Knihy o filozofii

Sto životních lekcí od Mnicha, který prodal své ferrari. Žijete plným a smysluplým životem? Využíváte zcela svých možností, svého vnitřního potenciá­lu? Máte jasno v tom, co byste chtěli v životě dokázat? Umíte odpouštět? Žijete tak, abys­te mohli umřít štastní? Co po sobě zanecháte, až se odeberete na věčnost? A komu budete chybět – kdo bude plakat, až tady ne­­budete?Robin Sharma shrnul svou životní moudrost a filozofii, jakož i praktické postřehy a poznatky do stovky životních lekcí, v nichž ve zhuštěné podobě formuluje principy, které by si měl osvojit každý, kdo se rozhodl vzít život do vlastních rukou a učinit jej smysluplným.Záběr otázek a rad, které autor ve svém malém životním rádci předestírá, je široký – od zdánlivě prostých doporučení (Naučte se žádat o to, co chcete; Soustřed’te se na to podstatné; Prožijte den bez hodinek; Res­pek­tujte své instinkty; Vytvořte si osobní kodex chování; Naučte se mlčet) přes hluboké výzvy k zamyšlení (Objevte své poslání; Neodkládejte život na neurčito; Důležitá je cesta, nejen cíl; Žijte tak, abyste mohli umřít š astní) až po lek­ce zcela nevšední a originální (Splácejte svůj nájem laskavostí; Přehrejte si svůj vlastní pohřeb; Zkroťte svoji opičí mysl; Založte si účet lásky; Bud’te stromem sklánějícím se k zemi...)

Merleau-Ponty vychází ve svém nejvýznamnějším díle z podrobné analýzy vnímání, která jej přivede k nutnosti chápat lidský subjekt jako vtělený a opustit některé teze Husserlovy fenomenologie.Merleau-Ponty domýšlí své východisko v úvahách o prostorovém, sexuálním, řečovém intersubjektivním rozměru tělesnosti, aby vyvodil důsledky pro klasická filosofická témata, jako je čas, myšlení či svoboda.

Topológia filozofického mlčania. Je možným stretom pravdy o bytí a jazyku práve bod mlčania? Ak áno, tak potom pozvanie k tematizácii mlčania je oprávneným počinom autora tejto publikácie. Titulný triptych Mlčanie, bytie, jazyk je myšlienkovým svetom, ktorý sa pýta na spojitosť bytia a jazyka. Táto otázka je v prvom rade kladená filozofovi bytia, Heideggerovi a filozofovi jazyka, Wittgensteinovi, ako dvom emblematickým postavám súčasného západného myslenia. Autor hľadá pravdu bodu stretu, ktorým je skúmaný pojem mlčanie. Mlčanie ako hranica bytostno-jazykovej pravdy. Takto napr. Kantom nastavené hranice metafyzickej poznateľnosti sveta, alebo Derridom dekonštruktívne skúmané hranice západnej metafyziky, či aj Quineová problematika ontologickej relativity sú volané, nie nepodobne ako iné jazykovo-bytostné poriadky, pred súd pravdy o ich opodstatniteľnosti. V znení Parmenidovej tézy "Byť a myslieť je to isté" sa miesto tejto pravdy situuje k bodu stretu ontologickosti - bytia a jazykovosti - myslenia. Možno azda mĺkvo prepočuť túto naliehavosť?

Dejiny morálnej filozofie predstavujú permanentné hľadačstvo správneho života, naplneného a sprevádzaného života, naplneného a sprevádzaného správnymi morálnymi hodnotami. Aktuálna sa javí otázka: či to, čo dnes považujeme a označujeme za morálne, takým aj skutočne je? Plejáda rôznych, relatívne nekonzistentných teoretických názorov svedčí o ťažkostiach pri hľadaní zhody v otázke identifikovania a postulovania jedného rešpektovateľného teoretického východiska cností. Aristotela možno považovať za zakladateľa dlhodobej teoretickej tradície, no premýšľať o jeho špecifickom výklade cností je komplikované.

Trojiční a christocentrická teologie dějin. Křesťanský život se odehrává v dějinách. Biblické myšlení je orientováno výrazně historicky, zatímco řecká filosofie klade mnohem větší důraz na to, co je neproměnné.

V knihe Kresťanská teológia a vedecká kultúra Thomas F. Torrance poukazuje na paralely medzi prírodovedeckým a teologickým bádaním, na základe čoho propaguje termín teologická veda. Vďaka dobrej znalosti dejín a filozofie vedy podrobne rozoberá epistemologické východiská teórie elektromagnetického poľa Jamesa Clerka Maxwella a oboch teórií relativity Alberta Einsteina. Táto analýza sa preňho stáva východiskom na aplikáciu vedeckej epistemológie pri riešení otázok teologickej vedy. Za príspevok k rozvoju teologického myslenia a vzťahu medzi vedou a teológiou T. F. Torrance získal Templetonovu cenu v roku 1978.

Filozofia náboženstva sa zaoberá filozofickou reflexiou a výkladom náboženských fenoménov. Vymedzuje zároveň i vzťah filozofie a náboženstva. Autor sa v knihe zaoberá vybranými problémami súčasnej kontinentálnej filozofie náboženstva. Všíma si otázky, prístupy a metódy dnešných "filozofií náboženstva". Spoločným znakom vybraných autorov - J.-L. Mariona, G. Vattima, O. Fundu, T. Halíka, J. Polákovej, S. Žižeka - je interpretácia kresťanského posolstva, ktorá má diferencované podoby. Rámec a horizont autorov tvorí postmetafyzická epocha, v ktorej sa pôvodné filozoficko - náboženské témy riešia novým spôsobom. Náboženstvo je výrazný fenomén, ktorý pre filozofiu vždy bol a stále zostáva významným predmetom reflexie. Kniha je určená študentom vysokých škôl, no otvára priestor i pre širšiu čitateľskú verejnosť.

Nové vydání Paloušova Světověku, tentokrát spolu s druhou částí nazvanou Časování. Autor v nových 12 úvahách před nás staví nové pojmy, jako jsou dnešní poevropská doba civilizační světovosti a ,magický rok 2000. Věren v základě fenomenologické tradici stopuje prof. Palouš situaci dnešního člověka v návaznosti na interpretace Patočkovy a Finkovy. S poukazem ke Komenského filosofii výchovy usiluje předvést filosofii v samé její podstatě jako sókratovský dialog a činnost po výtce vzdělavatelskou, jako babické umění přivádět na svět myšlenky. Právě vzdělávání v původním smyslu slova se ukazuje být prvořadé v dnešní situaci post-moderního, světověkého prolínání světa.

Tak často podléháme tíživému dojmu, že v našem životě je příliš zla; že zlo je ze světa neodstranitelné a svět rychle zapomíná na to, co je ověřeně dobré. Odvaha ruského myslitele poukázat na (přesto) vítězící dobro se v obsáhlém traktátu odkrývá jako svěží filosofická inspirace. Předmluvu napsal Tomáš Špidlík.

Emil Komárik sa vo svojej novej knihe Rozprava o adamovi nechal inšpirovať biblickou otázkou: „Kto je človek?“ a dvoma akoby nezlučiteľnými biblickými odpoveďami: „človek je prach zo zeme“ a „človek je o málo menší ako anjeli“. Na otázku, či vôbec a ako je možné, aby obidve odpovede boli pravdivé, odpovedá tým, že sa pýta vedy, biológie, psychológie, sociológie, ale aj filozofie a teológie, čo môžu k veci dodať a potom konštruuje obraz človeka. Odpoveď, ktorú kniha prináša, nie je jednoduchá, ale dáva zmysel. Nemusíte s autorom súhlasiť, ale už nikdy nebudete môcť so všetkou istotou povedať, že človek nie je nič iné, iba... čokoľvek, čo človek nie je. Lebo Adam nie je len vlastné meno jednej osoby, ale aj všeobecné podstatné meno označujúce ľudstvo ako celok. A o tom to je. 

Originální a čtivě napsaná kniha známého teologa a religionisty představuje „fenomén Foglar“ z náboženského hlediska. Rozebírá nejen vlivy indiánského totemismu a římskokatolické spirituality, ale i tajné vontské rituály, extatické stavy vyvolané nádherou přírody, posvátná místa a časy, klubovní rituály, úlohu dobra, pravdy a krásy ve foglarovských vyprávěních. Autorovi, který se důkladně seznámil s literárním a organizačním dílem autora Rychlých šípů a dalších nesmrtelných děl, jde především o působení a odezvu tohoto díla u čtenářů. Foglarovo dílo je podle Hoška neodmyslitelným způsobem svázáno s jeho mnohovrstevnatým působením na děti a mládež, jedná se tudíž o symbolické univerzum, o návod k celistvému způsobu života. Nejde pouze o nějakou volnočasovou aktivitu. Fenomén Foglar vyplnil imaginaci i konkrétní činnost několika mladých generací, což nemá v české kultuře obdoby. Pavel Hošek nabízí pro tento fenomén pojem „foglaring“ a snaží se vyjádřit jeho charakteristické rysy.

Studie pojednávající o důkazu Boha v díle francouzského filozofa Maurice Blondela. Jeho přístup k této problematice je konfrontován s Kantovou zásadní kritikou důkazu Boží existence.

Na estetice divadla a dramatu lze ukázat, co jinak uniká při výkladu filosofa Kierkegaarda. Divadlo a drama je jakýmsi trvalým protestem existence proti objektivizující filosofii. Nikoli člověk obecně, nýbrž zde tento jedinec je dramatem vsazen do určitého času a situace, z nichž nemůže uniknout. Existuje reálně, nikoli pojmově. Kierkegaardova filozofie je převážně teorií jednání. Pro důraz kladený na jedince v situaci rozhodnutí byla mnohokrát označena jako „drama“ (Wahl, Gilson, Marcel). Je však dramatická i způsobem nepřímého podání: filosof nechal pod pseudonymy promlouvat charakterům jednotlivých životních „stadií“.

Studie k fenomenologii Jana Patočky. Pohyb existence je soubor šesti esejů publikovaných při různých příležitostech a věnovaných nejrůznějším tématům, tvoří jakýsi most mezi Patočkovou filosofií a Barbarasovým vlastním fenomenologickým projektem. Mezi tato témata patří Patočkova filosofie pohybu, asubjektivní fenomenologie, negativní platonismus a další. Nastiňuje se zde konfrontace, která čtenáři umožňuje sledovat, jakým způsobem se formovala Barbarasova vlastní fenomenologie života, ale zároveň se také jedná o originální příspěvek k patočkovským studiím.

Dialogická figura odpovědnosti a její překročení. Sokratův požadavek osobní absolutní angažovanosti. Křesťanský akcent na lásku k Bohu. Věc „odpovědnost“ se odpoutala a opustila svou původní dialogickou figuru, a to jak v řecké, tak křesťanské tradici. Vláda zákona.Ontologické společenství: moderní chápání skutečnosti opustilo komunitu tvorstva. Vespolné bytí, vzájemná odkázanost, propojenost a souvislost je existenciální charakteristikou každého stvoření. Ekologie sama dává člověku porozumět světu jako domovu: svět jako drama společné existence, symbióza. Ovládavé „úspěchy“ technovědy jako problematická nadvláda.Výchovné uvádění do humánní podoby v běžném rodinném či školním životě. Osobní nezástupnost každého jedince na scéně světa. Lidské nitro jako ohnisko všech relací. Láska jako transcendence. Svoboda, která zakládá nikde nekončící lidskou odpovědnost. Ke každé kapitole jsou připojeny texty pro seminární interpretaci.

historie a perspektivy. Kniha tří pedagogů Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a několika externistů se zabývá tématem v odborné literatuře dnes velmi vzácným, nicméně závažným, jehož aktuálnost se již rýsuje zejména na pozadí současného diskursu „filosofie mysli“. Je to téma duše, které je v této knize zasazeno do historického rámce vývoje a perspektiv tomistické psychologie, jež byla vědou o duševním životě člověka a filosofií jeho metafyzické podstaty.Čtenář se tu setká s problematikou duševního života člověka, vystupující také v dnes stále aktuální filosofické rovině, jako je vztah empirické a filosofické psychologie, problém vztahu duše a těla, svobodné vůle a další. V historickém rámci tohoto díla, které přináší obraz světového vývoje tomistické psychologie od konce 19. století do současnosti, je těžištěm vývoj české tomistické psychologie.Filosofický obsah knihy pak tvoří pojetí duše v díle sv. Tomáše Akvinského, z něhož se tomistická psychologie vyvinula, a také jsou naznačeny perspektivy vývoje této psychologie. V části historické čtenáře jistě zaujmou pozoruhodné osudy vyspělé české tomistické psychologie, zakotvené v minulém století zejména v činnosti olomouckých dominikánů, jejíž vývoj je zde zmapován rovněž od konce 19. století až do současnosti, a to v jejích, dnes již téměř zapomenutých představitelích.

Timothy Keller využívá bohatého literárního materiálu z oblasti beletristické klasiky, filosofie, křesťanské apologetiky, teologie, evoluční biologie a celé řady dalších oborů, aby odpověděl na spoustu otázek, jež si kladou lidé, kteří hledají Boha. Systematicky otázky rozebírá, žádnou nevynechává, nebojí se ani nejchoulostivějších témat. Proč existuje na světě utrpení?Jak může milující Bůh posílat lidi do pekla?Proč není křesťanství přístupnější všem?Existuje jen jedno pravé náboženství?Musí se brát Bible doslovně?Neměl by být křesťanský Bůh bohem lásky?Má vůbec smysl něčemu věřit?Vyvrátila věda platnost křesťanské víry?Proč se ve jménu Božím vedlo tolik válek?

Kantova Kritika soudnosti (1790) představuje základní spis moderní filosofie umění. Důraz je v ní kladen na svébytnost estetických soudů, jež nepodléhají ani kritériu morálky, ani kritériu pravdivosti. Vedle obecných filosofických kategorií, které Kant nově včleňuje do svého kritického projektu (soudnost, účelnost), jsou zde pojednány pojmy génia, přírodní krásy, vznešenosti či originality uměleckého díla.

Kolektivní monografie k Platónovu dialogu Ión se zaměřuje především na vztah filosofie a řečnictví v klasickém Řecku.

Soubor kratších textů. Uspořádal a komentoval Michael Špirit. Je poučné ohlížet se s Blažíčkem po dílech a tvůrcích české poezie i prózy 20. století. Osobité myšlení o literatuře zůstává inspirativní, sloh je navíc poutavý a jazyk čistý.

Hudební cesta je osobním vyznáním současného francouzského filozofa Philippa Nema o hudbě jako o jedné z nejpodstatnějších složek lidského života. V první části popisuje svou vlastní cestu s hudbou od dětství až po dospělost, a na mnoha různých příkladech dokazuje své tvrzení, že s osobním zráním vyzrává i hudební vkus posluchače.Druhá část knihy nabízí teoretické zamyšlení nad hudbou jako zvláštním jazykem – Nemo tvrdí, že hudba sama o sobě má přinejmenším stejnou vyjadřovací schopnost jako řeč a že patří k nejvyšším projevům lidského myšlení. Svět bez hudby by podle něj byl bezduchý.

Autor je popredný súčasný kresťansky orientovaný francúzsky filozof (1913–2005) ovplyvnený fenomenológiou, štrukturalizmom a hermeneutikou. V tomto diele analyzuje stvárnenie času fikčným rozprávaním a v ňom čas z hľadiska teoretickonaračného i filozoficko­hermeneutické­ho. Analýza sa začína premenami tvorby zápletky, pokračuje štrukturalistickými „logickými“ modelmi, hrami s časom na základe dialektiky vypovedania a výpovede a napokon otvorením fikcie pre imaginárne svety.Dielo, ktoré je druhým knižným prekladom autora z francúzštiny do slovenčiny (písal a uverejňoval aj po anglicky), je určené literárnym vedcom, historikom a kritikom, ďalej filozofom, študentom literatúry a filozofie, ale bude poučným a inšpiratívnym čítaním aj pre mnohých ďalších.

Tento soubor přednášek a esejů vznikl v době, kdy J. H. Newman spoluzakládal Irskou katolickou univerzitu (1851) a posléze se stal jejím prvním rektorem. Autor v nich výmluvně hájí ucelené vysokoškolské vzdělání zahrnující humanitní a přírodní vědy i filozofii a teologii.Newmanovy pronikavé a brilantně formulované úvahy mají v anglosaském světě dodnes značný vliv a nejednou se ostře protnou se současnými diskusemi o roli vysokých škol ve společnosti, o významu všeobecného vzdělání nebo o vztahu víry a rozumu - jak se mj. dočteme v zasvěceném úvodu.

Klasické dielo filozofickej literatúry. Ústrednou témou eseje je téma individuálnej slobody, t.j. otázka, či a ako je možná sloboda jednotlivca v spoločnosti.V tomto kontexte autor rozoberá tri hlavné problémy:problém slobody myslenia a vyjadrovania,problém individuality ako zdroja spoločenského pokroku,problém rozlíšenia ľudského konania a života na čisto súkromnú sféru, ktorá sa týka len jednotlivca samého, a sféru verejnú, ktorá sa týka iných ľudí.Millova koncepcia podaná na pomerne malom priestore a brilantným štýlom, sa zaradila medzi klasické ideové dedičstvo západnej filozofie a politiky liberalizmu.

Metafyzika není mrtvá… je tu ta Říhova. Jeho myšlení, roztroušené v mnoha článcích a soustředěné v jeho knize Identita a relevance, představuje tak důsledný průlom do metafyzických vrstev lidského myšlení, že jemu podobný, s nímž bych mohl zároveň i souznít, jsem dosud nenašel.Přístup k jádru jeho myslitelského sdělení ovšem není jen tak nasnadě. Je podáno jazykem, jehož slovník se skládá nejen z výraziva klasické metafyziky, ale též transcendentální filosofie, fenomenologie, filosofie akce a dialogického personalismu. Bylo by však neodpustitelnou liknavostí, kdybychom se proto nechali touto obtíží odradit od snahy proniknout k jeho jádru a dát se jím oplodnit. Karel Skalický

Duchovní podněty Marie Terezy Porcile Santiso. Maria Teresa Porcile Santiso (1943–2001) vystudovala Institut hebrejské kultury v Montevideu a pobývala v kibucu v Izraeli. Připravovala se na kontemplativní život, ale nakonec žila své povolání mimo řeholi, zasvěcená studiu a ekumenickému dialogu. Dále vystudovala pedagogiku a filosofii na katolické univerzitě v Montevideu a ekumenismus na ženevském Institutu Ekumenické rady církví.Cestovala, dávala duchovní cvičení, přednášela biblickou teologii a ekumenismus na Institutu pro formaci kněží v Montevideu. Na různých kongresech zastupovala Papežskou radu pro jednotu křesťanů, Svaz biblických společností, Světovou katolickou federaci biblického apoštolátu, různé sekce Světové rady církví a nevládní organizace OSN.Jako jediná žena byla pozvána na třetí shromáždění latinskoamerických biskupů v Pueble. Z této zkušenosti vznikla v roce 1980 její první kniha Puebla: la Hora de María, la Hora de la Mujer (Puebla: hodina Marie, hodina ženy).

Základní spis Kantovy praktické filosofie. Autor v něm stanovuje nejvyšší princip morality, vysvětluje jeho funkci a odstiňuje jej od jiných koncepcí založení praktické filosofie. Třetí, opravené vydání překladu L. Menzela.

česko - latinské vydanie. Sv. II: Tento text renesanční filosofie byl původně zahajovací řečí k disputaci nad 900 filosofickými tezemi, kterou třiadvacetiletý kníže z Mirandoly hodlal v r. 1486 svolat do Říma. Pikova řeč představuje jednu z nejvýraznějších filosofických proklamací lidské svobody v dějinách evropského myšlení vůbec. Zrcadlové latinsko - české vydání v překladu D. Sanetrníka a s úvodní studií T. Nejeschleby.

Karlovi Skalickému k 80. narozeninám. Karel Skalický je mužem církve i společnosti. Jeho život se odehrává v hraničním pásmu těchto světů, v němž usiluje o intenzivní kontakt a dialog.Do sborníku přispělo 26 autorů různých vědních oborů i různých náboženských vyznání. Publikace je členěna do čtyř částí; první tři obsahují recenzované studie z oboru teologie, filosofie, politiky, ekonomie, historie a literárních věd. Čtvrtá část sborníku má osobní esejistický charakter.

Nejvýznamnějším Ravaissonovým spisem je však krátké pojednání O zvyku (De l’habitude, 1838). Ravaisson v něm vychází především z Aristotela, ale i z francouzských spiritualistů (Maine de Biran) a přírodovědců přelomu 18. a 19. století. Svou analýzu zvyku zasazuje na jedné straně do kontextu obecné filosofie přírody, aby stanovil, jaký typ jsoucna může získat zvyk (trvalou dispozici). Na druhé straně vztahuje fenomén zvyku k filosofii ducha, neboť duch, který získává určitý návyk, přestává být plně sebevědomý a plně svobodný, získává zčásti neměnnou "přirozenost".Fenomén zvyku ukazuje na ontologickou jednotu přírody a ducha. Jak v oblasti přírody, tak v oblasti svobody, která se stala zvykem, nacházíme tutéž nereflektovanou spontaneitu.

Spis O strachu z bohů pochází z raného období jeho tvorby. Plútarchos v něm podrobuje velice ostré kritice všechny iracionální projevy náboženské víry, její přepjaté či pathetické projevy. Jeho úvahy o nepraktičnosti takové zbožnosti stojí poměrně blízko názoru epikúrejských filosofů, kteří odmítali jakoukoli formu božího působení v rámci tohoto světa a všechny neobvyklé jevy vykládali jako projev pouhé náhody vyplývající z běžných fyzikálních procesů. Přestože si Plútarchos vyškolený platónskou theologií zachovává vůči atheismu přírodních filosofů určitou distanci, oceňuje jejich střízlivý postoj k náboženským jevům a tento názor si do jisté míry uchovává i v pozdější době, kdy se stává členem kolegia delfských kněží. V jeho racionálním přístupu k tradičním formám zbožnosti se tak odkrývají meze filosofického chápání náboženské víry.

Roger Scruton je autorem řady knih o filozofii, estetice, umění, napsal i prozaická a hudební díla. Publikuje množství článků v časopisech (The Spectator, The Encounter), denících (The Times) a je šéfredaktorem čtvrtletníku konzervativního myšlení The Salisbury Review.Ve své publikaci, jež v češtině vychází pod titulem O potřebnosti národů, se vyslovuje pro zachování národního státu jakožto společenství, v němž lze v moderní době nejlépe žít a pěstovat demokratické formy vládnutí.Jeho výzva a argumenty jsou aktuální v době zlomového bodu evropských dějin, ve kterém sjednocovací experimenty vedou k narušení politické loajality, přehledného systému jištění lidských práv i občanské identity.

Podstata a dějiny náboženského směru pozdní antiky. Gnóze neboli náboženství „poznání“ či „vědění“ (řec. gnósis) představuje významný nábožensko-filosofický proud pozdní antiky s kořeny v židovském mudrosloví a apokalyptice, íránsko-zoroastrovských náboženských představách a řeckém myšlení.Ve svébytné interpretaci převzala gnóze i dědictví křesťanské, a tak se v prvních staletích po Kr. stala jeho vážnou konkurentkou a nutila je k neustálé obhajobě a zkoumání vlastního učení. Některé gnostické motivy kromě toho ovlivnily evropské duchovní dějiny, zejména teosofii, filosofii a mystiku.

Klasické a současné přístupy. Kniha mapuje počátky oboru až po současnost. Vytyčuje pojem cultural theory a jeho pojetí – jde vlastně o kulturální sociologii, která se zabývá sociologickými kořeny kulturálních studií a vlivy kulturálních studií na sociologii. Na rozdíl od u nás obvyklého zjednodušení těchto studií na pojetí Birminghamské školy a na britskou tradici studia médií přináší průřez všemi sociálně-filozofickými teoriemi, jež zájem o dění při výrobě nahradily zájmem o dění v kultuře. Čtenář se tak seznámí s teoriemi jednotlivých škol a jejich představitelů, v poslední části pak s tématy typickými pro současnou kulturální analýzu. Publikace je určena pro vysokoškolské studenty, doktorandy, učitele oborů sociologie, kulturální studia, filozofie, mediální a komunikační studia.

Zdroje - teologie - filosofie - mystika. Autor v této práci provází čtenáře izraelskými dějinami od jejich počátků až do našeho století a všímá si všech významných témat židovského náboženství, jakými jsou jediný Bůh, mocnosti zla, stvoření a člověk, mesianismus, eschatologie, náboženská filosofie, kabala, chasidismus aj. Kniha je určena studujícím všech humanitních oborů a zájemcům o základní inspirační zdroje evropské a severoamerické kultury.

komplet 2 svazků. Filosofie svobodného ducha je prvním větším systematickým dílem N. A. Berďajeva v emigraci shrnujícím všechna základní témata jeho dosavadního myšlení, jež pokrývají oblast metafyziky, filosofie dějin a náboženství. Kriticky se zde staví k tradiční dogmatické teologii, jednostrannému západnímu racionalismu i módnímu spiritualismu a usiluje o nový hlubší pohled na křesťanskou tradici. Roku 1933 obdržel za toto dílo cenu Francouzské akademie.V prvním díle se vyrovnává s novověkou emancipací člověka, zvláště v jejích problematických rysech: masovosti a průměrnosti. Proti tomu se snaží postavit koncept duchovního aristokratismu – křesťanství obnoveného autentickou mystickou zkušeností.Druhý díl přináší hlubší úvahy o základních křesťanských dogmatech, Boholidství a Trojici, zabývá se významem panenskosti a nauky o Sofii jako náležitým doplněním trojičního učení a zhodnocuje lidskou tvorbu v dějinách, především umění, jako pokračování díla stvoření.

Od události k ideji. Jednotícím prvkem kolekce příspěvků (miscellanea) ze tří oblastí – historie, spiritualita a filosofie – je provázanost s jezuitskou tematikou.

Kniha předkládá zábavnou komiksovou formou přehled důležitých myšlenek a konceptů východní filozofie. Zvláště se zabývá myšlenkovými proudy, které se zrodily v Číně a Indii, mají prastaré kořeny a dnes stále víc ovlivňují myšlení a náboženské vnímání západního světa.Brilantním a zároveň humorným způsobem se zde vysvětlují základy různých škol indického hinduismu a buddhismu nebo čínská konfuciánská a taoistická. Seznámíme se tak se základy východní eschatologie, neosobní etiky, s pojmy osvícení a nirvána v kontrastu se západním pojetím individualismu a vědeckého pohledu na svět. Kniha je určena studentům filozofie a religionistiky.

Sborník z konference Centra pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty přibližuje zajímavost a mnohovrstevnatost pojmů fysis a natura, které patří ke klíčovým termínům západní myšlenkové tradice, ať v jejím filosofickém, teologickém nebo obecném společensko-kulturním rozvinutí.Šestnáct příspěvků shromážděných v tomto sborníku postupně odkrývá pojetí „přírody/přirozenosti“ v dějinách evropské filosofie i fungování této kategorie v současném filosofickém diskursu. Pestrá paleta přístupů a témat je rozčleněna z dějinného hlediska do pěti oddílů: fysis/natura v antickém myšlení, u autorů řecké a latinské patristiky, v byzantském a latinském středověku, v období renesančního humanismu a v současné filosofické diskusi.Kniha je určena zejména čtenářům se zájmem o filosofii, teologii, filologii a kulturní dějiny.