Johann Wolfgang Goethe

Goetheho Faust, veľdielo svetovej literatúry, ktoré vyšlo dvestodesať rokov po publikovaní prvého dielu tejto drámy, sa dotýka večného zápasu o ľudskú dušu. O čom vlastne Faust je? Školák by povedal, že o zmluve medzi diablom a človekom. Bystrejší by doplnil, že o neuhasiteľnom smäde po poznaní. Pravdou je aj jedno, aj druhé.I keď teraz Goetheho Faust vychádza v staršom preklade slovenského germanistu Mórica Mittelmanna-Dedinského (1914 – 1989), po vyše polstoročí ide o prvé kompletné vydanie obidvoch dielov v slovenčine. Výnimočnosťou tohto vydania je predovšetkým výtvarné a grafické spracovanie, na ktorom sa podieľali renomovaní autori. Ilustrácie akademického maliara Miroslava Cipára otvárajú nové vrstvy nielen Goetheho drámy, ale aj ľudského boja o vlastnú dušu. Svojou modernosťou predstavujú dávny príbeh súčasnému človeku, mohutnosťou zas naliehavo apelujú, že táto dráma sa nekončí a dotýka sa každého z nás. Grafická a typografická úprava uznávaného grafického štúdia Pergamen dáva vyniknúť dominantným ilustráciám a čitateľovi pritom ponúka prirodzený kontakt s textom. Jej pridanou hodnotou je prebal, ktorý na vnútornej strane ukrýva reprodukciu jednej z najimpozantnejších ilustrácií majstra Cipára. Toto vydanie Fausta chce byť holdom ľudskej umnosti a tvorivosti.O autorochJohann Wolfgang Goethe (1749 – 1832), veľduch svetovej literatúry, hĺbavý mysliteľ a vášnivý učenec, vedomý si svojej impozantnosti a výnimočnosti, človek charizmatický, ktorý doteraz fascinuje svojou jedinečnou osobnosťou, činorodým životom a neprekonaným dielom. Kto sa na Goetheho pozrie cez optiku viery, nutne v ňom odhalí extrémnu túžbu po láske, ktorá nikdy nebola dokonale naplnená, ako aj neutíchajúcu túžbu po poznaní, ktorú ohraničenosť ľudského života takisto nedokáže naplniť. A neubráni sa paralele s Augustínovou skúsenosťou, ktorú po dlhom hľadaní vyjadril slovami: „Stvoril si nás pre seba, Bože, a nespokojné je naše srdce, kým nespočinie v tebe.“Miroslav Cipár (*1935, Semeteš) patrí medzi najvšestrannejších, najneúnavnejších a najuniverzálnejších slovenských výtvarníkov. Jeho tvorivým životom sa vinie čiara, ktorá je azda dedičstvom drotárskych predkov. Zakorenený vo svojom domove i hodnotovom svete pozýva knižnými ilustráciami detských i dospelých čitateľov do kúzelného sveta fantázie. Jeho maľby nútia opustiť prvoplánové úvahy, pozdvihnúť myseľ vyššie, oslobodiť sa od miesta i času a premýšľať nad veličinami, ktoré nás prevyšujú. Impozantná faustovská kompozícia oscilujúca na hranici ilustrácie a maľby, príbehu a abstrakcie je, ako napokon všetky majstrove diela, výsledkom intenzívneho štúdia, poctivého uvažovania a nekonečného vnútorného boja.

Příběh učeného Fausta je jeden z nejslavnějších příběhů našeho světa. První historky o doktorovi, který v touze po vědění a požitcích zaprodal svou duši ďáblu, se v literatuře objevily už v šestnáctém století. Autoři vycházeli z příběhů, které kolovaly o skutečném doktoru Faustovi, jenž žil v letech 1480(?)-–1540. Drama o osudu doktora Fausta napsal Shakespearův současník Christopher Marlowe, z tradičních loutkových her, které do našich zemí přišly z Anglie, vychází i loutkohra Johanes doktor Faust od Matěje Kopeckého. V próze se tématu věnoval Michail Bulgakov (Mistr a Markétka), Thomas Mann (Doktor Faustus) nebo Stanisław Lem (Solaris). Nejslavnějším zpracováním je však Faust Goethův. Johann Wolfgang Goethe (1749–1832) se tématem touhy po znalosti a neschopnosti člověka vměstnat do tak krátce vymezeného času, jako je život, veškeré vědění světa, začal zabývat již v mládí. Urfausta, jehož nahrávku uvádíme, napsal již v letech 1772–1775. Další zpracování vyšla v letech 1790 (fragment 1. dílu), 1808 (první verze 1. dílu, revidováno 1828–1829). Druhou část dopsal Goethe v roce 1831, vydání příštího roku se však již nedožil. Rozhlasová dramaturgyně Jaroslava Strejčková sáhla v roce 1979 po prapůvodní, mladické Goethově verzi v překladu Jaroslava Bílého. Pečlivý a nesmlouvavý režisér Josef Melč pro tuto inscenaci získal skvělé obsazení: zoufale hledajícího Fausta ztvárnil Eduard Cupák, bezvýhradně milující Markétku Klára Jerneková, zemitou Martu Dana Medřická, Wagnera Jiří Pleskot. A vedle nich - civilní, nenápadný strejc, pivní kumpán jako každý jiný. Mefisto Rudolfa Hrušínského. O této postavě napsal na začátku minulého století Vojtěch Kristian Blahník toto: "Postavil-li Goethe ve Faustovi svého Mefista jako figuru humornou, můžeme v tom viděti pozůstatek prvotního příchodu čerta na jeviště v pololiturgických hrách, v nichž byl nejen negací dobra a odpovědníkem božím, ale i představitelem komického elementu." První dojem však klame, během poslechu postupně zjistíme, že za touto fasádou se skrývá vyhaslá a bezskrupulózní inteligence, bažící jen po jednom cíli: po moci nad Faustovou duší. Tragický příběh doktora Fausta a jeho nenaplněných tužeb (po lásce i po vědění) si můžete poslechnout ve skvělém nastudování. Snad vám potvrdí slova Oscara G. Brocketta, autora knihy Dějiny divadla: "Tato dramatická báseň, nezamýšlená pro jeviště, zobrazuje lidskou touhu po naplnění, a naznačuje, že lidé dojdou spasení právě jeho hledáním. … I když Goethe později nazval romantismus "churavým", jeho Faust svým obrovským záběrem, svým obrazem věčného lidského snažení a jako pokus zachytit nekonečnou rozmanitost lidské existence je vtělením značné části romantického myšlení."