Duchovný rast

Brat Pacifik, kráľ veršov, sa prihovára mladým s listom pápeža Františka. Raniero Cantalamessa zaujímavým spôsobom spísal príbehy o svätcovi, ktorý významným spôsobom ovplyvnil nielen svoje storočie, ale i tie dlho po ňom a aj dnes svedectvom svojho života a príhovorom sprevádza všetkých, ktorí sa k nemu utiekajú.František, potulný boží spevák, žil život, ktorým odpovedal na klopanie Boha na svoje srdce. Miloval svoj život a žil ho naozaj naplno pre spolubratov, chudobných a Cirkev. Brat Pacifik, majster spevu a vychýrený trubadúr, po stretnutí tohto výnimočného svätca ním bol uchvátený natoľko, že celkom zmenil svoj život a zasvätil ho Bohu.Prostredníctvom pár desiatok stránok prichádza ľúbezná ozvena spevu brata Pacifika o svätom Františkovi aj do vašich uší a potešuje ich evanjeliovou melódiou, ktorá rozozvučí najhlbšie struny čitateľovho srdca. Začítajte sa aj vy do živej skúsenosti jedného z najväčších svätcov.

Umenie modlitby je umením lásky, ako to formuluje aj samotný Osuna. Láska je však možná len ako vzťah medzi osobami alebo medzi človekom a osobným Bohom. Môže vzrastať len na pôde duchovno-duševného súladu.

François-Xavier Bustillo je španielsky katolícky biskup, ktorý sa venuje prednáškovej činnosti a často vedie duchovné cvičenia. Jeho kniha Povolanie kňaza v čase krízy je výsledkom meditácií pre kňazov z duchovných cvičení alebo rekolekcií. Bustillo je františkán minorita, vo svojich príhovoroch sa preto nechal inšpirovať troma základnými prvkami viery svätého Františka, ktorými sú:Láska ku kňazom - svätý František z Assisi zachovával veľkú úctu ku kňazom a nikdy nechcel kázať proti ich vôli.Láska k Cirkvi - František započul slová ukrižovaného Krista, aby "opravil jeho dom". František sa však nesnažil založiť novú Cirkev, ale vrátiť pôvodnú krásu tomu, čo bolo poškodené.Intuícia v službách Cirkvi - pápež Inocent III. vo svojich snoch videl svätého Františka podopierať Cirkev. Časy, v ktorých žijeme, sú náročné a plné neistôt pre veriacich i pre kňazov. Kňazi dokážu uspieť, ak svoje povolanie prežívajú s vášňou. Biskup Bustillo navrhuje vracať sa ku kňazskej vysviacke ako k žriedlu, pomocou ktorého budeme schopní reagovať na výzvy tohto ustarosteného sveta.

Táto kniha pozorne skúma spisy sv. Františka s osobitným zameraním a pozornosťou na tému „Biblicko-teologické základy františkánskeho života“. Kniha je rovnako dedukčná, ako aj edukačná, lebo František sa nikdy neznepokojoval problémom dať svojmu životu biblicko-teologický základ.

Hlavnou myšlienkou tejto knihy je to, že iba v mystickom spojení duše s Bohom môže človek nájsť skutočný pokoj a iba po dosiahnutí takéhoto pokoja nájde pravú radosť. Z účasti na tomto pokoji v konečnom dôsledku vyplýva aj harmonický vzťah človeka k svetu a k druhým ľuďom. Radosť z vnútorného pokoja a konteplácie má viesť k láske; vnútorné spojenie s Bohom má viesť k láske k človeku.

pomôcka nielen pre tých, ktorí sa pripravujú na vstup do OFS. Pomôcka nielen pre tých, ktorí sa pripravujú na vstup do OFS.

Čo dnes učí svätý František. Ako dnes žiť podľa príkladu svätého Františka? „Jeho regula nie je návodom na prekážky, ale kompasom, ktorý vedie a podporuje putovanie“, píše pápež František v predslove.O. Zdzislaw Kijas presvedčivo ukazuje, že Františkova regula nie je vôbec nudným a zastaralým stredovekým cirkevným dokumentom. Naopak, život podľa nej môže tvorivo rozvinúť osobnosť človeka aj v 21. storočí. Práca, vzťahy, prijímanie rozhodnutí, rodina, či duchovný život – tieto aj iné oblasti nášho každodenného života môžu vďaka jednoduchým radám sv. Františka získať úplne nový rozmer.Ide o to, aby sa regula stala hlasom i tvárou svätého Františka, jeho duchovnou prítomnosťou uprostred bratov a sestier, ktorí sa rozhodli nasledovať Krista v jeho škole.

Františkánske inšpirácie. Táto knižka sa venuje ďalšej aktuálnej téme, ktorou je solidarita, a to predovšetkým z pohľadu františkánskej spirituality a inšpirácie. V dodatku je pripojený aj zaujímavý príhovor Hermanna Schalücka v OSN na tému solidarity.

Tajemství poslední večeře (3. vydání). Dnes již klasický Cantalamessův text nás jednoduchým a přitom hlubokým způsobem uvádí do tajemství eucharistie – „svátosti lásky“, jak o ní mluví sv. Tomáš Akvinský nebo sv. Jan Pavel II.Autor představuje tajemství Večeře Páně ve třech základních rozměrech. V biblickém – hostina Krista, Božího Beránka, je vrcholem dějin spásy. V církevním – bez slavení eucharistie nemůžeme žít, vyznávali první křesťané. A v osobním – eucharistický pokrm živí každého učedníka při následování Krista. Díky otci Cantalamessovi znovu objevujeme krásu eucharistického tajemství a posvěcující a proměňující moc Kristova Těla a Krve.Knížka vychází v 3., revidovaném a doplněném vydání.Raniero Cantalamessa O.F.M.Cap. (1934) je italský katolický teolog, františkán, kněz a kardinál. Je také literárně činný, množství jeho duchovních spisů bylo přeloženo i do češtiny. Doktor teologie (1962 Fribourg), doktor klasické literatury (Milán 1966). Bývalý řádný profesor dějin raného křesťanství a ředitel katedry náboženských věd na Katolické univerzitě v Miláně. Člen Mezinárodní teologické komise (1975-1981) a 12 let člen katolické delegace pro dialog s letničními církvemi. V roce 1979 rezignoval na svou učitelskou pozici a stal se kazatelem evangelia na plný úvazek. V roce 1980 byl papežem Janem Pavlem II. jmenován papežským kazatelem a v této funkci byl potvrzen papežem Benediktem XVI. v roce 2005 a papežem Františkem v roce 2015. Po dobu 14 let, od roku 1994 do roku 2010, uváděl týdenní program na prvním kanálu italské státní televize (RAI) o evangeliu následující neděle. Od roku 2009, kdy se nezabývá kázáním, žije v poustevně v Cittaducale (Rieti), kde slouží malé komunitě klauzurních jeptišek.

Hledání našeho pravého já. Kniha o hledání pravého Já uprostřed současného světa z pera známého amerického františkána.Knihu Nesmrtelný diamant napsal americký františkán, propagátor mužské spirituality a organizátor iniciačních rituálů Richard Rohr „pro sekulární hledající a přemýšlivé lidi, věřící, stejně jako nevěřící, a pro tu velkou skupinu, která přišla o iluze a uzdravuje se z náboženství samotného. Překvapivě právě oni jsou často připraveni vidět a ctít Tajemství lépe než mnozí náboženští lidé.“ V knize s výmluvným podtitulem Hledání našeho pravého Já říká: „Mnoha věcem musí být dovoleno zemřít – ne proto, že jsou špatné, ale protože nás možná nemohou posunout tam, kam je třeba jít. Spiritualita je mnohdy spíš věcí odnaučování než učení. A když jsou odstraněny usazeniny a odpad, to, co vzbuzuje úctu, je právě zde a čeká! Mnoho věřících si podle všeho myslí, že Bůh z nějakého naprosto nevysvětlitelného důvodu miluje lidskou minulost (obvykle nedávnou minulost skupiny, k níž dotyční patří) místo přítomnosti nebo budoucnosti stvoření. … Chovám naději, že vám tato kniha především ujasní, a zvláště pak na základě vaší vlastní zkušenosti potvrdí, několik věcí, které platí pro všechny, ať jsou jakéhokoli vyznání, anebo i bez vyznání. Budu mluvit o Bohu, protože to je stále způsob, jakým mluví 95 procent světa a 99 procent dějin, ale myslím, že budete souhlasit, že to, co říkám o milosti, smrti a vzkříšení, je pravda pro každého a není třeba vůbec žádného vysloveně náboženského jazyk.“

Titul vyšiel aj v slovenskom jazyku: On a ja (2002).Kniha představuje výbor z duchovního deníku, kam si Gabriela zapisovala, co jí říkal hlas, jejž slyšela po čtrnáct let ve svém nitru a jenž, jak věřila, patřil samému Ježíši Kristu. V roce 1944 dala souhlas ke zveřejnění těchto rozhovorů její duše s Pánem Ježíšem. Ve Francii začaly vycházet od roku 1949 s předmluvou otců jezuitů a také s církevním schválením. Dnes jsou přeloženy do mnoha jazyků a úryvky z nich lze zaslechnout rovněž v homiliích renomovaných kazatelů.„Chovej se ke každému, jako bych to byl já. Je stvořený k mému obrazu a podobě. A především nepohrdej! Nikým nepohrdej! Ani těmi největšími hříšníky! Tím bys mě zranila. Mohou se obrátit a v mém království nakonec být výše než ty.“ (ukázka z knihy)Gabriela Bossis(1874–1950) se narodila ve francouzském Nantes jako nejmladší ze čtyř sourozenců. Hluboce ji zasáhne první svaté přijímání. V dospělosti vyučuje katechismus, vyšívá plátna pro obchod s liturgickými potřebami, účastní se různých farních akcí. Během první světové války získá diplom ošetřovatelky a slouží jako ošetřovatelka Červeného kříže. V roce 1923 napíše pro jednu dobročinnou akci první divadelní hru, Le charme. V roce 1936, po bohaté divadelní činnosti (je jí 62 let), prožije při cestě na zámořském parníku na divadelní turné po Kanadě intenzivní setkání s Kristem. Toto niterné setkání stojí u počátku duchovního deníku publikovaného později pod názvem On a já. Zaznamenává v nich, co jí říká hlas, který k ní promlouvá až do její smrti. Byla františkánskou terciářkou.