kromě biografie podává zevrubný přehled Hronkova díla a seznamuje s oborovým kontextem, v němž působil. Jádrem monografie je tematická analýza Hronkova katecheticko-pedagogického díla a jeho zhodnocení vzhledem ke stavu soudobé teologie i pracím Hronkových souputníků. Ukazuje Hronka jako výraznou vědeckou osobnost, jejíž dílo bylo dosud neprávem opomíjeno. Knihu doplňují rozsáhlé přílohy.

Monografie nabízí zevrubné seznámení s životem Josefa Zvěřiny v letech 1913–1967, předkládá celoživotní bibliografii jeho publikovaných prací (včetně samizdatu) a rukopisných, resp. strojopisných materiálů, a poskytuje diachronní analýzu tohoto materiálu. První dva aspekty, třebas relativně samostatné hodnoty, slouží aspektu třetímu: biografická a bibliografická studie plní propedeutickou funkci ve vztahu k uchopení Zvěřinovy reflexe. Dějiny osoby a jejího díla se tak stávají dějinami poznání, jímž žila. Právě výjimečná souvislost mezi Zvěřinovým životem a jeho reflexí je naznačena slovy „odvaha být církví“, jimiž on sám nazval jednu ze svých nejslavnějších studií a jež jsou vložena do názvu celé knihy. Napovídá se jimi, že Josef Zvěřina „byl církví“ zcela mimořádným způsobem a toto „bytí církví“ také reflektoval.

Německá barokní kázání vzniklá v českých zemích představují dosud jednu z méně probádaných oblastí filologie i dějin teologie. Tato edice bohemikálních tisků, dominikánských duchovních promluv z let 1715–1761, přibližuje téma prostřednictvím několika konkrétních ukázek. Kniha obsahuje komentovaná vydání čtyř německých a čtyř českých textů svátečních a příležitostných kázání z fondu historické knihovny řádu bratří kazatelů v konventu sv. Jiljí v Praze. Německé promluvy jsou opatřeny zrcadlovými překlady a edici doplňuje rozsáhlá úvodní studie. Kniha je určena jak odborníkům, tak laickým zájemcům o barokní homiletiku.

Nová monografie Ctirada V. Pospíšila přináší podstatné rozšíření předchozích výzkumů v oblasti vztahů katolické teologie k poznatkům přírodních věd v minulém a předminulém století. V první části autor představuje poměr dobové teologie k astronomii a neshledává zde sebemenší konflikt. Druhá část pojednává o postoji teologie k evoluci v oblasti fauny a flóry. I zde se rýsuje značná otevřenost k faktu evoluce, nikoli však k jejímu materialistickému pojetí. Hlavní třecí plochou byla vize evolučního vzniku lidstva, která vyvolávala bouřlivé diskuse nejen v oblasti teologie, ale také mezi představiteli jiných vědních oborů. Autor zachycuje nejen postoje českých teologů, ale také těch, kdo tuto koncepci vzniku lidstva propojovali s křesťanskou teologií stvoření a antropologií již od posledních desetiletí 19. století a na počátku století dvacátého. V českém prostředí doposud zcela nezpracovaná tematika s řadou přínosů i na poli mezinárodního bádání dokládá, že postoj teologů nebyl zdaleka jednoznačně zamítavý a že již od dvacátých let minulého století bylo přijímání vzniku lidského těla evolucí vcelku běžným standardem katolické teologie stvoření zejména v německy mluvících zemích a ve spojitosti s tím i v Čechách a na Moravě.

Publikace Psychické deprivace v dětství J. Langmeiera a Z. Matějčka zaznamenala již po svém prvním vydání v r. 1963 značný ohlas. Průlomová práce, ve které autoři citují díla západních expertů i výsledky z vlastní praxe s ohroženými dětmi, popisuje pojem psychické deprivace u dětí v ústavní péči a nepříznivých rodinných poměrech. Metodologicky důkladné dílo se nezastavuje u odborného posouzení problému, ale klade do popředí zájmy dítěte a humanistický přístup. Oba autoři se u nás významně zasloužili o to, aby se péče o opuštěné děti sestávala z vhodné kombinace péče ústavní a podporované péče rodinné či pěstounské. Ovlivnili též zakládání prvních SOS dětských vesniček. Psychická deprivace v dětství je stále doporučovanou základní literaturou pro studenty psychologie, pedagogiky a sociologie, ocení ji však každý, kdo se věnuje problematice ohrožených dětí. Čtvrté vydání díla je opatřeno předmluvou profesorky Vágnerové a aktualizovaným výběrem literatury k tématu.

Kniha profesora Univerzity Karlovy v Praze Bedřicha Moldana je druhým, rozšířeným a aktualizovaným vydáním úspěšné publikace, která za rok 2009 získala Cenu rektora Univerzity Karlovy za nejlepší monografii v oboru přírodních a lékařských věd. Základním konceptem knihy zůstává i nadále pojem antropocénu. Oproti prvnímu vydání však došlo k výrazné změně jejího uspořádání. Ve čtyřech oddílech podává přehled o dnešním světě v historické perspektivě z hlediska vztahu člověka a přírody, přičemž se zaměřuje na základní hnací síly současného vývoje; pojednává o současném stavu zemského systému, jehož jsme součástí, a o vyhlídkách do budoucnosti; a představuje rozbor reakcí lidské společnosti na environmentální situaci, jakým způsobem se tyto reakce utvářely a jak se uplatňují v různých oborech lidské aktivity.

Kniha nabízí úvod do teologické reflexe vztahu křesťanství k jiným náboženským tradicím v katolické perspektivě. Představuje dějiny tohoto vztahu a definuje teologický základ křesťanského přístupu k náboženské pluralitě. Stranou neponechává ani současné teologické přístupy a některé otevřené otázky, s nimiž se setkáváme v rámci mezináboženského dialogu (zjevený charakter, spásonosnost a pravdivost různých náboženských identit).

Dvacet let ekonomie na Univerzitě Karlově. Soudobá ekonomie očima tří generací předních akademických představitelů působících na Institutu ekonomických studií shrnuje příspěvky z konference 20 let poté, konané při příležitosti 20. výročí vzniku Institutu 18. října 2010. Sborník představuje tematicky různorodé texty – příspěvky historizující, bilancující i příspěvky orientované na vývojové proudy nové ekonomie, které vycházejí z neoklasické mikroekonomické teorie, stejně jako články věnované krizi v ekonomii posledních několika let. Práce je inspirována hledáním zdrojů a součástí ekonomie, která byla budována na Institutu ekonomických studií, na druhé straně pak praktickými zkušenostmi a výzkumem jednotlivých přispěvatelů. Sborník zároveň shrnuje otevřené otázky interpretace zdrojů identity ekonomické teorie a hodnotí předešlá dvě desetiletí od vzniku Institutu ekonomických studií FSV UK, jeho úspěchy na mezinárodní scéně, výzkumné zaměření i interdisciplinaritu, stejně jako jeho směřování do budoucna.

Teoretické koncepce a jejich autoři. Publikace mapuje významné teoretické trendy, jež ovlivňují charakter sociologie na počátku 21. století. Je určena studentům, kteří mají tuto problematiku ve svých studijních osnovách, i všem ostatním zájemcům z řad odborné i širší veřejnosti. Jednotlivé kapitoly referují o klíčových postavách soudobé sociologie, jakými jsou Immanuel Wallerstein, Zygmunt Bauman, Alvin Toffler, Niklas Luhmann, Richard Münch, Anthony Giddens, Manuel Castells, Ulrich Beck, Axel Honneth, Nancy Fraser, Amitai Etzioni. Teorie těchto autorů významným způsobem zasahují do aktuálních diskusí o povaze soudobého světa a mají často - nikoli však ve všech případech - i určité politické konotace.

Teorie sociálního jednání a sociální struktury. Série učebních textů je zaměřena na aktuální otázky soudobé sociologie; druhý díl se tematicky orientuje na problematiku sociálního jednání a sociální struktury. Komplikovaný a nejednoznačný vztah mezi těmito dvěma klíčovými pojmy představuje už po mnoho desítek let pro teoreticky orientovanou sociologii intelektuální výzvu. Publikace zahrnuje rozmanité, v celku dosud nezpracované spektrum přístupů (od neopozitivismu, přes mikro- a makrosociologii až po diskurzivní analýzu či teorii her), reprezentované též různorodým autorským kolektivem zkušených specialistů i nadějných autorů mladší generace. Kvalitní texty jsou určeny jak studentům, kteří již mají základní znalosti oboru a chtějí se seznámit s novými tématy, tak sociologům a dalším odborníkům, kteří si chtějí udržovat kontakt s aktuální teoretickou sociologií, jejími problémy, polemikami a vývojem.

Diagnózy soudobých společností. Třetí svazek učebních textů ze soudobé sociologie přináší stati, jejichž společným jmenovatelem je problematika aktuálních procesů probíhajících v soudobých společnostech. Publikace obsahuje texty zabývající se sociální změnou, teorií postindustriální společnosti a společnosti vědění, dále ekologickou problematikou, koncepty práce a kvality života, sociálním státem či koncepcí společnosti prožitku a narcismu. Další kapitoly se věnují teorii kultury, civilnímu náboženství, mediální realitě, multikulturalismu a jiným rizikovým oblastem, konfliktům a střetům v období postmoderny a globalizace.

Komunikace zaujímá v dnešní společnosti přední postavení a nejinak je tomu také v katolické církvi. I tady se v posledních letech musely udát změny, aby církev dokázala držet krok s moderní dobou. Předkládaná kolektivní monografie představuje tuto problematiku zblízka a to v různých sférách lidského dění, například jako komunikaci s médii, nebo rozebírá trendy v jazyce českém, které se promítají do církevních výrazů. Dále hledá odpovědi na otázky typu, jak církev reaguje na používání a na vliv sociálních sítí a co na to říká její nejvyšší představitel papež František? Pro úplnost přináší monografie i myšlenky a názory Mons. Tomáše Holuba, současného generálního sekretáře České biskupské konference. Uvažuje o silných a slabých stránkách církevní komunikace a přibližuje plány katolické církve do dalších let.

Monografie je první původní českou prací, která se v takové hloubce a takovém rozsahu zabývá jednou z nejvýraznějších postav raného křesťanství Pavlem z Tarsu.Tento vzdělaný diasporní Žid se po setkání se zmrtvýchvstalým Pánem stal zřejmě nejhorlivějším hlasatelem evangelia a právě díky jeho nasazení a schopnostem se nová víra úspěšně prosadila v pohanském prostředí. Kniha na pozadí reálií soudobého helénistického světa sleduje Pavlovu židovskou formaci a myšlenkový obzor před obrácením, pokouší se rekonstruovat základní chronologii jeho života, zevrubně pojednává o Pavlově misijním působení a přináší rozbor jeho literární činnosti i základních témat jeho teologie.

Znaková řeč je důležitý fenomén mnišství, který existuje již tisíc let. Znaky umožňují mnichům sdělit jednoduchou zprávu i ve chvíli, kdy má panovat ticho. Kniha se zaměřuje na benediktinské a cisterciácké kláštery. Vykresluje dějiny znakové řeči od 10. do 15. století a ukazuje, že se znaková řeč používala i v českých klášterech. Nejvíce pozornosti je věnováno základnímu prameni, katalogům znakové řeči připomínajícím výkladový slovník. Pro pochopení některých středověkých souvislostí jsou hledány paralely u současných trapistů, neboť znaková řeč se stále používá, i když čím dál tím méně.

V českém překladu texty Augustina, Dionýsia Pseudoareopagity, Tomáše Akvinského, Viléma Ockhama a spis O čtveru proktikladů neznámého autora přibližují čtenáři způsob, jakým představitelé středověké filozofie přistupovali nejen k logicko-ontologické problematice, ale i k otázkám etiky a teorie společnosti. Výbor je doplněn několika úvodními studiemi, stručným poznámkovým aparátem a studií o Vilému Ockhamovi.

Milada Horáková a spol. - rehabilitační řízení 1968-1990. V knize Druhý proces se renomovaný historik Karel Kaplan vrací k jednomu ze svých celoživotních témat a zároveň k snad nejsledovanějšímu politickému procesu v novodobých českých dějinách - soudu s Miladou Horákovou a dalšími nekomunistickými politiky. Tématem práce, založené na rozsáhlém archivním výzkumu a na bohaté osobní zkušenosti autora, který měl v 60. letech coby konzultant pro historii v aparátu ÚV KSČ a také člen rehabilitačních komisí přístup k tajným dokumentům, však tentokrát nejsou samotné kritické události vykonstruovaného procesu, ale jeho další osudy. Počínaje amnestií a prvním rehabilitačním řízením v roce 1963 se odvíjí vyčerpávající dokument o peripetiích hlavního i následných procesů, jejichž aktéry se staly desítky odsouzených, svědků, členů komisí a příslušníků STB. Výpovědi těchto osob tvoří druhou část knihy a doplňují je další přílohy (statistiky a dobové dokumenty). Těžiště knihy spočívá v událostech druhé poloviny šedesátých let a první poloviny let sedmdesátých, přináší však také bilanci z perspektivy dneška, kdy se opět ukazuje vysoká aktuálnost klíčové tragédie naší poválečné historie.

Kniha amerického dominikána ukazuje na životě a myšlení výrazných osobností křesťanských dějin různorodost cest Boha k člověku a člověka k Bohu. V deseti kapitolách autor pojednává o Bibli, spiritualitě církve prvních staletí, východním i západním mnišství, benediktinském přínosu, středověkých hnutích duchovní obnovy, dionýské mystice, postavách Ignáce z Loyoly, Terezie z Avily, Jana od Kříže, i o novověké mozaice rozličných křesťanských duchovních proudů.

Dvacet let ekonomie na Univerzitě Karlově. Soudobá ekonomie očima tří generací předních akademických představitelů působících na Institutu ekonomických studií shrnuje příspěvky z konference 20 let poté, konané při příležitosti 20. výročí vzniku Institutu 18. října 2010.Sborník představuje tematicky různorodé texty – příspěvky historizující, bilancující i příspěvky orientované na vývojové proudy nové ekonomie, které vycházejí z neoklasické mikroekonomické teorie, tak i články věnované krizi v ekonomii posledních několika let. Práce je inspirována hledáním zdrojů a součástí ekonomie, která byla budována na Institutu ekonomických studií, na druhé straně pak praktickými zkušenostmi a výzkumem jednotlivých přispěvatelů.Sborník zároveň shrnuje otevřené otázky interpretace zdrojů identity ekonomické teorie a hodnotí předešlá dvě desetiletí od vzniku Institutu ekonomických studií FSV UK, jeho úspěchy na mezinárodní scéně, výzkumné zaměření i interdisciplinaritu, stejně jako jeho směřování do budoucna.

Druhé vydání mimořádně úspěšné učebnice hebrejského jazyka, zaměřené na studium biblických textů. Jejím hlavním cílem je seznámit čtenáře se specifickými rysy biblických textů, díky své přístupné formě však může posloužit také jako základní učebnice hebrejštiny pro začátečníky.Kromě výkladu gramatiky a ukázek textů, jež tvoří základ knihy, tu zájemce najde také množství cvičení, výklad o výslovnosti, mluvnické tabulky, přehled nepravidelných sloves a stručný slovníček.

Publikace podává přehled farmaceutické chemie léčiv ovlivňujících autonomní nervový systém, dále se zabývá problematikou léčiv ovlivňujících motorický systém, věnuje se léčivům blokujícím histaminové receptory a nakonec je připojena kapitola o léčivech s periferním blokováním nociceptivního systému. Každá kapitola je členěna na část úvodní se stručnou, avšak nezbytnou farmakologickou charakteristikou, další informace se týkají historického vývoje dané farmakoterapeutické skupiny. Těžištěm každé kapitoly je popis vztahů mezi strukturou a účinkem léčiv. Významnou součástí jsou chemické vzorce, uvedeny jsou i stručné charakteristiky v praxi používaných léčiv s jejich mezinárodními nechráněnými názvy, lékopisnými (Český lékopis 2005 a doplňky 2006 a 2007), chemickými (IUPAC) a nakonec i s nejvýznamnějšími chráněnými názvy. Publikace je určena studentům farmaceutických fakult a může být vhodnou příručkou pro farmaceuty a další odborníky, kteří se profesně zabývají moderními farmaky.

Scholastická teologie jako svébytný způsob zpracování a tradování teologické látky ovládala univerzity od jejich vzniku až na práh moderní doby. Setkání s ní se tak nevyhne nikdo, kdo se zabývá duchovním světem středověku a raného novověku: teologa budou více zajímat myšlenkové postupy a obsah scholastických traktátů, kulturního historika zase vnější rámec školského provozu, oba však ocení příručku, která je přehledně a při zachování přiměřeného rozsahu uvede do vývoje a mnohotvárnosti scholastické teologie. Leinsleho kniha tento úkol plní dobře a spolehlivě, jak o tom svědčí již vydané překlady do angličtiny a maďarštiny.

Kniha nabízí úvod do teologické reflexe vztahu křesťanství k jiným náboženským tradicím v katolické perspektivě. Představuje dějiny tohoto vztahu a definuje teologický základ křesťanského přístupu k náboženské pluralitě. Stranou neponechává ani současné teologické přístupy a některé otevřené otázky, s nimiž se setkáváme v rámci mezináboženského dialogu (zjevený charakter, spásonosnost a pravdivost různých náboženských identit).

Stručný přehled sjednocených i nesjednocených církví křesťanského Východu. Tato encyklopedická monografie – první svého druhu u nás – přináší nejen stručný historický pohled na vznik a vývoj všech jednotlivých východních církví (sjednocených i nesjednocených), ale i jejich aktuální stav (2016). Mnohé z nich rostou počtem svých členů i svými aktivitami, další zanikají, a to nejen pro úbytek svých věřících, ale i z důvodu válek a pronásledování. Některé již po staletí setrvávají víceméně uzavřené na území, kde kdysi vznikly, jiné dnes naopak působí v lokalitách, které ani nelze označit Východem. Přesto zůstávají svou tradicí, obřadem, kulturou, právem i spiritualitou nadále církvemi východními.

Nová monografie Ctirada V. Pospíšila přináší podstatné rozšíření předchozích výzkumů v oblasti vztahů katolické teologie k poznatkům přírodních věd v minulém a předminulém století. V první části autor představuje poměr dobové teologie k astronomii a neshledává zde sebemenší konflikt. Druhá část pojednává o postoji teologie k evoluci v oblasti fauny a flóry. I zde se rýsuje značná otevřenost k faktu evoluce, nikoli však k jejímu materialistickému pojetí. Hlavní třecí plochou byla vize evolučního vzniku lidstva, která vyvolávala bouřlivé diskuse nejen v oblasti teologie, ale také mezi představiteli jiných vědních oborů. Autor zachycuje nejen postoje českých teologů, ale také těch, kdo tuto koncepci vzniku lidstva propojovali s křesťanskou teologií stvoření a antropologií již od posledních desetiletí 19. století a na počátku století dvacátého. V českém prostředí doposud zcela nezpracovaná tematika s řadou přínosů i na poli mezinárodního bádání dokládá, že postoj teologů nebyl zdaleka jednoznačně zamítavý a že již od dvacátých let minulého století bylo přijímání vzniku lidského těla evolucí vcelku běžným standardem katolické teologie stvoření zejména v německy mluvících zemích a ve spojitosti s tím i v Čechách a na Moravě.

S chutí, s humorem a s hlubokým porozuměním napsaná metodologická učebnice. Metody sociálního výzkumu, obvykle nezáživný a často obávaný předmět studia, se díky této knížce staly pro celé zástupy studentů (a učitelů) nejen srozumitelnými, ale také zábavnými a zajímavými.

Cvičebnice biblické řečtiny. Cvičebnice je určena studentům teologie a dalším zájemcům o biblickou řečtinu. Je koncipována tak, aby si student na biblické látce postupně osvojil základy řecké gramatiky a získal znalosti potřebné pro studium Nového zákona.

V publikaci autorky zpřístupňují výsledky svého mnohaletého studia známých listů na Husovu obranu z let 1410-1412, které zásadně mění naše znalosti o událostech předcházejících kostnickému koncilu. Na základě všestranného rozboru autorky dokazují, že se nejedná o pravé dokumenty, ale o jakousi středověkou obdobu romantických fals Rukopisu Královodvorského a Zelenohorského, kdy ve skutečnosti jde pouze o rétorská cvičení studentů pražské univerzity z dvacátých, případně třicátých let 15. století.

Sociologicko-historická studie vývoje rodiny je zaměřena především na období druhé poloviny 20. století. Sleduje rodinu jako společenskou jednotku ovlivněnou důsledky druhé světové války a posléze proměnami myšlení v souvislosti s rozdělením Evropy "železnou oponou". Postihuje příčiny poválečné "populační exploze" i zajímavý proces návratu k modelu klasické párové rodiny s více dětmi v současné západní Evropě.

Publikace Psychické deprivace v dětství J. Langmeiera a Z. Matějčka zaznamenala již po svém prvním vydání v r. 1963 značný ohlas. Průlomová práce, ve které autoři citují díla západních expertů i výsledky z vlastní praxe s ohroženými dětmi, popisuje pojem psychické deprivace u dětí v ústavní péči a nepříznivých rodinných poměrech. Metodologicky důkladné dílo se nezastavuje u odborného posouzení problému, ale klade do popředí zájmy dítěte a humanistický přístup.

Monografie navazuje na autorovu knihu Kmeny a klany v arabské politice (Praha, Karolinum 2004). V pěti kapitolách analyzuje politický vliv kmenových, klanových, městských a venkovských elit v zemích arabského Maghribu (Lybie, Tunisko, Alžírsko, Maroko, Mauretánie). Qadhdháfího elitní "vnitřní kruh" byl tvořen příslušníky privilegovaných libyjských kmenů. V Tunisku byl Burgibův autoritativní prezidentský systém, opírající se o venkovskou elitu z oblasti Monastiru, vystřídán novou elitou spřízněnou s rodinou prezidenta Ben Alího. Alžírsko je příkladem země, kdy během osvobozenecké války byly tradiční městské elity nahrazeny revolučními venkovskými elitami, jež tvořily jádro alžírské armády. Pro marocký politický systém je klíčová silná politická a náboženská autorita krále, jež se tradičně opírala o berberské kmenové elity marocké armády. V Mauritánii zaujala silnou pozici tradiční elita "bílých Maurů". Politicky relevantní elity arabského Maghribu jsou však stále více konfrontovány s tlakem demokratizačního procesu.

Publikace je určena pro posluchače stejnojmenného komparativního kurzu Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd UK a navazuje na Základy asijských náboženství I.díl. Soustřeďuje se na čínské a japonské autochtonní systémy taoismus, konfucianismus a šintoismus a představuje dvě lokální modifikace - konfucianismus v Koreji a specifické podoby islámu ve Východní a Jihovýchodní Asii.

Jiří Kejř vypráví čtivou formou příběh života mistra Jana Husa, zvláštní pozornost zaměřuje na průběh a okolnosti jeho procesu na kostnickém koncilu. Shrnuje tak své dlouholeté bádání, které této klíčové osobnosti našich dějin věnoval. Kejř ve dvanácti kapitolách své knihy vysvětluje a uvádí na pravou míru nepřesná či zavádějící tvrzení, která se objevují v bohaté odborné i popularizující husovské literatuře. Usiluje porozumět složité osobnosti Jana Husa, vysvětlit pohnutky jeho jednání, proniknout do jeho myšlenkového světa.Přestože autor pokládá tuto knihu za pouhý zlomek díla, jež by mělo o osobnosti Husova formátu vzniknout, lze ji právem považovat nikoli za fragment, ale za koncentrovaný, hodnotný extrakt zamýšlené, ale nerealizované obsáhlé monografie.va formátu vzniknout, lze ji právem považovat nikoli za fragment, ale za koncentrovaný, hodnotný extrakt zamýšlené, ale nerealizované obsáhlé monografie.

Česká katolická morální teologie 1884 - 1948. Publikace se zabývá českou morální teologií od jejích počátků v poslední čtvrtině 19. století do poloviny století dvacátého. Autor kriticky hodnotí jednotlivé spisy, konfrontuje jejich postoje s dobovou společenskou a politickou situací a uvádí je do souvislosti s prohlubující se izolací církve. Vedle obecných aspektů morálky je v rámci morálky speciální věnován zvláštní zřetel sexuální, politické a sociální etice.

Dialogická figura odpovědnosti a její překročení. Sokratův požadavek osobní absolutní angažovanosti. Křesťanský akcent na lásku k Bohu. Věc „odpovědnost“ se odpoutala a opustila svou původní dialogickou figuru, a to jak v řecké, tak křesťanské tradici. Vláda zákona.Ontologické společenství: moderní chápání skutečnosti opustilo komunitu tvorstva. Vespolné bytí, vzájemná odkázanost, propojenost a souvislost je existenciální charakteristikou každého stvoření. Ekologie sama dává člověku porozumět světu jako domovu: svět jako drama společné existence, symbióza. Ovládavé „úspěchy“ technovědy jako problematická nadvláda.Výchovné uvádění do humánní podoby v běžném rodinném či školním životě. Osobní nezástupnost každého jedince na scéně světa. Lidské nitro jako ohnisko všech relací. Láska jako transcendence. Svoboda, která zakládá nikde nekončící lidskou odpovědnost. Ke každé kapitole jsou připojeny texty pro seminární interpretaci.