Bryan Houghton

Když se Judith vdávala, mohla se opřít o svého manžela a o svou víru. Přišla však šedesátá léta a obě opory se otřásají. Neměnná nauka se den za dnem mění a znejistění zásáhne i vztahy. Jak v peřejích změn neztratit muže ani Boha a nepustit se kříže?Bryan Houghton (1911–1992) se narodil do bohaté anglikánské rodiny a dětství strávil jako syn vojáka z povolání převážně v Německu a ve Francii. Vystudoval Oxford. Po konverzi ke katolictví absolvoval seminární studia v Římě a následně sloužil dvacet devět let jako farář ve dvou farnostech nedaleko Londýna. Po vyhlášení nového mešního řádu roku 1969 na svůj úřad rezignoval a odebral se na francouzský jih, kde s povolením biskupa celebroval tradiční liturgii a věnoval se pěstování zeleniny a příležitostné literární činnosti. S břitkým anglickým humorem tepal do ideologií moderní doby, k nimž stavěl do kontrastu odvěké naukové i liturgické bohatství Církve.

Autor u nás již známých knih Juditin kříž a Mitra a hůl ve své autobiografii popisuje příběh své konverze, kněžství až po „liturgický exil“ po promulgaci nového Misálu. Kniha je však víc, než jen pouhým životopisem – na pozadí historických událostí poukazuje na hlubší příčiny i dopady různých postojů k modlitbě, liturgii a jejím změnám.„Paměti otce Houghtona – jejichž anglický rukopis byl dokončen v roce 1990, ale ztratil se a znovu nalezen byl až v roce 2020 – jsou precizně všímavé, ohromně poctivé, vtipné a zábavné a poskytují nám zcela nový pohled na záplavu změn v katolické církvi před druhým vatikánským koncilem a po něm. Jsou tím pronikavější, že se opět nacházíme uprostřed církevní ,cancel culture‘, kterou sám autor prožil, trpěl jí a s neporovnatelnou jasností ji popsal. Zbytečný kněz je největší objev tradicionalistické literatury za několik desetiletí.“ – Peter A. KwasniewskiBryan Houghton (1911–1992) se narodil do bohaté anglikánské rodiny a dětství strávil jako syn vojáka z povolání převážně v Německu a ve Francii. Vystudoval Oxford. Po konverzi ke katolictví absolvoval seminární studia v Římě a následně sloužil dvacet devět let jako farář ve dvou farnostech nedaleko Londýna. Po vyhlášení nového mešního řádu roku 1969 na svůj úřad rezignoval a odebral se na francouzský jih, kde s povolením biskupa celebroval tradiční liturgii a věnoval se pěstování zeleniny a příležitostné literární činnosti. S břitkým anglickým humorem tepal do ideologií moderní doby, k nimž stavěl do kontrastu odvěké naukové i liturgické bohatství Církve.