Knihy o totalite

Kroniky tajných kňazov 1969-1989. Tajne vysvätení kňazi zo Spoločenstva Fatima vydali svedectvo o dobe,o živote prenasledovanej cirkvi, o svojej tajnej kňazskej vysviacke. Sú to títo muži: Ján Chryzostom Korec,Vladimír Jukl,Rudolf Fiby,Jozef Gunčara,František Novajovský,Peter Murdza,Ladislav Stromček.

Pravdivý príbeh o pašovateľoch Biblií a o tom, ako sa ich východonemecká Stasi snažila zastaviť. Veľmi zaujímavý skutočný príbeh z obdobia Studenej vojny. Thomas Henderson v knihe Výjazdy sa snaží uchovať spomienky z rokov utajených aktivít za Železnou oponou, ktoré sú spojené s pašovaním Biblií. Práve "výjazdy" boli označením pre nebezpečné cesty, ktorých cieľom bolo pomôcť kresťanom za hranicami, kde vlastniť Bibliu bolo takmer nemožné. Aký odpor bolo potrebné prekonať, keď boli títo kuriéri terčom sovietskej KGB a východonemeckej Stasi? Aký výcvik museli absolvovať?Ako sa učili z chýb predchádzajúcich posádok pašovateľov?Ako sa tajní agenti infiltrovali do kresťanského spoločenstva?To a ešte oveľa viac o útrapách skupiny kresťanov, ktorí sa nazývali Team, sa dozviete v tejto publikácii.

Autori knihy odľahčeným štýlom zachytávajú kolorit základnej vojenskej služby na sklonku totality. V krátkych humorno-trpkých príhodách ukazuje absurditu dvojročnej služby vlasti a jemne odkazuje na ľudské a duchovné hodnoty, ktoré totalitný režim systematicky potieral.Zachytáva obraz doby, ktorá sa skončila, ale jej neľudský duch sa môže kedykoľvek vrátiť.

Autor osobitým způsobem vystihuje absurditu totalitních let sedmdesátých a osmdesátých minulého století. Toto dílko by se dalo vzít i jako poděkování kantora všem jeho kolegům a posluchačům Jazykové školy. Vždyť od jeho kolegů vzešel nápad, zapsat tato vyprávění, kterými je autor často bavil.

Slovenské súradnice 1982 - 2012. Kniha reflektuje dianie na slovenskej politickej scéne od deväťdesiatych rokov takmer po súčasnosť. Je výberom textov, ktoré autor publikoval v priebehu tridsiatich rokov. Na stránke teraz.sk si môžete prečítať viac o uvedení knihy, autor tu tiež v krátkom videu hovorí o procese jej vzniku a tvorby.

Pohľad do života muža, ktorý odpovedal áno na božie volanie.Ešte aj 20 rokov potom, čo som v roku 68 prišiel do Československa, stále sme pašovali Biblie do východnej Európy a Ruska. Boh bdel nad nami. Mohol by som vám vyrozprávať desiatky príbehov, ako naše tímy tajne prešli cez hranice s Bibliami, napriek prísnej hraničnej kontrole. Ja som však myslel: Nebolo by to vynikajúce, keby sa to dalo robiť legálne? Vari 80 miliónov kresťanov v Sovietskom zväze nemalo Bibliu. Prečo by nemohli mať Bibliu, keď ja mám mnoho Biblií v rozličných jazykoch? To nie je spravodlivé! Pane Bože, poraď mi, modlil som sa. A ako som sa modlil, videl som pred sebou nákladné autá, plné Biblií, ako prechádzajú cez hranice do Sovietskeho zväzu.V tom čase sme mali modlitebnú kampaň za Sovietsky zväz. Začalo to takto: Jeden z našich oblastných riaditeľov mi povedal: „Pán Boh od nás chce, aby sme verili Bohu a pripravili pre Sovietov zásielku sedem miliónov výtlačkov Biblií.“ Prijal som jeho slová vážne. Ale keď som si spomenul, koľko práce nám to dalo, dopraviť tajne do Číny 1 milión Biblií, zdalo sa mi sedem miliónov trochu veľké číslo. „Vieš čo“, povedal som mu, „kým budeme o siedmich miliónoch vážne rozmýšľať, poďme sa za to sedem rokov modliť.“ Modlitebná reťaz trvala od roku 1984 do roku 1990. Za tých sedem rokov sa všetko zmenilo. Brat Andrej

Ústav pamäti národa (ÚPN) vydal pri príležitosti 40. výročia okupácie Československa vojskami piatich krajín Varšavskej zmluvy obrazovú monografiu August 1968. Okupácia a občiansky odpor na Slovensku v obrazových dokumentoch Archívu ústavu pamäti národa zameranú na prezentáciu doposiaľ neznámych autentických ikonografických dokumentov z fondu Archívu ÚPN, ktoré zachytávajú okamihy invázie. Jedným z dôvodov vydania publikácie je aj doterajší, pomerne zjednodušený vizuálny obraz okupácie. Tá je známa hlavne z bohatého a dramatického pražského, menej už z bratislavského materiálu, z ktorého je najznámejší súbor fotografií z centra Bratislavy neskôr komunistami perzekvovaného fotoreportéra Ladislava Bielika. Publikácia sa preto snaží ísť inou cestou a predstaviť augustové dni roku 1968 prierezovo, z pohľadu obyvateľov viacerých slovenských regiónov. Hlavnou „pridanou hodnotou“ publikovaného súboru fotografií a dokumentov je, okrem spomínanej originálnosti, ich pôvod.

Spoločenstvo Fatima a samizdat v rokoch 1974 - 1989. Autor v publikácii Éra samizdatu zaznamenáva samizdatovú aktivitu skupiny občanov združených v náboženskom zoskupení s názvom Spoločenstvo Fatima. V roku 1982 začalo spoločenstvo vydávať celoslovenský samizdat Náboženstvo a súčasnosť, ktorý vychádzal až do Nežnej revolúcie v roku 1989. Jeho redaktori založili v druhej polovici 80. rokov ďalších päť samostatných samizdatov, ktoré boli už špecificky profilované: politika, história, informácie... Spoločenstvo Fatima vydávalo takmer pätinu všetkých občiansko-náboženských periodických samizdatov na Slovensku. Ak k tomu pripočítame aj samizdaty vydávané jeho spolupracovníkmi, celkovo do jeho priameho okruhu patrilo viac ako 40 percent týchto samizdatov. Spoločenstvo sa podieľalo na vytlačení a distribúcii viac ako 3 000 000 strán samizdatu a spolu so svojimi spolupracovníkmi to bolo od šesť do sedem miliónov strán. Kniha podrobne opisuje vznik periodických samizdatov: Jubilejný rok, Náboženstvo a súčasnosť, Katolícky mesačník, Príloha mladých a Zrno, ich tlač, obsah, ako aj distribúciu.

Rozhovor s Františkem Radkovským. Kvůli svému katolickému původu se málem nedostal na střední školu. Pro přijetí na matfyz psal jeho otec prezidentu Zápotockému. Kvůli jeho přijetí do semináře intervenoval arcibiskup Tomášek až u ministra školství. A jednoduché to neměl ani později jako kněz v západních Čechách.Život Františka Radkovského byl plný překážek, on je ale s Boží pomocí dovedl vždy překonat. „Pečlivě si mě připravoval. Vše, co jsem zažil a naučil se, se mi později hodilo. Bylo to zkrátka v Boží režii,“ říká skromně. V knižním rozhovoru popisuje svou cestu k biskupské službě i zakládání plzeňské diecéze takříkajíc na zelené louce.Co mu pomohlo přečkat a bez větší úhony přežít dobu nesvobody? Kde leží duchovní základy jeho života? Odkud čerpá potřebný nadhled i rozhled? Co považuje za největší úspěchy v hledání porozumění mezi církvemi, ve kterém se tak angažoval? Bylo těžké předat diecézi svému nástupci? A proč tak rád hovoří o Turínském plátně?Čtenář v knize nenajde jen vzpomínky. Biskup František se dívá dopředu a uvažuje o výzvách, které stojí před církví i společností.

Všetko je milosť a dar. Don Ernest Macák dopĺňa do svojho životopisného rozprávania začiatok. Paradoxne k tomu pristúpil až teraz, v plnej zrelosti človeka a saleziána. Cez mnohé zážitky, neraz plné nečakaných zvratov, spomína na svoje detstvo, mladosť, na príchod k saleziánom do Šaštína, na noviciát a následné štúdium v ťažkých vojnových rokoch, na kňazskú vysviacku aj nástup komunistického režimu.V závere knihy sa ešte úchytkom vracia k spomienkam na niektoré chvíle svojho života zachytené v jeho predchádzajúcich autobiografických dielach: Zápisky spoza mreží, Dva roky v katakombách, Diagnóza: Bláznom pre Krista a Utečenci pre Krista. Autor na prahu svojho životného jubilea – požehnaných deväťdesiatich rokov – vyjadruje veľkú vďačnosť Pánu Bohu slovami, ktoré zanecháva ako svoj životný odkaz: Všetko je milosť a dar!

Kniha obsahuje čtrnáct povídek, které se odehrávají většinou v moravském prostředí.Prvních pět je z totalitní minulosti, kdy věřící a odpůrci režimu mnohdy kvůli svému přesvědčení riskovali zaměstnání a jejich děti možnost studovat, nebo kdy jim dokonce hrozilo vězení.Dalších devět povídek je z doby polistopadové, v níž přicházejí nové problémy, s nimiž se lidé musejí vyrovnávat. Několikrát se octneme ve školním prostředí, uvidíme malý obrázek ze života jedné farnosti, podíváme se na výroční sraz spolužáků a nahlédneme do jejich osudů i do bolavého srdce dívky z dětského domova.Staneme se svědky lidských krizí, selhání a radostí. Autorka naše pozemské putování neidealizuje, ale i v těžkých situacích povzbuzuje k zachování ideálů a naděje.

V sérii Monographiae vychádza ako 6. zväzok.Autor nie náhodou robil výskum pôsobenia pokračovateľov Konštantína Filozofa v tzv. normalizačnom období, keď sa totalitný režim snažil likvidovať kresťanské povedomie i tradície, ktorými sa národ živil a dvíhal po stáročia aj zapájal do európskej kultúry.Štúdiom historických materiálov autor sledoval budovateľskú i osvetovú činnosť nasledovateľov Konštantína Filozofa, aktívneho pokresťančovateľa stredovekého Slovenska.

Spravodajská zložka 11. brigády pohraničnej stráže v rokoch 1951 - 1989. Vedecká monografia Vladimíra Palka ml. mapuje metódy a prax spravodajskej ochrany štátnej hranice 11. brigádou Pohraničnej stráže Bratislava. Represívna činnosť Pohraničnej stráže sa vzťahovala najmä na úseky štátnej hranice s Nemeckou spolkovou republikou a Rakúskom. Jej úlohou bolo zastavenie politicky aj hospodársky motivovaných útekov na jednej strane a ochrana štátnej hranice pred „vonkajším nepriateľom" na druhej strane. 11. brigáda pohraničnej stráže bola útvarom zabezpečujúcim fyzickú a spravodajskú ochranu slovenského úseku československo-rakúskej a čiastočne československo-maďarskej štátnej hranice. Monografia zaznamenáva jej represívne, rozviedne a kontrarozviedne pôsobenie počas takmer celého trvania komunistického režimu. Hlavnou úlohou spravodajských zložiek 11. brigády PS bolo zhromažďovanie a vyhodnocovanie informácií o osobách plánujúcich útek do zahraničia. S tým súviselo budovanie agentúrnej siete spomedzi obyvateľov kolaborujúcich s režimom v zverených úsekoch pohraničného pásma. Získavanie tajných spolupracovníkov, dôverníkov a operatívne rozpracovávanie podozrivých osôb sa uskutočňovalo podľa podzákonných noriem, ktorými sa riadila kontrarozviedka Štátnej bezpečnosti. Súčasťou publikácie sú aj prílohy obsahujúce organizačný vývoj spravodajského oddelenia a spravodajských skupín 11. brigády Pohraničnej stráže Bratislava, vrátane zverejnenia mien a tvárí jej spravodajských dôstojníkov.

Memoáre Jána Košiara sú výrazným svedectvom doby, v ktorej žil, a tak ako všetky dobré knihy tohto žánru určite potešia pamätníkov, poučia zvedavých a poslúžia aj ako študijná literatúra o slovenských historických reáliách. Ním (doteraz) prežitý ľudský príbeh oplýva dynamizmom a pestrosťou, čo nachádza patričný odraz v pútavo zaznamenanom, často dramatickom rozprávaní.Autor ako 23-ročný vysokoškolák odchádza v roku 1983 za svojím snom, ktorý doma realizovať nemohol, aby na Pápežskej Lateránskej univerzite v Ríme vyštudoval teológiu a v roku 1987 bol vysvätený za kňaza. Patril k blízkym spolupracovníkom biskupa Pavla Hnilicu SJ, zúčastňoval sa na živote slovenského exilu a bol pri mnohých významných katolíckych aktivitách, spolupracoval so slovenským vysielaním Vatikánskeho rozhlasu a BBC. V roku 1990 sa vrátil na Slovensko a venoval sa najmä apoštolátu médií. Bol zástupcom šéfredaktora Katolíckych novín, pracoval v Slovenskej televízii a bol redaktorom slovenskej redakcie Vatikánskeho rozhlasu. Pôsobil v diplomatických službách Zvrchovaného rádu maltézskych rytierov v Bielorusku (2008 – 2012). V súčasnosti je duchovným organizácie Politickí väzni – Zväz protikomunistického odboja a pôsobí aj v Trnavskej arcidiecéze.

Po několika nárazech dveře konečně povolily. Uvnitř ve světle olejových lamp pobíhalo deset nebo jedenáct lidí. Vletěli jsme mezi ně a sráželi je s kletbami k zemi. V koutě místnosti jsem spatřil asi pětašedesátiletého muže. V rukou držel Bibli a s vystrašenýma očima hledal místo, kam by ji mohl ukrýt. Přiskočil jsem k němu a surově po ní hmátl. Držel ji ale pevně. Nakonec jsem mu ji vytrhl z ruky. Začal jsem škubat listy a házet je na zem. Muž úpěnlivě prosil: „Ne, prosím vás, ne!“Otočil jsem se a vší silou ho udeřil do tváře. Pěst zasáhla nos a ústa. Okamžitě začal krvácet. S námahou se postavil na nohy a ještě jednou se pokoušel zmocnit se Bible. Co je to za šílence? pomyslel jsem si. Cení si této knihy víc než vlastní tváře? Opět jsem mu ji vyrval a udeřil ho. (úryvek)Sergej Dakov otevřeně a bez příkras vypráví vlastní životní příběh. V bezcitném prostředí dětských domovů byl formován v uvědomělého občana Sovětského svazu. Vlivem této výchovy neváhal krutě pronásledovat křesťany. Avšak paradoxně kontakt s nimi ho nakonec přivedl k obrácení.Mrazivě skutečný a přesvědčivý příběh psaný poutavým stylem odkrývá čtenáři fungování komunistického režimu v Rusku v polovině 20. století a jeho hrůzné praktiky.

Najväčšie a najsilnejšie svedectvo o politickom režime, aké sa v modernej dobe objavilo. Nové slovenské vydanie Súostrovia Gulag vychádza v revidovanom preklade doplnenom novými poznámkami a doslovom, ktorý sa zameriava na slovenské obete Gulagu a dobové politické súvislosti.Solženicynovo prelomové dielo odhaľuje pomery v sovietskych komunistických koncentračných táboroch. Stalo sa symbolom politickej a ľudskej obžaloby stalinizmu, pričom však neobchádza fakt, že základy totalitného štátu siahajú až k Leninovi – už počas jeho vlády začali masové popravy, položil základy plánovanej ekonomiky, vytvoril Čeku a vznikli prvé tábory, neskôr známe ako gulag.Autor čerpal z vlastných skúseností politického väzňa, ktorý prešiel hrôzami gulagu, ako aj z dobových dokumentov a mnohých autentických svedectiev. Sleduje osud jedného väzňa od zatknutia, cez vyšetrovanie, súd, transport do tábora a život v ňom, ako aj ďalšie príbehy jednotlivých väzňov a na pozadí týchto udalostí uvažuje o nezmyselnej krutosti a absurdite sovietskeho zákonodarstva a pomerov v Stalinovej ére.Podľa Solženicynových prepočtov prešlo Gulagom počas jeho existencie okolo šesťdesiat miliónov ľudí. Keď roku 1970 získal Nobelovu cenu za literatúru, vedelo iba pár zasvätených, že už dvanásť rokov pracuje na svojom najdôležitejšom diele. Súostrovie Gulag patrí medzi najvýznamnejšie knihy 20. storočia. Ako napísal americký diplomat a historik George F. Kennan, je to „najväčšie a najsilnejšie jednotlivé svedectvo o politickom režime, aké sa v modernej dobe objavilo.“

Osudy biskupa Josefa Hloucha. Dne 16. června 1972 se českobudějovická veřejnost rozloučila se svým biskupem Mons. ThDr. Josefem Hlouchem, mučedníkem komunistického režimu... Pocházel z chudých poměrů, narodil se 26. března 1902 v Lipníku u Třebíče. Absolvoval Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži a kněžský seminář v Olomouci. Na kněze ho vysvětil v roce 1926 olomoucký arcibiskup Leopold Prečan. V duchovní správě působil na různých místech, nejdéle v průmyslových Hodolanech.V létě 1947 byl jmenován českobudějovickým biskupem. Pak přišel únor 1948. Pro komunistickou vládu se pro své postoje stal třídním nepřítelem. V červnu 1949 byl internován ve své rezidenci, v březnu 1952 odvezen mimo diecézi a vězněn pod dohledem příslušníků StB v utajovaných objektech. V opuštěnosti a naprosté izolaci od svého "milionu duší", jak nazýval své diecézany, vznikla i proslulá sbírka duchovních úvah Minutěnka. Svého úřadu se mohl znovu ujmout až v červnu 1968.I přes počínající normalizaci dokázal zrekonstruovat katedrálu v Českých Budějovicích a zřídit klášter na Lomnici. Psychicky utýrán církevním tajemníkem zemřel dne 10. června 1972. Josef Hlouch, citlivý a jemný intelektuál, neměl sílu vzdorovat hrubému a nelidskému režimu. Svou lásku k lidem vyznal i ve své závěti, kde napsal: "Všechny vás v srdci na věčnost nesu."

Třísvazkové dílo slavné politické myslitelky, která zkoumá kořeny totalitarismu 20. století. První svazek je věnován antisemitismu, druhý imperialismu a třetí totalitarismu.

Předkládaná kniha ukazuje na životě vybraných osobností krutost a zcela zjevnou podobnost obou totalit - komunistické i nacistické - proto byli záměrně vybrání lidé postižení oběma totalitami, ale také obrovskou odvahu a statečnost těchto lidí v boji za svobodu. Většina z nich byla za komunismu přes své válečné zásluhy degradována a odsouzena k velmi vysokým trestům. V rozhovorech se hovoří i o ponižování a šikaně jejich rodin.Čtenář může v knize naslouchat jak osobám mediálně známým, vyznamenaným nejvyššími státními poctami, tak hrdinům, na něž se poněkud nespravedlivě zapomnělo. Většinou byli tito lidé perzekuování pro svůj aktivní odboj ( byli příslušníky odbojových organizacích, skautu, bojovali v čsl. jednotkách na Západě, je však mezi nimi i voják, který bojoval ve Svobodově armádě a byl vězněn v Gulagu). Cílem těchto rozhovorů rozhodně není popis vojenských a odbojových akcí, ale spíš rozmlouvání o motivaci těchto lidí, proč se rozhodli riskovat své životy, o jejich pohledu na svobodu, vlastenectví.Velmi silná jsou jejich svědectví o utrpení a smrti, popravách jejich kamarádů, blízkých. Někteří z nich jsou věřící, takže hovoří naprosto nepateticky, ale zcela přirozeně o nutnosti víry ve vyhrocených situacích jejich života. Vzpomínají také na řadu známých duchovních, řeholníků i biskupů, kteří jim byli oporou v těžkých letech v době komunistického věznění- často velmi zásadní svědectví o statečnosti našich kněží. Knihu doplňují desítky fotografií a dokumentů.

20 let svobody 1989-2009. Dvacáté výročí pádu totality je příležitostí k ohlédnutí se zpět, k zamyšlení a hodnocení nejdelšího období svobody v našich dějinách od vzniku Československa, příležitostí k moudrému výhledu do budoucnosti, která bude jednou hodnotit naši dobu.

Publikácia, zostavená z príspevkov na seminári na pôde FF KU v Ružomberku, predstavuje čitateľovi dnes už do histórie odsunutý pojem "samizdat". Teda skutočnosť, kedy si občania svoje právo na informácie a tlač vzali do vlastných rúk, a to aj s vedomím odpovednosti voči totalitnej moci. Príspevky sa zaoberajú prevažne periodickou samizdatovou tlačou, ktorá vychádzala na Slovensku, ale hovorí sa o súvislostiach, ktoré prekračovali hranice Slovenska a mali úzke konotácie do Čiech. Kniha je výsledom ústretovej spolupráce českého nakladateľstva a slovenskej univerzity.

Príbehy politických väzňov na Slovensku, ľudí, do osudov ktorých kruto zasiahol totalitný režim. Študenti,robotníci, roľníci a živnostníci, básnici, spisovatelia, duchovní, učitelia a iní príslušníci inteligencie. V tejto druhej knihe, rovnako ako v prvej opäť nejde o rekrimináciu. Ide len o ďalší z mnohých pokusov o pravdivú interpretáciu dejín druhej polovice dvadsiateho storočia. V knihe ide o pokus priblížiť budúcim generáciám rôzne situácie ľudskej existencie, v ktorých sa rodili hrdinovia, zbabelci, svätci aj bezohľadní vládcovia a malí tyrani...

Útržky ze života. Útržky ze života nebo paměti v příbězích, tak by se také dali nazvat vzpomínky katolického kněze mons. Antonína Bradny (nar.1922), vězně komunistických žalářů (1952-1964) a dlouholetého duchovního podřipského kraje (Budyně nad Ohří). Strhující vypravěč a svědek Kristův, který svoji křesťanskou víru osvědčil v mezních situacích dvou totalit. Celým textem prosvítá jeho výrazná osobnost, která oslovuje čtenáře stojící i za hranicemi církve.Vzpomíná na své čakovické dětství, cestu ke kněžství, válečná léta a oky strávené za zdmi žalářů, na svá dělnická povolání i práci na pražském arcibiskupství na konci 60.let, na Boží znamení i předtuchy, na zázračné uzdravení i pastoraci v kraji pod bájnou horou Říp.Bradnovým podstatným rysem je jeho výrazný smysl pro humor, pro laskavý vtip, který situaci k neunesení povalí na lopatky - jak řekl jeden z jeho farníků "umí tak samozřejmě přecházet z posvátného do legračna. Ve svém poutnickém životě měl Antonín Bradna možnost důvěrně poznat řadu osobností české kultury a církve a dokáže o nich přinést pozoruhodné svědectví. Např.o básnících Josefu Kostohryzovi, Janu Zahradníčkovi, Václavu Renčovi a Emanuelu Fryntovi, o herci Janu Třískovi, o duchovních Alexandru Heidlerovi, Josefu Zvěřinovi, Adolfu Kajprovi, Antonínu Mandlovi, Silvestru Braitovi, J.E.Urbanovi, o opatu Vítu Tajovském, o biskupech Josefu Beranovi, Pavlu Gojdičovi, Štěpánu Trochtovi, Kajetánu Matouškovi či Františku Tomáškovi.Kniha je doplněna bohatou a unikátní fotodokumentací, výborem z Bradnových dopisů z komunistického vězení a vzpomínkami řady přátel.

Ambróz Lazík. Kniha, ktorú ponúkame čitateľovi, podáva obohacujúci pohľad na osobnosť a dielo trnavského biskupa Ambróza Lazíka. Jeho život bol plný drastických opatrení, zásahov a zvratov. V biskupskej službe bol vystavený veľkému psychickému nátlaku: izolácia, domáce väzenie, sliedenie ŠtB, políciou nasadený strážca, zmocnenec, ktorý ho sprevádzal na všetkých cestách. Často sa stretával s nepochopením zo strany kňazov. Usiloval sa o zavedenie liturgickej obnovy do života Cirkvi. Svojich veriacich povzbudzoval zachovať si vieru, zveľadiť ju a odovzdávať ďalším generáciám. Autorovi sa podarilo osvetliť mnohé, doteraz nepoznané alebo nesprávne chápané riešenia sporných otázok. Kniha je zhrnutím pohnutého života biskupa, pokusom o vyvážený pohľad na udalosti, ktorých bol protagonistom.

Súborné vydanie esejistickej tvorby od roku 1978. Jej inšpiráciou je silná vnútorná potreba vyjadriť sa k dianiu, reagovať na spoločenský vývin i bežné ľudské stretnutia. Autor (1958) prešiel krutou školou totality, jeho literárne a disidentské aktivity upútali pozornosť bezpečnostných orgánov. Popri radosti z nadobudnutej slobody, nezastieral si oči pred novodobými ujarmeniami najrôznejšieho druhu. A neustal ani vo svojom životnom nasmerovaní – naďalej rieši základné otázky morálneho realizmu, zmyslu života, medziľudských vzťahov, či pozdvihovania človeka, polemizuje, skúma, hľadá... Vychádza, z hlbokého kresťanského i historického poznania, pričom jeho štýl je konkrétny, zrozumiteľný a zaujímavé myšlienky podčiarkuje humorom. Preto, i pre pozoruhodný časový oblúk, môže by jeho tvorba zaujímavým čítaním, ozajstným „svedectvom času“.

Príručka pre školy. Po februári 1948 komunistický režim odštartoval hlbokú premenu slovenskej spoločnosti, do ktorej vnášal nové, často pochybné hodnoty, a naopak, domáce a stáročiami overené hodnoty zatracoval. Zmeny sprevádzali zásahy do každodenného života občana a ovplyvňovanie jeho myslenia a vedomia.To sa stretlo s odporom jednotlivcov i celých skupín občanov, z ktorých viacerí začali aktívne vystupovať proti novému režimu. Odpoveďou bola zvýšená perzekúcia a represia, pričom jej najvyššou formou boli politické procesy. Do roku 1954 bolo na Slovensku z politických dôvodov odsúdených približne 25 000 osôb (do roku 1989 celkovo 71 168 osôb), pričom na popravisku skončilo 45 odsúdených (do roku 1989 celkovo 50 osôb). Najväčšie množstvo osôb bolo odsúdených za trestné činy hospodárskej povahy a slúžili ako nástroj kolektivizácie slovenského poľnohospodárstva. V konečnom dôsledku však politické procesy postihli všetky sociálne vrstvy, profesijné a záujmové zoskupenia.

Spomienková kniha Ernesta Hausera je zaujímavým svedectvom osudu človeka, prenasledovaného komunistickým režimom. Je podobný mnohým iným, ktorí už takúto výpoveď o bezpráví nevypovedia. Poukazuje na rôzne formy postihov, ktoré boli bežné, keď sa niekto stal "nespoľahlivým" občanom. Kniha opisuje jeden zo zlomových bodov autorovho života - pokus o emigráciu koncom 40. rokov 20. storočia, následné zatknutie, vyšetrovanie, väznenie, zaradenie do PTP, a tiež vysťahovanie rodiny v rámci akcie B. Jeho putovanie je zároveň pohľadom na mikrohistóriu – život v meste a vplyv dejinných udalostí naň. Publikáciu v roku 2011 v rámci edície Memoáre vydali Ústav pamäti národa a Pamäť národa.

Ve středu Evropy vedou zdejší demokracie boj s extremismem na svém území. Zvolily si k tomu nástroje militantní demokracie, tedy konceptu, který reaguje na tragické zkušenosti s autoritativními a totalitními režimy a hnutími z dvacátého století i na působení současných extremistů. Rozpouštění stran, tresty za užití extremistických symbolů či popírání holokaustu, zákazy nenávistných shromáždění. Tato a podobná opatření mají potlačovat ty, co ohrožují demokracii.Vyvolávají však současně i bouřlivé společenské diskuse o tom, co je vhodné, přiměřené a spravedlivé. V této monografii jsou analyzovány a srovnány militantní demokratické režimy v Německu, Rakousku, České republice, na Slovensku, v Polsku a Maďarsku. Jedná se o první takto podrobné zpracování tohoto aktuálního tématu v českém prostředí.

od trestnoprávnej roviny po vedecký výskum. Zborník z vedeckej konferencie v Bratislave 21. - 23. septembra 2012

Práce historika V. Vlčka je prvním dílem, které souhrnně zpracovává dramatické osudy řeholí v 50. a 60. letech v českých zemích. Autor vychází z bohatého archivního materiálu (soudní spisy, svazky StB, akta církevních tajemníků), odborné literatury i z četných vzpomínek pronásledovaných duchovních. Kniha mapuje osudy řeholníků obecně (monstrproces Machalka a spol., likvidace řeholí v roce 1950 – Akce K, pobyt v centralizačních a internačních táborech, u PTP, série procesů), ukazuje obvyklý postup od zatčení, přes drastické vyšetřování, soudní přelíčení až po věznění, ale zachycuje také jednotlivé případy odsouzených řeholníků.Autor rovněž popisuje tajné řádové aktivity a specifický odpor řeholníků proti totalitnímu režimu, zmiňuje řeholní emigraci, osudy mučedníků a neopomíjí ani kolaboraci. Důležitou součástí díla jsou medailony významných osobností z řad členů řeholí, přehled procesů, statistika perzekuce a fotografie perzekuovaných. Druhá část díla přináší českému čtenáři dosud nepříliš známá fakta o martyriu katolické církve s důrazem na řády v ostatních komunistických zemích střední a východní Evropy. Vše doplňuje jmenný rejstřík, který je dobrým pomocníkem pro orientaci v textu.

Metody analytické filosofie v teologii. Josef Petr Ondok (1926–2003) se narodil v jihočeských Mydlovarech. Maturoval na Jirsíkově klasickém gymnáziu v Českých Budějovicích (1946) a poté studoval teologii v brněnském semináři a filosofii na Masarykově univerzitě. Po zrušení seminářů v roce 1950 dokončil teologii soukromě a v červnu 1951 tajně přijal kněžské svěcení. Studium filosofie však dokončit nestihl, jelikož byl v září 1951 zatčen a z politických důvodů vězněn až do května 1963.Po amnestii pracoval jako stavební dělník v JZD a od roku 1966 jako technik v Botanickém ústavu ČSAV v Třeboni. V době politického uvolnění na konci 60. let dokončil v Brně své vysokoškolské vzdělání a získal doktorát z logiky u Pavla Materny prací o interogativní logice (1969). Jako odborný a později vědecký pracovník, který se specializoval na aplikaci matematického modelování a systémové analýzy pro ekologické procesy, působil v třeboňském Botanickém ústavu do roku 1991.Téhož roku vyhověl žádosti zakladatelů Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a ujal se přednášek z filosofie a etiky. Současně působil i na Biologické fakultě téže univerzity, kde se habilitoval pro obor ekologie.

Pohledy z literárněvědné perspektivy. Kniha Josepha P. Strelky zkoumá ve dvanácti modelech základní problémy vztahu literatury a politiky, a to na konkrétním literárním materiálu středoevropských i mimoevropských autorů. Na jednotlivých osobnostech, k nimž patří především K. E. Franzos, Joseph Roth, Franz Werfel a Hermann Broch, autor vysvětluje vztah umělecké střední Evropy k ideji nedělitelnosti svobody v rámci politických událostí 20. století.Známými i méně známými uměleckými díly profesor Strelka ilustruje složitost a tíhu života, poznamenaného rozpadem mnohonárodnostních říší a mocí totalitních ideologií a režimů. Čtenářsky zajímavá může být nejen cesta za známými i méně známými autory středoevropského „nukleonu“, ale také analýza problému svobody zpracovaná na příkladu mimoevropských literatur, speciálně na ruském, čínském a americkém románu (A. Solženicyn, Wang Lan, S. Below).Pohledy z literárněvědné perspektivy představují soubor brilantních studií, prozrazujících mimořádnou vědeckou erudici a reprezentujících polozapomenutou humanistickou tradici, která si nade vše cení lidské svobody.