Malý duchovní život

(5. vydanie). Existuje dvojí typ duchovní nesvobody, s níž měl i má osobní zkušenost každý obyvatel planety Země. Jedná se o vězení neodpuštění a vězení samospravedlnosti.Jsou to dvě zcela opačné situace. V prvním případě člověku někdo ublížil, a on nedokáže či nechce odpustit; v druhém případě se on sám provinil, a nedokáže poprosit o odpuštění.Kniha objasňuje příčiny takového stavu, těžkosti s tím spojené, ale hlavně ukazuje cestu ven, ke svobodě srdce.Kniha pojednává o důsledcích neodpuštění i neochoty prosit za odpuštění jak v životě jednotlivce, tak i v životě jakéhokoli společenství, církví či národů. Už v prvním vydání před více než dvaceti lety se stala bestsellerem. Třetí vydání bylo autorsky přepracované a doplněné, nyní nabízíme čtvrté vydání.Titul vyšiel aj v slovenskom jazyku: Väzenie zamknuté zvnútra 2022

Někdy máme pocit, že modlit se za druhé a za svět je ta nejméně efektivní služba, jakou člověk může konat. Ale přímluvná modlitba je duchovní zbraň těžkého kalibru, nikoli nouzová vycpávka volného času těch, kdo nic lepšího dělat neumí nebo nemohou. Jejím prostřednictvím se v neviditelné sféře odehrává duchovní boj, jehož ovoce se svým časem projeví viditelným způsobem.Přímluvná modlitba je rovněž projevem naší víry v Boha a lásky k bližnímu. Naší víry, protože přímluvou vyjadřujeme, že Bůh může a chce pro druhého vykonat dobro neskonale větší, než jaké jsme my schopni vykonat. A je projevem lásky, protože chceme-li pro druhého skutečně to nejlepší, nemůžeme vynechat dobro, které pramení z Boha a jeho moci. Spoznejte, v čem je síla přímluvné modlitby.

Od anatomického pohledu k biblickému. Hlava, ústa, oči, uši, ruce, nohy a srdce. Na zdraví těchto sedmi částí našeho těla závisí kvalita našeho života i život sám. Každá z nich přitom nese svůj přesný význam v anatomickém slovníku i jasný smysl v biblickém textu.O sedmi částech lidského těla vzniklo nejvíce přísloví, poučení i aforismů… Max Kašparů dokládá, že tělo a duše, tělesný a duchovní život, tvoří jeden neoddělitelný a vzájemně provázaný celek. Úvahy zakončené biblickým citátem dokazují, že máme věřit opravdu celým tělem. Hlavou, protože víra má být rozumná. Ústy, protože jimi hovoříme s Kristem a o Kristu. Očima a ušima, protože jen skrze ně vidíme znamení doby a slyšíme hlas potřebných. Skrze naše ruce je naše víra činorodá. Pohyb našich nohou zajišťuje, že neustrneme na místě. Díky srdci je pak naše víra laskavá, a ne studená.Vychutnejte si úvahy o víře, do níž je zapojen celý člověk!

Od anatomického pohledu k biblickému. Hlava, ústa, oči, uši, ruce, nohy a srdce. Na zdraví těchto sedmi částí našeho těla závisí kvalita našeho života i život sám. Každá z nich přitom nese svůj přesný význam v anatomickém slovníku i jasný smysl v biblickém textu. O sedmi částech lidského těla vzniklo nejvíce přísloví, poučení i aforismů… Max Kašparů dokládá, že tělo a duše, tělesný a duchovní život, tvoří jeden neoddělitelný a vzájemně provázaný celek. Úvahy zakončené biblickým citátem dokazují, že máme věřit opravdu celým tělem. Hlavou, protože víra má být rozumná. Ústy, protože jimi hovoříme s Kristem a o Kristu. Očima a ušima, protože jen skrze ně vidíme znamení doby a slyšíme hlas potřebných. Skrze naše ruce je naše víra činorodá. Pohyb našich nohou zajišťuje, že neustrneme na místě. Díky srdci je pak naše víra laskavá, a ne studená. Vychutnejte si úvahy o víře, do níž je zapojen celý člověk!

Někdy máme pocit, že modlit se za druhé a za svět je ta nejméně efektivní služba, jakou člověk může konat. Ale přímluvná modlitba je duchovní zbraň těžkého kalibru, nikoli nouzová vycpávka volného času těch, kdo nic lepšího dělat neumějí nebo nemohou. Jejím prostřednictvím se v neviditelné sféře odehrává duchovní boj, jehož ovoce se svým časem projeví viditelným způsobem.

Zrcadlo pro lenochy klasické i notoricky přetížené. Tématem knížky není pouze lenost v klasickém a tradičním pojetí, ale lenost v širším slova smyslu. Mniši by řekli acedie neboli vnitřní rozklad, který se u jednoho projeví nedbalostí a nečinností, u jiného naopak horečnou aktivitou či svévolným tříštěním pozornosti a vnitřní energie srdce. Není tedy určena jen těm, kteří dělají málo nebo nic, ale i těm, kteří dělají příliš mnoho, puzeni však vším možným, jenom ne Duchem. (z úvodu autorky)

Každý člověk je Božím chrámem. Tento duchovní chrám má své centum, jímž je srdce člověka, a opěrné pilíře, které zajišťují jeho stabilitu. Karmelitán otec Jerzy považuje za pilíře duchovního života pokoru, trpělivost, čistotu srdce, moudré užívaní jazyka a evangelní vztah k utrpení. Satan, který vede boj proti každému člověku, se snaží tyto pilíře podkopávat a bořit, aby se dostal k lidskému srdci a oddělil člověka od Boha, který je pramenem jeho života. Kniha předkládá čtenářům velice praktická pojednání o duchovním boji, jemuž je při svém následování Krista vystaven každý křesťan. Vysvětluje, jak se v něm zorientovat a naučit se používat Boží zbroj, jak bojovat v síle Kristova Duchu. Výklad se opírá o učení opravdových „expertů" na tomto poli - velkých světců církve, především svatých Karmelu.

Známý benediktinský mnich se zabývá jedním z důležitých prvků duchovního života, který se stal v poslední době v křesťanské praxi tak trochu popelkou. Anselm Grün pojednává půst z různých hledisek:biblického,lékařského,psychologického,ale především poukazuje na oprávněnost a nezbytnost postu pro duchovní růst člověka. Jako obvykle rád čerpá z životní moudrosti otců pouště a dalších učitelů duchovního života. Vychází již ve 4. vydání.

Krátká rozhlasová zamyšlení. Každý týden po více než čtyřicet let vysílá kardinál Tomáš Špidlík na vlnách Vatikánského rozhlasu své promluvy, které měly původně sloužit jako podněty kněžím pro nedělní kazání. Časem se však staly nejoblíbenějšími pořady této stanice. Knížka přináší malý upravený výbor těchto úvah z posledních let.Ani po tak dlouhé době nenajdeme ve Špidlíkových promluvách rutinu, náboženské fráze či myšlenkovou lenost. Naopak, dýchají svěžestí, vtipností, otevřeností pro nové podněty. Jsou rozjímáním nad biblickými texty, ale autor v nich reflektuje i svou životní zkušenost a naše každodenní zážitky. Špidlíkovy úvahy dýchají ale především moudrostí, která vyvěrá z dobře naladěného srdce.

Učit se hlouběji nahlédnout do vlastního nitra, hodnotit své postoje a skutky, vykonat si poctivé zpytování svědomí… Knížka může být použita pro každodenní modlitební chvíli, ale rovněž jako pomůcka při přípravě na svátost smíření. Láska vyžaduje oboustranné, bezvýhradné odevzdání se. Lakota, chladná vypočítavost a sčítání výhod odkrývají strach před úplným darováním se v lásce a před přijímáním lásky. Ten, kdo neumí lásku přijímat, ji neumí ani dávat. Když hledíme na velkou touhu Boha po lidské lásce, tážeme se sami sebe, jaká je naše touha po lásce Boží. Jak a s jakou silou se projevovala v našem životě? (Józef Augustyn)

Kniha je jakoby ilustrací slov žalmu „Zkroušeným a pokorným srdcem, Bože, nepohrdneš“. Pokora je nezbytná ctnost pro každého, kdo se chce více přimknout k Bohu a žít v jeho blízkosti. Autor rozkrývá její podstatu, popisuje její účinky i cesty, jež k ní vedou. Hojně přitom čerpá z Bible a moudrosti pouštních otců.

O modlitbě už bylo napsáno mnoho knih, ale zdá se, že většina z nich je adresována čtenářům, kteří jsou v ní pokročilí. A když už se najde knížka pro začátečníky, pak obvykle postrádá hloubku, aby mohla člověku skutečně pomoci prohloubit život modlitby.Peter Kreeft je v USA uznávaný napříč celým křesťanským spektrem pro širokou škálu děl z oblasti spirituality a filozofie. V krátkých, přímočarých a nesentimentálních kapitolkách knihy se dotýká všech klíčových oblastí nutných k pěstování modlitby, tohoto důvěrného způsobu komunikace se Stvořitelem. Nabízí jednoduché, ale účinné rady i konkrétní kroky k budování života modlitby.Vychází při tom z moudrosti světců i velkých duchovních osobností, zvláště z dílka Praxe přítomnosti Boží, které obsahuje spisy francouzského karmelitána bratra Vavřince od Vzkříšení (1611–1691). Vavřinec věřil, že sjednocení s Bohem není výsadou nějaké náboženské smetánky, ale že patří ke křesťanskému životu. Vybízí proto k aktivnímu uvědomování si Boží přítomnosti. Čím víc si dovolíme být v Boží přítomnosti, tím víc se toho může v našem životě změnit, tím víc bude naše srdce kotvit v Bohu.

Autor je toho názoru, že stojíme na prahu zlatého věku přímluvné modlitby. Navzdory tomu, kolik pozornosti se věnuje v současnosti potřebě přímluvné modlitby, nenajdeme na toto téma dostatek kvalitní literatury. Kniha chce inspirovat mnohé lidi k tomu, aby zatoužili přijmout konkrétní závazek k apoštolátu přímluvné modlitby.Každý křesťan je totiž povolán k přímluvné modlitbě a většina z nás by se měla přimlouvat mnohem víc, než jsme zvyklí. Jako věřící jsme povoláni k jedinečnému poslání: nejen abychom žádali o konkrétní věci, ale abychom stáli ve víře a lásce před Bohem za druhé lidi, tak jako praotcové Izraele i proroci, tak jako celé generace světců.Kéž Duch Svatý podněcuje stále více jednotlivců, modlitebních řetězců i center pro přímluvnou modlitbu v církvi, abychom se „postavili do trhliny“ před Boží tváří (srov. Ez 22,30) a přimlouvali se za příchod Božího království.

Sedm Ježíšových slov na kříži. Člověk v posledních okamžicích života většinou neříká banality, natož Boží Syn! Právem křesťané po staletí rozjímají o posledních Ježíšových slovech na kříži, vždyť se nás hluboce dotýkají. Vlévají nám naději, že díky Ježíšovu sebedarování je možné dojít odpuštění a spásy, že se nám otevřela cesta do Boží blízkosti, a to i tváří tvář rozkladné síle hříchu a smrti.Anselm Grün nám zde nabízí vynikající pomůcku k postní duchovní obnově. Můžeme z ní čerpat po celou dobu postní, ale i jen pro víkendovou rekolekci, lze ji použít soukromě i ve společenství.

Cesty ke smíření. Při pastoračních rozhovorech se řeč opětovně stáčí k tématu odpuštění. Jedni trpí přísnou výchovou: říkalo se jim, že musí každému odpustit – a pak zakoušejí, že se jim to s odpouštěním nedaří, že dávné ublížení stále ještě bolí. Mnohým zní požadavek odpuštění tak, jako by museli potlačit pocity zlosti a hněvu proti lidem, kteří jim ublížili, a že jim nezbývá nic jiného než pokud možno brzy odpustit. To však se jim jeví jako něco, co je nad jejich síly, neboť v sobě stále ještě cítí zášť a urážku a tyto pocity je ochromují.Kdyby druhému odpustili, pak by mu odpustila jen jejich hlava. Hluboko v jejich srdci a v jejich nevědomí zůstanou však zcela jiné pocity, a ty jim v pravém odpuštění brání.

Autor zkoumá, jak Ježíš uzdravoval posluchače prostřednictvím svých podobenství. Vychází z vlastních zkušeností, kdy mnoha lidem pomáhal překonat jejich krize. Ježíšova slova nabízejí nový pohled na život, otevírají cestu do našeho nitra, k našim vnitřním zraněním, postojům a emocím – k našemu hněvu, strachu, žárlivosti, ke ztraceným iluzím.V modlitbě nad Božím slovem můžeme nově prožít Ježíšovu přítomnost a sílu jeho uzdravující moci, stát se svobodnějšími, najít novu naději a smysl toho, co jsme prožili a prožíváme.

Ctnosti svatého Makaria. Ctnosti svatého Makaria jsou sebrané výroky a podobenství, připisované zejména Makariovi Egyptskému, řečenému Veliký, jedné z nejznámějších postav egyptské pouště. Podle koptské tradice žil ve 4. století v Horním Egyptě na poušti zvané Skétis. Byl to poustevník se širokým srdcem, obdařený vekou moudrostí a velkým milosrdenstvím.Pro všechny, kdo ho přišli požádat o duchovní radu, měl vždy slova naděje a povzbuzení. Své žáky vybízel, aby se horlivě věnovali modlitbě a usilovali zvláště o ctnost pokory, milosrdenství a vytrvalosti, a tak se jejich srdce mohlo stále více otevírat lásce. Jeho duchovní ponaučení nejsou rozhodně ani dnes zastaralá.

Otce Courtoise už od mládí přitahoval život v důvěrném spojení s Bohem. Tento sklon během let stále sílil a je pozoruhodné, že obrovské pracovní úsilí tohoto muže činu nikdy nenarušilo jeho potřebu hluboké modlitby, jež patří vskutku k jednomu z jeho nejvýraznějších znaků. Právě v tichu modlitby se rodily myšlenky, jimiž překypoval jeho duch - zde čerpal síly a nacházel prostředky, jak je uplatnit.Po dlouhá léta měl ve zvyku zapisovat si poznámky do sešitu (ten nosil stále v kapse) - jako by psal podle Božího diktátu. Kromě toho, co pak zveřejnil ve svém bohatém díle, najdeme v nich zápisky svědčící o jeho důvěrnějším osobním vztahu k Pánu, který mu byl vším. Nebyl však skoupý na slovo o tom, co přicházelo od Boha a příležitostně to sděloval.

O duchovním vedení a pastoraci. Útlý svazeček slavného švédského mistra duchovního života a autora mnoha u nás známých knižních titulů se ve čtyřech kapitolách věnuje pastoraci duchovního vedení. Odpovídá tak na trvale rostoucí potřebu této služby církve. V první kapitole se zabývá osobností toho, kdo se věnuje službě doprovázení druhých na duchovní cestě. Druhá kapitola nabízí úvahy na téma vzájemného vztahu doprovázejícího a jeho svěřence.Ve třetí kapitole upozorňuje autor na skutečnost, že tento vztah je dialogem obou zúčastněných, především však dialogem každého z nich s Bohem. Závěrečnou kapitolu zaměřil tento karmelitán na schopnost či dar rozeznávání Boží vůle, bez nějž se žádná skutečná duchovní cesta neobejde. Jak je pro W. Stinissena typické, vyjadřuje se hutným a srozumitelným jazykem, který vede krátkou cestou k podstatě. Kniha je určena zejména těm, kdo už doprovázením slouží, ale i těm, které Pán chce k této službě povolat a připravit.

Co je jádrem křesťanské duchovní cesty?A jak vypadá to, když druhého na této cestě doprovázíme?Anselm Grün tvrdí, že naše cesta v Kristově duchu musí být vždy cestou uzdravující, cestou k tomu, abych se plně stal člověkem a aby náš život za něco stál. Je přitom třeba vědět také o ohroženích, jež zakouší každý, kdo se na cestu k Bohu a ke svému pravému já vydává.Autor chce dát několik podnětů, jak konkrétně si křesťanskou cestu osvojit. Učit se ale musí každý sám.

„Prorocká postava, nejautentičtější mnich 20. století, zpěvák Božího milosrdenství“ – takto bývá označován starec Silván z hory Athos, mnich ruského původu (1866–1938). Svatý Silván je velký apoštol Božího milosrdenství, soucitu s celým stvořením a lásky k nepřátelům. Jeho žák archimandrita Sofronij zpřístupnil veřejnosti světcův životopis a spisy, takže už v minulém století zasáhly a proměnily životy mnoha lidí, a to i za hranicemi pravoslavné církve.Kniha Spiritualita starce Silvána z pera jednoho z největších znalců světce shrnuje v patnácti stručných kapitolách několik nejsilnějších aspektů Silvánovy duchovní nauky.

Naplněný život a nesplněná přání. Ačkoliv to tak stále není chápáno, je stav single – tedy stav, kdy člověk žije sám – normální, dobrý a plnohodnotný způsob života. Na základě tohoto předpokladu věnuje Hildegard Aepliová pozornost otázce, do jaké míry existuje naplněný život s nenaplněnými přáními a touhami. Jednotlivé úvahy přitom vždy spojuje se svými osobními zkušenostmi. Kniha nabízí k dané tematice řadu podnětů a cvičení vycházejících z ignaciánské perspektivy.

V knize najdeme čtrnáct přednášek, vrhajících na krizi světlo z hlediska víry. Publikace byla zamýšlena jako sedmidenní exercicie, které si lze udělat také soukromě a uvažovat při nich o důležitých otázkách: Co je to krize?Proč přichází?Existuje v ní naděje?Jak krizi prožívat?Jak objevit její hodnotu?Naše přirozenost se většinou zdráhá přijmout to, co s sebou krize přináší. Bojíme se utrpení, nejistoty a bezradnosti, jež krizi často provázejí. Je to však skutečně jediná pravda o krizi? Víra nám krizi ukazuje jako cennou zkušenost na cestě k duchovní zralosti, která před námi otevírá dosud neznámé obzory.Jerzy Zieliński OCD je vikář krakovské provincie bosých karmelitánů, známý exercitátor a také autor mnoha knih o křesťanské spiritualitě, převážně z perspektivy spirituality Karmelu.

Plný život z Ducha svatého. Pokud by čtenář očekával jednoduchý návod, jak užitím nějakých citátů z Bible dosáhnout rychlého odstranění neduhů nebo nemocí, bude zklamán. Pater Marsch se nezabývá somatickými ani psychickými nemocemi, ale člověkem a jeho vírou.Jde mu o uzdravení víry člověka a jeho napojení na plný život z Ducha svatého. Ve světle křesťanské víry v tom vidí nepominutelné jádro všeho uzdravení. Ukazuje tak, aniž to přímo vysloví, pravý a hluboký smysl charizmatické obnovy, kterým není ani uzdravování nemocí, ani vzbuzení obdivu a nadšení nad výkony „uzdravovatelů“, ale pomoc na cestě k dosahování plnější, zralejší a do hloubky jdoucí víry křesťanů.

Duchovní doprovázení a rozlišování duchů. Tato kniha se věnuje problematice duchovního vedení. Autor se snaží postihnout toto téma v kontextu dvou tisíciletí křesťanské tradice.

Sedmero skutků milosrdenství se v církevní tradici ustálilo na základě Ježíšovy řeči o posledním soudu; ve středověku bylo ke skutkům tělesného milosrdenství připojeno ještě dalších sedm skutků milosrdenství duchovního.Měli bychom Bibli rozjímat a studovat především z hlediska milosrdenství, pochopíme tak samu podstatu Ježíšova poselství. Víme-li, že Bůh je milosrdný, pak se i my budeme snažit jednat milosrdně s chudými a s těmi, kteří se ocitli na okraji společnosti. Stejně jako Ježíš půjdeme za nemocnými, kteří potřebují lékaře; za hříšníky, které společnost odsuzuje jako hříšníky a ztracené případy. A přestaneme odsuzovat ty, kteří nezachovávají církevní či společenské normy.Ať nás tedy tato knížka novým způsobem uvede do tajemství milosrdenství, aby se náš svět začal milosrdenstvím proměňovat a stal se místem lidštějším, přátelštějším a milosrdnějším. (z autorovy předmluvy)

Texty o eucharistii. Tématem knihy je tajemství eucharistie, liturgické slavení, které Druhý vatikánský koncil nazývá pramenem a vrcholem života církve: „Liturgie je vrchol, k němuž směřuje činnost církve, a zároveň zdroj, z něhož vyvěrá veškerá její síla“ (konstituce Sacrosanctum Concilium, 10). Publikace je sestavena z promluv a článků Josepha Ratzingera o eucharistii, které vznikaly v průběhu mnoha let. Reflektují tedy jeho teologické zrání v tomto tématu, počínaje obdobím, kdy byl mnichovským arcibiskupem, až po nedávnou dobu. Prismatem eucharistie nahlíží autor podstatu křesťanské víry a církev jako společenství. Život křesťanů totiž nelze redukovat jen na zvýšené mravní úsilí či dodržování předpisů. Církev ví, že v eucharistii se sebedarováním Krista zpřítomňuje jeho pravá oběť. Společenství, které slaví eucharistii, se modlí, abychom se stali tím, čím nemůžeme být vlastními silami – duchovní obětí, která se líbí Bohu.

Ježíšova blahoslavenství. Osmi kroky, které vedou ke štěstí v nejplnějším slova smyslu, jsou Ježíšova blahoslavenství. Sv. Řehoř Veliký o Božím slově prohlásil, že roste s tím, kdo je čte.Dovolíme-li autorovi, aby ve světle blahoslavenství zkoumal náš život, máme šanci objevit netušenou hloubku a aktuálnost slavných Ježíšových výroků. Otec Raniero ukazuje, jak se nám každé prožité blahoslavenství může stát radostí a učinit nás šťastnými.

Hlavním tématem této knihy je poslušnost vůči Boží vůli. Autor se přitom zamýšlí nad cestami k dosažení naprostého odevzdání. Zvláštní pozornost je věnována potížím, které tento proces duchovního zrání doprovázejí. Text je obohacen o odkazy na mnoho autorů duchovní literatury (Jan od Kříže, Sv. Augustin).

Uvedení do školy křesťanské modlitby. Modlitba je vnitřní potřebou, milostí a naplněním – je však také povinností, námahou a přemáháním. Existuje tedy zážitek modlitby, ale také cvičení modlitby; její živý pramen, ale také její škola.

Matka Boží ve svědectví Bible. Zamyšlení a meditace od švédského karmelitána nad mariánskými tématy mohou zaujmout i tím, že vznikala v prostředí protestantské země.

Rozjímání na celý rok. Knížka nabízí krátké čtení na každý den. Příslušná denní zamyšlení si můžete přečíst například před cestou do práce nebo večer před usnutím. Texty čerpají z mých kázání a přednášek z let 1969 až 1993. Jde o výbor, jejž upravila, nadpisy opatřila a doplnila moje dlouholetá spolupracovnice sestra karmelitka. Najdete tu 365 textů. Opatřili jsme je datem, některé jsou navíc obsahem určeny pro konkrétní den v roce. (z autorovy předmluvy)

Proroctví ve službách církve. Církev nás po vzoru svatého Pavla vybízí, abychom usilovali o charismata, zvláště o dar proroctví. Používá-li se tento dar moudře, může přinést mnoho dobrého. Naše neznalosti a strach však mnohdy brzdí dílo, které chce naším prostřednictvím Duch Svatý konat…

Promluvy o mši svaté (s podněty otce Radka Tichého). Papež František probírá s věřícími jednotlivé části mše svaté. Dobře porozumět mši svaté je totiž zásadní pro náš plnější, živý vztah s Bohem. „Na mši nepřicházíme, abychom Bohu něco dávali, ale abychom od něho přijímali, čeho je nám opravdu zapotřebí,“ říká Svatý otec. „Nechme se přitahovat k tomuto skutečnému setkání se zabitým a vzkříšeným Ježíšem. Ať náš život vzkvétá jako Velikonoce – květy naděje, víry a dobrých skutků. Kéž k tomu nacházíme sílu v eucharistii, ve spojení s Ježíšem.“

„Zase to může být pěkné, ale jinak.“ Ten, kdo truchlí pro milovanou osobu, něčemu takovému těžko věří. Člověk musí urazit dlouhou a bolestnou cestu, než dokáže dát prostor zármutku a začne hledat cestu zpátky k životu. Angelika Daikerová, která už léta doprovází truchlící, šetrně zpracovává získané zkušenosti. Pomáhá vdovám chápat nejrůznější pocity a situace, související se ztrátou blízkého člověka, a přijmout je do vlastního životního příběhu. Otevírá před nimi nové perspektivy, jak by mohl jejich život pokračovat, aniž by se bolest násilím potlačila. Po smrti manžela to sice bude v lecčems náročné, ale stojí za to vykročit dál, otevřít se dalšímu životu. Dr. Angelika Daikerová (* 1955) vede hospic sv. Martina ve Stuttgartu. Je teoložka a zkušená průvodkyně pozůstalých v jejich zármutku. Napsala také několik úspěšných knih na téma smrti a truchlení.

Modlitba v Katechismu katolické církve. "Nikdo a nic se nevyrovná ,vnitřnímu učiteli´, který promlouvá v našem srdci, probouzí touhu po setkání s ním a skrze své slovo a svou milost otevírá oči a uši našeho srdce." Kardinál Schönborn je známý svými snahami uvést čtenáře do nového Katechismu katolické církve. Tentokrát se snaží pojednat o čtvrtém dílu Katechismu, který je věnován modlitbě. Vedle výkladu textu zve také k vlastní modlitbě a k objevení "vnitřního učitele".

Nastal čas pro renesanci křesťanství. Autor známé trilogie Poustevník, Prorok a Mystik poznal Zuzanu, když byla ještě dítě. Znovu se pak setkali až po letech. Napsala mu tehdy dopis, v němž mu položila několik otázek týkajících se víry. Tak vznikly tyto úvahy ve formě dopisů. Autor se v nich snaží rozkrývat problémy, které se nastřádaly během dlouhých staletí křesťanského myšlení a které byly základem Zuzaniných otázek i potíží. Tvrdí, že nastal čas pro renesanci křesťanství.

Italský kapucín Raniero Cantalamessa (1934) napsal další knihu, jejímž názvem je verš ze 119. žalmu „Tvé slovo oživuje“. Ukazuje v ní, jak se Boží slovo obrací ke každému člověku, jak důležité bylo pro Ježíše a pro jeho učedníky kázat Boží slovo. Oceňuje přínos biblických studií a konkrétně kritické metody při badání o historickém Ježíšovi, ale ukazuje i jejich hranice. Hlavně však zve obyčejné čtenáře i biblisty a teology k duchovnímu čtení Písma.

Různé aspekty rozlišování životní cesty člověka. Kniha chce čtenáři pomoci objevit, ujasnit si a žít vlastní povolání, které má jakožto člověk, křesťan a Ježíšův učedník. Velice poutavé osobní svědectví zde autor, který se jednu dobu léčil na rakovinu, vydává také o svém duchovním povolání. Předkládá střízlivá a rozumná kritéria, podle nichž lze posuzovat známky povolání, a upozorňuje na důležitost nenásilného duchovního doprovázení. Píše realisticky, současným jazykem a čtivě; ukazuje čtenáři cestu k plnosti života a otevírá před ním nové perspektivy.

Na stránkách této knížky se setkáváme se zkušeností starých mnichů z 3.-6. století. Jejich poselství vnáší světlo do dnešního, často tak nejasného, pohledu na mlčení.Dnešní pohled vzniká totiž často pouze z touhy, kdežto pohled těchto mnichů je podepřen zkušeností s mlčením. Jejich myšlenky nás pak vedou k poznání, že mlčení je duchovní úkol, který vyžaduje nasazení celého člověka. Základní části knihy: