Oikoymenh

Nejvýznamnější kniha kanadského představitele soudobé hermeneutiky, která shrnuje vývoj metody porozumění od pozdní antiky až po dnešní diskusi o problematice interpretace a mezikulturního dorozumění. Zvláštní pozornost věnuje hermeneutice Heideggerově a Gadamerově.

Sv. 10: Jedná se o první verzi úvodu do kritiky soudnosti z r. 1790, která nikdy za Kantova života nevyšla. Autor se v ní opírá o analýzu soudnosti a odhaluje její specifické apriorní normativity, jež identifikuje v principu účelnosti. První verze úvodu na rozdíl od verze napsané pro druhé vydání třetí kritiky v r. 1793 navíc tematizuje specificky filosofickou problematiku, totiž problém filosofie jako systému.

Latinsko-česky. První český překlad významného díla politické filosofie v zrcadlovém česko-latinském vydání. Cicero se v tomto dialogu inspirovaném Platónovou Politeiou zabývá vztahem politické teorie a praxe. V prvních dvou knihách podává výklad smíšeného zřízení, ve druhých dvou se zabývá významem spravedlnosti pro stát v poslední, šesté knize nás seznamuje se Scipionovým snem. Přeložil J. Janoušek, poznámkami opatřili A. Havlíček a H. Dohnálková.

Další svazek stěžejního díla Klementa Alexandrijského (2.–3. stol. po Kr.), které je první rozsáhlou konfrontací křesťanského myšlení s řeckou filosofií a pokusem rozvrhnout možnosti filosofie křesťan­ské. Čtvrtá kniha navazuje na výklad o víře jako základu správného jednání. Na příkladu křesťanského mučedníka představuje ideál do­konalého člověka, jehož ochota vzdát se vnějších dober není výra­zem nenávisti ke světu, ale svědectvím lásky k Bohu. Řecko-české vydání, překlad V. Černušková, úvod a poznámky M. Šedina.

Monografie věnovaná vztahu lidské svobody a Boží milosti v Augustinově myšlení od raných filosofických dialogů přes vrcholná díla až po spor s pelagiány sleduje postupnou krystalizaci jedné z nejkontroverznějších, zároveň však i nejvlivnějších nauk v dějinách západního křesťanství. Kniha může ze zvolené perspektivy posloužit i jako úvod do Augustinova myšlení v celé jeho znepokojivé ambivalenci.

Sborník příspěvků z platónského symposia. Sborník textů z 3. českého platónského symposia, konaného v Praze ve dnech 25.–26. 10. 2002.

Kniha jednoho z nejvýznamnějších znalců staroegyptského náboženství ukazuje na základě původních textů vývoj egyptského pojetí zbožnosti.

Systém totemismu v Austrálii. Francouzský sociolog a filosof představuje v tomto svém díle myšlenku, že náboženství je prvotním faktem života, v němž spočívá síla utvářející společnost.

Jedna z nejpozoruhodnějších knih dvojice francouzských autorů, která novým způsobem vymezuje místo filosofie na konci 20. století ve vztahu k vědě a umění. Brilantní ukázka toho, co oba autoři charakterizují jako nomádský či rhizomatický styl myšlení.

Spis patří k základním dílům moderního politického myšlení. Hobbes v něm analyzuje lidskou přirozenost, aby ukázal, na jakých základech spočívá politická moc. Dílo vrcholí polemikou s kardinálem Bellarminem o vztahu světské a duchovní moci.

Nepředmětnost v myšlení a ve skutečnosti II.. Druhé, rozšířené vydání souboru textů na téma vztahu filosofie a víry.

Autorka charakterizuje gnosticismus v jeho theologickém kontextu a gnostické pojetí neznámého boha Stvořitele-Demiurga a Spasitele konfrontuje s tradiční křesťanskou dogmatikou.

Boží a lidská nekonečnost. Monografie o jednom z nejzajímavějších autorů řecké patristiky sledující motiv Boží nekonečnosti a lidského života jako cesty bez konce.

Texty uvádějící do problematiky “přechodu k jinému začátku filosofie” v Heideggerových přednáškách od poloviny 30. let. Úvodní studii napsal, ukázky Heideggerových poznámek ze 65. svazku jeho Sebraných spisů a texty některých komentátorů (O. F. Bollnow, F.-W. von Herrmann, K. Held, R. Pocai, P. Trawny) vybral a uspořádal J. Michálek.

Od Muhammada po dobu křesťanských reforem. Třetí svazek proslulého díla.

Pokus o kritickou sebereflexi křesťanské víry, která není vázána na mytické představy či nadpřirozené a metafyzické kategorie. Kniha spadá do diskuse něm. protestantské theol. 60. let k problematice sekulárního člověka.

Eseje k raným a středním Platónovým dialogům. Kniha Dialog, etika a politika vznikala v průběhu patnácti let. Je rozdělena do tří tematických okruhů (dialog, etika a politika) a její jádro tvoří studie k tzv. raným a středním Platónovým dialogům. Autor navazující na práce Th. Eberta na základě dialogického čtení hledá souvislost mezi péčí o duši, jednotou ctností, dialektikou a ideou dobra.

Kantova Kritika soudnosti (1790) představuje základní spis moderní filosofie umění. Důraz je v ní kladen na svébytnost estetických soudů, jež nepodléhají ani kritériu morálky, ani kritériu pravdivosti. Vedle obecných filosofických kategorií, které Kant nově včleňuje do svého kritického projektu (soudnost, účelnost), jsou zde pojednány pojmy génia, přírodní krásy, vznešenosti či originality uměleckého díla.

Od Kanta k Schopenhauerovi. První svazek nesoucí podnázev od Kanta k Schopenhauerovi, představuje Kantovo přelomové dílo ve všech jeho aspektech. Další část knihy je věnována bohatému působení Kantovy filosofie. Nejvýznamnější z myslitelů, které se kriticky vyrovnávají s Kantem, je Schopenhauer, jehož dílo Svět jako vůle a představa bezprostředně vyrůstá z kritického zhodnocení Kantovy filosofie.

Obrana Ducha zákonů. O duchu zákonů představuje dílo významné v několika ohledech. Montesquieu přináší originální typologii zřízení (republika, monarchie, despocie) a rozebírá, jak zřízení určitého státu ovlivňuje nejen politické, ale též občanské zákony dané země. S pohledem upřeným na Hobbese Montesquieu ukazuje, že zákony lidské společnosti nelze zkoumat po vzoru přírodních věd, neboť závisejí na situačním i historickém kontextu (mravech, zvycích, náboženství, přírodních podmínkách země, jejích dějinách atd.).

Otevřená společnost a její nepřátelé je jeden z nejdůležitějších spisů moderní politické filosofie, v němž Popper rozvíjí svou vlivnou teorii demokracie a budování institucí a proti holistickému sociálnímu inženýrství, navrhujícímu „systémová řešení“, obhajuje inženýrství dílčí, které místo neuskutečnitelného jednorázového nastolení co nejlepšího stavu hledí odstraňovat jedno po druhém ty nejpalčivější zla a nepořádky. Ale Otevřená společnost je daleko více než to: je to srozumitelný a čtivý text, kde čtivost není výsledkem chtěné snahy o popularizaci, nýbrž Popperova přesvědčení, že osud svobodného světa možná závisí na tom, aby se hlavní sdělení knihy dostalo k co největší skupině čtenářů.

První Husserlův spis k transcendentální fenomenologii provázený dvěma interpretacemi Jana Patočky. Lidské poznání se prostřednictvím subjektivních pochybností nepopírá, ale ani se nestává pochybným. Poznáním se však stávají pouze nepochybné možnosti poznání a absolutně "výstižné" poznatky. Základním předpokladem tohoto procesu tudíž je neakceptovat ihned žádnou formu poznání jako poznání, neboť subjekt by mohl být zaskočen pochybnostmi - prvotním se stává vědomí nepochybných případů poznatků, skutečně vystihující předměty svého poznání. Zakladatel fenomenologie zkoumá možnosti objektivních věd při poznávání problematiky transcendence. Jak může poznání překročit samo sebe a vystihnout bytí, které nelze najít v rámci vědomí?

Vědecké, právní, administrativní a školní texty starověké Levanty. Sv. 4: Mezi písemnými prameny ze starověké Levanty tvoří nezanedbatelnou součást texty vědecké, právní, administrativní a školní povahy. Prostřednictvím komentované antologie se tak čtenář může seznámit s vývojem jednotlivých skupin textů či žánrů. Pro řazení textů má nezanedbatelnou důležitost i chronologické uspořádání, které umožňuje snadný pohled na vývoj konkrétního druhu textů. Zatímco nejstarší texty pocházejí již ze 3. tisíciletí př. Kr., tak nejmladší reprezentují bohatství doby železné v 1. tisíciletí př. Kr.

Interpretace celku Aristotelovy teoretické filosofie, jak ji Pierre Aubenque podává v tomto svazku, stojí na aporetičnosti řečového bytí na jedné a dokonalého bytí na druhé straně. V řeči se bytí dává jako vůbec nejobecnější slovo, a pokud má tedy řeč jakýkoli zřetelný smysl, mělo by mít – také a především – vyhraněný smysl slovo „bytí“; pokud ale nemáme skončit ve slepé uličce reprezentované Parmenidem či megariky, nemůžeme mu vyhraněný smysl přisoudit. Dokonalé bytí, představované hvězdami a ještě důrazněji nehybným hybatelem, pak je nutným úběžníkem veškerých úvah o bytí ve sféře pohybu a změny – ale současně je ve své nehybnosti a samostatnosti nemyslitelné, neboť i lidské myšlení je pohyb. Aristotelés, jak jej představuje Aubenque, tedy nezavrhuje platónský chórismos, naopak jej vyostřuje; odmítá se však spokojit s Platónovými odpověďmi na výzvu sofistiky.

Kolektivní monografie k Platónovu dialogu Ión se zaměřuje především na vztah filosofie a řečnictví v klasickém Řecku.

Filosofický časopis. Studie: Pavel Kouba, Přítomnost ve světě Milan Sobotka, Vyjevování bytí u Aristotela, Hegela a Brentana Lukáš Kollert, Fichtův koncept bezprostředního sebevědomí Františka Jirousová, Proces personalizace v díle Teilharda de Chardin Jakub Jirsa, Spravedlnost a přirozenost v Platónově Ústavě Jakub Jinek, Platónova různice s básníky Diskuse: Ivan Blecha, Osudová setkání Karla Flosse Recenze: Martin Nitsche, Prostranství bytí. Studie k Heideggerově topologii (D. Peroutka) Jakub Čapek, Maurice Merleau-Ponty. Myslet podle vnímání (J. Puc) Radim Kočandrle, Apeiron Anaximandra z Mílétu (A. Šíma) Petr Kůrka – Alexander Matoušek – Bedřich Velický a kol., Spor o matematizaci světa (Š. Holub) Heleno Sa

Čtyři kapitoly k učení o suverenitě. Kniha z roku 1922 začíná Schmittovou slavnou definicí "Suverén je ten, kdo rozhoduje o výjimečném stavu", o překročení vlády zákona ve veřejném zájmu. Název knihy je odvozen z tvrzení (3. kapitola), že "všechny důležité pojmy moderní teorie o státu jsou sekularizované theologické pojmy", tedy že politická teorie se vztahuje ke státu (a suverenitě) obdobně jako theologie k Bohu.

Autorka se v souboru tří esejů zabývá problémem násilí a politické moci v moderní společnosti.

Kniha Konverze k judaismu v zrcadle židovské ústní tradice a historie je věnována konverzím jak z hlediska všeobecně historického, tak i z hlediska osudů jednotlivých konvertitů, a to od biblických dob až do konce 18. století. Důležitou součástí knihy jsou nejen základní halachická ustanovení, ale i příklady židovské ústní tradice (Mišna, Gemara, midraše), které se konverzí či konvertity zabývají. Českému čtenáři se touto cestou dostává poprvé do rukou kniha, která ho seznámí s vývojem a proměnami jedné, ne úplně běžně známé stránky života židovské pospolitosti.

Výbor textů z tvorby L. Hejdánka představuje stati, ve kterých se autor od padesátých let minulého století do současnosti setkává s druhými autory a mysliteli. Jde o formu kritických rozhovorů, v nichž se mohou obě strany dostávat do sporu a do „krize“. Tematicky je výbor velmi pestrý, týká se umění, kultury a básnictví, ale také pravdy, demokracie či podstaty člověka. Podobně pestrý je soubor těch, s kterými se autor setkává (Halas, Trefulka, Hašek, M. Machovec, Z. Mlynář, Rádl, Hromádka, J. B. Souček, Kosík, Patočka, Solženicyn, Dürrenmatt, Cervantes, Turgeněv, Heidegger či Jaspers).

Devátý svazek ediční řady Platónovy spisy.

Osmý svazek ediční řady Platónovy spisy.

Autor se ve své poslední knize obrací k východiskům svého myšlení – k fenomenologii vnímání a lidské tělesnosti – a ještě radikálněji vyjadřuje svůj úmysl zrušit kartesiánské rozlišení ducha a těla a dospívá k ontologii ”látky světa” jako posledního základu zjevování.

Filosofie 14. až 16. století je často nahlížena jako přechod mezi středověkou a moderní filosofií. Autoři tohoto svazku zdůrazňují jakkontinuitu se scholastickou filosofií, tak význam renesančního myšlenípro vznik modernity. Jednotlivé příspěvky z pera známých odborníkůjsou zaměřeny tematicky, přinášejí však zároveň portréty nejvýznamnějších renesančních filosofů od Mikuláše Kusánského až po Giordana Bruna.

Tento dialog je zvlášť důležitý pro nauku o idejích a pro Platónovu nauku o "třech částech duše".

česko - řecké vydání. V pozůstalosti Klementa Alexandrijského se dochovala sbírka exegetických zlomků známých pod názvem Eclogae propheticae („Vybrané pasáže z prorockých knih“, tj. z Písma). Jedná se snad o náčrty připravovaného díla nebo o výpisky z Klementova spisu Hypotyposes („Náčrty“), který je rovněž dochován jen zlomkovitě.Oba texty, Eclogae i Hypotyposes, představují méně známou, ale velmi zajímavou stránku Klementova myšlení, totiž jeho zájem o biblickou exegezi. Kromě výkladů některých biblických pasáží (žalmy, epištoly) obsahují tato díla též vzácná svědectví o ústní tradici „presbyterů“, angelologické spekulace i citace ze ztracených památek starokřesťanské literatury (Petrova apokalypsa).Předkládaná publikace zahrnuje český překlad a podrobný komentář Eclog i všech dochovaných zlomků Hypotyposes (včetně zlomků dosud nevydaných), jakož i dalších tematicky příbuzných fragmentů Klementova díla. Edice zlomků, úvod, překlad a poznámky připravila Jana Plátová.

Lévinas studoval v Heidelbergu u E. Husserla a M. Heideggera a v Paříži. Jako francouzský důstojník přežil válku v zajateckém táboře; všichni jeho příbuzní zahynuli v koncentračních táborech. Po válce byl pověřen obnovou židovského školství ve Francii a zároveň začal rozvíjet svéráznou linii myšlení, v níž hlavní roli hraje setkání s druhým člověkem.Celá západní tradice je dle Lévinase zaujata otázkou bytí, které se chápe jako bytí věcí, kdežto daleko základnější otázka, jak jsme s druhými lidmi, zůstala v pozadí. Zatímco věci mohu ovládat a mít v rukou, druhý se mi ukazuje jako „tvář“, jež není věcí mezi věcmi, nýbrž poselstvím, výzvou.Jakmile člověk zaslechl výzvu tváře druhého, stává se jeho „rukojmím“ v bezmezné odpovědnosti, neboť zároveň také ví, že může být šťasten a svobodný jen spolu s ním. Tak se jádrem Lévinasovy filosofie stává etika, která nevychází z apriorních axiomů jako u Kanta, nýbrž ze zkušenosti setkání s tváří.

Adornova stať „Schéma masové kultury“ byla nalezena v autorově pozůstalosti a přestavuje volné pokračování kapitoly o kulturním průmyslu z Dialektiky osvícenství. Lze ji považovat za shrnutí Adornovy kritiky masové kultury. Čtenář v ní nalezne Adornovu diagnózu základních prvků masové kultury: reklamy, filmu, rozhlasu, hudby. Přeložil Milan Váňa a Michael Hauser.

česko - latinské vydanie. Sv. VI: Dvanáct dopisů sv. Jeronýma, církevního autora žijícího ve 4. století, tvůrce latinského překladu bible. Výbor přináší listy věnované křesťanské asketice inspirované Origenovou theologií. Kniha vychází v dvojjazyčném latinsko-českém vydání. Překlad a úvodní studii pořídil J. Šubrt.

Jak spolu souvisejí časo-prostorový a řečový charakter naší zkušenosti? Jakou roli hraje rozdílný „smysl“ času a prostoru při rozumění významu? Předkládané studie tematizují zkušenost smyslu z hlediska přítomnosti, jíž není míněna jen jedna časová dimenze, nýbrž přítomnost ve světě, tj. vazba mezi přítomným a spolu-přítomným (ne přítomným).Takto pojatá přítomnost je zkoumána se zřetelem k autorům, kteří směrodatně určili pojem přítomnosti ve významu časovém (Platón, Bergson, Heidegger, Merleau-Ponty), ale i se záměrem systematickým, který význam tohoto pojmu rozšiřuje a mění. Vyjasňování poměru mezi rozuměním jako takovým a vědeckým poznáním míří k pojetí bytí jako individuální přítomnosti ve světě, na níž se podílejí i věci a bytosti, jež nevládnou řečí a nevztahují se k všeobsáhlým dimenzím prostoru a času.