Karmelitánské nakladatelství

V této útlé knížce projdeme krok za krokem mši svatou tak, jak ji známe z běžných nedělí ve svých farnostech. Cílem je vysvětlit základní prvky, hledat, jak se mše svaté účastnit lépe, jak se při ní hlouběji setkat s Ježíšem a načerpat sílu pro svůj život mimo kostel.Ke každé kapitolce je připojena krátká citace z Bible a delší citace z církevních otců. Jejich smyslem je naznačit, že mše svatá, i když se během staletí vyvíjí a pozměňuje, zůstává ve své podstatě stále ta samá jakožto jednání, které je věrné Ježíšovu slovu: „To konejte na mou památku.“Knížka je určena všem, kdo mají rádi liturgii a chtějí proniknout do její krásy. Užitečná bude zejména těm, kteří se připravují na biřmování a na křest v dospělosti, i těm, kteří nechtějí ustrnout na cestě víry. (autor)

Svatý Rafael Arnáiz Barón (1911 - 1938). Předkládáme svěží duchovní životopis Rafaela Arnáize Baróna (1911–1938), trapisty z kláštera San Isidro ve Španělsku. Zemřel v pověsti svatosti ve věku sedmadvaceti let. Jako patrona mládeže jej blahořečil ještě Jan Pavel II., roku 2009 byl svatořečen.Život Rafaela byl plný zvratů a překvapení, ale je v něm čitelná zlatá nit Boží milosti. Rafael pocházel z dobře situované rodiny, byl inteligentní a všestranně nadaný, oplýval humorem a chutí do života, rád se bavil s přáteli a sportoval. Studoval v Madridu architekturu, ale zajímala ho i hudba, poezie a malování.Jeho povolání do kontemplativního řádu ovlivnil strýc, k němuž jezdíval na prázdniny. Přečetl si u něj knihu „Z bitevního pole do Trappy“, přerušil studium a požádal o přijetí k trapistům neboli cisterciákům přísné observance (OCSO).V klášteře se cítil velice šťastný, objevoval krásu mnišského povolání, ale záhy se u něj projevila vážná nemoc, takže se musel vrátit domů. Celkem čtyřikrát musel kvůli nemoci z kláštera odjet, ale vždycky se zase vrátil. Krátce před smrtí směl obléci hábit mnicha s věčnými sliby, ale tehdy už dozrál k životu v plnosti před Boží tváří.

Odporúčame Vám: Živá novéna k Panne Márii, rozväzovačke uzlov, s meditáciami zo Svätej Zeme (2017).Novéna je modlitba, kterou se modlíme devět po sobě jdoucích dnů. Tuto novénu tvoří každý den kající modlitba, modlitba růžence, rozjímání na příslušný (1.-9.) den a závěrečná modlitba „k Marii, rozvazující uzly”. Objevme v této novéně velikost naší Nebeské Matky, která chce rozvázat uzly našich pozemských životů.Novéna vyšla aj v slovenčine: Novéna k Panne Márii, Rozväzovačke uzlov (2013) alebo Novéna k Panne Márii rozväzujúcej uzly (2015).

Předkládaná knížka je záznamem duchovních cvičení, která pater Prieto dával ve španělském Tulebras. Kromě vlastního obsahu jsou pozoruhodná zvláště tím, že jejich vyvrcholením bylo setkání otce Prieta s Ježíšem tváří v tvář.Čtenáři se až tají dech, když se dozvídá, že exercitátor hovoří o nutnosti „udělat definitivní krok k nebi“, a den nato už je sám Pánem života vyzván, aby tento definitivní krok učinil…Vždycky existuje riziko, že si řekneme: „Je to poslední odpoledne; v uplynulých dnech se nic nestalo – myslím, že exercicie můžu považovat za uzavřené, a dnešní odpoledne pojmu jako relax.“ Velká chyba. Protože Pán se objeví, když to člověk nejméně čeká. Je třeba, abychom byli stále připraveni. Nikdy nesmíme usnout, protože Pán se může objevit v jakoukoli chvíli. (ukázka)Pablo Domínguez Prieto (3. 7. 1966 – 15. 2. 2009), byloblíbený španělský kněz, teolog a filozof, děkan teologické fakulty San Dámaso v Madridu. Také byl uznávaný specialista v oboru logiky a muž se srdcem na pravém místě. U nás je známý díky dokumentu Poslední vrchol, který zpracovává jeho životní příběh a v roce 2014 běžel v České televizi i v kinech.Otec Pablo miloval hory, jeho koníčkem bylo horolezectví; zdolal řadu horských vrcholů v Andách, Himálájích či Alpách. Tušil, že se nedožije vysokého věku, a přál si zemřít v horách. Zahynul při sestupu z poslední španělské hory nad 2000 metrů, kterou mu zbývalo pokořit – z Moncaya v Iberském pohoří.

Jan Kronštadtský. Dívej se na kteréhokoli člověka… jako na ten největší zázrak Boží moudrosti a Božího milosrdenství, a nebudeš mít důvod dívat se na něho spatra. Važ si ho a miluj ho stejně jako sebe, neustále a nezvratně. Odolej pokušení vidět na svém bližním nejrůznější prohřešky a soudit ho, jak je nám to vlastní.Každý se zodpovídá Bohu sám za sebe, každý má svědomí, každý slyší Boží slovo, zná Boží vůli buď z knih, nebo z rozhovorů s druhými. Obzvlášť nehleď se zlobou na hříchy těch, kteří jsou starší než ty; není to tvoje starost. Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? O tom, zda obstojí či ne, rozhoduje jeho vlastní pán. A on obstojí, neboť Pán má moc jej podepřít (Řím 14,4). Ty napravuj své hříchy a své srdce.Sv. Jan Kronštadtský (1829–1908) byl velký pravoslavný světec moderní doby. Působil jako kněz v Kronštadtu na petrohradském předměstí, kam za ním časem proudily tisíce lidí. Byl to charismatický duchovní pastýř a kazatel, duchovní spisovatel, mystik a divotvůrce. Vždycky věnoval zvláštní pozornost chudým. V západní církvi bývá přirovnáván k svatému faráři z Arsu. Jeho nejvýznamnějším literárním odkazem je právě rozsáhlé dílo Můj život v Kristu, z něhož zde předkládáme výbor.

Po celom svete hrá modlitba príhovoru čoraz väčšiu a dôležitejšiu úlohu, a to najmä na miestach, kde sa praktizuje denne. Avšak len málo kníh ponúka vyvážené a komplexné vzdelávanie na túto tému.Vo svojej knihe Pozvání k přímluvné modlitbě autor Cyril John predstavuje jedinečný a podrobný návod na koncepciu, prvky a víziu modlitby príhovoru. Vďaka svojim veľkým skúsenostiam ponúka desať podrobných návodov pre veriacich, aby rástli a žili s Ježišom cez moc modlitby príhovoru.Táto kniha umožní každému zažiť silné pomazanie pri jej čítaní. Či už pri súkromnom čítaní, alebo pre štúdium skupiny, táto kniha obsahuje mnoho tém a rád.

Toto revidované a rozšírené vydanie MacNuttovho bestselleru Služba uzdravování poskytuje kontext, v ktorom autor opisuje proces hojenia a záchrany.Francis MacNutt pokrýva témy, ktoré obsahujú základ viery, opisuje druhy rán a spojenie medzi sviatosťami a liečením. Prejednáva nové objavy medzi spojením fyzickým a duchovným, vrátane vedeckých štúdii o liečivej sile modlitby.

Průzračná jednoduchost modlitby růžence a hloubka myšlenek svaté Kateřiny Sienské, jedné z největších žen křesťanských dějin, jsou stále aktuálním poselstvím dnešnímu světu.

Knížečka je přepisem dvou přednášek, které otec Hans Buob pronesl v září 1982 v misijním domě St. Gabriel v rakouském Mödlingen. Oslovuje v nich ty, kteří v následování Krista nechtějí ustrnout v půli cesty.V souladu s duchovní tradicí velkých křesťanských světců, jako byli Jan od Kříže nebo Kateřina Sienská, autor vysvětluje tři stupně vnitřního obrácení, jimiž křesťan na této pouti prochází, a jako zkušený duchovní vůdce nám radí, jak se v těchto etapách duchovního života správně zorientovat, které kroky jsou podstatné. Stupně obrácení dává do souvislosti s nutnými změnami v modlitebním životě.

Křesťanská meditace na každý den. Tisíce lidí na celém světě obohatily svůj duchovní život o každodenní praxi křesťanské meditace a tiché modlitby, jak jí učil benediktinský mnich John Main. Jeho učení čerpá ze starobylé biblické tradice, z hinduistických upanišad i moudrosti raně křesťanských pouštních Otců.

Zábavné i poučné příběhy, jak je známe z pera italského salesiána Ferrera, tentokrát zarámované časovým úsekem od adventu do tří králů, s vánočním vyzněním a tematikou.V knize se setkáme se zázračným stolem, který mluví, nebo houslemi, které hrají, v různých rolích zde vystupují zvířata s podivuhodnými schopnostmi, i děti a dospělí, kteří originálním způsobem řeší zapeklité situace svého života. Příběhy zaujmou čtenáře, kteří rádi čtou krátká vyprávění podněcující k zamyšlení.

Autor meditací nad karmelitánskými citáty je nám zatím bohužel neznámý, ačkoli v Polsku vydal řadu knih.Velmi dobře vybrané citáty od různých karmelských svatých, doplněné o meditace autora nad texty (cca v proporcích A -T, ale pro celý rok). Převažují sv. Terezie z Ávily, Jan od Kříže a Terezie z Lisieux, ale snaha byla uplatnit všechny světce, kteří něco písemně zanechali.

S knížkou Mariánské inspirace můžeme po celý měsíc každý den rozjímat o Mariině životě, o tom, jak je skrytě i zjevně přítomna v Pismu svatém a v celém díle vykoupení...

Komentář k nedělním liturgickým čtením.. „Boží slovo je plné života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč: proniká až na rozhraní duše a ducha, kloubů a morku, a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími“ (Žid 4,12). To je něco, co si musíme připomínat pokaždé, když se chystáme poslouchat, rozjímat a modlit se Boží slovo obsažené v Písmu Svatém, jehož srdcem je evangelium.Pouze z poslušného a láskyplného naslouchání se pak může zrodit homilie. Kazatel je totiž „služebník Slova“ (srov. Lk 1,2; Sk 6,4), který se svými chabými slovy pokouší být jasnou ozvěnou Slova pro křesťanskou komunitu.O to jsem se pokorně snažil také já, když jsem komentoval úryvky evangelia, které nabízí lekcionář pro liturgický rok B. Má rozjímání jsou jednoduše jen jakousi črtou, plodem vytrvalého naslouchání Slovu. V žádném případě nemají být příručkou, která by zbavovala kazatele osobního úsilí modlit se Slovo, aktualizovat je a nechat zaznívat jeho nevyčerpatelné bohatství pro dnešek jednotlivce i společenství, k nimž se obrací. Žádný kazatel by neměl v této souvislosti nikdy zapomenout na Ježíšova krátká, ale hutná slova pronesená během jeho kázání v synagoze v Nazaretě: „Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli“ (Lk 4,21).

Donedávna byla temná noc pro lidi mimo klášterní zdi prakticky neznámým pojmem. A ti, kteří věděli, o co jde, se většinou domnívali, že se jedná o vrcholný mystický jev určený pouze pro elitu – pro ty nejsvětější světce. Jenže časy se mění.Dnes je temná noc duše mezi lidmi zabývajícími se spiritualitou nesmírně populární a označují se jí jakékoliv životní trable – od skutečných tragédií až po malicherné problémy.

Kniha není manuálem teologie Ducha Svatého. Je spíše výzvou křesťanům, aby o dar Ducha Svatého prosili a s vírou očekávali jeho reálné působení ve svých životech. Autor zde vysvětluje působení Ducha Svatého ve svátostech, ale i co znamená křest Duchem Svatým a dary Ducha Svatého (charismata).Na základě Písma svatého a zkušenosti církve ukazuje, že nejde o nějaké novoty, ale o novou otevřenost plnosti křesťanského života, života v síle Ducha Kristova.

Tomáš Špidlík v rozhovoru s Janem Paulasem. Stovky odborných článků, desítky zasvěcených publikací - tak vypadá literární dílo kardinála Tomáše Špidlíka. Teprve nyní se ale otec Špidlík rozhodl mluvit také o svém osobním životě. V knize rozhovorů Duše poutníka mu byl partnerem v diskusi zástupce šéfredaktora Katolického týdeníku Jan Paulas.Kniha nás provádí Špidlíkovým životem od dětství v Boskovicích, přes studia v Holandsku, léta v Římě až po jeho jmenování kardinálem. Chybět nemůže pochopitelně ani ohlédnutí za inspirativním teologickým dílem otce kardinála, zaměřeným zejména na východní křesťanství.

Vliv sv. Jana od Kříže v životě a spisech sv. Terezie z Lisieux. Známý francouzský karmelitán se zamýšlí nad vlivem Jana od Kříže na život a spiritualitu jeho následovnice – Terezie z Lisieux.

Sedm Ježíšových slov na kříži. Člověk v posledních okamžicích života většinou neříká banality, natož Boží Syn! Právem křesťané po staletí rozjímají o posledních Ježíšových slovech na kříži, vždyť se nás hluboce dotýkají. Vlévají nám naději, že díky Ježíšovu sebedarování je možné dojít odpuštění a spásy, že se nám otevřela cesta do Boží blízkosti, a to i tváří tvář rozkladné síle hříchu a smrti.Anselm Grün nám zde nabízí vynikající pomůcku k postní duchovní obnově. Můžeme z ní čerpat po celou dobu postní, ale i jen pro víkendovou rekolekci, lze ji použít soukromě i ve společenství.

Mikuláš je velký světec, jehož jméno zná každé dítě. Po staletí si jej připomínají křesťané od východu až na západ, i v naší zemi je patronem mnoha kostelů, dokonce i jedné katedrály. Málokdo však o něm ví něco víc. Anselm Grün nám vypráví nejznámější příběhy z jeho života: o jeho štědrosti a péči o chudé, o třech dcerách a zlatých valounech, o zázraku s obilím, o tom, jak zachránil tonoucí námořníky.Až půjdete zase na mikulášskou besídku nebo dokonce za Mikuláše, budete už vědět, kdo byl ten skutečný biskup Mikuláš!

Novéna vychází u příležitosti svatořečení Alžběty od Trojice (1880 – 1906), francouzské karmelitky. Podobně jako svatá Terezie z Lisieux žila v přísné klauzuře a dožila se pouhých šestadvaceti let, ale její radostná spiritualita s důrazem na život v Boží přítomnosti inspiruje čím dál víc křesťanů po celém světě, daleko za hranicemi rodiny Karmelu.

Básně sv. Terezie od Ježíše - Terézie z Avily. „... Duše tehdy neví, co dělat. Neví, zda má mluvit nebo mlčet, ani zda se smát nebo plakat. Jde o slávyplnou hloupost, nebeské bláznovství, kde se učí opravdové moudrosti. Mohutnosti mají schopnost zabývat se věcmi jen v Bohu. Pronáší se tu mnoho slov chvály na Boha, a to bez jakéhokoli řádu, pokud je neuspořádá sám Pán. Duše by chtěla propuknout v chválu a je celá bez sebe: líbezný nepokoj!Těmito uchvacujícími slovy nám sama Terezie dává nahlédnout do okamžiku vzniku své poezie. Byla to v první řadě její mystická zkušenost, která ji takřka „nutila“ alespoň částečně vyjádřit nevyjádřitelné. Tak vznikají básně velmi intimní, v nichž světice odhaluje své ženské srdce, které je zamilované do svého Snoubence a zároveň trýzněné touhou po Něm.Kromě tohoto typu poezie jsou ještě známé různé příležitostné a didaktické Tereziiny básně, v nichž autorku můžeme poznat jako učitelku a matku svých sester. O tom, že uměla „veršovat“ a že to dělala často, existují mnohá svědectví; například Julián z Ávily popisoval, že světice během cest při zakládáních ráda „skládala popěvky, a to velmi dobré, protože to dobře uměla“. Tyto verše Terezie tvořila pro pobavení svých spolusester při rekreacích a na vánoční svátky nebo proto, aby jim jednoduchou formou předala – jako například na začátku řádového půstu či při slibech sester – svůj ideál života bosých karmelitek.Na konci tereziánského jubilea, pětistého výročí narození světice, vám je předkládáme v hodnotném přebásnění pana Miloslava Uličného. (vybráno z předmluvy Sr. M. Milady od Spasitele světa)

Čím žijeme?S Bohem u jednoho stoluEucharistický člověk – ten, který se dáváEucharistický člověk – ten, který děkuje a chválíSobotní homilie (Jan 15,18-21)Nedělní homilie (Jan 15,9-17)Nahráno během „Tří dnů křesťanské spirituality“ v Brně ve dnech 8. – 10. 5 2015.Celkový čas 2 hod. 52 min.

V dalším svazku promluv Benedikta XVI. z generálních audiencí dostáváme do rukou portréty nejvýznamnějších postav středověké církve. V první části se papež zabývá zakladatelskými postavami západní a východní církve do doby, než se obě části křesťanstva rozdělily, zabývá se např. i Cyrilem a Metodějem. V druhé části ukazuje na klíčových postavách i silné stránky církve té doby: rozkvět mnišství, vzdělanosti, kultury, myšlení a teologie (např. Anselm z Canterbury, Bernard z Clairvaux, clunyjská reforma, zrod univerzit, románské a gotické umění).Třetí okruh tvoří významné postavy františkánského a dominikánského řádu (mj. František z Assisi, Dominik Guzmán, Bonaventura, Albert Veliký, Tomáš Akvinský). Ve čtvrté části se Benedikt XV. věnuje svatým ženám středověku, jejichž přínos pro církev byl nepřehlédnutelný (Hildegarda z Bingenu, Alžběta Uherská, Kateřina Sienská, Juliána z Norwiche nebo Klára z Assisi, která si dopisovala s naší Anežkou Přemyslovnou). Papežovy katecheze zaujmou čtenáře šíří pohledu a schopností autora vyzdvihnout to, v čem postavy světců mohou inspirovat současnou církev a společnost.

Exercicie s Alžbětou od Trojice. V diele Nebe v mé duši Alžbety od Trojice môžeme zažiť skutočný výkrik lásky. Velebí toho, kto vytvára „nebo v mojej duši“ aj počas krutej reality. Ako môžu tieto stránky zasiahnuť celú spoločnosť?Otec Conrad de Meester ponúka s múdrosťou a praktickosťou zamyslenia a modlitbové poradenstvo. Tie pomôžu zažiť nebo v našom vnútri podobne, ako ho zažívala Alžbeta Catezová.

Naša kultúra je posadnutá životným štýlom. Časopisy a webové stránky ľuďom diktujú, čo si obliekať, ako sa vyšportovať a zostať fit alebo celkovo čím sa v živote riadiť. Ježiš však žil a učil o radikálne inom druhu životného štýlu.Ako zvládať hnev?Ako nakladať so svojimi finančnými prostriedkami?Čo robiť, keď dôjde ku konfrontácii s ľuďmi so zložitou povahou?V pútavej a fascinujúcej knihe Ježíšův životní styl, Nicky Gumebl, pozýva každého, aby sa hlbšie zamyslel nad kázaním na hore a prezentuje spôsob, ktorým Ježiš chce, aby ľudia žili, s dávkou humoru a múdrosti.

Edita Steinová (1891–1942) je jednou z nejvýznamnějších ženských osobností 20. století. Její život, myšlení a duchovní zrání nám v této knize představují přední znalci její osobnosti. Poznáváme tak Editu Steinovou jako slezskou Židovku, pruskou vlastenku, jako dítě, studentku, jako ošetřovatelku, konvertitku, učitelku, překladatelku, filozofku, řeholnici i mystičku.Edita pocházela ze židovsko-pruské obchodnické rodiny. Jako jedna z prvních žen své doby studovala filozofii a poznala nejdůležitější myslitele své doby. Nikdy, ani po své konverzi ke katolické víře v roce 1922, se nezřekla svých židovských kořenů, naopak hledala cestu ke vzájemnému porozumění obou vyznání, hlavně ve vlastní rodině. Byla oblíbenou pedagožkou a stala se veřejně známou díky svým přednáškám.Na přelomu dvacátých a třicátých let se systematicky zabývala ženskou otázkou, vztahem mezi povoláním ženy a jejími pracovními možnostmi i sladěním profesního a duchovního života. Sama nakonec v roce 1933 dospěla k rozhodnutí pro řeholní život. Uprostřed veškerých nejistot i společenskopolitických zvratů nacházela pevnou oporu v jednotě myšlení, víry a jednání, které s nadějí ukazuje do budoucnosti. Tomuto základu zůstala věrná až do své mučednické smrti v koncentračním táboře v Osvětimi.Život Edity Steinové je nejpodrobnější a nejpřehlednější publikací, která o jejím životě a díle existuje. Je nepostradatelná pro všechny zájemce o její život, o židovsko-křesťanský dialog i dějiny 20. století. Kéž svědectví jejího života a hloubka jejích myšlenek osloví na cestě k pravému lidskosti, moudrosti a svatosti i nás.

Cesty ke smíření. Při pastoračních rozhovorech se řeč opětovně stáčí k tématu odpuštění. Jedni trpí přísnou výchovou: říkalo se jim, že musí každému odpustit – a pak zakoušejí, že se jim to s odpouštěním nedaří, že dávné ublížení stále ještě bolí. Mnohým zní požadavek odpuštění tak, jako by museli potlačit pocity zlosti a hněvu proti lidem, kteří jim ublížili, a že jim nezbývá nic jiného než pokud možno brzy odpustit. To však se jim jeví jako něco, co je nad jejich síly, neboť v sobě stále ještě cítí zášť a urážku a tyto pocity je ochromují.Kdyby druhému odpustili, pak by mu odpustila jen jejich hlava. Hluboko v jejich srdci a v jejich nevědomí zůstanou však zcela jiné pocity, a ty jim v pravém odpuštění brání.

Anselm Grün popisuje a interpretuje ako Ježiš uzdravoval v podobenstvách. Ježišove slová vrhajú nový pohľad na život každého jedinca. Ukazuje spôsob, ako zvládnuť aj ťažké životné situácie.Modlitba nad Božím slovom môže transformovať dušu a uzdraviť vnútorné zranenia. Pri stretnutí s Ježišom v modlitbe človek pocíti jeho liečivý dotyk. Skrze podobenstvá sa dá zbaviť predsudkov. Je dôležité vidieť sa tak, ako každého vidí Boh: zdravého, slobodného, plného nádeje a silného.

Deväť dní na "malej ceste" s učiteľkou cirkvi a patrónkou misií. O tejto svätici povedal sv. pápež Pius XI., že bola "hviezdou jeho pontifikátu". Titul je v češtine. Deviatnik vyšiel aj v slovenskom jazyku: Novéna s Teréziou z Lisieux (2017).

Autobiografické spisy. Životopis sv. Terezie z Lisieux očištěný od pozdějších přídavků a oprav, který v upravené a přepracované verzi měl název Dějiny duše. Jde o tři od sebe oddělené autobiografické spisy, které Terezie napsala na žádost tří různých osob a v plném rozsahu nám dávají poznat velikost této „světice malé cesty“.Krátký a plodný život této karmelské světice, naplněný utrpením i duchovní radostí, vnitřními zkouškami i milostí, uchvacuje stále další generace křesťanů. Pius XI. ji nazval „největší světicí nové doby“ a „živoucím Božím slovem“.

Životopis Terezie z Avily. Život svaté Terezie z Avily jak o něm pojednává tato kniha, má barvitost s živost rytířského románu. A přece není v tomto díle nic, co by neodpovídalo přísné historické pravdě, nepřičítá se zde svaté Terezii ani slovo, které by byla skutečně nepronesla.Tato dvojí vlastnost – pružné, živé a příjemné vyprávění doložené na každé stránce nejspolehlivějšími dějinnými daty – to vše dodává tomuto životopisu neobyčejnou hodnotu. Napsat mimořádný životopis jedné z největších mystiček všech dob nebylo jednoduché. Marcelle Auclairová se toho zhostila nade všechno očekávání. Vychází v 2. přepracovaném vydání.

Život starce Isidora. Kniha Sůl země je poutavým životopisným portrétem ruského mnicha, otce Isidora, jemuž byl autor duchovním synem a jenž svými skutky a životem poněkud připomíná sv. Františka z Assisi. Kniha umožní hlouběji nahlédnout do duchovnosti křesťanského Východu.

Dárková brožurka s krátkými texty Vojtěcha Kodeta s tématem vánoční poselství evangelia.

V originálním výkladu Ježíšovy modlitby vystihuje metropolita Kallistos živou tradici a teologii pravoslaví. Chce nás nově oslovit naukou hésychastů, učitelů vnitřního ztišení, a dokládá, že z jejich učení a duchovní zkušenosti může čerpat užitek každý, kdo se modlí.Dílko Síla Jména se dočkalo mnoha vydání a bylo přeloženo do řady jazyků, je ceněno jako skutečná perla duchovní literatury.

Dvě tváře lidské a křesťanské lásky. Podle křesťanství je posledním zdrojem lásky Bůh a láskou, „nad niž si nelze představit větší“, je láska Krista na kříži. Krása tohoto křesťanského ideálu v sobě zahrnuje erós i agapé. Mezi těmito dvěma póly lásky se odehrávají i všechny lidské vztahy. Láska podle Nového zákona musí být láskou „upřímnou“, bez pokrytectví. Je ale také láskou „činnou“, založenou na konkrétních skutcích vůči bližním. Otec Cantalamessa zdůrazňuje, že pravá křesťanská láska sice vychází ze srdce, ale musí procházet rukama.Knížka obsahuje meditace přednesené v Papežském domě v postní době roku 2011. Autor čerpal jak z klasické literatury, tak i z obou encyklik Benedikta XVI. věnovaných lásce: Deus caritas est (Bůh je láska, 2005) a Caritas in veritate (Láska v pravdě, 2009).

„Křesťanská tajemství jsou nedělitelným celkem. Když se člověk pohrouží do jednoho, je doveden ke všem ostatním. Tak vede cesta z Betléma nezadržitelně na Golgotu, od jesliček ke kříži.“ (Edita Steinová)Tajemství vtělení v sobě zahrnuje všechny základní pravdy duchovního života, žitého v milosti, skrývá v sobě jako v zárodku celou „hloubku i výšku, šířku i délku“ Kristovy lásky, ale tím i křesťanova života „Co znamená Boží synovství? Být malý a zároveň velký. Znamená to zcela vyjít ze sebe sama, z úžiny vlastního života, a vrůstat do šířky života Kristova.“ Drobný, ale obsahem velice hutný text Vánoční tajemství předkládáme čtenářům v novém překladu.Edita Steinová zde zdůrazňuje pokoj, který narozením Božího Dítěte přichází do lidských srdcí, je však vzdálena jakémukoli lacinému sentimentu, vždyť po svátku Narození Božího Syna následují svátky prvních mučedníků: „Tajemství Vtělení a tajemství zla spolu úzce souvisejí. (…) Před Dítětem v jesličkách se tříbí duchové.“

Blahoslavená Alžběta od Trojice (1880–1906) jakoby se nacházela neprávem ve stínu jiné velké karmelitky své doby, svaté Terezie z Lisieux. Přitom už velký myslitel minulého století H. U. von Balthasar vyzdvihl jejich nápadnou duchovní spřízněnost i podobné vnější okolnosti jejich života. Obě karmelitky ztratily v dětství někoho z rodičů; od dětství byly přesvědčeny o svém řeholním povolání; obě byly Pánem obdařeny mnoha milostmi, vlitou moudrostí, ale i četným utrpením; vedly plodnou duchovní korespondenci s lidmi mimo klášter; obě zemřely velmi mladé v pověsti svatosti.Alžbětin životopis není bohatý na vnější události, ale spíše tím, jak světice prožívá svůj vztah k Pánu a k jeho církvi.Její básně, dopisy a další texty zachycují duši, která je doslova zamilovaná do svého nebeského Snoubence a oplývá radostí z tohoto jedinečného vztahu. Pán se jí dal poznat zvláštním způsobem ve svém trojičním tajemství: Bůh, žijící v Trojici vztahem čisté lásky a toužící tuto lásku sdílet se svým stvořením. Alžběta je věrná svému jménu a chce být především „příbytkem Trojice“, touží po tom, aby její život i život každého člověka vyzařoval lásku Trojice.Kniha A. M. Sicariho nabízí jak duchovní životopis světice, tak i fundovaný komentář její duchovní nauky. Bude nedocenitelným pramenem pro všechny zájemce o spiritualitu Karmelu i pro každého, kdo touží po skutečném duchovním životě, po oživení a prohloubení svého vztahu lásky s Bohem.

na některá slova Šalamounovy Písně písní. Originál se nezachoval. Španělská inkvizice přísně stíhala komentáře Písně písní a když Terezie předložila spisek svému zpovědníkovi, poručil jí ho ihned spálit. Světice neváhala ani okamžik a hodila rukopis do ohně.Badatelé byli po léta přesvědčeni, že se zachoval pouhý zlomek celého díla, který některá z řeholnic vytáhla neohroženě z ohně. Nyní se však ukazuje, že jde o ucelenou práci, jak ji napsala Terezie, a o jejíž záchranu se zasloužily spolusestry: ty totiž text, ještě před incidentem a bez vědomí světice, několikrát opsaly.

Ctnosti svatého Makaria. Ctnosti svatého Makaria jsou sebrané výroky a podobenství, připisované zejména Makariovi Egyptskému, řečenému Veliký, jedné z nejznámějších postav egyptské pouště. Podle koptské tradice žil ve 4. století v Horním Egyptě na poušti zvané Skétis. Byl to poustevník se širokým srdcem, obdařený vekou moudrostí a velkým milosrdenstvím.Pro všechny, kdo ho přišli požádat o duchovní radu, měl vždy slova naděje a povzbuzení. Své žáky vybízel, aby se horlivě věnovali modlitbě a usilovali zvláště o ctnost pokory, milosrdenství a vytrvalosti, a tak se jejich srdce mohlo stále více otevírat lásce. Jeho duchovní ponaučení nejsou rozhodně ani dnes zastaralá.