Krystal

Svazek 13. Dlouhodobý projekt jehož cílem je česká verze slavného francouzského překladu. Tato Bible je cenná nejen samotným textem, ale i bohatým a objevným poznámkovým aparátem.

Systematická učebnice theodicey nejen pro studenty teologických fakult.

Q. S. F. Tertulián (160 - pravděpodobně 220) je jedním z nejzajímavějších autorů křesťanského starověku. Jeho dílo ovlivnilo křesťanské myšlení, učení i latinskou církevní terminologii zásadním způsobem. Přesto byl považován za schizmatika, nebyl mu přiznán titul apoštolského otce a jeho přijetí bylo v průběhu celých dějin křesťanství značně ambivalentní.Důvodem pro tento postoj je Tertuliánův příklon k montanistickému hnutí a také jeho radikální názory v oblasti morálky. Zejména značně rezervovaný až odmítavý postoj k manželství, zvláště pak k opakovanému manželství, stojí za jeho vnímáním jakožto schizmatika a heretika už od samého starověku.

Kázání. Soubor 18 kázání s obsáhlou úvodní studií seznamuje čtenáře s postavou dominikánského kazatele Jana Taulera, který patří spolu s Mistrem Eckhartem a Jindřichem Susem k nejvýznamnějším představitelům německé mystiky.

Cílem této knihy je zmapovat nejdůležitější pojmové a problémové souvislosti mezi tradiční realistickou aristotelsko-scholastickou teorií poznání a současnou analytickou epistemologií, pokusit se alespoň v některých bodech tradiční koncepci obhájit proti typickým námitkám a poskytnout hlubší výklad některých konkrétních a podle autorů klíčových problémů teorie poznání, který by k této koncepci otevíral cestu.Autoři se nepokoušejí vyčerpávajícím zůsobem vyrovnat s každou relevantní námitkou, ale spíše načrtnout jistý fi losofi cky relevantní obraz, hodný dalšího rozpracování a obhajoby. Výklad je koncipován jako mozaika: většina kapitol je pojata jako analýza některého epistemologického pojmu či pojmové dvojice, která často ústí v obhajobu konkrétní dílčí pozice.Volba zpracovaných témat a jejich uspořádání přitom byly vedeny záměrem vytvořit sice nikoliv vyčerpávající, ale přesto koherentní celek, který bude něčím více než sumou jednotlivých částí. Základní osou výkladu je vztah mezi aristotelsko-scholastickým a analytickým přístupem, přičemž jakýmsi doplňkovým úběžníkem je Immanuel Kant.Každá kapitola je navíc doplněna několika úryvky klasických i moderních fi losofi ckých textů, které probíraná témata ilustrují, doplňují, rozvíjejí či problematizují. Kniha není určena pouze studentům epistemologie, ale i širší odborné veřejnosti zajímající se o současnou, zejména analytickou epistemologii, badatelům v oblasti středověké a raně novověké scholastiky a vůbec příznivcům tradičnějšího přístupu k fi losofování.

Tento soubor přednášek a esejů vznikl v době, kdy J. H. Newman spoluzakládal Irskou katolickou univerzitu (1851) a posléze se stal jejím prvním rektorem. Autor v nich výmluvně hájí ucelené vysokoškolské vzdělání zahrnující humanitní a přírodní vědy i filozofii a teologii.Newmanovy pronikavé a brilantně formulované úvahy mají v anglosaském světě dodnes značný vliv a nejednou se ostře protnou se současnými diskusemi o roli vysokých škol ve společnosti, o významu všeobecného vzdělání nebo o vztahu víry a rozumu - jak se mj. dočteme v zasvěceném úvodu.

Bible a historická metoda. Životopis zakladatele moderní katolické biblistiky M. J. Lagrange (1855-1938), muže, kterému se za cenu osobního heroického nasazení podařilo smířit vědu s biblickým poselstvím.Doplněno překlady základních textů (Prameny Pentateuchu, Historická metoda).

Ústní disputace byla po dlouhá staletí neodmyslitelným jádrem univerzitního kurikula. Je až s podivem, že se na něco tak elementárního a stěžejního mohlo zapomenout natolik, že se nyní jen s velkými obtížemi skládá mozaika pravidel a procesů kdysi tak slavné praxe.

V této práci jde o představení novotomismu na základě dekretu z roku 1914, adresovaného katolickým učitelům filosofie. Obsahuje 24 tomistických tezí, které nejsou pouhým opakováním myšlenek Tomáše Akvinského, ale živou reakcí na stav filosofie a filosofických diskusí své doby. Přestože jde o dobový disciplinární dokument, je tento seznam tezí dosud zajímavý.Bývá zmiňován jako jeden ze zdařilých pokusů shrnout podstatu tomismu do pregnantně formulovaných stručných bodů. Ukazuje vybroušenost mysli a schopnost přesného rozlišování těch, kteří ho sestavovali; pro seznámení se se základy filosofie novotomismu je čtyřiadvacet tomistických tezí vynikajícím východiskem.

Charles Journet se narodil v roce 1891 v Ženevě a působil jako profesor dogmatiky. Byl členem přípravné komise Druhého vatikánského koncilu, kterého se v jeho poslední fázi také aktivně účastnil. V roce 1965 byl jmenován kardinálem. Jeho duchovní cvičení určená laikům nebo řeholním sestrám ukrývají čisté zlato teologie a nauky o duchovním životě. „Otec Journet“ uměl jedinečným způsobem a pomocí průzračně prostého jazyka otevírat mysl posluchačů, aby chápali i ta nejhlubší tajemství víry, dokázal probouzet žízeň po poznání pramenů, učil věřící hledat svobodu v setkání s Boží nádherou. Jakoby nevědomky jim zároveň předával oheň a mír, kterým hluboká kontemplace naplnila jeho vlastní srdce.Promluvy o Duchu Svatém rovněž patří ke skupině knih vzešlých z duchovních cvičení. Kardinál Journet měl v úmyslu vytvořit knihu na základě svých promluv, které pronesl v centru Cénacle v Ženevě od 29. srpna do 1. září 1974. Nejprve napsal dvě poslední kapitolky o Sedmi darech Ducha svatého. Byl už vážně nemocen a ležel v nemocnici, když dokončil redakci tří prvních promluv a spěšně je nechal odnést do tisku.A konečně také znovu přečetl čtvrtou a šestou promluvu spolu se dvěma doplňky, které pojednávají o Poslední době světa a o Charizmatech. To vše tvoří malý traktát o Duchu svatém. Byl publikován v Nova et Vetera 1975/2, krátce po smrti pana kardinála. Jde tedy o jeho poslední spis, v němž nám teolog a učitel duchovního života zanechává nauku, kterou můžeme považovat za jeho myšlenkovou závěť.

Druhý vatikánský koncil v rámci obnovy církve hledal v jejích počátcích i v jejích dějinách inspirace a prostředky, jak účinněji zvěstovat a zpřítomňovat tajemství Ježíše Krista. Mezi poklady církve patří diakonát, o němž vydávají svědectví knihy Nového zákona.Toto povolání zabezpečovalo v životě křesťanských komunit důležité služby zejména v prvních dobách existence církve. Ve středověku však diakonát ustupoval do pozadí, vytratil se jako trvalé poslání a přetrvával pouze jako přechodové stádium před přijetím presbyterátu a episkopátu. To však neznamená, že by se od scholastických dob až po dnešek nevěnovala pozornost jeho teologickému významu a zejména problematice sakramentální hodnoty diakonátu jako stupně svátosti kněžství.

Svazek 17. Poslední, 17. svazek, který uzavírá pracovní vydání Jeruzalémské bible.

Sémantické učení o analogii jmen představuje klíč k pochopení a formulaci mnohem závažnějších filozofických a teologických nauk jak Tomáše samotného, tak v tomistické tradici jeho následovníků, v níž sehrál rozhodující úlohu kardinál Kajetán, přední renesanční komentátor Tomášových děl.Kniha kromě úvodní studie obsahuje soubor nejdůležitějších Tomášových textů k danému tématu a překlad Kajetánova spisu O analogii jmen, jenž se stal mezi Tomášovými žáky na dlouhou dobu určujícím v otázce možnosti a způsobu analogické výpovědi.

Svazek 16. Dlouhodobý projekt jehož cílem je česká verze slavného francouzského překladu. Tato Bible je cenná nejen samotným textem, ale i bohatým a objevným poznámkovým aparátem.

Svazek 14. Dlouhodobý projekt jehož cílem je česká verze slavného francouzského překladu. Tato Bible je cenná nejen samotným textem, ale i bohatým a objevným poznámkovým aparátem.

Svazek 12.. Dlouhodobý projekt jehož cílem je česká verze slavného francouzského překladu. Tato Bible je cenná nejen samotným textem, ale i bohatým a objevným poznámkovým aparátem.

Autor ukazuje Krista nejen jako Vykupitele, ale především jako vzor a cíl veškerého stvoření.Kniha vyšla jako příspěvek k roku "Krista, Pána dějin a Otce budoucího věku" v rámci přípravy na jubilejní rok 2000.

Svazek 6. Dlouhodobý projekt jehož cílem je česká verze slavného francouzského překladu. Tato Bible je cenná nejen samotným textem, ale i bohatým a objevným poznámkovým aparátem.

Svazek 4. Dlouhodobý projekt jehož cílem je česká verze slavného francouzského překladu. Tato Bible je cenná nejen samotným textem, ale i bohatým a objevným poznámkovým aparátem.

Plánovací diář (jeden týden na dvoustraně) s liturgickými čteními na každý den. Kromě českého národního kalendáře obsahuje i řádový provinční kalendář.

Autor probírá jednotlivé liturgické prvky doprovázející hlásání evangelia v římské mši (zpěv aleluja, žehnání kadidla, žehnání jáhnovi atd. až po žehnání evangeliářem a uložení knihy evangelií). U každého momentu ukazuje jeho původ, historický vývoj, pokoncilní obnovu a především význam, který předkládají současné liturgické knihy. Celá liturgie evangeliáře svědčí o tom, že čtení evangelia ve mši znamená slavení konkrétní události naší spásy - Krista přítomného ve svém slově uprostřed svého lidu.

Zrození teologie spadá prakticky vjedno se zrozením křesťanství, protože se ukázalo být nutnou součástí hlásání a předávání víry. Šíření křesťanského poselství má dvojí podobu: hlásání evangelia těm, kteří ještě nevěří (kérygma: Sk 2, 14–36) a katecheze nově pokřtěných, kterou Skutky apoštolů nazývají „učení (didaché) apoštolů“ (Sk 2, 42; Sk 15, 35).I kérygma vyžaduje jisté rozlišování, které předpokládá předchozí promýšlení víry, výrazněji však tyto požadavky vystupují při katechezi, a ještě mnohem zřetelnější jsou na vyšší úrovni výuky (didascalia) – tam všude se objevuje potřeba toho typu prohloubení víry, kterým je teologická reflexe. List Židům (5, 11 – 6, 3) rozlišuje tyto dva stupně: „mléko“ pro začátečníky a „hutný pokrm“ dokonalé nauky.Obhajování víry v setkání s nevěřícími také vyžaduje přiměřenou reflexi. Sv. Pavel se nevěřícím Židům snaží ukázat, jak lze z Písma dovodit Ježíšovo božství (viz Sk 17, 1–4; 18, 5). Totéž činí i evangelisté, zvláště sv. Matouš, který s důrazem poukazuje na to, jak se v Ježíšově době naplnilo Písmo. Prvními teologickými díly křesťanských autorů jsou apologie (Aristides, Justin, Athenagoras a další), tj. „obhajoby“ tváří v tvář nejen římským pronásledovatelům, ale i okolnímu židovství a pohanství. „Apologetika“ byla znehodnocena excesy racionalistických apologetů, ale sama o sobě je stále aktuální součástí křesťanského myšlení a dnes se jí opět dostává zasloužené pozornosti.

Tato malá kniha napsaná anonymním kartuziánem obsahuje dvě dílka: Uvedení do vnitřního života, vydané poprvé v roce 1945, a soubor deseti kázání, která autor pronesl mezi lety 1940 a 1943 v kapitule svého kláštera.První část nás zaměřuje ke konečnému cíli - žít už na zemi věčný život. Znovu oprašuje praktické evangelijní návody, které k němu vedou: prostou víru v přítomnost Boží v našich duších, opakované vzbuzování víry, naděje a lásky, důvěru v to, že právě naše slabosti jsou výživným substrátem, v němž se projevuje tvůrčí Boží moc.Kázání v kapitule, promluvy k velkým církevním svátkům, jsou pohledem z velké výšky. A přece jsou pohledem k zemi, když vezmeme v úvahu kontext, v němž byly proneseny: hrozné válečné roky, kdy mobilizovaní mniši opouštějí kartouzu a jdou pečovat o nemocné nebo umřít na frontu...Ke čtení tohoto dílka je dobré mít v ruce tužku k potržení vět, které se trvale zapisují do čtenářských srdcí.

Teologie svátosti biřmování. Studie Benedikta Mohelníka OP o svátosti biřmování je publikací jeho doktorské teze v oboru dogmatické teologie. Autor se zabývá otázkou, zda je svátost biřmování správně chápána a zda se jí dostává správného místa v křesťanském životě. Vychází ze studia novodobé historie diskuse týkající se biřmování, analyzuje různé způsoby přístupu k tématu (učení magisteria, teologická reflexe, ekumenický pohled) a podrobuje je precizní kritice.Na tomto základě pak předkládá svůj vlastní příspěvek, spekulativní reflexi, v níž rozpracovává důležité dogmatické otázky: význam svátostného obřadu, charakter vlastní biřmování, svátostná milost. Objasňuje je na základě teologie viditelných poslání božských Osob, rozboru pojmů Kristova kněžství a křesťanského kultu a pojmu dokonalosti. Závěry studie ozřejmují smysl staleté církevní praxe, která tři svátosti křesťanské iniciace uspořádává v pořadí křest, biřmování, eucharistie.

František Kužela se narodil roku 1915 ve slováckém Vlčnově. Tam talentovaného chlapce objevil dominikán Odilo Pospíšil a poslal ho do Prahy na studia. V Praze bydlel na koleji v tzv. juvenátu u bratří dominikánů, a odtud vedla přímá cesta do řádu. Ve svých 20 letech přijal dominikánský hábit spolu s řádovým jménem Patrik. Během prvních tří let v řádu se ukázala jeho mimořádná lidská i intelektuální zralost. Již svědectví z té doby ho ukazují jako světce. Nicméně jeho heroické ctnosti se měly osvědčit v nejtěžší zkoušce. V roce 1941 byl zatčen gestapem za odbojovou činnost proti protektorátu, které se měl dopustit v době svých studií v belgickém Saulchoir. Byl vězněn nejprve v Olomouci, pak krátce v Brně, a odtud byl převezen do Osvětimi s průvodkou „návrat nežádoucí“. Jeho životní pouť skončila velmi dramaticky a krutě v únoru 1942, v jeho 26 letech. Že skončila v Boží náruči, o tom nemůže být pochyb. Svědčí o tom jeho dopisy a básně z vězení, z nichž je sestavena kniha, která dostala název podle jedné z Patrikových básní. Tato knížečka chce povzbudit čtenáře především k modlitbě: k Bohu za Patrikovo blahořečení a k samotnému Patrikovi, aby zázrakem prokázal svou blaženost. Tento mučedník z české dominikánské provincie si jistě zaslouží úctu oltáře.