Tomáš Garrigue Masaryk

Číta: Vladimír Vokál Celkový čas: 1 hodina 3 minúty V kapitole „V rodišti Rousseauově“ zachycuje Tomáš G. Masaryk své ženevské období (leden–září 1915), kdy se po odchodu z Itálie usadil ve Švýcarsku a začal systematicky organizovat zahraniční odboj proti Rakousku-Uhersku. Tato část Světové revoluce představuje přechod od osobního exilu k promyšlené politické akci. Masaryk zde využívá neutrální půdu Švýcarska k navazování kontaktů s exilovými představiteli jiných národů i se západními novináři, čímž postupně buduje základ budoucí zahraniční politiky Československé revoluce.Ženeva, rodiště Rousseaua, se pro něj stává symbolem mravního a intelektuálního útočiště – městem, kde se ideály svobody, odpovědnosti a republikánství mění z filozofických pojmů v praktické úkoly. Masaryk čerpá inspiraci z Rousseauova přesvědčení, že politická svoboda musí vyrůstat z mravní kázně a výchovy občana, a tento princip přenáší do svého pojetí české a slovenské emancipace.Ve své ženevské etapě Masaryk také sleduje tisk všech válčících stran, analyzuje německou propagandu a zdůrazňuje potřebu pravdivé informovanosti jako zbraně proti lži a nedemokratickému myšlení. V úvahách o Švýcarsku se promítá jeho obdiv k tamní demokracii, federálnímu zřízení a občanské odpovědnosti – hodnotám, které se později stanou jádrem ideje československého státu.TGM: Světová revoluce 3 | čte: Vladimír Vokál | délka: 1:03

Číta: Vladimír Vokál Celkový čas: 1 hodina 58 minút Přinášíme první část slavných pamětí prvního československého prezidenta TGM, které budou vycházet postupně, na pokračování. Z úvodních kapitol Masarykovy Světové revoluce – „Kšaft Komenského“ a „Roma Aeterna“ – vychází dramatický a přemýšlivý obraz přelomu let 1914–1915, kdy se Masaryk rozhoduje k zásadnímu kroku: k odchodu z monarchie a organizaci zahraničního odboje. V textech se odráží jeho osobní zápas o morální a politické ospravedlnění odporu proti Rakousku-Uhersku i jeho realistická, místy chladně analytická reflexe světové války.Masaryk zde dává – k překvapení Západu – přednost státotvorné, nikoliv národnostní politice Československa. Nešlo mu o pouhou emancipaci etnika, ale o vybudování moderního demokratického státu s jasnou morální a právní legitimací. Uvažuje proto v kategoriích evropské rovnováhy, mezinárodního práva a kulturní odpovědnosti. Z této perspektivy také ostře hodnotí Rakousko jako „politicky zkažený“ útvar a předvídá jeho rozpad.V kapitole „Kšaft Komenského“ navazuje symbolicky na odkaz Jana Amose Komenského – jeho víru ve vzdělání, mravnost a duchovní smysl dějin. Kšaft se stává Masarykovým osobním manifestem, který ho posiluje v rozhodnutí přetavit ideály humanismu v konkrétní politický čin. Zároveň si však zachovává kritický odstup vůči tehdejšímu rusofilství a iluzím o carském impériu. Vedle toho uvádí, že Německo reprezentuje protipól Západu, tedy Východ – symbol autoritářství, militarismu a kolektivní disciplíny, zatímco „Západ“ zosobňuje svobodu, individualitu a demokracii. Tento myšlenkový rámec – Západ jako morální princip, Východ jako jeho negace – prostupuje celou knihou.V části „Roma Aeterna“ pak Masaryk kontrastuje evropskou civilizační tradici s úpadkem habsburské říše a vyzdvihuje antické i křesťanské ideály trvání, které chápe jako inspiraci pro novou československou státnost. Řím, stejně jako Komenský, pro něj představuje symbol věčnosti a odpovědnosti za řád světa – hodnot, o něž má nová republika usilovat.TGM: Světová revoluce | Vydavatel: MplusV | Čte: Vladimír Vokál | Délka: 2 hodiny