Filosofie

Dvě Schillerovy stati o tragickém umění (O příčině potěšení z tragických předmětů, O tragickém umění) nejpůsobivěji vyslovují jeho myšlenku o výchovné roli umění.

Pokus o novou interpretaci velkých Platónových dialogů ve světle nepsaných nauk. Přední italský historik starověké filosofie předkládá v tomto filosofickém bestselleru (jen v Itálii 20 vydání) "nové paradigma" výkladu Platóna, jež má své kořeny v práci tübigenských badatelů K. Gaisera a H. Krämera. Ústní tradice se chápe jako pomoc psanému, tzn. že "nepsané nauky" jsou pojaty jako klíč ke správnému pochopení rozhodujících míst Platónových dialogů.

svazek 13. Třináctý svazek ediční řady Platónovy spisy.

Systematický a historický výklad základních témat Husserlovy filosofie v jejím vývoji od problémů matematiky, logiky a teorie vědy k problémům vnímání, konstituce smyslu, jazyka a světa našeho života. Kniha zohledňuje dosud nevydané Husserlovy rukopisy a odráží stav nejnovějšího Husserlovského bádání. Její autoři patří mezi přední světové znalce Husserlova díla.

Kniha uvádí do systému Leibnizovy filosofie.

Studie o dobrotě Boha, svobodě člověka a o původu zla. Klasické dílo německého filosofa Leibniza je obhajobou myšlenky, že náš svět je nejlepší ze všech možných světů, proti mínění P. Bayla a jiných, že existence zla na světě je neslučitelná s pojmem Boží dobroty.

Němečtí filosofové v základním interdisciplinárním díle podávají přehled dějin teleologického myšlení od antiky do součastnosti a osvětlují odmítání teleologických jevů v novověké přírodní vědě. Ukazují, že antiteologické pozice ve vědě jsou vnitřně rozporné a vycházejí z předpokladů, které nelze v samotných přírodních vědách diskutovat. Autoři docházejí k závěru, že člověk vposled stojípřed alternativou: buď interpretovat přírodu teleologicky, nebo chápat samotného člověka antropomorfisticky.

Stati k filosofické problematice umění.

Svazek obsahuje Patočkovu nevydanou monografii o Komenském a náčrty nepublikovaných komeniologických studií.

Komentář k Husserlovu Původu geometrie. Podrobný rozbor uvedené Husserlovy pozdní úvahy je věnován především problémům smyslu, různých stupňů ideality a teleologie historického rozumu. Derrida překvapivě vystupuje jako obhájce některých Husserlových základních tezí proti kritice vznesené W. Biemelem či M. Merleau-Pontym. Přeložil a poznámkami opatřil Martin Pokorný.

Sonda do české duchovní tradice od předhusitské éry do konce 18. století. Autor analýzou textů a duchovních proudů sleduje první impulsy a podněty k problematice lidských práv.

Tato kniha spolu s se spisem O lidské svobodě představuje významný dokument k tzv. střední fázi Schellingova myšlenkového vývoje. Svou programovou koncepcí filosofického mýtu formuje tento spis nový typ idealistické filosofie.

Stěžejní dílo strukturalistického pojetí indoevropské mytologie. Tento svazke má podtitul "Trojfunkční ideologie v eposech indoevropských národů".

Poslední velká Whiteheadova filosofická práce je věnována úvahám o formování západní civilizace, jimiž autor dovršuje výstavbu své filosofické koncepce.

Žák a blízký spolupracovník J. P. Vernanta stopuje vývoj pojmu alétheia (pravda) a jeho významové proměny napříč mytickým a básnickým myšlením, až na samý práh myšlení filosofického.

Autorka v knize s podtitulem "Osud a etika v řecké tragédii a filosofii" podává výklad některých Aischylových a Sofokleových tragédií, Platónových dialogů a Aristotelových spisů z hlediska problematiky dobra.

Soubor statí a přednášek a poznámek k problematice postavení člověka ve světě a v dějinách (Kacířské eseje, Platón a Evropa, Evropa a doba poevropská atd.).

Spolu s Platónovou Ústavou nejdůležitější kniha evropské tradice politické filosofie. Nový český překlad M. Mráze v zrcadlovém řecko-českém vydání, opatřený úvodní studií a poznámkami.

Dialog Faidón, tradicí interpretovaný jako důkaz Platónova pojetí anamnése a nesmrtelnosti duše, se v Ebertově interpretaci stává Platónovou kritikou teorie anamnése a nesmrtelnosti duše.

X. svazek. Desátý svazek Patočkových sebraných spisů.

Monografie o stoické filosofii z pera slavného znalce antické filosofie.

Bochumský filosof vycházející z fenomenologie E. Husserla a M. Merleau-Pontyho zkoumá vztah vlastního a cizího. Problematiku tohoto vztahu sleduje mimo jiné na fenoménech jako dialog, taktické jednání, násilí a utrpení, technika, práce, nouze a přebytek, všední den, moderní malířství a řád velkoměsta.

Traktát o milosti a hříchu je poslední z velkých prací filosofa a theologa, který žil na přelomu 14. a 15. stol. a jehož život a činnost byly spjaty s pražskou universitou. Edice latinského textu s českou a německou předmluvou.

Texty o Janu Patočkovi a jeho filosofii.

Autor zaujímá svérázné místo v evropském existenciálním myšlení. Zaměřuje se především na kritiku racionalismu jak ve filosofii, tak v theologii.

Sborník k sedmdesátinám L. Hejdánka a J. S. Trojana.

Pokus o průhledy do nečekaných problémů myšlení, jež se neomezuje na skutečnosti, které jen „jsou“.

Jádro knihy tvoří spektakulární polemika F. H. Jacobiho s M. Mendelssohnem o Spinozově filosofii. Tato polemika, na níž se podíleli i Lessing, Goethe a Herder, definitivně vrátila Spinozu do filosofie.

Tři studie věnované Homérově Iliadě, Euripidovým Bakchantkám a Platónovu dialogu Symposion. Autor v nich ukazuje způsob, jakým řecká poetika využívala při formování svých básnických mýtů jejich původního rituálního pozadí.

Platónská tradice v antické filosofii a její recepce ve filosofii německého idealismu

Kniha českého autora, která vyšla nejprve německy, podává výklad a analýzu myšlenkových a sociálních základů moderní společnosti a civilizace. .

Reedice samizdatového vydání dopisů našeho předního filosofa zachycujících duchovní atmosféru prvních měsíců Charty 77.

Svazek 6. Výklad představuje hlavní postavy středověké myšlenkové tradice od počátků scholastické disputace a aristotelské recepce ve 12. století až po Gabriela Biela (+ 1495). Oproti výkladu A. de Libery, který v řadě Dějiny filosofie již vyšel a který věnuje rovnoměrný prostor byzantské, židovské, islámské i latinské tradici, se Kobuschova prezentace soustředí na klíčové autory křesťanského Západu.

Svazek XV. Latinsko-české vydání Augustinova raného spisu, který se pokouší ukázat, že má-li individuální duše racionální strukturu a zahrnuje-li neproměnné obsahy, pak je nesmrtelná. Překlad, úvod a poznámky L. Karfíková.

Svazek XIV. Řecko-české vydání spisu, který představuje Řehořovu antropologii čerpající z antických, biblických i starokřesťanských zdrojů.

V knize Přítomnost Boha v dějinách představuje Fackenheim svůj koncept „zakládajících zkušeností“ judaismu - společných, znovu zpřítomňovaných zkušeností, jež stvrzují víru v neomezeného Boha, přítomného v omezených lidských dějinách. Tuto víru včetně jejích nevyhnutelných paradoxů považuje za ústřední pro židovství i křesťanství, jež označuje za „dějinná náboženství“.Otázkou dnešního židovství pak je, jak smířit Boha dějin s bezprecedentní událostí holocaustu. Židovství i křesťanství se navíc musí během posledního století vyrovnávat se sekularismem: pokud je biblický Bůh bohem veškerých dějin, musí být i bohem současných sekulárních dějin, a to včetně novodobých katastrof jako je holocaust či Hirošima. V závěru autor naznačuje možnost nové, postnáboženské a postsekulární situace.

Život a úděl člověka. Kniha se věnuje egyptskému pojetí člověka a lidství. Sleduje přitom strukturu navrženou již v prvním díle tak, aby bylo jasně patrné, že Egypťané nahlíželi na všechny kategorie světových bytostí (bohy, blažené zesnulé, žijící i panovníka) shodným způsobem. V úvodu se věnuje postavení lidské bytosti v rámci egyptské kosmologie a ve vztahu k ostatním bytostem.Dále přechází od problematiky stvoření člověka k motivu zrození a jeho náboženské interpretaci. Velký důraz je kladen také na pojetí „složek a projevů“ bytosti, a to jak za života člověka, tak po smrti. Publikace je tematicky završena rozborem egyptských představ o smrti a vzkříšení, přičemž se vrací na svůj začátek skrze téma smrti jako nového zrození.

V předkládané knize se autor zabývá těmi oblastmi ekonomického života, v nichž se uplatňují především instituční vztahy. Ty představují specifický typ mezilidských vztahů, včetně mravních problémů, jež se v nich objevují. Jimi se na rozdíl od individuální či personální oblasti zabývá právě sociální etika. Autor ukazuje, že svět ekonomických vztahů je s mravní problematikou neoddělitelně spjat.Zároveň se snaží prokázat, že mravní odpovědnost v této oblasti má svébytný charakter právě proto, že vztahy účastníků ekonomického života se rozvíjejí v institučním prostředí, které sebou přináší odlišný typ nároků na mravní odpovědnost. Dotýká se filosofických podnětů, s kterými je etická problematika spojena již od svých počátků. Text je tak určen nejen akademické obci, pracovníkům a reprezentantům v podnikové a podnikatelské sféře, ale též všem čtenářům, kterým není etická problematika v institucích lhostejná.

Záměrem Skinnerových úvah je nastínit historické okolnosti, za nichž se zrodila změna v pojetí státu. Autor sleduje výskyt a způsob užití slova „stát“ v dílech pozdně středověkých, renesančních a raně novověkých autorů. Ukazuje, že jednoznačně moderní pojem státu je přítomno až u autorů konzervativního a absolutistického smýšlení. Jde především o Hobbese, jenž vypracovává pojetí státu jako mocenské entity nezávislé jak na osobě vládce, tak na celku občanů. Přeložil J. Jinek.