Karolinum

Recepce pojmu religio v Tertuliánově Apologetiku. Monografie na základě analýzy a interpretace Tertuliánova spisu Apologeticum (2. stol.) sleduje změny v sebepojetí křesťanství, k nimž docházelo v dialogu s pozdně antickou latinskou kulturou a správními strukturami Římské říše.Klíčovou roli v tomto procesu sehrál pojem religio, který od druhého století proniká do jazyka křesťanské teologie a právě v Tertuliánově díle je poprvé vztažen na křesťanství. To přestává být prezentováno v prvé řadě jako cesta (hodos) či pravá filozofie a stává se „náboženstvím“, kategorií blízkou a srozumitelnou latinskému kulturnímu okruhu.

Knihu tvoří deset kapitol. První čtyři texty zahrnují heideggerovské souborné tázání po smyslu, v našem případě historie (čas, prostor, kultura, dialog). Následující dva prodlévají u faktografického jsoucna dějin (antisemitismus, husitská tradice). Závěrečná čtveřice formuluje metateoretické otázky, jako jsou historická sémantika, modelování, historická psychologie, historická etika. Z tohoto desatera byly čtyři etudy již publikovány.

Dvousvazkový sborník Bohemia Jesuitica 1556 - 2006 je výstupem z mezinárodní vědecké konference, která byla uspořádána u příležitosti 450. výročí příchodu jezuitského řádu do Prahy. V deseti tematických oddílech seznamuje s působením Tovaryšstva Ježíšova v českých zemích a ukazuje jeho roli v jednotlivých oblastech náboženského a společenského života, vědy a umění.

Zásadní práce významného českého vědce, profesora Univerzity Karlovy v oboru ochrany životního prostředí, a politika, který se aktivně věnuje této problematice v široce chápaném kontextu udržitelného rozvoje. Kniha Podmaněná planeta je v českém prostředí výjimečná tím, že spojuje výchozí přístup přírodovědce s pohledy společenských a technických věd.Je určena především vysokoškolským studentům přírodovědných i humanitních oborů souvisejících s ochranou životního prostředí, ale i široké veřejnosti se zájmem o tyto otázky. Ukazuje, jak vývoj v posledním dějinném období přinesl nevídaný růst lidské prosperity, avšak za cenu poškozování přírodních systémů a zdrojů, na nichž je závislý, a podává podrobnou zprávu o přírodních procesech v globálních souvislostech.Obsáhlý text doplňuje přes 250 obrázků, grafů a tabulek. Kniha předkládá také konkrétní řešení, jak přírodních zdrojů účinně a přitom šetrně využívat, jak k tomu může přispět věda, technika či společenské instituce, a v závěru nabízí pokus o optimistický výhled do budoucna.

Kniha britského historika Johna Bossyho mapuje důležité proměny, které znamenaly přechod od tradičního křesťanství k reformaci a protireformaci. S termínem "reformace" přitom autor zachází velmi opatrně a programově se vymezuje proti některým zkreslujícím interpretacím problematiky: nesouhlasí s běžným výkladem, že by špatná představa křesťanství byla v tomto období nahrazena představou lepší, reformaci chápe jako "událost" zasahující do konkrétních lidských životů. Všímá si nejen doktrín - např. zajímavým způsobem vykládá změny v interpretaci Posledního soudu a Kristovy oběti - ale také rituálů, institucí a typických praktik, např. poutnictví. Ve dvou částech knihy, z nichž první je věnována originálnímu popisu tradičního či předreformačního křesťanství a druhá se zaměřuje na vlivy, které postavení klasických rituálů podkopávaly, John Bossy (emeritní profesor historie na University of York) vytváří plastický, velmi čtivý obraz rozpadu tradičního křesťanství, k němuž došlo v pozdním středověku a na prahu novověku v západní Evropě.

Publikace sleduje v dosud nejkomplexnější podobě problematiku psychologické diagnostiky dětí ve školním věku. Autorky nejprve zkoumají oblast kognitivních funkcí u standardní části dětské populace a v případě diagnostiky mentálně postižených dětí, nadprůměrně nadaných dětí a dětí ze specifi ckého sociokulturního prostředí. V kapitole o tzv. školní zralosti se věnují schopnostem plnění úkolu a sociální adaptace, opět v úzké souvztažnosti s praktickým školním poradenstvím a prací školního psychologa a s ohledem na děti trpící poruchami některých dovedností (čtení, psaní, počítání). Další kapitoly jsou zaměřeny na emoční charakteristiky a behaviorální projevy dítěte, problematiku školní úspěšnosti, motivace a sociální pozice v kolektivu třídy. Kniha nabízí obsahově bohatý materiál pro každodenní využití v praxi školních a poradenských psychologů i originální podněty pro další rozvoj odborné psychodiagnostiky.

Teorie sociálního jednání a sociální struktury. Série učebních textů je zaměřena na aktuální otázky soudobé sociologie; druhý díl se tematicky orientuje na problematiku sociálního jednání a sociální struktury. Komplikovaný a nejednoznačný vztah mezi těmito dvěma klíčovými pojmy představuje už po mnoho desítek let pro teoreticky orientovanou sociologii intelektuální výzvu. Publikace zahrnuje rozmanité, v celku dosud nezpracované spektrum přístupů (od neopozitivismu, přes mikro- a makrosociologii až po diskurzivní analýzu či teorii her), reprezentované též různorodým autorským kolektivem zkušených specialistů i nadějných autorů mladší generace. Kvalitní texty jsou určeny jak studentům, kteří již mají základní znalosti oboru a chtějí se seznámit s novými tématy, tak sociologům a dalším odborníkům, kteří si chtějí udržovat kontakt s aktuální teoretickou sociologií, jejími problémy, polemikami a vývojem.

Diagnózy soudobých společností. Třetí svazek učebních textů ze soudobé sociologie přináší stati, jejichž společným jmenovatelem je problematika aktuálních procesů probíhajících v soudobých společnostech.Publikace obsahuje texty zabývající se sociální změnou, teorií postindustriální společnosti a společnosti vědění, dále ekologickou problematikou, koncepty práce a kvality života, sociálním státem či koncepcí společnosti prožitku a narcismu. Další kapitoly se věnují teorii kultury, civilnímu náboženství, mediální realitě, multikulturalismu a jiným rizikovým oblastem, konfliktům a střetům v období postmoderny a globalizace.

Publikace je pokračováním řady autorových prací o výchově. V tomto případě je pokusem o hledání integrovaných kvalit lidské osobnosti, ovlivňujících její celkový rozvoj. Reaguje na známou koncepci tzv. Big Five, pokoušející se vymezit základní integrované kvality, které by měl mít moderní člověk a k nimž by měla směřovat výchova. Autor polemizuje s touto koncepcí a nachází celkem sedm základních integrovaných kvalit: hledání a nalézání smyslu, adekvátní sebereflexi osobnosti a její utváření, životní zaměření a charakter, orientaci ve světě, optimistickou životní pozici, svobodu a odpovědnost a citovost a citlivost. Zároveň autor předkládá vlastní pojetí výchovy k těmto kvalitám. Publikace je určena jak odborníkům v oblasti pedagogiky a studujícím tohoto oboru, tak i širší veřejnosti, která v mnoha příkladech najde odpovědi na řadu výchovných problémů. Současně jde o knihu polemickou a provokující k vlastním úvahám.

Teoretické koncepce a jejich autoři. Publikace mapuje významné teoretické trendy, jež ovlivňují charakter sociologie na počátku 21. století. Je určena studentům, kteří mají tuto problematiku ve svých studijních osnovách, i všem ostatním zájemcům z řad odborné i širší veřejnosti. Jednotlivé kapitoly referují o klíčových postavách soudobé sociologie, jakými jsou Immanuel Wallerstein, Zygmunt Bauman, Alvin Toffler, Niklas Luhmann, Richard Münch, Anthony Giddens, Manuel Castells, Ulrich Beck, Axel Honneth, Nancy Fraser, Amitai Etzioni. Teorie těchto autorů významným způsobem zasahují do aktuálních diskusí o povaze soudobého světa a mají často - nikoli však ve všech případech - i určité politické konotace.

V knize Kateřiny Bobkové-Valentové se před čtenářem otevírá každodenní život obyvatel raně novověkého jezuitského gymnázia. První část knihy přináší charakteristiku předpisů určujících chod školy a život komunity. Druhá kapitola pojednává o organizaci jezuitského nižšího školství a o všech základních prvcích, uplatňovaných ve výuce.Autorka se mj. detailně věnuje divadlu a jeho významu v jezuitském vzdělávacím systému. Třetí část čtenáře provádí všedním i svátečním dnem jezuitského gymnázia, tak jak jej společně i odděleně prožívali jeho žáci a učitelé. Těžiště práce spočívá v analýze jezuitského gymnázia (pražské Klementinum) v relativně klidném období, mezi lety 1650-1730.

V úvodní části publikace vymezují autoři pojem dyslexie, zabývají se jejím neurobiologickým základem, výskytem, příčinami i jednotlivými specifickými poruchami. V následujících kapitolách představují výsledky výzkumného projektu zaměřeného na dyslektické školáky, jejich rodiče, učitele a spolužáky. Analyzují například názory na problémy spojené s dyslexií, míru informovanosti a sebehodnocení. Text je doplněn množstvím grafů a tabulek, na závěrečné shrnutí navazuje doporučení pro praxi.

Publikace informuje učitele, výchovné poradce a pracovníky pedagogicko-psychologických poraden i jiných institucí o možných potížích v oblasti školního výkonu, chování, vztahů ve třídě a v interakcích mezi žáky a učiteli. V první části je představena školní poradenská psychologie jako specifická aplikovaná disciplína. Druhá část se věnuje psychologii problémových žáků. Autorka postupně vysvětluje jednotlivé okruhy problémů - školní selhávání a neprospěch, problémové chování, problémy vyplývající ze vztahů ve třídě, narušené citové prožívání a odlišný životní styl. Závěrečná část, psychologie znevýhodněných žáků, shrnuje různé typy handicapu, se kterými se děti ve škole musejí vyrovnávat.

Z francouzského originálu přeložila Milada Hanáková. Přední francouzský psychiatr J.M.Abgrall ve své knize zkoumá fenomén sekt nikoli z pohledu jejich teologického zakotvení, ale z psychiatrického hlediska. Klade si za cíl přiblížit psychodynamiku sekt a analyzovat sektářskou psychopatologii.V konečném důsledku mu jde o to vysvětlit mechanismus manipulace, které se sekty dopouštějí vůči svým stoupencům. Publikace je tak i vhodným průvodcem pro všechny kteří se ať ve svém soukromém životě či v práci střetávají s praktickým působením různých sekt.

Práce je věnována výkladu díla v současném teologickém diskurzu méně známého a méně vlivného německého protestantského teologa první poloviny tohoto století.

Kulturněhistorický místopis města. Kniha Jaromíra Adamce obsahuje zasvěcený výklad dějin města a popis devíti samostatných procházek městem. Publikace tak návštěvníkovi Florencie umožní seznámit se "krok za krokem" s nejvýznamnějšími památkami, s jedinečnou minulostí a s aktuální současností dnešního centra severoitalského Toskánska. Knihu, kterou doplňují různé plánky a mapky lze použít i jako vhodnou pomůcku pro studium před návštěvou Florencie.

Publikace vydaná k výročí Jana Patočky z pera jeho žáka. Filosof Radim Palouš promýšlí názor na bytí jednak z pohledu totalismu, který redukuje přirozenost a chce být nositelem jediné pravdy, jednak z pohledu holismu, jehož podstatou je princip plurality a mnohotvárnosti světa.

Komunikace zaujímá v dnešní společnosti přední postavení a nejinak je tomu také v katolické církvi. I tady se v posledních letech musely udát změny, aby církev dokázala držet krok s moderní dobou.Předkládaná kolektivní monografie představuje tuto problematiku zblízka a to v různých sférách lidského dění, například jako komunikaci s médii, nebo rozebírá trendy v jazyce českém, které se promítají do církevních výrazů. Dále hledá odpovědi na otázky typu, jak církev reaguje na používání a na vliv sociálních sítí a co na to říká její nejvyšší představitel papež František?

Výbor z textů předního českého historika moderního umění Petra Wittlicha poskytuje čtenáři bohaté panorama výtvarné tvorby spojené s procesy proměn moderního obrazu a sochy. Texty vznikaly během posledních padesáti let jako příspěvky a recenze a jako studie v souvislosti s významnými výstavami. Z rozmanitých úhlů pohledu sledují vývoj moderního umění. Jejich odborným těžištěm je zejména situace umění na přelomu 19. a 20. století, doba secese a vzniku klasického modernismu. Hlavní pozornost je přitom věnována českému umění v jeho živých kontaktech s uměním evropským i v otázkách jeho specifik, souvisejících s utvářením světově orientované národní kultury.

Být matkou postiženého dítěte. Ojedinělá publikace, jejíž přínos spočívá nejen v tématu, který u nás není často zkoumán, ale především ve způsobu, jakým je v textu propojen pohled teoretický se subjektivními názory, zkušenostmi a prožitky matek postižených dětí. Práce mapuje celou šíři aspektů, které ovlivňují život matek s postiženým dítětem, od procesu adaptace a vyrovnávání se s nastalou situací, přes obtíže, jimž matky musí čelit v rodině i na veřejnosti, až k přínosům či ztrátám, které v sobě život s postiženým dítětem obsahuje. Z autentických výpovědí těch, jichž se problematika bezprostředně týká, je možno vyvodit nejen rady pro jiné, mladší matky, které se s traumatem narození postiženého potomka teprve vyrovnávají, ale i to, v čem by měla spočívat odborná pomoc matkám postižených dětí i jejich rodinám ze strany odborných institucí.

Tématem monografie je vývoj islámu za carského a sovětského režimu ve středoasijských státech. Jestliže carský režim islám spíše přehlížel, cílem ruských komunistů byla úplná asimilace Střední Asie do nového sovětského systému, včetně likvidace muslimských sociálních struktur jako rivalské mocenské základny. Kniha Věry Exnerové objasňuje, jakou roli hrál islám v místní společnosti po více než sto letech ruské nadvlády a jaký význam měl v chápání jednotlivců a jejich jednání v rámci vztahů v rodině a místní komunitě. Monografie nejen zasazuje současný vývoj v oblasti do historických souvislostí, ale přináší i nový metodologický přístup k dané problematice - dává do souvislostí politiku vůči islámu i společenské a hospodářské změny a jejich vliv na místní muslimskou komunitu.

Nations et religions ? l'heurede la mondialisation. Dvojjazyčná publikace obsahuje texty přednášek, které se konaly na půdě Francouzského institutu v Praze v průběhu roku 2007 v rámci cyklu nazvaného "Rozumět světu". Cílem tohoto přednáškového cyklu je představovat hlavní trendy francouzské veřejné debaty v České republice a v uvedeném roce byl věnován tématu budoucnosti národa a náboženství. Jsme svědky zanikání, trvání, anebo obrody těchto tradičních rámců našeho kolektivního života? Na otázku, jež má z hlediska našich společností ústřední význam, odpovídalo několik význačných osobností francouzského intelektuálního života : Pierre Rosanvallon, Élie Cohen, Daniele Hervieu-Léger, Abdelwahab Meddeb, Pascal Bruckner a Pierre Hassner. Přednášky, k nimž úvodní slovo napsal Jean-Marc Berthon, kulturní rada Velvyslanectví Francouzské republiky v ČR, a jež doslovem opatřil profesor Jan Sokol, jsou publikovány ve francouzštině i v českém překladu.

Kniha na základě hebrejské cestopisné literatury 12.-16. století a dalších hebrejských nebo arabských pramenů pojednává o vývoji židovské pouti do Svaté země a o postavení poutních míst na Blízkém východě a především ve Svaté zemi v náboženském životě Židů v Evropě a v islámských zemích. Židovská poutní literatura a seznamy svatých míst, jež vznikaly od druhé poloviny 12. století, nepopisují pouze tradiční pouť do Jeruzaléma, nýbrž i v judaismu doposud nový fenomén - návštěvu hrobů světců (zijara). Počínaje přibližně tímto obdobím, začínají na mapě Blízkého východu vznikat židovská svatá místa, která se z lokálních svatých míst, sloužících místním "uživatelům", proměnila na místa s přesně stanoveným kalendářem a poutním rituálem, jež k sobě přitahovala poutníky i ze širšího okolí. Kniha si všímá historie nejvýznamnějších z nich: Mojžíšovy synagogy Dammuhu v Egyptě, Ezechielova hrobu v Iráku, Elijášovy synagogy u Damašku, Hilelova a Šamajova hrobu v Meronu a Samuelova hrobu v Rámě. Cestopisy evropských židovských poutníků dávají nahlédnout do rozličných aspektů spojených s projevy uctívání svatých míst, jako jsou úkazy ohně nebo kouře nad hroby anebo léčebná a ochranná funkce svatého místa.

Martin Kučera rekonstruuje vývoj názorů a postojů Josefa Pekaře v průběhu let 1914 - 1918, tj. v době, která vyvrcholila vznikem samostatného Československa. Kniha představuje Josefa Pekaře nejen jako vynikajícího historika, ale i jako veřejně činnou osobnost. Na detailní analýze Pekařova prožitku Velké války pak ukazuje, jakými změnami procházela část české společnosti na cestě od prorakouského aktivismu k přijetí samostatného československého státu. Přílohu knihy tvoří vybrané dobové dokumenty.

Kniha amerického neuropsychologa, žáka Alexandra Luriji, se zabývá řídicími funkcemi lidského mozku. Po stručném popisu základní stavby a funkcí mozku se autor zabývá významem fungování čelních laloků a následkům jejich poškození pro lidské chování. Velmi čtivé a srozumitelné podání výkladu, ilustrovaného řadou příkladů, zpřístupňuje tuto problematiku i laickému čtenáři.

Pokus o komparaci. Publikace obsahuje odborné studie věnované dějinám české společnosti v průběhu první a druhé světové války. Autoři své příspěvky koncipovali zejména jako komparaci vybraných oblastí politického, hospodářského a každodenního života ve vyjímečných podmínkách obou světových konfliktů.

Textová čítanka a cvičebnice slovní zásoby je určena k výuce německého jazyka studentů teologie Katolické teologické Fakulty UK. Obsahuje tématické texty z křesťanského života a odborný česko-německý a německo-český slovník.

Praktická teologie křesťanského Západu. Kniha obsahuje dvě části: Praktická teologie křesťanského Západu a Ekumenismus. V první části autor uvádí a vysvětluje pojmy církev, křesťanská obec, duchovenští služebníci obce a církve, dějství, projevy a činnosti církve (svátosti, duchovní péče, vzdělávání, výchova a výuka, stálá mise a služba bližnímu). Hovoří o stavu církve a křesťanství a komunikaci křesťanství se životem. Druhá část knihy je zaměřena na ekumenismus, jeho hnutí ve světě i projevy v českém prostředí.

Reprezentativní publikace kolektivu renomovaných odborníků pod vedením Mojmíra Horyny je vůbec první větší monografií významné památky, jež byla na dlouhou dobu uzavřena pro veřejnost a odsunuta na okraj zájmu, který si jakožto stavba plně srovnatelná s nejslavnějšími díly pražského baroka zasloužila.Kniha, jež vychází při příležitosti dokončení konzervace a restaurace celého komplexu, seznamuje čtenáře jak s dějinami někdejšího augustiniánského kláštera, tak s osudy kostela sv. Kateřiny, jehož architektuře a výzdobě jsou věnovány ústřední kapitoly.Detailní analýza Mojmíra Horyny zdůrazňuje aspekt promyšleného "Gesamtkunstwerku" v souhře Dientzenhoferova architektonického řešení a sochařské a výtvarné výzdoby.Autorem stati o freskách Václava Vavřince Reinera je Pavel Preiss, který o tomto malíři již napsal samostatnou monografii a který společně s Martinem Mádlem připravil také část věnovanou oltářním obrazům s důrazem na tvorbu Itala Gregoria Guglielmiho. Pozornost je věnována i atypickým kostelním varhanám (R. Hugo).Statěmi dokumentujícími průběh a výsledky restaurátorských prací v letech 1999-2007 přispěli do publikace Vladimír Fiala a Vaica Hejdová, zvláštní kapitolou o restaurování Guglielmiho obrazu na hlavním oltáři pak Radana Hamsíková.Publikace doprovozená 58 fotografiemi obsahuje také podrobné biografie všech umělců podílejících se na původní stavbě a výzdobě kostela a bibliografii literatury k tématu.

Kapitoly z pronásledování církví v Československu kolem roku 1950. Publikace obsahuje příspěvky z vědeckého kolokvia Pronásledování římskokatolické církve v Československu v letech 1948–1960, které pořádala Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci s pražským arcibiskupstvím 6. listopadu 2009. Jednotlivé studie jsou buď detailními sondami do konkrétních událostí, či úvahami o příčinách, průběhu a důsledcích perzekuce křesťanů v Československu na počátku komunismu.

Alternativní pohled. Kniha přináší alternativní pohled na transformaci společností a ekonomik sovětského typu.L. Mlčoch předkládá institucionální analýzu české neoliberální transformační strategie a jejích praktických výsledků s ostrou kritikou české privatizace. Jako východisko ze současných problémů české společnosti doporučuje zejména soustavné budování institucionálního řádu.P. Machonin poskytuje přehled soudobých teorií modernizace a věnuje se aplikaci koncepce komplexní modernizace na rozvoj české společnosti. Doporučuje vypracování komplexní, humanistické teorie a strategie modernizace, umožňující harmonizovat proces ekonomického a společenského rozvoje s jeho globální dimenzí a přijatelnou kvalitou života. M. Sojka přináší analýzu hlavních faktorů, které vedly ke špatným výsledkům neoliberální transformační strategie, a ukazuje její negativní dopady na restrukturalizaci bývalých velkých státních podniků na struktuře českého vývozu a na vývoji rozdělování výdělků z pohledu "meritokratického ideálu?.

Druhé doplněné vydání učebního textu poskytuje studentům všeobecný přehled o ideových východiscích institucionální ekonomie.V přehledných kapitolách autor seznamuje čtenáře s historií a současností nové ekonomické disciplíny, s originální českou ekonomickou terminologií a aplikuje institucionální pravidla na "reálný socialismus" a českou ekonomickou transformaci první pol. 90. let 20. století.

Výbor z díla čínského historika. Kniha vrchních písařů (Š’-ťi) je základním dílem čínské historiografie. Hovoří o Číně od mytických prvopočátků až po stabilizaci sjednocené říše za císaře Wua dynastie Chan (vládl 140–87 př. n. l) a utváří obraz čínské civilizace, který dodnes určuje pohled Číňanů na vlastní minulost. Její autor S’-ma Čchien (asi 145–86 př. n. l.) prostřednictvím zaznamenaných událostí a osobních poznámek promýšlí otázky běhu dějin, vyšší spravedlnosti i toho, jak se má člověk správně rozhodovat v těžkých situacích.Český překlad (Timoteus Pokora, Olga Lomová) je čtvrtým překladem do evropského jazyka srovnatelného rozsahu, komplexnosti pojetí a bohatství doprovodného aparátu. Obsahuje zhruba jednu čtvrtinu monumentálního díla a výběrem i řazením kapitol se snaží ukázat osobitou kompozici čínského historického spisu, v níž se promítají dobové představy o hierarchicky uspořádaném světě; nalezneme v něm také nejznámější příběhy čínského starověku, z nichž mnohé zlidověly a dodnes slouží jako předloha pro literární a filmová zpracování.Překladatelka navázala na dílo význačného českého sinologa Timotea Pokory (1928–1985) a do výboru zahrnula čtyři jeho překlady zachované v rukopise. Překlad doprovázejí poznámky a podrobné komentáře, které mají za cíl zprostředkovat pohled čínského čtenáře, utvářený odlišnou tradicí a vlastním filosofickým zázemím. Kniha se tak stává i praktickou ukázkou tradičního čínského přístupu k textu, studiu historie a ke světu. Rozsáhlá úvodní studie o počátcích čínské historiografie navazuje na nejnovější sinologické bádání a uvádí toto téma vůbec poprvé do českého prostředí. Dílo je doplněno rejstříky, mapami a obrazovými přílohami.

Kniha obsahuje slavnostní promluvy přednesené převážně v průběhu let 1996 - 2002, kdy byl profesor Lubomír Mlčoch děkanem Fakulty sociálních věd UK. Lubomír Mlčoch se v nich vyjadřuje k různým ekonomicko-sociálním otázkám současného vývoje České republiky. Zároveň i hledá odpověď na mnohé otázky, které se týkají dědictví, poslání a budoucnosti Univerzity Karlovy v Praze.

Česká ekonomika mezi minulostí a budoucností. Odborná studie, v níž přední český ekonom analyzuje z pohledu institucionální ekonomie českou verzi ekonomické transformace a současnou českou ekonomiku. Zásadní odmítnutí dosavadní ekonomické politiky českých vlád v 90. letech.

Bonaventura Bouše burcující. Monografie je prvním uceleným představením Zdeňka Bonaventury Bouše OFM (1918–2002), jednoho z nejpozoruhodnějších českých teologů druhé poloviny 20. století. Předkládá Boušův zevrubný životopis, jehož prizmatem jsou nahlíženy i dějiny místní církve. Rozsáhlá pozornost je věnována diachronní prezentaci Boušovy teologické, christologické a eklesiologické reflexe.Její vývoj se člení na dvě fáze, z nichž první se blíží tzv. manualistické teologii s prvky jistého mysticismu, druhá pak, jež se odvíjí od poloviny 60. let, se vyznačovala výrazným příklonem k progresivním teologickým tendencím. Autor se nechal ovlivnit programem historicko-kritické četby Písma, demythologizace a odnáboženštění křesťanství i znovuobjevení jeho eschatologické povahy, který vyhlásili protestantští teologové první poloviny 20. století. Svou teologii konstruoval tak, aby podporovala cíl, k němuž chtěla směřovat církev své doby – totiž myšlenku o potřebě neustálé očisty a reformy církevního společenství. Třetí část monografie přináší dokumentaci k Boušově životu a reflexi. Následuje přehled jeho písemného díla a seznam použité literatury.Autor Vojtěch Novotný (1971) působí jako docent dogmatické teologie na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Kniha přináší vhled do prostředí a okolností, v nichž žil a působil Ježíš Nazaretský. Je však věnována nejen konkrétní historické, náboženské, sociální a politické problematice spojené s Ježíšovým narozením, působením, smrtí a zmrtvýchvstáním, nýbrž poskytuje i širší pohled na předchozí dějiny a následné dění. V pěti rozsáhlých částech může čtenář sledovat události a okolnosti, které mu napomohou lépe pochopit, k jakým změnám a nábožensko-společenským proměnám v 1. století n. l. v souvislosti s Ježíšem a jeho hnutím docházelo.Kniha dovoluje vidět dobře známé antické dějiny z jiné perspektivy, z perspektivy osudu tehdy málo známého proroka a učitele, jehož násilná smrt vzápětí začala měnit dějiny. Zároveň může sloužit jako zdroj informací pro ty, kdo chtějí lépe rozumět novozákonním textům jakožto textům, které vycházely z konkrétní historické zkušenosti.

Korespondence Bohuslava Reynka (1892-1971), editory připravovaná přes dvě desetiletí, pokrývá život Reynka básníka, překladatele a grafika. První, nejrozsáhlejší část tvoří dopisy vyměňované s Josefem Florianem, v počátcích (1914) spojené s vydáváním Reynkových raných básní a překladů; jejich styky skončily v roce 1941 smrtí pověstného vydavatele ze Staré Říše. Následují listy, jež si mladý Reynek vyměňoval s jinými vydavateli (J. V. Pojer, V. Vokolek Z. Řezníček), ale též s malíři, spisovateli (J. Čapek, O. Březina V. Hofman, M. J. Giono, M. Jakob, J. Zahradníček ad.) a se svou budoucí ženou, básnířkou Suzannou Renaudovou.Život pak, zejména po roce 1948, přinesl změny, jež poznamenaly život rodiny a tím ovšem i charakter Reynkovy korespondence, spjaté s jeho prostorem Petrkova. Z listů umělcům mladší generace (J. Kolář, V. Holan, O. Janeček ad.), členům rodiny i novým přátelům, k nimž patřili i oba editoři Korespondence, nezaznívají věcné informace, nýbrž působivé reflexe a postřehy stárnoucího muže a umělce. Jeho poslední listy jsou datovány rokem 1971.