Knihy s praktickou teológiou

Reč lásky. Bola sobota 8. októbra 1994 a tisícky rodín sa zišli na Svetovom dni na záver Roku rodiny, vyhláseného z iniciatívy Spojených národov. Zoči-voči čoraz všeobecnejšiemu chaosu a „pokusom zvrátiť zmysel rodiny a obrať ju o prirodzené puto s manželstvom“ Svätý Otec neváhal položiť rozhodujúcu otázku. Nie etickú, ale takú, ktorá sa v konečnom dôsledku stáva ontologickou: „Rodina, čo hovoríš o sebe?“ alebo ešte radikálnejšie: „Rodina, prečo si?“ „Každá rodina nesie svetlo a každá rodina je svetlom,“ vyhlásil Svätý Otec. Jeho nástupca Benedikt XVI. neskôr vyjadril prianie, aby sa misijné úsilie Cirkvi „sústredilo predovšetkým na rodinu, a to nielen preto, že táto základná ľudská skutočnosť dnes musí čeliť mnohorakým ťažkostiam a hrozbám, a teda musí byť osobitne evanjelizovaná a konkrétne podporovaná, ale aj preto, že kresťanské rodiny predstavujú rozhodujúci zdroj výchovy viery, budovania Cirkvi ako spoločenstva a jej schopnosti misijného pôsobenia v najrozmanitejších životných situáciách.“Livio Melina, prezident Pápežského inštitútu Jána Pavla II. pre štúdium manželstva a rodiny a uznávaný morálny teológ sa vo svojej knihe zamýšľa nad úlohou rodiny v dnešnej spoločnosti. Čo je jej podstatou, zmyslom, akým čelí výzvam či útokom?

Zrcadlo pro lenochy klasické i notoricky přetížené. Tématem knížky není pouze lenost v klasickém a tradičním pojetí, ale lenost v širším slova smyslu. Mniši by řekli acedie neboli vnitřní rozklad, který se u jednoho projeví nedbalostí a nečinností, u jiného naopak horečnou aktivitou či svévolným tříštěním pozornosti a vnitřní energie srdce. Není tedy určena jen těm, kteří dělají málo nebo nic, ale i těm, kteří dělají příliš mnoho, puzeni však vším možným, jenom ne Duchem. (z úvodu autorky)

Pýcha, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost, lakomství, lenost. Jestliže v dřívější době stavěla církev hřích až příliš do centra pozornosti, a to jak v duchovní literatuře, tak i v mentalitě celé církve, dnes býváme svědky druhého extrému: Zmínka o hříchu bývá hodnocena jako moralizování a často celá oblast praktické asketiky je opředena jakousi mlhou a bezradností. Je velmi těžké najít duchovního vůdce, který by znal úskalí mnohovrstevného boje s hříchem ve všech jeho přestrojeních, který by člověka uměl nasměrovat a prakticky poradit, jakými prostředky účinně rozšiřovat ve svém srdci prostor pro Boží království, jak růst ve svobodě Božího dítěte, jež nespočívá jen v přemalbě černé na bílou, v důvěře, že Boží milosrdenství je veliké…Praktická duchovní literatura na toto téma, psaná pro současného člověka, téměř neexistuje. O to víc vítáme dílo Grahama Tomlina, spojujícího v sobě dobrého teologa i vnímavého pozorovatele forem, kterých stará lidská hříšnost nabývá v dnešní době. Pýcha, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost, lenost – ačkoli těchto takzvaných sedm hlavních hříchů bylo ve středověku určeno, současná společnost je považuje za přitažlivé.Autor ve své publikaci vychází z křesťanské víry a poutavě zkoumá původ, význam a pozadí těchto sedmi hříchů. Nabízí také podněty, jak lze překonávat tendenci upadat do těchto hříchů v našem každodenním chování. Píše promyšleným, srozumitelným a inspirativním způsobem, který zaujme nejen všechny čtenáře, zajímající se o filozofii a teologii, ale i každého člověka, jenž usiluje o pozitivní a hodnotný život. Cílová skupina: Křesťané obecně, ale zvláště kněží a formátoři, kteří duchovně doprovázejí druhé.

Francis MacNutt rozlišuje čtyři oblasti uzdravení Boží mocí – odpuštění hříchů, vnitřní uzdravení (uzdravení emocí), fyzické uzdravení a osvobození od zlého, přičemž vidí tyto oblasti v souvislostech. Cenné je i katolické zasazení charismatu do kontextu božských ctností (víry, naděje a lásky) a svátostí, čímž se liší od pojetí hnutí víry a jiných nestandardních směrů.Za jeho vyučováním stojí zkušenost mnoha desetiletí této služby na mezinárodní úrovni i konzultace s dalšími lidmi, kteří slouží modlitbou za uzdravení. Nevyhýbá se ani úskalím této služby a běžným předsudkům vůči ní, ale pro naše povzbuzení přináší i řadu svědectví o působení Boží moci skrze modlitbu obyčejných lidí v dnešní době. V daném tématu jde zřejmě o to nejlepší na trhu v katolickém prostředí.

Naše kultura hodně žije problematikou životního stylu. Nejrůznější časopisy se zabývají oblečením, zdravou životosprávou, hubnutím, sexuálním životem, zařízením interiérů či pěstováním květin, tanečními a hudebními styly, sportováním, atd. atd. Většinou se věnují tomu, jak věci vypadají navenek.Ježíše ale mnohem více zajímalo (a zřejmě zajímá i dnes), co je pod povrchem toho, jak žijeme, o jaké hodnoty se opíráme a co je hlubší motivací našeho konání. Ve známém kázání na hoře nám odpovídá na otázku, co to znamená, že jsme ‚ve světě‘, ale nikoliv ‚ze světa‘“.Jeho kázání v souhrnu představuje křesťanský životní styl. A přitom náš životní styl bývá z velké části inspirován spíše tím, čemu se dnes říká „západní kultura“.A právě v tom se skrývá náročná výzva: Má evangelium skutečně vliv na to, jak žijeme, nebo jde jen o „povrchový nátěr“? Výzva je to náročná, protože lidé kolem nás hladoví po autentičnosti života; slova na ně dělají pramalý dojem.V knize se odráží autorova životní zkušenost, jeho typický humor, ale i snaha přiblížit biblické učení srozumitelným a praktickým způsobem. Může být k užitku jak zralým křesťanům, tak i čerstvým konvertitům.

Dvě tváře lidské a křesťanské lásky. Podle křesťanství je posledním zdrojem lásky Bůh a láskou, „nad niž si nelze představit větší“, je láska Krista na kříži. Krása tohoto křesťanského ideálu v sobě zahrnuje erós i agapé. Mezi těmito dvěma póly lásky se odehrávají i všechny lidské vztahy. Láska podle Nového zákona musí být láskou „upřímnou“, bez pokrytectví. Je ale také láskou „činnou“, založenou na konkrétních skutcích vůči bližním. Otec Cantalamessa zdůrazňuje, že pravá křesťanská láska sice vychází ze srdce, ale musí procházet rukama.Knížka obsahuje meditace přednesené v Papežském domě v postní době roku 2011. Autor čerpal jak z klasické literatury, tak i z obou encyklik Benedikta XVI. věnovaných lásce: Deus caritas est (Bůh je láska, 2005) a Caritas in veritate (Láska v pravdě, 2009).

Rozsahem krátká etická úvaha je založená především na evangeliu a na ignaciánské spiritualitě. Bergoglio poukazuje na rozdíl mezi hříchem či hříšností a zkažeností.

Málokdo má odvahu vyprávět o obtížích spojených s počátky manželství. Málokdo umí promluvit o tom, jaké úsilí stojí žít spolu každý den v harmonii. Mnohé páry se rozcházejí, když přijdou první, nevyhnutelné obtíže. Autoři této knížky – manželé s třemi dětmi, kteří jsou spolu přes dvacet let – nabízejí užitečné praktické i duchovní postřehy, jak překonat nástrahy a využít příležitosti ve společném vztahu.Giovanna Fumagalliová je italská publicistka. Napsala knížku Sto dnů s Duchem Svatým (Cento giorni con lo Spirito). Její muž Davide Biollo je ekonom a psycholog. Řídí firmu a pracuje také jako civilní mediátor. Mají spolu tři děti a doprovázejí jednak snoubence během přípravy na manželství, jednak mladé manžele na manželských setkáních. Zkušenosti pro toto doprovázení nabyli mimo jiné v kurzech své diecéze v Miláně a v církevním rodinném hnutí.

Křesťanská výchova podle Dona Boska. Kniha známého autora uvádí do výchovného stylu slavného ''otce a učitele mládeže'' Dona Bosca. V krátkých kapitolách se dozvídáme, jak by rodiče měli vést děti k vzájemné komunikaci, radosti ze hry a sportu, střízlivému zacházení se sdělovacími prostředky, k rozumnému využití volného času. Knihu lze číst jakorádce pro život v rodině nebo jako duchovní inspiraciv běžném životě.

Kniha Máme proč se radovat volně navazuje na předcházející dvě publikace Marie Svatošové (Normální je věřit a Tykadlem víry). Autorka v osmdesáti krátkých úvahách nad Písmem probouzí ve čtenářích vědomí, že k autentickému životu z víry neodmyslitelně a zcela přirozeně patří radost. Radost z prožívané zkušenosti milovaného Božího dítěte. Radost, kterou nepohltí lidské zklamání, trápení nebo bolest. Radost sdílená, prožívaná ve vztahu, radost spojují nebe se zemí.

Pokora je hlavním pilířem křesťanství. Když se ptali jednoho svatého, jaké tři základní ctnosti je třeba získat, odpověděl: První je pokora, druhá je pokora a třetí je pokora. Tato důležitá křesťanská ctnost je protikladem k pýše a domýšlivosti. Měl by ji projevovat ve všech součástech každodenního života – v práci, životě v rodině, partnerském soužití, přátelství, společenství – v každém věku od dětství až do stáří. Je třeba umět posloužit druhým, naslouchat jim, naučit se odpouštět, být diskrétní, neodmítat chudobu, dobrotu…, zkrátka snažit se o ty ctnosti, které se nekladou do popředí v současné společnosti, jež zdůrazňuje soutěživost a úspěch. Podmínkou je, aby se člověk přijímal takový, jaký je, v mírnosti a zranitelnosti.

„Nyní dává Kristova snoubenka přednost léku milosrdenství před přísností.“ Skutečně prorocká jsou tato slova v proslovu Gaudet Mater Ecclesia. Jak je připomínat?A jak se netázat, zda jsme z nich udělali jasně a definitivně křesťanský styl?Známá teoložka zkoumá, co vlastně jsou a kde se vzaly „skutky milosrdenství“, jaké jsou jejich teologické kořeny, ale hlavně – jaké by měly být současné aplikace tradiční nauky církve, ve světle závažných výzev naší doby. Právě neotřelé aktualizace jinak tradiční nauky církve činí z její studie velmi inspirativní čtení.

Notker Wolf je po celém světě populární opat primas benediktinského řádu. Ve svých úvahách o cestě ke štěstí se přidržuje moudrostí 1500 let staré benediktinské řehole. Vypráví velmi osobně, srozumitelně a často poeticky o svých zkušenostech se ctnostmi statečnosti, spravedlnosti, moudrosti, střídmosti, víry, lásky a naděje. V těchto sedmi postojích se skrývá cosi, co nám může poskytnout oporu jako jednotlivcům i jako celé společnosti.Jsou to nosné pilíře štěstí, na kterých lze založit stavbu domu života. Ne studené stavby s nehostinným průčelím, ale skutečného místa pro život, otevřeného, spolehlivého a radostného. Autor uvádí četné příklady ze života a odkazy na Ježíšovo jednání. Každá kapitola obsahuje pozoruhodné, vtipné a kreativní úvahy k danému tématu.

Táto disertační práce pojednáva o americkém katolickém teologovi a sociálním mysliteli Michaelu Novakovi a o jeho díle, které je zásadním a vlivným příspěvkem ke katolickému a sociálnímu myšlení.

Každý, kdo se snaží opravdově a plně žít z víry, brzy pozná, že se mu do jeho duchovní cesty staví různé překážky. Nejsme například schopni plně docenit hloubku Boží lásky k nám, nevíme si dlouhodobě rady ve vztazích, svazuje nás v různých formách strach, víme dobře o svých stinných stránkách, ale nedovedeme pracovat na jejich nápravě, jsme v zajetí předsudků, pokud jde o některé důležité pravdy víry, máme na sebe příliš velké nároky, nedovedeme si v životě vytvořit pevný řád.Známý duchovní spisovatel odpovídá v této malé knížce na autentické otázky, které mu často kladou jeho čtenáři a čtenářky. Některé se ve variacích vracejí (sexualita, egoismus, životní ztroskotání), další se týkají mezních situací našeho života (nemoc, smrt, utrpení). Na jedny může autor odpovědět jasněji a konkrétněji, jiné více zůstávají v intimitě jeho srdce a přímluvné modlitby za tazatele a tazatelku.Benediktinu Anselmu Grünovi se v naší zemi dostává přátelského přijetí z řad věřících i nevěřících. Lidé oceňují hloubku i praktičnost jeho myšlenek a zkušeností.

Umíš v tom chodit i po svatbě?. Autorka vede čtenářky předchozího dílu k prvním krůčkům v manželství.Nabízí odpovědi na praktické otázky i na takové, které zůstávají mnohdy nevyřčeny. Její zkušenost je obohacena svědectvím mnoha dalších novomanželek i novomanželů.

„Zedničtí učni vymetají pražské antikvariáty, aby si rozšířili knihovničku o dalšího Čepa, Bunina, Dobraczyńského, Stefana Zweiga, Leskova, Wericha, Mauriaca, Čapka, Nepila nebo Mertla. Scéna jak z jiného světa. V Praze osmdesátých let 20. století skutečnost. Proč to ti kluci dělali? (…) Měli silnou motivaci. V knížkách, po kterých slídili, cítili hodnotu… Kde se o nich zedníci dozvěděli? Kdo jim o nich řekl? Odpověď: Karel Herbst.“(zkráceně z předmluvy Boba Fliedra)Otec Karel byl vždycky známý tím, že při svých promluvách, duchovních cvičeních a přednáškách používal úryvky z beletrie. Často šlo o knihy, ve kterých bychom duchovní pointu ani nehledali. Příběhy uměl použít tak, aby posluchačům otevíraly oči i srdce pro hodnoty všelidské i pro pravdy evangelia.Z velké zásobárny oblíbených knih a povídek jich do této publikace vybral třicet. Směsice je to velmi pestrá – od Jana Nerudy a J. Š. Baara přes F. M. Dostojevského, až po Alexe Haleye a Františka Nepila. Ke každé ukázce napsal krátký úvod, v němž nastiňuje myšlenku, která ho oslovila a může inspirovat také čtenáře.Biskup Karel Herbst (*1943), salesián, za totality hlavní organizátor salesiánských chaloupek neboli prázdninových akcí pro děti a mládež v rámci podzemní církve. V roce 2002 byl ustanoven pomocným biskupem pražské arcidiecéze. V Karmelitánském nakladatelství mu vyšly publikace: O Božím vedení (2005), O Boží blízkosti (2007) a Křížová cesta s ikonami (2011).

Láska k bližním podle svatého Benedikta. Co vlastně znamená milovat bližního? Překvapivě konkrétní odpovědi na tuto otázku čerpají autoři z mnišské tradice, a zejména z Benediktovy řehole, kterou srozumitelně aplikují na běžný život člověka uprostřed světa. Kladou na čtenáře nároky, jejichž přijetí je užitečné pro jeho život. Ukazují, jak druhým naslouchat, jak k nim přistupovat, jak ve službě bližnímu i ve styku s obtížnými lidmi projevovat lásku. Vše stavějí na hlubokém pochopení skutečnosti, že v bližním mohu vidět toho, koho ke mně posílá Bůh – ano, samého Krista.

Cesty k uzdravení. Je až s podivem, jak málo se píše o tak aktuálním tématu. Přitom lež ve svých mnoha podobách se týká nás všech, ať už klameme sami sebe i druhé, nebo jsme spíše obětí lživých poselství někoho druhého. Podobně jako všechny neřesti, i lež parazituje na našem lidství, ochromuje nás na úrovni srdce.Tiziano Soldavini spojuje ve své osobě zkušenosti zpovědníka, duchovního vůdce i psychoterapeuta. Proto uvádí nejen odkazy na biblické postavy i vyprávění převzatá z klasické literatury, ale i přímá svědectví lidí, které na cestě osvobození ze lži doprovázel. Rozebírá její typologii, její ochromující moc, kořeny i důsledky. Naštěstí ale také ukazuje způsoby, jak se lži vyhnout, jak se vyprostit z pavučin i okovů, do nichž se člověk zapletl, a jak dojít uzdravení srdce, přiotráveného jejím jedem.

Rozjímání na každý den církevního roku. Velikonoční období.. Další díl z nové ediční řady, která čtenářům poskytne další možný způsob, jak se učit obracet se k Bohu Otci s důvěrou a v souladu s Písmem svatým a s živou tradicí církve. Tato edice je určena pro každého, kdo touží každý den vstoupit do modlitby a nechat se vést úryvky z Písma svatého a duchem té které liturgické doby.

Rozjímání na každý den církevního roku. Mezidobí (1. - 7. týden). Další díl z ediční řady, která čtenářům poskytuje jednu z možností, jak obracet se k Bohu Otci s důvěrou a v souladu s Písmem svatým a s živou tradicí církve. Autor nabízi text, který je pruvodcem při vytváření hlubšího vztahu s Bohem.

Otec Raniero Cantalamessa postavil na Božím slově celý svůj život a je jedním ze vzácných kazatelů, kteří Boží slovo skutečně milují a umějí z něj čerpat duchovní pokrm pro sebe i pro druhé. V této knížce nám nabízí 100 krátkých úvah nad texty evangelií, jakési duchovní „jednohubky“. Kéž jejich četba poslouží čtenáři k tomu, aby se dokázal podívat na svůj život novýma očima a objevil v sobě novou žízeň po Bohu a po Božím slově, které odpovídá na nejhlubší touhy člověka.

Rozjímání na každý den církevního roku. Mezidobí (14. - 18. týden). Další díl z ediční řady, která čtenářům poskytuje jednu z možností, jak obracet se k Bohu Otci s důvěrou a v souladu s Písmem svatým a s živou tradicí církve. Tato edice je určena pro každého, kdo touží každý den vstoupit do modlitby a nechat se vést úryvky z Písma svatého a duchem té které liturgické doby. Praktický formát knihy si ji dovoluje brát s sebou i na cesty.

Rozjímání na každý den církevního roku. Advent. Doba vánoční. Zjevení Páně.. Nová ediční řada, která čtenářům poskytne další možný způsob, jak se učit obracet se k Bohu Otci s důvěrou a v souladu s Písmem svatým a s živou tradicí církve. Celkem 7 svazků této edice je určeno pro každého, kdo touží každý den vstoupit do modlitby a nechat se vést úryvky z Písma svatého a duchem té které liturgické doby.

Hledáte něco, co by vás nějakým způsobem nakoplo, zaujalo, rozesmálo, inspirovalo a dalo naději v jisté situační beznaději? Potom si naordinujte na každý den jednu kapitolu ze sbírky zamyšlení mého přítele Bronislava Matulíka Když není volů, prázdné jsou jesle.Že je autor dobrý fotograf, kazatel, šéfredaktor, to jsem věděl. Že je dobrý vypravěč a glosátor toho, co se děje kolem něj a v něm, to jsem si nově ověřil při čtení jeho útlé knížky. Tahle medicína vám vydrží na celý měsíc a vykouzlí na vaší tváři jednou lehký úsměv, jindy možná vážné zaujetí nebo překvapení, jak podobné mohou být naše prožitky.Krátkým zamyšlením porozumí i ten, kdo není obeznámen s křesťanskou tématikou. Autorův jazyk je srozumitelný, úzce spjatý s každodenním životem a není mu cizí žádná temná stránka našeho bytí. To ostatně vystihuje samotný název této knížky, neboť díky Bohu ony jesle nezůstaly prázdné. Vkusné grafické provedení sličné knížečky podtrhují výrazným způsobem originální ilustrace Ondřeje Košťáka. (Daniel Fajfr)

Když se teologie zabývá lidským tělem a tělesností, ptá se ve skutečnosti na to, jaký má Bůh záměr se svým stvořením a co to znamená být člověkem. Úvahy známého českého morálního teologa přibližují křesťanskou morálku jako záležitost osobně-individuální i společenskou. Křesťanská etika vyrůstá z vědomí, že dobrý život je odpovědí na nabídku jedinečného Božího přátelství.Reálné problémy nemůžeme zjednodušovat ani vytěsňovat, zvláště jde-li o otázky lidské tělesnosti a manželské lásky. Podle našeho autora jsme spíše povoláni „sladit pohled do sebe s pohledem nad sebe“. Napětí mezi schopností člověka překročit sám sebe a sklonem propadnout sám sobě přitom zůstává. Jiří Skoblík spojuje klasický pohled na křesťanskou morálku se schopností zdravě provokovat a vytrhávat čtenáře z povrchního přístupu.