Zdeňka Hledíková

Na pozadí stavebního růstu papežského paláce i města ve středověkém Avignonu sleduje kniha uspořádání a provoz kuriálního centra a současně vztahy papežství se zeměmi českého státu. Ty jsou nejprve přiblíženy na osudech Čechů delší dobu v Avignonu usazených (Friedrich z Pernštejna, Jan IV. z Dražic, Heřman z Prahy) nebo sem opakovaně a dlouhodoběji přijíždějících (Jan Volek), i zachycením krátkodobějších, ale účelem cesty závažnějších návštěv. Pozornost je věnována diplomatickým poselstvím krále Jana k papežům i vyslancům papežů do českých zemí. Z některých obsahově vymezených skupin papežských listin, jež byly určeny jednotlivcům a vyžádány z českých zemí v letech 1306–42, se vyvozují poznatky o sociálním prostředí adresátů. Výsledky jsou pak uvedeny do širších souvislostí proměny a rozvoje české společnosti na počátku lucemburské doby. Základ textu tvoří diplomatické písemnosti expedované z Avignonu do Českého království, dochované však většinou jen v opisu různých řad papežských register. Text doplňují plánky tehdejšího města a postupně narůstajícího papežského sídla.

Arcibiskup, zakladatel a rádce. Arnošt z Pardubic, první pražský arcibiskup a blízký spolupracovník a rádce císaře Karla IV., patří bezesporu k nejznámějším postavám českých středověkých dějin. Kniha přední české medievalistky, znalkyně především církevních dějin, profesorky Zdeňky Hledíkové, představuje Arnošta z Pardubic nejen v jeho roli „pravé ruky“ Karlovy, ale také a v první řadě jako neúnavného a kreativního organizátora a reformátora života církve i společnosti, který svým zápalem jako by předznamenal reformní horlivost předhusitské a husitské doby. Z. Hledíková na základě množství dobových pramenů přibližuje vzdělání a duchovní svět Arnoštův, jeho evropský rozhled i respekt, kterému se těšil v celoevropském kontextu, ale i intimní stránky jeho osobnosti – a mentalitu jeho zbožnosti. Bohatě je sledován odraz Arnoštovy osobnosti a působení v soudobém umění, jeho podíl na stavbě pražské katedrály, stejně jako doklady úcty, jíž se této mimořádné postavě dostávalo po její smrti.

Acta pontificum Romanorum Clementis V., Johannis XXII. et Benedicti XII. (1305 - 1342). Tomus prodromus, úvodní díl ediční řady bohemikálních pramenů, jež byly vydány některým z papežských úřadů a dochovaly se ve vatikánském archivu nebo v archivech příjemeckých, předchází svou materií dosud vydaným svazkům. Svazek zahrnuje písemnosti listinné i hospodářské povahy doby prvních tří avignonských papežů, které se týkají území nebo osob tehdejšího českého státu, tj. Čech, Moravy a Slezska, menší měrou i Horní Lužice.

Arcibiskup, zakladatel a rádce. Arnošt z Pardubic, první pražský arcibiskup a blízký spolupracovník a rádce císaře Karla IV., patří bezesporu k nejznámějším postavám českých středověkých dějin. Kniha přední české medievalistky, znalkyně především církevních dějin, profesorky Zdeňky Hledíkové, představuje Arnošta z Pardubic nejen v jeho roli „pravé ruky“ Karlovy, ale také a v první řadě jako neúnavného a kreativního organizátora a reformátora života církve i společnosti, který svým zápalem jako by předznamenal reformní horlivost předhusitské a husitské doby. Z. Hledíková na základě množství dobových pramenů přibližuje vzdělání a duchovní svět Arnoštův, jeho evropský rozhled i respekt, kterému se těšil v celoevropském kontextu, ale i intimní stránky jeho osobnosti – a mentalitu jeho zbožnosti. Bohatě je sledován odraz Arnoštovy osobnosti a působení v soudobém umění, jeho podíl na stavbě pražské katedrály, stejně jako doklady úcty, jíž se této mimořádné postavě dostávalo po její smrti.