Knihy o holokauste

Povstání z popela rwandské genocidy. Počas troch mesiacov na jar roku 1994 zažil africký národ Rwandy jednu z najkrutejších a najkrvavejších genocíd akú kedy svet videl. Immaculée Ilibagiza, mladá univerzitná študentka prežila kruté vyčíňanie, ktoré zanechalo mŕtvu väčšinu jej rodiny, priateľov a milión jej spoluobčanov.V knihe Odpustila som zoberie autorka čitateľa na pozoruhodnú cestu. Vďaka svojej jednoduchej výrečnosti opisuje svoje ťažkosti a trápenia, keď sa snažila prežiť holokaust. Je to príbeh o naivnej, zraniteľnej mladej, opustenej žene, prechádzajúcej nebezpečným nepriateľským svetom len s hlbokou vierou v Boha, ktorý ju vedie a zachráni. Snaží sa nájsť lásku v krajine, kde sa viac darí nenávisti. Aby začala novú kapitolu svojho života uteká Immauculée do Ameriky.S rovnakou odvahou a vierou v Boha, ktorý ju viedol tmou genocídy, autorka objaví nový život, o ktorom sa jej ani v najdivokejších snoch nesnívalo ako dievčaťu v malej dedine v jednej z najchudobnejších krajín Afriky. V Spojených štátoch skutočne pochopí prečo Boh ušetril práve jej život. Preto prežila, aby rozpovedala svoj príbeh svetu.

Osvienčimský Anjel Smrti, nemecký lekár a SS - Hauptsturmfuhrer (kapitán) Jozef Mengele (1911-1979). Meno, ktoré pozná skoro každý, ale nie každý nahliadol do života tohto muža z takej blízkosti ako práve autori jeho biografickej knihy, Gerald L. Posner a John Ware. Táto biografia je založená na exkluzívnom a neobmedzenom prístupe k osobným spisom, korešpondencii a rodinným fotografiám tohto nemeckého „mäsiara“. V období od mája 1943 do januára 1945 Mengele v Osvienčime praktizoval svoju kariéru vraha, keď posielal svoje obete do plynových komôr, nechal ich upracovať sa k smrti, alebo si z nich robil pokusné králiky pre svoje vedecké, no nehumánne bádanie. Z vedeckého hľadiska ho fascinovali najmä dvojčatá, ktoré boli najčastejším predmetom jeho skúmania. Kniha Mengele – Úplný životný príbeh vás odborne a dôsledne prevedie celým osobným aj ,,profesionálnym" životom tohto neslávne známeho lekára, dozviete sa o jeho úteku a živote v Južnej Amerike, ako aj o spôsoboch nacistických „poľovníkov“, ktorí sa ho pokúšali nájsť.

Pápež Pius XII. a holokaust. Ruka pokoja: Pápež Pius XII. a holokaust je dôležitým príspevkom do bohatej a aktuálnej diskusie, ktorá vznikla v súvislosti s jeho vojnovým záznamom. Prinášajúc rozhovory so svetoznámym historikom Martinom Gillbertom zaoberajúcim sa holokaustom, s jezuitským historikom pátrom Petrom Gumpelom, s autorkou a horlivou obhajkyňou pápeža Pia XII. Margeritou Marchione, M.P.F., Ph.D.Tento dokument skúma náročné voľby, ktorým musel Pius XII. čeliť počas 2. svetovej vojny a predkladá presvedčivý dôkaz, že jeho smelé, a predsa diskrétne prorocké činy zachránili desiatky tisícov židovských životov a pripravili cestu novej ére katolícko - židovských vzťahov, ktoré sa za posledných 50 rokov prehĺbili.56 min, slovenský jazyk.

Mali sme šťastie je priam neuveriteľný skutočný príbeh, inšpirovaný osudmi židovskej rodiny počas druhej svetovej vojny.Je jar roku 1939 a tri generácie rodiny Kurcovcov robia všetko, čo je v ich silách, aby mohli žiť normálny život napriek skutočnosti, že sa blíži tieň vojny. Pri rodinnom stole sa spoločne tešia z očakávaného prírastku do rodiny, riešia zaľúbenosť a nové lásky mladých a nepripúšťajú si ťažkosti, ktoré ohrozujú židov v ich rodnom meste Radom v Poľsku. No čoskoro sa predpokladané hrozby vojny stanú skutočnosťou a rodina Kurcovcov je roztrúsená do ďalekých kútov sveta. Vedení neochvejnou vôľou prežiť a strachom, že sa už nikdy spolu nestretnú, sa každý člen rodiny spolieha na nádej, vynaliezavosť a vnútornú silu.Keď mala George Hunter 15 rokov, dozvedela sa, že pochádza z rodiny pozostalých z holokaustu. Román Mali sme šťastie vznikol z jej neúnavnej snahy odhaliť ohromujúcu a dojímavú históriu jej rodiny.Tento neobyčajný román odzrkadľuje obrovskú túžbu po živote aj v najtemnejších chvíľach dvadsiateho storočia.

číta Božidara Turzonovová. „Každý večer, keď myslím na svojich drahých, ktorí už nežijú, si hovorím: Ako si to mohla prežiť? Sama neviem. Bolo to naozaj iba o šťastí a náhode.“To sú slová Violy Fischerovej, ženy, ktorá prežila Mengeleho pokusy, štyri koncentračné tábory a nakoniec nacistom utiekla. Okrem toho, že prežila peklo táborov smrti a našla v sebe silu na riskantný útek, dokázala ešte niečo. Vďaka nej chytili brutálnu dozorkyňu z Birkenau. Viola Fischerová po rokoch zverila svoje spomienky reportérke Veronike Homolovej Tóthovej. Táto kniha zaznamenáva jej osud i osudy iných ľudí, ktoré by nemali upadnúť do zabudnutia.Hlasom pani Violy sa vám prihovára a neskrátenú verziu knihy číta Božidara Turzonovová. V roku 1963 absolvovala VŠMU. Už počas štúdia si zahrala vo filme Most na tú stranu, odvtedy hrala v mnohých filmoch aj seriáloch (Božská Ema, Orbis Pictus, Vratné láhve, Panelák). Členka SND (napr. Na skle maľované, Ženský zákon, Ilúzie, Popol a vášeň, Ruské denníky, Antigona). Pracuje v rozhlase a dabingu, prednáša herectvo na Paneurópskej VŠ a je čestnou riaditeľkou MFF Cinematic v Piešťanoch. Má dve dcéry a žije v Bratislave.Celková dĺžka audioknihy – mp3 na 2 CD nosičoch: 13 hodín 31 minút

Uprostred miesta, ktoré sa navždy zapísalo do temnej knihy dejín veľkým písmom, si Boh povolal svätého muža, aby ukázal svoju lásku ku každému človeku. Maximilián Kolbe, jednoduchý poľský mních, bol uväznený v koncentračnom tábore v Osvienčime ako mnoho iných. Stal sa však symbolom nádeje a ľudskosti uprostred utrpenia a smrti.Tak kde ľudia neboli považovaní za nič viac ako za číslo. Po tom, ako sa podarilo uniknúť jednému väzňovi, sa nacisti rozhodli, že na výstrahu ostatným popravia náhodne vybraných ľudí. Maximilián Kolbe mohol prežiť, ale ponúkol svoj život za otca rodiny Františka Gajowniczka. Dlhé dni strávil v hladomorni a napokon ho nacisti usmrtili fenolovou injekciou do srdca.Kniha Maximilián Kolbe - Světec z Osvětimi je životopisný príbeh určený nielen pre nadšencov histórie, ale pre každého jednotlivca, ktorý hľadá povzbudenie do života.

Jaro Křivohlavý v rozhovoru s Alešem Palánem. Takový zážitek může člověka zlomit, nebo ho posílit. Jaro Křivohlavý (nar. 1925) dosáhl toho druhého. Když ho jako sedmnáctiletého studenta gymnázia zatklo gestapo a odvezlo do koncentráku, přežil zde i díky svým dvěma láskám – psychologii a křesťanské víře. „Kdybych nevěděl, že Ježíš je tu s námi, šel bych do drátů,“ řekl mu jeden spoluvězeň. Jít do drátů tehdy znamenalo jít na jistou smrt.

Život a holocaust. Dlouhé mlčení Eriky Bezdíčkové, která jako dívenka přišla v nacistických koncentrácích o většinu rodiny, touto knihou končí. Její autorka se rozhodla promluvit nejen k evropským studentům, kterým dodnes při svých četných přednáškách vypráví o hrůzách totalitních režimů, jimiž sama prošla. Své vzpomínky sepsala do knihy, kterou právě držíte v rukou. Nebylo to pro ni lehké, strašlivé zážitky zůstaly dodnes velmi živé. A spáchané křivdy nelze nijak napravit.Druhé rozšířené vydání.

Tajný plán Vatikánu na záchranu Židů před nacisty. Eugenio Pacelli, dnes známý jako papež Pius XII., byl na základě své údajné pasivity vzhledem k osudu Židů během holokaustu nelichotivě označován jako „Hitlerův papež“. Ve své nové objevné knize však Thomas Gordon představuje Pia XII. ve zcela jiném světle a popisuje tajnou síť zhruba padesáti kněží, řeholnic a římských občanů, kterou s Vatikánem zřídil, aby během okupace pomáhali zachraňovat Židy před nacisty.Thomas Gordon předkládá dramatický popis spiknutí, konspirací, tajných konverzí a zoufalých vyjednávání o lidské životy a ukazuje tak životní příběh a odkaz tohoto po dlouhou dobu kontroverzního papeže ve zcela jiném světle.

Tam pomalá agónie pátera Maxmiliána trvala už tři týdny. Neuvěřitelné! Tři týdny... jednadvacet dní...! Bez kousku chleba, bez kapky vody, nahý v černé tmě páchnoucí podzemní cely, zavřené železnou branou, po dlouhých měsících utrpení pod karabá-čem pochopů, po měsících vysilující námahy nucených prací, páter Maxmilián Kolbe doposud žil se svými potrhanými plícemi!V těchto hrozných jednadvaceti dnech jeho druhové, nevinně odsouzení s ním od Lagerfúhrera Fritsche, aby nejhroznějším trestem pykali za útěk z koncentračního tábora jakéhosi vězně, už zemřeli jeden po druhém, takže, jak bude vypravovat po mnoha letech jediný polský svědek tohoto příšerného mučení, vězeň Bruno Borgowiec, tajemník, tlumočník a hrobník bunkru, na konci třetího týdne zbyli jen čtyři, mezi nimi páter Kolbe.

Od antiky po súčasnosť. Prierez dejinami antisemitizmu od francúzskeho historika, renomovaného odborníka na túto problematiku ponúka komplexný pohľad na fenomén, ktorý sa tiahne prakticky celou existenciou židovského národa a ktorý sa ho aj v nedávnej minulosti tak tragicky dotkol.Poznať bližšie historické pozadie, argumenty a mýty, o ktoré sa nepriateľstvo voči Židom opieralo, či aj dnes opiera, je užitočné, ba potrebné, keďže aj súčasný svet je vyzývaný s touto otázkou sa vysporiadať. Autor si touto súhrnnou prácou bohatou na poznatky a mnohé príklady kladie za svoju povinnosť upozorniť všetkých ľudí dobrej vôle na problém rasovej nenávisti, ktorá priviedla ľudstvo až k Šoa a vyzývať k rozvážnosti.

Deník Anne Frankové je dokumentem šoa.Tato kniha si proto neklade za cíl převyprávět deníkové záznamy, ale popisuje Annin životní příběh v kruhu rodiny a přátel v době pronásledování Židů, v emigraci a v úkrytu.Pětaosmdesát let po narození Anne Frankové vychází v češtině její první životopisná monografie.

Annelies Marie Franková (12. června 1929 – březen 1945) v roce 1933 s rodiči uprchla z Německa do Amsterodamu, kde se rodina od roku 1942 skrývala v půdním bytě. Dospívající Anne psala od 12. června 1942 do 4. srpna 1944 deník.Po prozrazení skrýše byla rodina odvezena do koncentračních táborů v Německu, přežil jen otec. Anne zahynula v Bergen-Belsenu. Po válce otec deník vydal, byl přeložen do mnoha jazyků a zdramatizován. Toto české vydání obsahuje poprvé nově nalezené a dosud nepublikované stránky.

Dopisy z let 1941 - 1943. Výběr dopisů Etty Hillesum, které psala svým přátelům a rodině v letech 1941-1943 střídavě z Amsterdamu a z tábora ve Westerborku, dokládá, že její korespondence je mimořádná a liší se od dopisů lidí postižených stejným osudem. Odlišnost je ve stylu dopisů, jasné linii myšlenek i v neobvyklém vyjadřování. Etty psala část dopisů ze svého bytu v Amsterdamu do koncentračního tábora ve Westerborku. Měla tam přítele, kterému ve svých dopisech vyprávěla o životě v Amsterdamu.Druhá část jejích dopisů vznikala v táboře Westerborku a Etty je posílala přátelům do Amsterdamu a Deventeru. Tyto dopisy obsahují popisy hrůz a teroru, ale i všedního života a vnitřní statečnosti, kterou nacházela u svých spoluvězňů. Dopisy a deníky, které tato židovská dívka psala v době druhé světové války, byly přeloženy do mnoha jazyků. Od prvního vydání deníků v roce 1981 patří Etty Hillesum k nejznámějším nizozemským spisovatelům. Čtenáři jejích dopisů a deníků nejsou jen židé, ale i křesťané a lidé hledající nábožensko - etické principy, které jsou platné i v současné době.Výběr z jejích deníků vyšel v českém překladu v Karmelitánském nakladatelství (2005).

Modlitební cyklus inspirovaný křesťanským mučedníkem, který zahynul v koncetračním táboře.

Deväťročný Bruno nevie nič o konečnom riešení Židovskej otázky. Je ušetrení vedomosti o krutých veciach, ktoré sú spôsobované obyvateľom Európy jeho krajinou. Všetko čo vie je, že sa musel odsťahovať z pohodlného domu v Berlíne do domu v oblasti, kde nemá čo robiť ani sa s kým hrať.Dokým nestretol Shmuela, chlapca, ktorý žil na opačnej strane plotu z ostnatého drôtu a ktorý, tak ako všetci ostatní, nosil pruhované pyžamo.Kniha Chlapec v pásikavom pyžame rozpráva príbeh veľkého kamarátstva, ktoré vzniklo medzi tými, ktorí by mali byť podľa ideológie 2. svetovej vojny najväčšími nepriateľmi.

Osobné spomienky evanjelického farára Ondreja Šimeka dopĺňajú mozaiku o Slovenskom národnom povstaní, ako aj o represáliách nasledujúcich po ňom. Obzvlášť zaujímavými sú jeho spomienky na koncetračné tábory, v ktorých prežil takmer pol roka.

Jeden ze současných největších odborníků na židovské dějiny se ve svém průvodci obrací na odbornou i laickou veřejnost a vypráví srozumitelnou a názornou formou příběh etnika zahrnující historii pěti kontinentů za posledních více než 3 000 let.V literární zkratce zachycuje dílo podstatné momenty od prvních historických stop Izraele v Kanaánu, přes období proroků k židovskému království, od počátku diaspory, přes osudy národa v různých zemích světa, trauma holokaustu a jeho dědictví, vznik Státu Izrael až po současnost.

Skoro polovinu života strávila Corrie ten Boom cestováním po celé zeměkouli, spala v tisíci různých postelí, všechny své věci měla jen po kufrech, a to všechno proto, aby naplnila své poslání: říci lidem po celém světě, že Ježíš Kristus je živý.Svými zkušenostmi z koncentračního tábora, kde zahynuli všichni ostatní členové její rodiny, byla předurčena, aby nesla zvěst o odpuštění. O odpuštění, k němuž člověk sám nemá sílu.

Strhující a proslulé románové zpracování osudů Oskara Schindlera – bezohledného kariéristy, válečného zbohatlíka, milovníka elegance, přepychu, alkoholu a krásných žen, jenž ve stínu osvětimských komínů našel svoji lidskost a riskoval nejen majetek, ale i vlastní život, aby nedopustil vyvraždění tisícovky „svých židů“.Román sugestivně líčí vývoj a střety individualit – obětí, pasivních účastníků a iniciativních vykonavatelů – zapojených do obrovité byrokratické mašinerie zla. Steven Spielberg použil motivy románu pro natočení slavného stejnojmenného filmu.

Hugh O'Flaherty se narodil v Irsku ve městě Killarney. Byl nadšeným sportovcem. Závodil jako boxer, házenkář a hráč golfu. Od útlého věku ale věděl, že jeho povoláním je být knězem. Po svém vysvěcení působil nejprve jako apoštolský delegát v Egyptě, Haiti, Santo Domingo a Československu, poté v Římě u Svatého stolce, kde začala jeho nejnáročnější práce. Po kapitulaci Itálie v roce 1943 se Řím dostal pod velení plukovníka Herberta Kapplera z obávaného útvaru SS, který začal s deportacemi italských Židů do Osvětimi. Kappler byl známý nepřítel Židů, který je pronásledoval na každém kroku.O'Flaherty, který byl v té době ve Vatikánu hlavou Svatého Officia, se vrhl do činnosti na záchranu Židů a válečných zajatců z nacistické likvidační mašinerie. Zorganizoval sofistikovaný tým, který zahrnoval muže a ženy mnoha národností, náboženství a politických názorů. Kappler se neustále pokoušel O'Flahertyho zavraždit, ale přesto O'Flaherty pokračoval ve svém úsilí. Zachránil spolu se svými spolupracovníky tisíce Židů a válečných zajatců. Po válce byl O'Flaherty za své hrdinské činy v různých spojeneckých zemích vyznamenán státním vyznamenáním.

Tato kniha je zajímavým a čtivým zdrojem informací o životních cestách velké karmelitánské osobnosti dvacátého století. Znám dva názory. Jeden zní: Mrtvý Žid - dobrý Žid. A druhý: Jen jeden národ je vyvolený. Oba jsou velice vyhraněné a na první pohled zcela nesmiřitelné.Také znám jednu Židovku, jejímž údělem bylo postavit se proti oběma výplodům fanatizmu. Sice musela nejprve riskovat nepřijetí od svých nejbližšách a nakonec zaplatit, tím čemu říkáme nejvyšší cena, ale odešla hrdá a nezlomená. Proto vydala svým životem ještě větší svědectví o Bohu než svými filozofickými spisy. A to je svědectví stále platné, neboť velikost člověka se nezmenšuje vývojem poznání po jeho smrti.

Strhující audioknižní zpracování osudů Oskara Schindlera – kariéristy, válečného zbohatlíka, milovníka elegance, přepychu, alkoholu a krásných žen, jenž ve stínu osvětimských komínů našel svoji lidskost a riskoval nejen majetek, ale i vlastní život, aby nedopustil vyvraždění tisícovky „svých židů“. Román, který je mistrovským, mnohovrstevnatým vylíčením charakterů a osudů jedinců zapojených do obrovité byrokratické mašinerie zla, získal Man Bookerovu Cenu. Audioknihu v podání jednoho z našich předních interpretů dokresluje hudební doprovod, inspirovaný hudbou ke stejnojmennému filmu Stevena Spielberga, stěžejního díla světové kinematografie.

Podľa skutočného príbehu statočnej nemeckej zdravotnej sestry, ktorá sa v Osvienčime starala o najmladších väzňov. V jedno obyčajné ráno roku 1943 Helen Heinnemannová pripravuje svojich päť detí, keď k nim zrazu vtrhne nemecká polícia, ktorá má na príkaz SS odviesť jej päť detí aj manžela rómskeho pôvodu do väzby. Hoci Helen je Nemka a nijaké bezprostredné nebezpečenstvo jej nehrozí, odmietne opustiť svoju rodinu, čím si spečatí svoj osud spôsobom, o akom by sa jej nikdy ani nesnívalo. Po vyčerpávajúcej ceste Helen a jej rodina prídu do koncentračného tábora v Osvienčime. Jej manžela Johanna od nich odtrhnú, no Helen je odhodlaná za každú cenu chrániť svoju rodinu aj ostatných väzňov. Keď vedenie tábora zistí, že je nielen Nemka, ale ešte aj vyškolená zdravotná sestra, prikážu jej pracovať v nemocnici, ktorú má pod dohľadom sám Dr. Mengele. Helen si nerobí žiadne ilúzie o Mengeleho zámeroch, ale súhlasí, keď jej prikáže organizovať dennú starostlivosť a školu pre rómske deti v tábore. Helen zmobilizuje všetky svoje sily, aby za každú cenu ochránila deti, ktoré jej boli zverené do starostlivosti.Román Osvienčimská uspávanka demonštruje moc ľudskej obetavosti v podmienkach, keď sa zdá, že všetka nádej pohasla.

Napriek všetkému povedať životu áno. Len málo kníh zanechá v čitateľovi taký silný dojem ako kniha Hľadanie zmyslu života. Autor, svetoznámy neurológ a psychiater Viktor E. Frankl, ju napísal po prepustení z koncentračného tábora a hoci sa mu zážitky z neho stali hlavným podkladom, nejde o vyratúvanie krutostí, ale o originálnu psychoanalýzu vychádzajúcu z autorovho prístupu k hľadaniu zmyslu vlastnej existencie a života.Od svojho prvého vydania v roku 1946 sa kniha stala svetovým bestsellerom, predalo sa z nej viac ako 10 miliónov kusov a bola preložená do viac ako tridsiatich svetových jazykov.

Publikácia Karola Janasa čitateľov informuje o prenasledovaní Rómov v rokoch 1939 až 1945. Prvé obdobie perzekúcií (marec 1939 – august 1944) charakterizoval rozpačitý postup mocenského aparátu SR. Perzekúcie mali tri základné formy - prvou bola snaha o likvidáciu rómskeho kočovníctva a odstraňovanie rómskych obydlí z miest a obcí, druhou bola perzekúcia v armáde Slovenského štátu, treťou a najradikálnejšou formou bolo zriaďovanie pracovných útvarov pre Rómov a tzv. asociálne osoby. V druhom období (august 1944 – apríl 1945) sa po okupácii Slovenska nemeckou armádou perzekúcie zintenzívnili. V Dubnici nad Váhom bol zriadený zaisťovací tábor, v ktorom boli v neľudských podmienkach koncentrované celé Rómske rodiny. Autor sa taktiež venuje aj dokumentácii prípadov priamej fyzickej likvidácie osôb.

Kniha Děti Ireny Sendlerové je příběhem neuvěřitelně odvážné ženy, která zachránila za 2. světové války před jistou smrtí 2500 židovských dětí z varšavského ghetta. Autorka sleduje její život od raného dětství a dospívání, které formovalo její charakter a odvahu. Irena Sendlerová v knize vzpomíná, jak zachraňovala děti a kudy se ubíraly jejich poválečné osudy. I když její příběh není tak známý jako příběh sira Nicholase Wintona a jeho zachráněných dětí, nebo Oscara Schindlera, byl stejně neuvěřitelný a dramatický. Irena Sendlerová v knize vzpomíná, jak zachraňovala děti a kudy se ubíraly jejich poválečné osudy. Líčí nesnáze a nebezpečí, ale i radosti, které prožívala spolu s nimi. Mnoho z těchto dětí ji považuje za svou druhou matku a cítí k ní velký vděk a lásku. I když její příběh není tak známý jako příběh sira Wintona a jeho zachráněných dětí, nebo Oscara Schindlera, byl stejně neuvěřitelný a dramatický. Autorka vzdává hold této ženě s nezlomným duchem, silným charakterem, citlivostí k cizímu utrpení a bezpříkladnou připraveností se obětovat. Jejím záměrem bylo seznámit co nejvíce lidí s jejím velkým činem. Po letech šikany, ponížení a pronásledování v poválečných letech byl Ireně Sendlerové v roce 1965 udělen titul Spravedlivý mezi národy, v roce 2003 obdržela nejvyšší polské vyznamenání, Řád bílého orla. Byla také nominována na Nobelovu cenu míru.

V roku 1942 utiekla ako devätnásťročná zo Slovenského štátu do Maďarska. Prežila Osvienčim i pochod smrti do Ravensbrücku a o svojom osude, ale aj o osude vojnovej Európy napísala túto úžasnú knihu, ktorá bola v roku 2001 v Dánsku vyhlásená za knihu roka. Iboja Wandall-Holm, dánska spisovateľka, vyrástla v predvojnovom Liptovskom Mikuláši. Po začiatku deportácií židovských obyvateľov do vyhladzovacích táborov utiekla spolu so svojimi dvomi mladšími sestrami do Maďarska. Tri mladé dievčatá tak postihlo neželané kruté „dobrodružstvo“, ktoré ich povodilo špinou, ostnatým drôtom a nemerateľným utrpením vojnovej Európy. Moruša Iboje Wandall-Holm je dôležitým kamienkom do mozaiky dejín vojnového Slovenského štátu i tragédie slovenských Židov. Nie je však len o tom, nie je len rozprávaním o vojne a pekle koncentrákov. Je aj o nádeji, o láske, o nesmiernej cene ľudského života i o obrovskej túžbe žiť a neprestať byť človekom.

Životopis, který se nevešel na jednu stránku. Autorka Opožděných vzpomínek se narodila v roce 1930 do asimilované židovské rodiny. Poklidný rodinný život, finanční zajištění a jako kulisa Praha, „nejkrásnější město na světě“, se zdají být zárukou příštích předvídatelných desetiletí. Koncem třicátých let však dostávají politické události rychlý spád: první měsíce nacistické okupace znamenají pro Židy rostoucí diskriminaci, ztrátu majetku, ponižování a nejistotu. Následuje deportace do Terezína a posléze do Osvětimi. „Jedenáct mi bylo v Praze, dvanáct v Terezíně, třináct v Osvětimi, čtrnáct na pochodu smrti,“ shrnuje autorka svůj život lapidárně jednou větou. Podaří se jí přežít a v nepředstavitelně obtížných podmínkách tráví poslední měsíce války, nemocná, hladová, ničená hrůzou ze smrti...

Papež Pius XII. byl v předvečer své smrti 9. října 1958 předmětem jednomyslné obdivné úcty a uznání. O několik let později se stal hrdinou smutné legendy: během války prý nečinně a mlčenlivě přihlížel zločinům proti lidskosti a jeho ústa se k protestu neotevřela! K návratu od fikce k realitě, od legendy k historii existuje jediný prostředek: vyhledat původní dokumenty, které mluví bezprostředně o činnosti Pia XII. Proto se papež Pavel VI. v roce 1964 rozhodl dát svolení ke zveřejnění dokumentů o činnosti Svatého stolce za války. V archivech Státního sekretariátu se uchovávají spisy, ve kterých je možné vysledovat často den po dni, někdy dokonce i hodinu po hodině činnost samotného papeže i jeho administrativy. Tento materiál shromáždil a v letech 1965 až 1982 zveřejnil otec Blet spolu se svými třemi spolubratry ve dvanáctisvazkovém díle Akta a dokumenty Svatého stoce za druhé světové války. Pro dostupnost široké veřejnosti byl vytvořen jediný svazek. Český překlad je zcela bez úprav vzhledem k francouzskému originálu a nechybí zde ani rejstřík osob zmíněných v publikaci.

V úděsné realitě Terezína žily a dospívaly děti – ve stínu smrti, do které jim skoro všem zbýval jen krátce vyměřený čas. Děti, i ty dospívající, naštěstí mají vlastní svět, do kterého jen obtížně a ne zcela srozumitelně proniká skutečnost dospělých a jehož běh se vymyká nudným zákonům fyzikálního času.J. R. Pickovi se podařilo ze vzpomínek nejen vzkřísit obraz dychtivé, živelné radosti z toho mála, co bylo předčasně dospívajícím v lágru dopřáno, ale paradoxně také postihnout absurdně komediální vztah židů k příšerné genocidní realitě. Jeho novelka je světovým unikátem, snad vůbec jediným humoristickým zpodobením života v koncentráku.

Život a podivuhodná putování Petra Ginze. Kniha přibližuje život a tvorbu nadaného pražského chlapce, který byl jako židovský míšenec v roce 1942 internován v terezínském ghettu a později, v necelých 17 letech, zavražděn v plynové komoře koncentračního tábora Birkenau.V Terezíně organizoval vydávání tajného časopisu Vedem. Jedna z jeho kreseb se proslavila, když ji s sebou do vesmíru (na palubě raketoplánu Columbia) vzal první izraelský kosmonaut. Rovněž přibližuje Petrovu rodinu, dětství, život v protektorátní Praze i aktivity v Terezíně. Podrobně se věnuje organizaci výchovy chlapců na domově 1 v terezínském ghettu, vč. vývoje dětské samosprávy i každodenním reáliím života v ghettu.

Karel Weirich, český novinář a zachránce Židů v Itálii. Život Karla Weiricha (1906–1981) zůstal donedávna neznámý jak české, tak italské veřejnosti. pracoval jako novinář, stenograf a účetní. Od roku 1935 působil jako vatikánský korespondent ČTK. Během druhé světové války se mu z Říma podařilo jedinečným způsobem organizovat pomoc pro pronásledované Židy pocházející z Ćeskoslovenska.Ohniskem jeho aktivit byl koncentrační tábor Ferramonti di Tarsia v Kalábrii, kde bylo zadržováno několik set československých Židů, pasažérů ztroskotané lodi Pentcho, jež mířila do Palestiny. Sám Karel Weirich kvůli tomu skončil v koncentračním táboře, ale před smrtí ho zachránilo osvobození tábora Američany a konec války.Kniha Alberta Tronchina popisuje, jak konkrétně Weirich své aktivity ve prospěch Židů rozvíjel, a dává do kontextu lokální události s dějinami holocaustu a protifašistického odboje. V knížce najdeme i cenné archivní materiály (fotografie, tajné zprávy o situaci v Protektorátu Čechy a Morava, seznamy zachráněných aj.) a podrobnosti o tom, jakými kanály pomoc proudila a kdo se na ní podílel.

Afonso Cruz počul svojich starých rodičov často rozprávať o tom, ako cez druhú svetovú vojnu skrývali vo svojom dome slovenského maliara židovského pôvodu, Ivana Sorsa. Spával pod kuchynským drezom za naukladanými polenami.Na autora rozprávanie starých rodičov natoľko zapôsobilo, že sa rozhodol napísať o tom knihu. Celá autorova rodina sa pokladala za revolucionárov, preto podobný čin bol pre nich úplne samozrejmý. Cruz vychádza zo skutočných spomienok svojich predkov a uvádza príbehy, ktoré sa v tom čase aj odohrali.O maliarovi Ivanovi Sorsovi vedel len toľko, že sa narodil v Bratislave 23. novembra 1985 a v roku 1929 ilustroval knihu o náboženskej tolerancii. V tom čase žil v USA, teda išlo o americkú publikáciu.Autor hovorí: Neviem, prečo sa vrátil do Bratislavy alebo Európy, ale v roku 1940 žil v dome mojich starých rodičov a spával pod kuchynským drezom.

Památce mých rodičů a mé nejmladší sestry Cipory. Noc Elie Wiesela je první knihou románové trilogie Noc, Úsvit a Den. Vedle děl Primo Leviho a Deníku Anny Frankové je kniha považována za jeden z pilířů literatury o holocaustu.Na rozdíl od Úsvitu a Dne, jež jsou literární fikcí, popisuje román Noc vlastní zážitky autora – mladého ortodoxního Žida, pocházejícího z rumunského města Sighetu Marmaiei v Transylvánii. V roce 1944 byl s rodinou deportován do nacistických vyhlazovacích táborů Osvětim a Buchenwald. Jeho víra v Boha a důvěra v lidskost byla otřesena. Své hrůzné zážitky se odhodlal vylíčit teprve až letech 1954 – 1955 v rozsáhlém rukopisu psaném v jidiš. Jeho podstatně zkrácená verze byla roku 1956 vydána v Argentině pod názvem Un di velt hot geshvign (A svět mlčel). V roce 1958 vyšla ve francouzštině pod novým názvem La Nuit v pařížském vydavatelství Les Éditions de Minuit a v roce 1960 v angličtině jako Night, zásluhou newyorského vydavatelství Hill & Wang..Kniha byla postupně přeložena i do dalších jazyků. Český překlad z původního francouzského originálu byl vydán bez předmluvy v letech 1999 a 2007 v pražském nakladatelství Sefer. Nyní v Kartuziánské nakladatelství vychází doplněné 3. české vydání s aktualizovanou předmluvou autora.

Woody Allen, kniha Job a židovská teologie holokaustu. Málokoho by napadlo vzít teologicky vážně vtipy, gagy a kousavé poznámky na adresu Boha a náboženství, které se objevují ve filmech a textech Woodyho Allena.Jason Kalman, americký docent klasické hebrejské literatury a znalec moderní židovské interpretace biblických textů, si v této útlé knížce všímá jobovských motivů v Allenově díle a ukazuje, že jejich vtipnost se opírá o podobné myšlenkové paradoxy, které lze nalézt i v současné židovské teologii, jež má odvahu předkládat Bohu nepříjemné, snad až rouhavé otázky a výčitky. Utrpení nevinných je bezesporu velkou teologickou otázkou po celá tisíciletí. Možná, že humor je jednou z myslitelných odpovědí.

Autor vzpomíná na holocaust, který rozvrátil jeho rodinu, avšak nevěnuje se jen svým osobním zážitkům, ale popisuje vývoj v Německu od událostí těsně před válkou, za války, po jejím skončení a zejména v dalších poválečných letech. Po celý život se zasazuje o demokratické Německo, kde by mohli vedle sebe žít Židé a ostatní národnosti, lidé různých náboženských vyznání.Paul Spiegel tíhl k novinářství, kultuře a politické práci. Byl vášnivým bojovníkem za lidská práva pro všechny. Ve své knize zachytil až neuvěřitelnou situaci lidí, kteří přežili holocaust v koncentračních táborech, anebo v úkrytech. Ve své vlasti pak žili dosti obtížně, mimo jiné i kvůli necitlivému přístupu spojenců, kteří s nimi někdy zacházeli úplně stejně jako s jejich mučiteli. Židy, kteří se z Německa nechtěli vystěhovat, však někdy odsuzovali i sami Židé. Kniha obsahuje i autorovy nezapomenutelné projevy na obhajobu lidských práv. Vážili si jej Turci - muslimové, katolíci, protestanté i čelní němečtí politikové.Paul Spiegel zemřel v roce 2006, ve funkci prezidenta Rady Židů v Německu. Nejvyšší představitelé země ho pro jeho zásluhy o Německo a o prosazování lidských práv vyznamenali a ve svých projevech vysoce oceňovali.

V románu Tobiáš z blat, volně inspirovaném biblickou knihou Tobiáš, sleduje autorka osud ženy, která jako mladá dívka odešla z chudého Polska a poté, co ji Amerika nepřijala, se usadila ve Francii, ve Vendée, v krajině močálů. Židovka Debora, to je celé století se všemi neštěstími, předčasnými úmrtími, válkami a holokaustem.Se svou přívětivou umíněností, s níž zůstává po boku živých, aniž by zapomněla na mrtvé, se Debora stává životní osou, kolem níž se odvíjejí osudy ostatních postav vyprávění, především Tobiáše. Román začíná ve chvíli, kdy pětiletý Tobiáš v prudkém dešti bezhlavě šlape na tříkolce.V bezradném zoufalství ho otec poslal k čertu a on tam má namířeno. Od minulosti k přítomnosti pozvedá Sylvie Germainová tíhu, která doléhá na život každého člověka, a na pomoc si přivolává anděly.

Svět v temnotě. Kniha je příběhem ženy 20. století, která chtěla prožít život ve shodě se svým svědomím. Obě ideologie, komunismus i nacismus, poznala zevnitř a na vlastní kůži. Po zážitku krveprolití první světové války a tváří v tvář následným otřesným sociálním poměrům v Německu se stala komunistkou, přes prvotní nadšení si však uchovala kritickou mysl.To ji předurčilo k tragickému osudu v okamžiku, když se o deset let později uchýlila do moskevského exilu. Jejího manžela Heinze Neumanna, předního člena Komunistické strany Německa, sovětští komunisté záhy uvěznili a poté zastřelili. Margarete Buber-Neumannová byla rovněž zatčena a poslána do gulagu. V roce 1940 ji sověti vydali nacistickému Německu a až do jara 1945 byla vězněna v koncentračním táboře v Ravensbrücku.