Duch Svätý

Úvahy na hymnus Veni Creator. Tato kniha pojednává o hymnu, který pochází z 9. století. Od doby svého vzniku bez ustání zaznívá v liturgii Velikonoc a v křesťanských shromážděných jako nikdy nekončící a slavnostní modlitba k Utěšiteli. Zdroje, z kterých autor čerpá jsou: Písmo, církevní otcové a jejich díla, liturgie, katolická, pravoslavná a protestantská teologie. Autor podává ucelený výklad – opravdovou teologickou a duchovní Summu o Duchu svatém.

Tato kniha má umožnit přístup k podstatě dnešní obnovy v Duchu svatém v křesťanském světě. Opírá se o zkušenosti s takzvanými semináři charismatické obnovy, ale též s duchovními cvičeními svatého Ignáce a pokouší se mezi nimi vybudovat spojující most. Tím chce docílit vzájemného doplnění a obohacení.

Připravte se na vstup do Boží přítomnosti. Kto z vás by sa napil vody, v ktorej by boli "len" 2 % splaškov? To je nemysliteľné! Rovnako aj Boh hľadá stopercentnú čistotu v našich životoch. Nechce, aby sme sa stotožňovali s hriechom, ale aby sme vyhľadávali svätosť. Len vtedy uvidíme, ako plynie jeho moc cez nás a prežijeme Božiu prítomnosť. Je len jedna cesta k duchovnému očisteniu a tá vedie priamo cez "oheň jeho svätosti". Až keď sme čistí, tak pochopíme nepredstaviteľné výhody, ktoré sú spojené s oddaným životom pre nášho Pána. Jeho moc bude prúdiť cez nás, aby stratení mohli byť zasiahnutí Božím slovom.

Poselství této knihy je jednoduché, ale vážné. Je jedna věc, kterou církev očividně potřebuje více, než ostatní. Věc, kterou by měl každý člověk za jakýchkoliv okolností hledat, je naplnění Duchem svatým.

v Teologické sumě. V této části Sumy (STh II-II, q. 171–178) Tomáš pojednává o charismatech, tedy mimořádných darech Ducha svatého, které jsou dány některým křesťanům k užitku celé církve. Postupně se věnuje daru prorokování (prophetia), vytržení (raptus), milosti jazyků (gratia linguarum), řeči moudrosti a poznání (sermo sapientiae et scientiae) a milosti konání zázraků (gratia miraculorum). Soustřeďuje se především na dar prorokování, jemuž věnuje víc jak polovinu celého traktátu. Proroctví neomezuje na dobu biblickou ani pouze na prvotní církev, ale chápe ho jako fenomén patřící k životu církve obecně. Velkou váhu kladenou právě na proroctví lze vysvětlit Tomášovým důrazem na slovo a hlásání. Spatřuje zde velké nebezpečí neautentického projevu, který církvi neprospívá, ale ohrožuje ji.Tomášův traktát přináší zajímavé intelektuální podněty k reflexi o mimořádném působení Ducha pro budování církve a podporu víry.