Josef Beránek

Knižní rozhovor s populárním katolickým knězem, který miluje rockovou hudbu. Undergroundovou kavárnu/vinárnu U Božího Mlýna najdete v polosuterénu na rohu Salmovské ulice v Praze. Tady se po večerech diskutuje, koncertuje a stěny slouží k prezentaci výtvarníkům. Často tu bývá hostem Ladislav Heryán, který mluví o Božím mlýnu jako o svém oblíbeném kostele. V Salmovské je i Jabok, škola, kde vyučuje. Tento salesiánský kněz, biblista a rocker říká o Ježíši z Nazareta, že je naším osvobozením. Že On je tím, kdo chce rozlámat okovy nás lidí, kteří jej v touze po zahnání vnitřní prázdnoty nevědomky jezdíme hledat do Indie, Nepálu nebo do různých center pozitivního myšlení. A přitom netušíme, že v Ježíši Kristu dávno „žijeme, pohybujeme se a jsme“. Životní příběh populárního kněze Ladislava Heryána je plný paradoxů. Ač vyrostl v dělnické rodině na Ostravsku, vystudoval prestižní mezinárodní univerzitu v Římě. Připravoval se na dráhu misionáře na Madagaskaru, ale působí v nejateističtější zemi v Evropě. Je doma mezi salesiány i mezi kamarády z undergroundu. Je plachý introvert, ale neostýchá se vystoupit na rockových festivalech s kytarou a biblí v ruce. Je katolický kněz asketického vzhledu, který má pochopení pro život, jaký je. Věří v Boha, který přesahuje všechny naše představy, a přece touží po setkání s námi bez ohledu na to, kde jsme a co o něm víme. O tom všem je tento rozhovor, který vznikal právě U Božího Mlýna. Ladislav Heryán je teolog, pedagog a muzikant, kterého dlouholetá práce s mladými lidmi a lidmi na okraji společnosti utvrdily v potřebě soucitu a laskavosti. Podle jeho názoru je člověk plodem Boží lásky: není stvořen přísným soudcem, který sleduje každý náš krok, aby nás mohl trestat, ale jako milující otec s nadějí vyhlíží náš návrat domů. V době plné strachu, náboženského fanatismu, sobectví a nedůvěry přináší Heryán dobrou zprávu o tom, že lidskost a solidarita mají smysl.

Rozhovor s českým knězem, nositelem pamětní medaile Václava Bendy za význačný rozvoj za obnovu demokracie

Životopisný rozhovor s novinářem Petrem Kolářem. Kniha se dotýká jeho studia v Rakousku, Německu, Francii a USA, jeho práce mezi imigranty, v pařížském centru českých exulantů, v Radiu Vatikán, na jezuitské koleji v Paříži a v posledních deseti letech v Českém rozhlase.Hlavním tématem, k němuž se diskuse vrací, je ale především vztah církve ke společnosti, role křesťanů v dnešním světě a hledání cest ke spolupráci lidí dobré vůle.

Radim Palouš v rozhovoru s Josefem Beránkem. V životopisném rozhovoru s publicistou Josefem Beránkem (autorem rozhovorů s V. Malým, P. Kolářem a J. Sokolem) profesor Palouš hovoří o událostech, které ovlivnily a nasměrovaly jeho život, vyznává se ze svého celoživotního zájmu o dílo Jana A. Komenského, Bernarda Bolzana a Tomáše G. Masaryka. Z těchto kořenů také vyrůstá Paloušova filosofie výchovy. Žánr rozhovoru může být pozvánkou k setkání s mužem, který - ač ho jeho občanské postoje léta držely v roli outsidera - se stal učitelem a moudrým rádcem mnohých.

Křesťanství nabízí cestu, jak se stát svobodným a dospělým člověkem, říká nonkonformní kněz Václav Vacek. Životopisný rozhovor sleduje jeho životní cestu od dětství v podhůří Orlických hor, postupné hledání životního povolání v nesnadných letech nesvobody a především jeho kněžské působení a objevování nových cest, jak přiblížit lidem krásu toho nejcennějšího – hlubokých mezilidských vztahů a dospělé svobody. Inspiraci přitom nachází v pozorném naslouchání lidským radostem i bolestem a v podobně citlivém čtení bible. Jeho pohled je díky tomu prost složitých teologických obratů a povzbuzuje mnohé lidi k důvěře, že Bůh i dnes s námi počítá, že chce spolu s námi pečovat o svět, abychom v něm mohli žít my i další generace.

Nejsem žádný intelektuál, říká o sobě P. Jan Rybář. Možná právě proto vypráví o světlých i stinných stránkách života přímo a bez zbytečných ohledů. Pětaosmdesátiletý jezuita patří k posledním svědkům dramatických událostí 20. století. Pamatuje hrůzy II. světové války, divoké odsuny, nástup komunistické totality, vězení a permanentní dohled StB. Pamatuje ale také naděje, které vyvolal II. vatikánský koncil, a návrat svobody v roce 1989. A evangelijní svobodu a humor si při vší pokoře nenechá vzít, ba naopak rád je bude sdílet se všemi čtenáři.

Životopisný rozhovor sleduje jeho životní cestu od dětství v podhůří Orlických hor, postupné hledání životního povolání v nesnadných letech nesvobody a především jeho kněžské působení a hledání nových cest, jak přiblížit lidem krásu toho nejcennějšího – hlubokých mezilidských vztahů a dospělé svobody.Inspiraci přitom nachází v pozorném naslouchání lidským radostem i bolestem a v podobně citlivém čtení Bible. Jeho pohled je díky tomu prost složitých teologických obratů a povzbuzuje mnohé lidi k důvěře, že Bůh i dnes s námi počítá, že chce spolu s námi pečovat o svět, abychom v něm mohli žít my i další generace.Životní postoje Václava Vacka ovlivnila rodina, ale také mnozí z těch, které potkal. Vzpomíná na kardinála Františka Tomáška (jehož byl poradcem), na persekvované kněze včetně Josefa Zvěřiny, Antonína Mandla, ¬Bonaventury Boušeho a mnohé další statečné lidi. Zmiňuje setkání s Arnoštem Lustigem, Evou Brodskou, Davidem Vávrou a jinými spisovateli, malíři, fotografy či psychology jako byl Jiří Mrkvička.Stejně tak, ne-li ještě intenzivněji čerpá Vacek z kontaktů s řadou nenápadných osobitých přátel, mezi které patří i dlouholetá spolupracovnice Jana Kalousková.„Potkal jsem mnoho krásných lidí, o kterých v této knize není řeč, ale nosím je v srdci,“ říká Václav Vacek v doslovu. „Jsou bohatstvím mého života. Co bych bez nich byl?“