Anselm Grün

Čo mám robiť, keď ... ... mi všetko prerastá cez hlavu?... si nedokážem nájsť viac času pre seba?... si na mňa v práci šéf „zasadol“?... je môj vzťah v kríze a ja neviem čo mám robiť?Mnohí hľadajú odpovede na otázky u svetoznámeho benediktína Anselma Grüna. V knihe Čo mám robiť? zhrnul základné rady a tým podal pomocnú ruku v beznádejných situáciách.Zostavil Anton Lichtenauer.Recenzia: Čo mám robiť? na stránke blog.zachej.sk

Nie sme príliš často unavení, apatickí, rezignovaní?Zažili sme sklamanie a bezmocnosť?Čo ak cesta ktorou sme sa vydali neviedla k cieľu?Z tohto všetkého sme sa cítili vyčerpaní a bez akejkoľvek túžby. Anselm Grün odhaľuje spôsoby vzniku únavy, demaskuje ju a tak nám dáva možnosť znovu nájsť seba samých - vitálnych a schopných postaviť sa problémom života tvárou v tvár. Vedie nás k riešeniu hlavnej témy nášho života: nasledovať rytmus vlastného ducha a tela a nájsť v sebe vnútorný pokoj.

„Po Druhom vatikánskom koncile sa stalo moderným hovoriť o znakovosti evanjeliových rád. Predovšetkým celibát je eschatologickým znakom, znakom nastávajúceho Božieho kráľovstva. Jeden spolubrat pri kláštornej diskusii o sľuboch spomenul, že vôbec nemá chuť byť pre svoje okolie eschatologickou dopravnou značkou. Celibát predsa musí mať v sebe nejakú hodnotu a zmysel. Nikto ho nedokáže žiť iba ako znak. Každý musí byť v sebe schopný existovať zmysluplne. Podstatou celibátu nie je zriekať sa, ale umožniť život, ktorý nám daroval Kristus. Predstavuje cestu k životu v plnosti, ktorý nám Kristus prisľúbil.Tento život môže byť zakúšaný v manželstve, a dá sa vedome nájsť na ceste celibátu, ale len vtedy, ak sa celibát volí kvôli životu, nie kvôli strachu pred životom, pred sexualitou...“Anselm Grün (1945) je nemecký katolícky kňaz, benediktínsky mních, ekonóm, filozof a teológ (žiak Karla Rahnera). Žije a pracuje v benediktínskom opátstve Münsterschwarzach v Nemecku, kde píše a vydáva knihy, vedie poradenskú službu a je ekonómom kláštora. Je mimoriadne úspešným autorom duchovnej literatúry. Veľa z jeho kníh bolo preložených do rôznych jazykov, vrátane slovenčiny.

sviatosť života. Sviatosť krstu bola pre raných kresťanov zlomom ich doterajšom živote. Predstavovala pre nich alternatívu k nezmyselnému zhonu, ktorým sa vyznačovala neskorá antika. Z tohto kolotoča dostali pokrstení možnosť vystúpiť, aby v Kristovi objavili svoju novú identitu.Po naplnenom živote a oslobodení od očakávaní a nárokov tohto sveta túžia ľudia aj dnes. Vo všetkých náboženstvách sú prítomné obrady pri narodení dieťaťa. Z dieťaťa má byť nimi zmyté všetko, čo by mohlo zakrývať jeho pravé ja. Nepatrí rodičom, ale Bohu. A pôjde svojou vlastnou cestou, ktorú preň z lásky pripravil Boh.V sérií kníh Sviatosti nám autor živo a prístupne opisuje a vysvetľuje pozadie vzniku, symboliku a zmysel sviatostí a kladie sebe aj čitateľom otázky, ako my sami tieto sviatosti môžeme sláviť a ako z nich v našich konkrétnych životných situáciách môžeme žiť, byť požehnaním pre druhých a ako aj z udalostí, ktoré sa stanú len raz, môžeme čerpať po celý život.

Jak čelit zranění z dětství. Na základě interpretace čtyř biblických pasáží a několika známých pohádek autoři objasňují problematiku vnitřních zranění. Všichni jsme v dětství nějak zraňováni, byť to v dospělosti někdy tak ani nenazýváme a byť máme se svými rodiči dobré vztahy. Ježíš je zkušeným terapeutem, který dokáže uzdravit i ta nejzávažnější zranění. V každém z nás je totiž Boží dítě, které je povoláno na cestu k životu. Tato jistota je jako červená nit, která nás bezpečně vede při hledání vlastní životní stopy, již bychom chtěli v tomto světě zanechat.

Známý benediktinský mnich se zabývá jedním z důležitých prvků duchovního života, který se stal v poslední době v křesťanské praxi tak trochu popelkou. Anselm Grün pojednává půst z různých hledisek: biblického,lékařského,psychologického,ale především poukazuje na oprávněnost a nezbytnost postu pro duchovní růst člověka. Jako obvykle rád čerpá z životní moudrosti otců pouště a dalších učitelů duchovního života. Vychází již ve 4. vydání.

Kto by nepoznal takéto dni: Život hádže polená pod nohy, smola sa lepí na päty, stále prítomná mrzutosť, frustrácia na každom kroku... Náladu tohto dňa nevylepší ani pocit, že nie je nikto, kto by nás miloval, kto by sa o nás zaujímal. Neustála prítomnosť protichodných pocitov.Otec Anselm Grün v knihe Duchovní lékárnička používa ako prvú pomoc Sväté Písmo. Učí, ako použiť Bibliu v každodennom živote na naladenie sa na príjemnejšiu frekvenciu.Z obsahu: nestriedmosť,nečistota,túžba po peniazoch,chamtivosť,smútok,hnev,znechutenie,túžba po sláve,pýcha.

Kniha je jakoby ilustrací slov žalmu „Zkroušeným a pokorným srdcem, Bože, nepohrdneš“. Pokora je nezbytná ctnost pro každého, kdo se chce více přimknout k Bohu a žít v jeho blízkosti. Autor rozkrývá její podstatu, popisuje její účinky i cesty, jež k ní vedou. Hojně přitom čerpá z Bible a moudrosti pouštních otců.

Napětí mezi profesním a osobním životem. Nedostatok času, existencionálna úzkosť, tlak, výsmech... Je toľko nepriaznivých faktorov s ktorými sa človek môže stretávať v pracovnom prostredí. Často mávajú za následok choroby, vyčerpanie, syndróm vyhorenia ale aj rozkol medzi profesným a rodinným životom.Podľa autora knihy Pracovat i žít riešenie spočíva v duchovnej praxi ktorá zahŕňapoctivé vnímanie seba samého,meditáciu a pravidelnú modlitbu,a predovšetkým pozitívny prístup, ktorý môže byť záchranným kolesom pri každodennej práci každého človeka.

Práca je pre človeka nielen obživou. Dnešná doba sa vyznačuje stratou pracovných miest alebo syndrómom vyhorenia vo svete práce. Anselm Grün a Friedrich Assländer vo svojej knihe Práce jako duchovní úkol ukazujú, že povolanie môže mať v živote aj hlbší význam. Snažia sa nájsť zmysel v práci bez ohľadu na karierizmus alebo úspech.

Jak rozproudit vlastní energii. Flow je najlepšou formou ako docieliť tvorivú a uspokojujúcu prácu. Ide o stav, v ktorom je človek naplno ponorený do činnosti, ktorú práve vykonáva. Celé jeho sústredenie smeruje len k jednému objektu.Tlak, ktorý je okolo človeka vytvára blokády a vedie k vyčerpaniu tela, mysle aj ducha. Anselm Grün sa vo svojej knihe Vyhoření venuje tomu, čo väčšina ľudí pozná pod pojmom „syndróm vyhorenia.“ Vzniká stresom, nadmerným výdajom energie v práci, ale môže súvisieť aj so stredným vekom. V knihe sú okrem iného zachytené osvedčené postupy, predstavy a nové potenciály. Najdôležitejšou je však osobná túžba rozvíjať sa v živote aj v práci.

Vnímať plnosť života. Byť pokojný. Cesta za šťastím nemusí byť taká dlhá, ako sa na prvý pohľad môže zdať. Boh stvoril svet plný zázrakov, ktoré vydávajú o ňom svedectvo ako o milosrdnom Otcovi. A ktorý otec by nechcel, aby bolo jeho dieťa šťastné?Malá knižka potešenia zo života v sebe zahŕňa okolo 120 krátkych zamyslení. Je to kniha o umení byť šťastný. Začať deň zamyslením nad tým, že ma niekto miluje jednoznačne vylepší náladu a urobí každého šťastným.

Odvaha stát se novým člověkem. Zaklínadlem moderní doby je změna – v životě, zaměstnání, ve vztazích, v řízení podniku. Anselm Grün však varuje – změna sugeruje přesvědčení, že to, co bylo, je špatné, a teprve nyní přichází s něčím novým konečně to dobré. V životě ovšem takový přístup nefunguje a může být naopak velmi nebezpečný. Pro Grüna je mnohem inspirativnější proměna, proces, kdy nedochází k zavržení minulého, ale k jeho transformaci tak, aby život mohl dál plynout. Tento princip Grün opírá nejen o pohádková vyprávění o proměnách všeho druhu, o důležitost pojmu proměny v psychologii C. G. Junga, ale především o biblická vyprávění. V nich nachází hlubokou inspiraci a zdroj obrazů, které mohou každého člověka motivovat k tomu, aby i on proměnil své srdce a život a měl odvahu k novému vykročení správným směrem, aby uchopil nejen své silné, ale i slabé stránky, bolesti a selhání a použil je k vnitřní transformaci.

Spirituálni impulzy. Deprese, smutek, zádumčivost jsou průvodními znaky životního stylu moderního zaměstnaného a uspěchaného člověka. V tunelu práce a rychlého odpočinku jako by aktivní člověk nedovedl nalézt potřebné světlo a útěchu, kterých je mu tolik zapotřebí.Příznaky deprese jsou autorovi znameními, která je třeba umět dešifrovat a správně číst. Kniha uvádí do spirituálních úskalí duševních stavů, které mohou vést k depresi, jakési „temné noci duše“. Nenabízí snadné návody, ale hluboké zamyšlení a analýzu, které mohou být východiskem k překonání krátkodobých depresivních period, nebo i závažné nemoci.

Sedm Ježíšových slov na kříži. Člověk v posledních okamžicích života většinou neříká banality, natož Boží Syn! Právem křesťané po staletí rozjímají o posledních Ježíšových slovech na kříži, vždyť se nás hluboce dotýkají. Vlévají nám naději, že díky Ježíšovu sebedarování je možné dojít odpuštění a spásy, že se nám otevřela cesta do Boží blízkosti, a to i tváří tvář rozkladné síle hříchu a smrti.Anselm Grün nám zde nabízí vynikající pomůcku k postní duchovní obnově. Můžeme z ní čerpat po celou dobu postní, ale i jen pro víkendovou rekolekci, lze ji použít soukromě i ve společenství.

Mikuláš je velký světec, jehož jméno zná každé dítě. Po staletí si jej připomínají křesťané od východu až na západ, i v naší zemi je patronem mnoha kostelů, dokonce i jedné katedrály. Málokdo však o něm ví něco víc. Anselm Grün nám vypráví nejznámější příběhy z jeho života: o jeho štědrosti a péči o chudé, o třech dcerách a zlatých valounech, o zázraku s obilím, o tom, jak zachránil tonoucí námořníky.Až půjdete zase na mikulášskou besídku nebo dokonce za Mikuláše, budete už vědět, kdo byl ten skutečný biskup Mikuláš!

sviatosť útechy a nehy. Ženy a muži, ktorí sa starajú o chorých príbuzných, alebo sa zapojili do starostlivosti v hospicoch, lekári, zdravotné sestry, nemocniční kapláni, títo všetci sa dennodenne stretávajú s tým, že ľudia okolo nich umierajú. Pre každého človeka, veriaceho či neveriaceho, je pomazanie chorých veľmi dôležité pre spásu.V ďalšej zo série kníh o sviatostiach Pomazanie chorých autor vysvetľuje zmysel tejto sviatosti, ktorá má skrze Boha silu uzdraviť a dodať útechu. Taktiež sa zaoberá otázkou, čo znamená pre kresťanov choroba.

Každý z nás potrebuje mať svoje miesto v živote, pocit bezpečia a vybudovaný správny sebaobraz. Tí, ktorí poznajú svoje korene, vedia, čo ich strom života potrebuje k rastu do krásy a svojej vlastnej podoby.Autor Anselm Grün ukazuje, ako môžeme rôznymi spôsobmi objaviť svoje korene a identitu. Varuje pred unáhleným preťatím koreňov so svojimi predkami a skôr ponúka cestu, ako prijať uzdravenie do ťažkých oblastí prepojených s minulosťou.Múdrosť Biblie, význam nášho mena, filozofia alebo zvyky našich predkov nám ukázali, ako si nájsť svoje miesto v živote, alebo ako ho dosiahnuť. Kniha Kořeny je pre ľudí, ktorí hľadajú zmysel života a paradoxne nemajú strach z jeho nájdenia.

Cesty ke smíření. Při pastoračních rozhovorech se řeč opětovně stáčí k tématu odpuštění. Jedni trpí přísnou výchovou: říkalo se jim, že musí každému odpustit – a pak zakoušejí, že se jim to s odpouštěním nedaří, že dávné ublížení stále ještě bolí. Mnohým zní požadavek odpuštění tak, jako by museli potlačit pocity zlosti a hněvu proti lidem, kteří jim ublížili, a že jim nezbývá nic jiného než pokud možno brzy odpustit. To však se jim jeví jako něco, co je nad jejich síly, neboť v sobě stále ještě cítí zášť a urážku a tyto pocity je ochromují.Kdyby druhému odpustili, pak by mu odpustila jen jejich hlava. Hluboko v jejich srdci a v jejich nevědomí zůstanou však zcela jiné pocity, a ty jim v pravém odpuštění brání.

Anselm Grün popisuje a interpretuje ako Ježiš uzdravoval v podobenstvách. Ježišove slová vrhajú nový pohľad na život každého jedinca. Ukazuje spôsob, ako zvládnuť aj ťažké životné situácie.Modlitba nad Božím slovom môže transformovať dušu a uzdraviť vnútorné zranenia. Pri stretnutí s Ježišom v modlitbe človek pocíti jeho liečivý dotyk. Skrze podobenstvá sa dá zbaviť predsudkov. Je dôležité vidieť sa tak, ako každého vidí Boh: zdravého, slobodného, plného nádeje a silného.

Autor se v knížce snaží podělit o své zkušenosti s žehnáním a klade si otázku, proč dnes roste potřeba získat požehnání. Když o ně člověk prosí, touží uchýlit se pod Boží ochranu a zcela konkrétně zakusit, že Bůh je i s ním. Život dítěte se také zdárně vyvíjí pouze za předpokladu, že se může stále znovu ujišťovat o milující blízkosti své matky. Něco podobného lze říci o požehnání.Náš život se vydaří jen tehdy, budeme-li moci znovu a znovu zakoušet, že na nás hledí přátelská Boží tvář, že si nás Bůh váží, že nás má rád. V požehnání se setkáváme s mateřským Bohem. Pronášíme-li nad někým slova požehnání, měla by vyjadřovat právě tuto mateřskou a něžnou Boží lásku. Žehnat je oprávněn každý křesťan, a protože je sám Bohem požehnán, stává se také požehnáním pro druhé. Požehnání pak vnáší do zranitelného a křehkého lidského života život božský.

Znova a znova sa nám to stáva. Či už v kariére, rodine, či v priateľstve – všetky koncepty môžu zlyhať. Po počiatočnom šoku väčšinou zostáva vážne zranenie, nedorozumenie a osamelosť. Autor knihy Zlyhanie ako šanca Anselm Grün sa rozprával s mnohými, ktorí sa ocitli v takýchto situáciach a použitím prípadových štúdií najprv opísal rôzne spôsoby zlyhania v partnerských vzťahoch, v práci aj v duchovnom živote.V druhej časti knihy sa čitateľovi odporúča uchopiť zlyhanie ako príležitosť pre nový začiatok. Autor vysvetľuje kroky po rozpade životného sna a ukazuje, ako sa dá napriek tomu napredovať: proces žiaľu, rozlúčky, ale nakoniec objav novej spirituality, ktorá pomáha nájsť novú životnú dráhu a vydať sa po nej. Táto kniha môže byť skvelým poradcom v čase krízy a pomáha ľuďom, aby odhodili pocit bezmocnosti a opäť žili život aktívne.

Co je jádrem křesťanské duchovní cesty?A jak vypadá to, když druhého na této cestě doprovázíme?Anselm Grün tvrdí, že naše cesta v Kristově duchu musí být vždy cestou uzdravující, cestou k tomu, abych se plně stal člověkem a aby náš život za něco stál. Je přitom třeba vědět také o ohroženích, jež zakouší každý, kdo se na cestu k Bohu a ke svému pravému já vydává.Autor chce dát několik podnětů, jak konkrétně si křesťanskou cestu osvojit. Učit se ale musí každý sám.

Moudrost otců pouště. Jedna z raných autorových knih je klíčovým textem k poznání jeho díla. Jde o spirituální rozbor učení pouštních otců, především Evagria z Pontiku, o negativních i pozitivních silách (daimonion), které jsou motorem lidského jednání a myšlení.Autor vychází z tzv. spirituality zdola, tj. spirituality, která nepřeskakuje přirozená stadia lidského poznání a zrání a která lidské slabosti a poklesky nevnímá jednoznačně jako selhání, ale jako prostor k růstu a sebepoznání. Autor ve svých výkladech vychází z principů analytické psychologie C. G. Junga, kterou aplikuje na myšlení církevních otců.

sviatosť zmierenia. Sviatosť zmierenia sa počas posledných desaťročí stretáva so značnou dávkou kritiky. Paradoxom však je, že rastie záujem práve o ňu. Otec Anselm Grün chápe sviatosť zmierenia ako ponuku Boha na uzdravenie duše a nie ako povinnosť, ktorú musím robiť.Človek by sa mal naučiť láske a odpusteniu v spovednici priamo u Boha a od Boha. Ide o možnosť nazrieť do hlbín svojho srdca a uznať svoje chyby. Sviatosti - Pokánie je jednou zo súboru kníh Sviatosti, ktoré pomáhajú nazrieť do symboliky a vzniku tejto sviatosti.

Ako nájsť sám seba. Dúfam, že táto kniha vzbudí u mužov zvedavosť, aby našli svoju najvlastnejšiu cestu, cestu sebapoznania, ale i duchovnú cestu, ktorá nevylučuje silu a vášeň, ale necháva sa viesť dynamikou mužskej energie. Mužská spiritualita, ako je vyjadrená v osemnástich mužských biblických postavách, nepripisuje veľkú váhu nemenným systémom ani akejkoľvek ideológii. Muži sú skeptickí voči privysokým ideálom, voči vzletnému jazyku.U biblických mužov objavujeme mužské spôsoby kontaktu s Bohom a zasadzovania sa za ľudí. Stretávame v nich silných mužov, ktorí prešli všetkými hlbinami i výšinami, hľadeli do očí pravde o sebe, prijali svoju sexualitu a vitalitu, často boli sem i tam zmietaní rôznymi vnútornými pohnútkami. Mužská spiritualita odmieta každú systematizáciu i idealizáciu. Je konkrétna, zameraná na činnosť a angažovanosť, je plná sily a vášne.Odporúčame tiež Kráľovná a divožienka (2007), alebo vo forme audioknihy 4 CD - Kráľovná a divožienka.

Spirituální zdroje vnitřních sil. Je to jeden z textů populárního autora spirituální literatury, který čerpá přímo z jungovské psychologie a po svém představuje cestu aktivní imaginace. Pochopení vnitřních obrazů, které nosíme v duši, vede k tomu, že jsme lépe zakotveni ve svém „já“ a dokážeme odolávat chaosu obrazů, které se na nás tlačí zvenčí.Podle C. G. Junga a psychologie „flow“ dokážou obrazy rozhýbat naši duši tak, že po čase vyvstane jedinečný obraz našeho „já“. Mnohé z obrazů ovšem také brání životu a jsou pro nás ohrožující. Je třeba pěstovat obraznost takovým způsobem, aby obrazy projevily svou uzdravující sílu tak, abychom je zapojily do svého života jako jeho integrální součást.Anselm Grün – jako benediktinský mnich žije a pracuje v německém opatství Münsterschwarzach, kde píše a vydává knihy, vede poradenskou službu a je ekonomem kláštera. Jeho knihy dosáhly ve světě už milionových nákladů.

Láska, kterou jsi prožil nezanikne. Francouzský filosof Gabriel Marcel napsal: "Milovat znamená druhému říci: Ty nezemřeš."Člověka, kterého jsi zde na zemi miloval, budeš milovat i na věčnosti u Boha, avšak novým, nám zatím nedostupným způsobem. V této lásce nebude mít místo neporozumění ani žárlivost.

Sedmero skutků milosrdenství se v církevní tradici ustálilo na základě Ježíšovy řeči o posledním soudu; ve středověku bylo ke skutkům tělesného milosrdenství připojeno ještě dalších sedm skutků milosrdenství duchovního.Měli bychom Bibli rozjímat a studovat především z hlediska milosrdenství, pochopíme tak samu podstatu Ježíšova poselství. Víme-li, že Bůh je milosrdný, pak se i my budeme snažit jednat milosrdně s chudými a s těmi, kteří se ocitli na okraji společnosti. Stejně jako Ježíš půjdeme za nemocnými, kteří potřebují lékaře; za hříšníky, které společnost odsuzuje jako hříšníky a ztracené případy. A přestaneme odsuzovat ty, kteří nezachovávají církevní či společenské normy.Ať nás tedy tato knížka novým způsobem uvede do tajemství milosrdenství, aby se náš svět začal milosrdenstvím proměňovat a stal se místem lidštějším, přátelštějším a milosrdnějším. (z autorovy předmluvy)

Dialog mnicha s manažerem. Benediktinský mnich a špičkový manažer diskutují o tématech dnešního světa, která se týkají nás všech: úspěch a odpovědnost, ekonomika a blahobyt, kultura a hodnoty – zkrátka Bůh, peníze a svědomí. Sešly se tu dvě mimořádné vůdčí osobnosti ze světů tak odlišných, jako jsou klášterní klauzura a top management nadnárodní firmy. Něco však mají společného Anselm Grün je sice především mnich a teolog, ale v opatství Münsterschwarzach má na starosti ekonomický chod rozsáhlého kláštera a řídí stovky jeho zaměstnanců. Jochen Zeitz byl 19 let vrcholným manažerem sportovní a lifestylové firmy Puma, který v posledních letech přesouvá svůj zájem na životní prostředí a principy trvale udržitelného rozvoje. Jejich názory a postoje nejsou jen prezentací osobních pohledů a zkušeností, ale burcují nás k tomu, abychom pomohli vytvářet svět, kde nevládne jen zákon džungle.

Spirituální výchova v rodině. Výchovný poradce a benediktinský mnich se sešli nad tématem, které je pro mnohé rodiče oříškem: Jak s dětmi mluvit o Bohu, co jim říci dříve a co později, je třeba překládat jim slova Písma do „maminkovské řeči“, nebo se stačí s nimi modlit a vychovávat je, jak to dělají ostatní rodiče, a spoléhat na výchovnou intuici a na to, že se děti nějak o Bohu dozvědí samy? Jak vlastně vytvářet „rodinnou spiritualitu“ tak, aby byla pro děti přijatelná a stravitelná? Bytostným přesvědčením obou autorů je, že touha po dokonalosti ve výchově vede jen ke stresu u dětí i u rodičů, že je třeba dělat ve výchově také chyby a učit se z nich. Předávání hodnot, jako je víra v Boha a duchovní život, vede skrze příklad, empatii, rituály, ale také přiznání vlastních chyb a jejich vzájemné odpouštění.

Čas jakožto omezená doba života nás upozorňuje na to, že je náš život konečný a vlastně velice krátký. Kolik času nám ještě zbývá? Nevíme. V praktickém duchovním životě bychom měli chápat každý den jako možný poslední den našeho života a měli bychom si připomínat, že smrt jistě přijde a že právě ona dělá z našeho života tak cennou věc. Teprve vědomí vlastní smrti dělá z života jedinečnou a drahocennou šanci. Každý den, když se ráno probouzíme, dostáváme darem nový den dlouhý 24 hodin. Smrt nás vybízí především k tomu, abychom tento den prožili vědomě, abychom dobře utvářeli přítomný okamžik a abychom tento dar vděčně přijali. Dejme se probudit a přijměme pozvání, abychom dobře využili každého dne a abychom jej žili tak, že se večer budeme moci s vděčností ohlédnout za naplněným dnem. Svatý Benedikt napomínal své mnichy, aby si denně připomínali vlastní smrt (srov. Benediktova řehole 4,47). Nehodlá tím nahánět strach ze smrti, ale směřuje k přesnému opaku, chce, abychom se jí přestali bát. Jednoho pouštního otce se jednou kdosi zeptal, proč se nikdy nebojí. Odpověděl, že je to proto, že si každodenně představuje, že nastal jeho poslední den. Tato představa nás vybízí, abychom každý okamžik prožívali vědomě a vděčně. Na tom, jak zacházíme se svým časem, rozhodujícím způsobem závisí spokojenost se životem a pracovním výkonem. Dobrý časový management se však nevztahuje pouze na efektivnost a disciplinovanost lidské činnosti, jeho součástí je i orientace podle skutečných hodnot, tázání po tom, co je podstatné, a snaha o správnou míru v životě. Autoři knihy (odborník na podnikový management a poradce F. Assländer a benediktinský mnich, psycholog a organizátor a vedoucí seminářů a kurzů pro manažery A. Grün) dávají podněty a odpovědi pro oblast uspořádání vlastního času. Zabývají se časem jako systémem a řádem a zkoumají typicky moderní a složitou „past urychlování“. Benediktinské „Ora et labora“ není základním řádem pouze pro řeholníky. I pro lidi světa nabízí osvědčené „umění přestávky“ a důležitý „management vlastní osoby“, jenž uznává osobní meze a jehož pomocí lze s nimi zacházet tvůrčím způsobem.Friedrich Assländer po svých studiích oborů psychologie, sociologie a řízení deset let pracoval jako manažer. Od roku 1984 je samostatným instruktorem a poradcem významných firem. Anselm Grün, benediktinský mnich, žije a působí v klášteře Münsterschwarzach. Je doktorem teologem, vyhledávaným duchovním průvodcem a autorem mnoha knih o duchovním životě. Čerpá nejvíce z bohatství spirituality pouštních otců, z tradice západního mnišství i z poznatků hlubinné psychologie.

Mnohí z náš už zažili náhle osvietenie, keď v jednom okamihu zrazu získali nový pohľad na zamotanú životnú situáciu. Akoby sme nečakane zmúdreli. Alebo šokujúci moment odvrátenia nešťastia. Už-už vkročíme pod kolesá auta, no v poslednom okamihu nás akási sila zadrží.Táto "akási sila" je anjel. Možno náš osobný anjel strážny. Možno anjel bdelosti či zdravia. Anjeli nám chcú pomáhať. Sú tu a čakajú na naše zavolanie. No my častokrát o ich jestvovaní ani netušíme.

Sprievodca na ceste k slobode. Desatoro nás vedie, ukazuje nám, čo je dobré a čo nie, vedie nás po ceste životom. Je naším sprievodcom a ukazovateľom. Poskytuje nám určitý rámec a keď sa v ňom budeme držať, môžeme sa stať lepšími ľuďmi, akými sme boli doteraz. Áno, niekedy je ťažké dodržiavať všetky prikázania. Niekedy sa hriech zdá bližší a príjemnejší.Kniha Desať rád pre šťastný život nám ukazuje, že Desatoro, tento kameň kresťanskej etiky môže byť v skutočnosti oveľa viac, ako len príkazy a zákazy – môže byť orientáciou a istotou vo svete plnom rozličných názorov a príležitostí, ktoré nie vždy vedú k Bohu. Ako povedal lord Baden Powell: ,,Snaž sa zanechať tento svet o kúsok lepším, ako si ho našiel...“

Syndrom vyhoření bývá dnes častým tématem. Manažeři, kteří k nám přijíždějí na kurzy, hodně mluví o tom, že jsou na pokraji vyhoření. Ale když se pozorně zaposlouchám do toho, co říkají, zjišťuji, že mnozí vyhořelí nejsou. Netrpí depresí z vyčerpání. Trpí něčím jiným - prostou únavou. Usilovali o mnohé ve firmě, ale už jsou tím bojováním unavení. Jejich tělo tak unavené zatím ještě není, že by usínali vestoje. Zato je unavená jejich duše. Přišla o pružnost. Nadšení, se kterým bojovali za druhé, kamsi vyprchalo. Zaplavil je pocit chronické únavy a vnitřní apatie. Trpíme únavou ze světa, ale ta nás odkazuje na oblast mimo tento svět, na vnitřní oblast duše, tam, kde jsme zcela sami sebou, nezmítáni časnými záležitostmi, které nás tolik unavují. Únava nás dále vybízí, abychom z tohoto světa vystoupili a objevili cestu k našemu pravému já, která už není diktátu tohoto světa podřízená. Tak bych chtěl v této knize postupně probrat různé druhy únavy, věnovat se tomuto jevu z nejrůznějších stran, ptát se po jeho příčinách a popsat způsoby, jak bychom mohli s únavou zacházet.

„Čím jsem starší, tím více chápu putování jako obraz své životní cesty. Každý její úsek má jinou tvářnost. Putování po horách mě velmi fascinuje. Pokaždé si tu znovu otestuji vlastní meze. Ještě pořád si na něco troufnu. Udržuji se tím v kondici. A už staří řečtí filosofové rozvíjeli své nejdůležitější myšlenky při chůzi, proto je putování věčnou inspirací. Často při něm přicházím na nové nápady.“ (Anselm Grün)Krása hor vede člověka ke chvále Stvořitele a jeho díla, ale též k pokoře a k potřebnému životnímu nadhledu. Putování po horách je skutečně symbolem životní cesty: Má-li člověk dojít do cíle, je třeba nespoléhat se jen na sebe, neplýtvat silami, oprostit se od zbytečné zátěže a s odvahou čelit stále novým výzvám.

Cesta k vnútornej premene. Známy autor duchovnej literatúry v tejto knižke rozoberá niektoré biblické príbehy a obrazy, ktoré ponúkajú mnoho impulzov pre našu vnútornú premenu.

Setkání s radostí uzdravuje tělo i duši. Proto má být tato kniha pozváním k obnově radosti v hloubi vlastního srdce. Při četbě o radostných zkušenostech jiných lidí se můžeme přiblížit ke zdroji radosti ukrytému v našem nitru. Snad tento pramen nově vytryskne.Nechme se povzbudit k tomu, abychom se znovu podívali na svůj život, tentokrát z hlediska radosti. Pak v něm objevíme stopy radosti a naděje. Na základě zmíněných stop můžeme objevit stezku, po níž je třeba se vydat, abychom žili svůj život zdravě a naplno v té jedinečnosti, kterou mu propůjčil Bůh, abychom v něm našli vlastní duchovní cestu, která nás dovede k Pánu i k našemu skutečnému já.

Na stránkách této knížky se setkáváme se zkušeností starých mnichů z 3.-6. století. Jejich poselství vnáší světlo do dnešního, často tak nejasného, pohledu na mlčení.Dnešní pohled vzniká totiž často pouze z touhy, kdežto pohled těchto mnichů je podepřen zkušeností s mlčením. Jejich myšlenky nás pak vedou k poznání, že mlčení je duchovní úkol, který vyžaduje nasazení celého člověka. Základní části knihy:

Čtyři cesty k budoucnosti. Kniha je společným dílem dvou německých benediktinů, z nichž Anselma Grüna není potřeba českému čtenáři představovat. V devíti kapitolách představují autoři řeholi svatého Benedikta na pozadí teologických úvah o spiritualitě vykoupení a spiritualitě stvoření a hledají stopy spirituality stvoření v benediktinské řeholi. Podnět k napsání knihy vyšel právě od P. Seuferlinga, jenž působí již 40 let v Koreji.V prostředí východní, převážně buddhistické spirituality napsal úvahy o spiritualitě stvoření, jež v západním křesťanském pojetí vyrovnává pozitivní napětí mezi oběma základními spiritualitami - stvoření a vykoupení. Ve spiritualitě stvoření se poprvé setkáváme s Bohem jako tvůrcem, který své stvoření nekonečně miluje. Poznáváme Stvořitelovo dílo, které je proniknuto Božím Duchem, a náš vztah k Bohu se vyjadřuje i naším vztahem k tvorstvu. Benediktovu řeholi objevují jako plnou optimismu, což je charakteristický postoj právě spirituality stvoření.