Malá teologie

Dvě tváře lidské a křesťanské lásky. Podle křesťanství je posledním zdrojem lásky Bůh a láskou, „nad niž si nelze představit větší“, je láska Krista na kříži. Krása tohoto křesťanského ideálu v sobě zahrnuje erós i agapé. Mezi těmito dvěma póly lásky se odehrávají i všechny lidské vztahy. Láska podle Nového zákona musí být láskou „upřímnou“, bez pokrytectví. Je ale také láskou „činnou“, založenou na konkrétních skutcích vůči bližním. Otec Cantalamessa zdůrazňuje, že pravá křesťanská láska sice vychází ze srdce, ale musí procházet rukama.Knížka obsahuje meditace přednesené v Papežském domě v postní době roku 2011. Autor čerpal jak z klasické literatury, tak i z obou encyklik Benedikta XVI. věnovaných lásce: Deus caritas est (Bůh je láska, 2005) a Caritas in veritate (Láska v pravdě, 2009).

Na čem by měl stát život dnešních kněží?A co je podstatou kněžského poslání?Chceme-li znát odpověď na tyto otázky, je třeba se vrátit až k apoštolům, k jejich povolání samotným Kristem a k putování s ním po Galileji a Judsku. Apoštolové přijímají od Krista počátek nového života, a tím i účast na jeho kněžství. Život a poslání dnešních kněží je pokračováním nejen v poslání prvních apoštolů, ale především v poslání samotného Ježíše. Osoba Ježíše Krista je základem, srdcem i normou kněžské spirituality.

„Nyní dává Kristova snoubenka přednost léku milosrdenství před přísností.“ Skutečně prorocká jsou tato slova v proslovu Gaudet Mater Ecclesia. Jak je připomínat?A jak se netázat, zda jsme z nich udělali jasně a definitivně křesťanský styl?Známá teoložka zkoumá, co vlastně jsou a kde se vzaly „skutky milosrdenství“, jaké jsou jejich teologické kořeny, ale hlavně – jaké by měly být současné aplikace tradiční nauky církve, ve světle závažných výzev naší doby. Právě neotřelé aktualizace jinak tradiční nauky církve činí z její studie velmi inspirativní čtení.

V Lukášově evangeliu nacházíme mnoho úryvků, které hovoří o Božím milosrdenství, ale jeden z nich je perla všech podobenství, evangelium v evangeliu. Nazýváme ho většinou podobenstvím „O marnotratném synu“. Je to ale doopravdy podobenství o marnotratném synu? Mnozí biblisté s tím nesouhlasí…

Předmluva Tomáše Halíka. Máme před sebou soubor textů, které vyjadřují jednu dimenzi papežova poselství: jeho politickou teologii a teologii dialogu kultur a náboženství, zejména dialogu mezi křesťanskou vírou a sekulární racionalitou. Zdá se, že toto téma se zejména v posledních letech dostává do popředí jeho učení a zároveň je tím, co právem budí zájem o jeho myšlenky i daleko za viditelnými hranicemi katolické církve. Právě těmito myšlenkami se Benedikt XVI. snaží plnit úkol papežské služby světu, jak jej vyjádřil ve svém projevu v Praze: být hlasem etického uvažování lidstva.

Titul je dostupný aj v slovenskom jazyku: Benediktova Európa v kríze kultúr (2008).Prvý zväzok knihy Evropa Benedikta z Nursie v krizi kultur prišlo po zvolení Josepha Ratzingera za pápeža. Tri eseje o Európe, o jej problémoch, krízach a ťažkostiach, ktoré ovplyvňovali životy všetkých ľudí. Ako sa môžeme v živote proti dobe, ktorá sa na nás čoraz rýchlejšie rúti? To, čo potrebujeme predovšetkým v tomto okamihu, sú ľudia ktorí svojím osvietením a vierou naplneným životom tvoria neotrasiteľný základ Cirkvi.

Svátosti jsou velmi podstatným projevem života církve. Jsou rovněž zakusitelným projevem lásky Ježíše Krista. Druhý vatikánský koncil i teologie zdůrazňuje jejich význam pro život z víry, proto je třeba nahlížet tyto velké skutečnosti z různých stran. K tomu má dopomoci tato knížka, opírající se zejména o texty koncilu a Katechismu katolické církve.

Nástin biblické antropologie. Studie Zápas o člověka se snaží najít odpověď na otázku, kdo je člověk. Nepojednává toto téma v celé šíři, ale zaměřuje se na pojetí člověka ve světle biblického zjevení. Po úvodu, v němž se autor dotkne dnešních antropologických přístupů, se obracíme k náboženským, filozofickým a kulturním počátkům lidstva.Srovnáním starověkých textů nacházíme následně antropologická východiska starých předbiblických a mimobiblických kultur. Vlastní přínos práce představují kapitoly věnované biblické antropologii. Sledujeme v nich obsah a užití klíčových biblických pojmů, jako je srdce, duše, duch, dech, tělo, smrt, vzkříšení, „nebeský Adam“ nebo věčný život.

Titul vyšiel aj v slovenčine: Evanjelium rodiny (2014).Přednášku „Evangelium o rodině“, která se setkala s mimořádným ohlasem, připravil kardinál Kasper z podnětu papeže Františka a přednesl ji na mimořádné konzistoři kardinálů v únoru 2014 v Římě. Zformuloval v ní teologický základ pro následnou diskusi kardinálů, která byla přípravou pro mimořádnou biskupskou synodu na podzim 2014 a pro řádnou biskupskou synodu roku 2015. Mnoho rodin dnes řeší velké potíže. Dramaticky stoupl počet těch, kdo se obávají založit rodinu nebo při realizaci svého životního projektu ztroskotají. Roste počet dětí, které nemají to štěstí vyrůstat v úplné rodině. Jak na tyto jevy, které se křesťanům nevyhýbají, reaguje církev? Kardinál Kasper se nezdráhá vznést ani obtížné a kontroverzní otázky, například problematiku a rozvedených a znovu sezdaných. Má v úctě tradici, zná ji jako málokdo, ale odvážně konfrontuje současné církevní učení a praxi církve s evangeliem a s výzvami současnosti.

Autor popisuje zakotvení papeže Františka v jezuitském řádu a ignaciánské spiritualitě.Jaký je Františkův duchovní styl? Jaký je jeho „způsob jednání“? Jaké jsou principy jeho rozlišování? Jak konkrétně ho ovlivnily velké postavy jezuitského řádu? Jaký vliv mělo to, že je jezuitou, na jeho působení v Argentině? A jak nyní působí na celosvětovou církev? Čím může „ignaciánská stopa“ inspirovat další křesťany na cestě víry a křesťanské služby? Odpovědi nabízí provinciál jezuitů v Německu, skutečný znalec problematiky.

Tento text je vybranou částí z autorova životního díla "Chci vidět Boha".

Platí-li, že základním východiskem christologie musí být postava a životní cesta Muže z Nazareta, pak analogicky platí, že základním východiskem mariologie musí být postava a životní cesta Marie z Nazareta, jak ji prezentuje Nový zákon.