Centrum pro studium demokracie a kultury

Země střední Evropy v čase komunismu. Publikace přináší v českém i středoevropském prostředí unikátní perspektivu - zkoumá životy a roli primasů katolické církve v Československu, Polsku, Maďarsku, NDR, Rakousku a na Ukrajině v druhé polovině dvacátého století v čase komunismu v komparativním pohledu.Kniha si všímá až zarážejících rozdílů mezi první a druhou generací primasů. Jednotlivé příspěvky jsou věnovány kardinálům Josefu Beranovi, Jozefu Mindszentymu, Štefanu Wyszynskému, Josyfu Slipyjovi, Františku Tomáškovi, Józefu Glempovi, László Lékaiovi, Franzi Königovi a arci­biskupům Alfredu Bengschovi či Pavolu Peteru Gojdičovi.

Cílem této knihy je postihnout vznik, formování a vývojové proměny teorií rozumění a hermeneutických koncepcí v rámci dějin novodobé filosofie. První část publikace je dějinným úvodem do problematiky, který sleduje vývoj hermeneutiky ve smyslu teorie (respektive umění) interpretace a výkladu textů a přivádí čtenáře až ke vznikání a formování moderní hermeneutiky v 18. století.V tomto momentě navazuje druhá část, která je pojata jako seznámení se základními tématy, která moderní filosofickou hermeneutiku charakterizují. Zaměřuje se tedy především na rozumění a vývoj jeho pojetí v různých hermeneutických koncepcích.Samostatná pozornost je dále věnována specifickým pojmům, se kterými se v hermeneutickém rozumění setkáváme: hermeneutický kruh, horizont, předporozumění, časový odstup, interpretace textu, autor, jazyk a řeč. Třetí část pokračuje ve zkoumání problémů filosofické hermeneutiky ve vztahu k umění, moderní teologii a právu.Čtvrtá část pak představuje jednotlivé myslitele a jejich koncepce, a to od osvícenství, kdy se začal formovat projekt tzv. univerzální hermeneutiky, až do konce 20. století. Z pojednávaných osobností je věnována největší pozornost nejvýznamnějšímu představiteli filosofické hermeneutiky H.-G. Gadamerovi.Kniha je určena nejen studentům filosofie, ale také všem, kdo se ve svém oboru dotýkají otázek porozumění, interpretace a výkladu: historikům, teoretikům umění, literárním a filmovým vědcům, teologům, religionistům, filologům, právníkům a dalším.

Kniha, kterou právě držíte v rukou, vznikla jako hold významnému českému filosofovi a komeniologovi, prof. PhDr. Pavlu Flossovi, který v roce 2010 slaví své sedmdesáté narozeniny. Autory jednotlivých kapitol jsou jubilantovi přátelé, spolupracovníci a bývalí žáci.Záměrem publikace je připomenout témata, kterým se Pavel Floss ve své tvorbě věnoval a která jsou mu blízká. Čtenář se zájmem o dějiny filosofie tak má možnost na vybraných problémech sledovat proměny vědění a myšlení od patristické doby, přes středověk a renesanci až po 20. století.

Jak se vyvíjely české politiky po roce 1989? Jací jsou jejich hlavní aktéři, jaký vliv na ně má evropeizace? Právě takové otázky si klade unikátní kniha, která v osmnácti kapitolách popisuje evoluci důležitých politik i jejich stav na konci dvacetiletí, které uplynulo od listopadových změn roku 1989. Podobná publikace, která by zachycovala české veřejné politiky v tak širokém záběru, v českém prostředí dosud chyběla.

Kniha představuje, analyzuje a kriticky hodnotí pojetí symbolu u současného francouzského teologa Louise-Marie Chauveta, který významným způsobem ovlivnil západní, zejména katolickou teologii svátostí, ale v českém prostředí je téměř neznámý.Chauvetova rehabilitace symbolického vidění skutečnosti s sebou přináší možnost vypovídat o Boží přítomnosti neideologickým způsobem a navrací zpět do teologie pozitivní hodnocení těla a tělesnosti. Autor­ka mapuje zdroje Chauvetova pojetí symbolu (Heidegger, Lacan, kritika tomistické sakramentální teologie), seznamuje s jeho základními rysy (ve vztahu k tématu bytí, řeči a tělesnosti) a nakonec ho také kriticky hodnotí, mj. v kontextu prací soudobých francouzských filozofek.

Liturgie, rétorika, antropologie. Příspěvky shromážděné v tomto sborníku zazněly jako referáty na patristické konferenci, která se konala v Olomouci ve dnech 7.-8. listopadu 2008 pod patronací Centra pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty a Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.Organizátoři se pokusili pozvat širší obec zájemců z řad akademických a výzkumných pracovníků, doktorandů a studentů a nabídli jim, aby formou krátkého příspěvku představili oblast svého zájmu, vlastní přístup a metodu, ať již z hlediska filosofického, teologického, historického nebo literárního.

19. století - mezi starým režimem a revolucí. Historička Mona Ozoufová se ve většině svých prací zabývá interpretací Velké francouzské revoluce a obecněji myšlenkami revoluce a demokracie v moderní době. V této knize autorka spolu s paní de Staël tvrdí, že literární fikce vypovídá o své době pravdivěji než historická věda.Proto se z několika známých románů snaží vyčíst, co moderní republikánská Francie převzala z dědictví starého režimu, a pokouší se vystopovat složité cesty revoluční tradice dějinami. Výsledkem soupeření mezi oběma zřízeními, monarchickým a republikánským, je kompromis.

Religiózní, historické, kulturní, sociální a psychologické aspekty příklonu k náboženství. Sborník z mezioborového semináře nabízí rozličné úhly pohledu na problematiku konverzí a konvertitů. Část příspěvků je věnována historicko-teologickým reflexím o významných křesťanských osobnostech a jejich vlastní konverzi, popřípadě jejich náhledu na obrácení k víře (apoštol Pavel, Augustin, Caesarius z Heisterbachu, C. S. Lewis a Paul Tillich).Další studie se věnují otázce konverzí z hlediska psychologie, náboženské pedagogiky, sociologie a pastorální teologie. Součástí sborníku jsou i referáty, které zazněly na workshopech, a obsáhlá diskuse k filmu K. Zanussiho Život jako smrtelná choroba přenášená pohlavní cestou. Publikace je určena studentům humanitních a sociálněvědních oborů, dále pak těm, kdo se aktivně věnují pastorační činnosti, a konečně také všem čtenářům se zájmem o rozumové uchopení náboženské zkušenosti.

Vzájemná korespondence Jana Čepa a Vladimíra Pešky (1951-1966). Představovaný korespondenční soubor představuje nejen jedinečný dokument doby, jenž bezprostředně zachycuje život českého exilu po roce 1948, nýbrž je také svědectvím o přátelství dvou rozdílných individualit - již zralého a myšlenkově hotového katolického spisovatele a teprve se hledajícího mladého intelektuála, žáka Václava Černého, které by se, nebýt tragických okolností 20. století, patrně nikdy nesetkaly.Velmi cennou stránkou korespondence je i její ryze praktická, úřední funkce, díky níž čtenář nahlédne do každodenního dění mnichovské stanice Rádia Svobodná Evropa. Knihu ocení především milovníci díla Jana Čepa - nabízí jim mnoho nových informací o jeho životě v německém a francouzském exilu. Text je doplněn fotografickou přílohou s mnoha dosud nepublikovanými snímky obou pisatelů.

Kniha významného polského historika Andrzeje Chwalby mapuje vývoj země od jednání zástupců vládní moci, Solidarity a církví u kulatého stolu v roce 1989, které umožnilo první svobodné volby ve východním bloku, až po období vstupu země do Evropské unie.Přiložené kalendárium zaznamenává nejvýznamnější události ve svobodné III. polské republice až do konce roku 2008. S nesnadným úkolem „napsat dějiny současnosti" se Chwalba vyrovnává formou historické eseje, v níž věnuje mnoho prostoru mimo jiné ekonomickým reformám, proměnám polské společnosti, roli náboženství i vztahům se sousedními zeměmi. To vše je podloženo mnoha zajímavými statistickými fakty a výzkumy. Čtenáři se tak dostává do rukou komplexní obraz státu a společnosti v období dynamických změn přechodu k demokracii.

Koalice, voličské vzorce a politické strany na místní úrovni v letech 1994-2006. Kniha přináší politologický pohled na dosud spíše opomíjenou oblast – na českou komunální politiku mezi volbami 1994 a 2006. Zkoumá způsob fungování nejnižší úrovně českého politického systému ve 206 obcích s rozšířenou působností, tedy v jakýchsi mikroregionálních centrech ČR, v nichž žijí tři pětiny obyvatel ČR.

V pořadí již třetí díl reprezentativních publikací věnovaných fenoménu Moravy a vývoji sociálních i profesních typů v moderní době. Po souborech mapujících 19. století a první polovinu 20. století (CDK, Brno 2005, 2006) je autorským kolektivem pod vedením profesora Jiřího Malíře analyzována epocha osvícenství a její moravská specifika. Před čtenářskýma očima defilují osobnosti, které se různým způsobem orientují vzhledem k trendům doby – modernizaci, rostoucímu státnímu vlivu a germanizaci, společenstevním a kulturním změnám. Přínosem kolektivní monografie však nemá být pouze pohled na zajímavé osoby a jejich svět, ale především metodicky inovativní přístup k tématu, který by zachytil problematický a ambivalentní vztah starého a nového řádu na sklonku 18. století.

G. K. Chesterton a jeho interpreti. Který spisovatel se může pochlubit tím, že dnes mnozí katolíci usilují o jeho blahořečení, a zároveň byl již před lety B. Václavkem pasován na jednu z lásek avantgardní generace? Který autor byl označen za sloup západní civilizace a současně za bratra klaunů a akrobatů? Všechny tyto charakteristiky se pojí se jménem anglického spisovatele G. K. Chestertona. Kniha se snaží zmapovat široké spektrum interpretací jeho díla, sahajících od jemu připisovaných atributů revolučnosti až ke konzervatismu, od iracionalismu až k přepjatému racionalismu, od charakteristik Chestertona jako obránce univerzálnosti lidských práv až k Chestertonovi-šovinistovi, od Chestertona jako oblíbeného autora lefebvristů až k Chestertonovi-předchůdci postmoderny, od Chestertona-ideologa stále opakujícího tutéž tezi až k Chestertonovi-sémiotikovi, zaměřujícímu se zvláště na otázku mnohosti interpretací.Jádrem práce je Chestertonova bohatá česká meziválečná recepce, v níž mezi jeho obdivovatele patřili liberálové, komunisté i pravicoví zastánci korporativismu. Tato recepce představuje dosud málo známou kapitolu duchovních dějin první republiky.

Přestože některé skutečnosti a zejména ideologické zásady komunistického režimu v Československu v letech 1948–1990 zůstávaly neměnné, nepředstavuje toto období mrtvý a nehybný úsek v našich národních dějinách. Společnost během něj procházela prudkým a bouřlivým vývojem. Režim musel reagovat na měnící se postoje československé veřejnosti, musel uspokojovat její potřeby a požadavky a současně se ji snažil měnit podle svých vlastních představ – nereálných, jak další ukázal vývoj. Tento proces byl plný konfliktů a střetů, začasté velmi bolestných. Komunistická vláda musela rovněž reagovat na zahraničně politické podněty, které zásadním způsobem ovlivňovaly její rozhodnutí a mocenská opatření. V době vlády KSČ se střídala léta klidná a relativně úspěšná, s léty bouřlivými, plnými napětí a lidové nespokojenosti.

Čítanka textů: 1945-1989 / Díl 1.. Soubor známých i méně známých, publikovaných i nepublikovaných článků, rozborů, esejů a prohlášení z let 1945–1989, které vzešly z křesťanského prostředí a jsou věnovány vztahu křesťanů k marxismu, socialismu a komunistickému režimu.Čítanka má ekumenický a reprezentativní charakter – zachycuje postoje katolíků, evangelíků, československých husitů, pravoslavných a dalších církevních společenství a přitom vystihuje celé spektrum názorů, od jednoznačně kritických přes analyticky vstřícné až po jednoznačně pozitivní.V českém prostředí chce soubor přispět k poznání reakcí a rezistence křesťanství vzhledem k moderním ideologiím a režimům a k poznání jeho možností přinášet alternativní a současně životodárné koncepty. Jeho ambicí je též prozkoumat významné aspekty soudobých dějin po roce 1945.

Sociální hnutí a občanská společnost v období transformace a evropeizace. V listopadu 1989 v tehdejším Československu zkolaboval režim reálného socialismu a počala se rodit společnost, která již neměla záviset na vůli státu, ale na aktivitě svobodných občanů. Otevřely se příležitosti pro autonomní politický aktivismus, důležití hráči začali vidět fungující občanskou společnost jako podmínku stabilního demokratického režimu. Tato kniha je zaměřena na politickou složku občanské společnosti. Přesněji řečeno, odpovídá na dvě konkrétní otázky. Za prvé: do jaké podoby se v České republice rozvinul politický aktivismus mimoparlamentních organizací a skupin, které vytvářejí současná sociální hnutí? Na tuto otázku odpovídá první část studie, která představuje čtyři druhy (mody) aktivismu. Jeden z nich, tzv. transakční modus politického aktivismu, je analyzován v následující části, která odpovídá na druhou otázku knihy: co umožnilo, aby se transakční ­aktivismus v České republice vůbec rozvinul?

Osoby a dějství z romského dramatu, které se odvíjelo na scéně historické Moravy. Autor, který se dlouhodobě zabývá romskou minulostí, podává v této knize nástin historie moravských Romů v uplynulých šesti stoletích. Na příkladech konkrétních osob a jejich životních příběhů zobrazuje formou drobnokreseb osudy romského etnika od jeho vstupu do země na počátku 15. století, přes jeho pronásledování a vyhošťování, pozvolnou toleranci a usazování, vznik prvních romských osad a málo ochotné přijímání usedlíků do domovského svazku příslušných obcí až po postupnou integraci, která byla násilně přerušena masovými deportacemi a záhubou v nacistických koncentračních táborech. Text je oživen citacemi z autentických historických pramenů a vzpomínek pamětníků a doplněn málo známou obrazovou dokumentací.

Co vlastně Bible říká o homosexualitě? Záleží na tom, jaký přístup k biblickému textu zvolíme. Budeme-li uplatňovat doslovné, fundamentalistické čtení Písma, můžeme nabýt dojmu, že Bible homosexualitu na několika místech odsuzuje.Pokud však budeme přistupovat k biblickému textu historicko-kriticky, uvidíme, že výklad oněch míst je mnohem složitější a že jednoduché závěry nejsou na místě. Tato kniha uplatňuje druhý přístup a podává populárně laděný přehled odborných diskusí o historickém a kulturním kontextu všech biblických pasáží, které se homosexuality týkají nebo s ní bývají tradičně spojovány.Autor nakonec dospívá k principiální otázce, zda Bible k otázkám homosexuality, homosexuálních vztahů ani homogenitálního chování nějaké přímé stanovisko zaujímá a zda vůbec naše současné problémy se sexuální etikou řeší.

Život a působení katolického modernisty, politika a žurnalisty. Námětem knihy jsou dramatické životní osudy Emila Dlouhého-Pokorného (1867–1936), dnes takřka zapomenuté postavy veřejného života konce 19. a první poloviny 20. století. Na počátku bouřlivých 90. let se stal průkopníkem křesťanského socialismu v našich zemích a řadí se k zakladatelským osobnostem katolického politického stranictví. Patřil tehdy k několika málo osobnostem, které pochopily dobové evropské trendy a pokusily se v českých zemích rozšířit myšlenky křesťanské demokracie.

Politika, kultura, třída. Kniha přední americké historičky o Francouzské revoluci představuje vynikající příklad nového přístupu k politickým, sociálním a kulturním dějinám. Autorku zajímal především vznik moderní politiky, která se vytvářela v žáru diskusí a sporů na půdě Národního shromáždění, politických klubů i v rámci regionálních zastupitelstev. Struktura společnosti i politické důrazy se zásadně změnily v důsledku aktivní účasti na správě veřejných věcí i díky mobilizaci mas, což Lynn Huntová přesvědčivě prezentuje na proměnách jazyka, na politických rituálech a na soupeřících ideologiích.Publikace ukazuje kořeny novodobé politiky a doprovodného politikaření, případně i historické základy nedůvěry k politice. Znalost dříve nepoužívaných pramenů, zohlednění světa symbolů a interpretace badatelských výkonů 19. a 20. století činí z publikace jedinečný, vnitřně ucelený vědecko-umělecký tvar.

Sekularizace je pojem, jímž se označuje postupné mizení náboženství z veřejného prostoru na základě určitých dějinných trendů, či záměrné odstraňování náboženství z tohoto prostoru. Historikové zkoumají sekularizaci v Evropě především třemi směry: v prvé řadě je zajímají velké revoluční události, nejvíce Francouzská revoluce; za druhé různé „kulturní boje“, v nichž jsou významnými aktéry státy, jejich politické reprezentace, národní církve i instituce papežství; za třetí se věnují rozboru moderní doby a představám vědeckého uspořádání společnosti, rozvoji ideologie pokroku a „plíživým“ formám sekularizace, při nichž mizí náboženské normy z norem právních. Cílem kolokvia, uspořádaného Výzkumným střediskem pro dějiny střední Evropy a CDK na půdě Filozofické fakulty MU v listopadu roku 2006, bylo zmapování bádání o sekularizaci v Čechách a na Moravě a vytýčení badatelských priorit. Významní odborníci se vyslovili k problematice specifik sekularizace v rámci habsburské říše a specifik jednotlivých konfesí, politických struktur a institucí a jejich podílu na odkřesťanštění společnosti, významu náboženských symbolů a gest, rozdílu českého a moravského prostředí i diference mezi českým a německým obyvatelstvem. Kolokvium ukázalo, že problém sekularizace české společnosti je bezesporu aktuální téma. Jako nejzajímavější a badatelsky nejvděčnější se ukázaly otázky spojené se „symbolikou moci“ a jazykem, s výzkumem venkova ve srovnání s městskými centry a s výzkumem národních a náboženských stereotypů a kolektivní paměti.

V návaznosti na úspěšnou publikaci Člověk na Moravě 19. století (CDK, Brno 2004) vychází nyní její pokračování pod názvem Člověk na Moravě v první polovině 20. století. Jedná se znovu o reprezentativní soubor studií předních historiků i archivních pracovníků, jejichž biogramy zajímavých osobností působících na Moravě v době velkých společenských změn analyzují profesní a sociální vývoj těchto lidí. Na jejich příkladu se ale též zobrazují strukturální změny zemské společnosti v jejích rozličných vrstvách. Editorský kolektiv pod vedením profesora ­Jiřího Malíře se i tentokrát pokusil využít moderních metod sociálně-kulturní historie a prohloubit poznání života různých společenských skupin a sociálních typů. Před čtenářem defilují známé i polozapomenuté postavy dějin, jejichž životní osudy dokládají pestrost a v mnohém aktuálnost života našich předků i jejich odkazu.

Hovory s Françoisem Azouvim a Sylvainem Pironem. Kniha Dějinný úděl shrnuje výjimečná setkání francouzského filozofa a historika Marcela Gaucheta s Francoisem Azouvim a Sylvainem Pironem. Gauchet, vedoucí vědecký pracovník na École des hautes études en sciences sociales a šéfredaktor revue Le Débat, vzpomíná na své mládí, na svou intelektuální formaci, přátele, „matrici“ roku 1968 a učitelskou kariéru. Jádro rozhovoru ovšem tvoří jeho názory na jednotlivé vědecké obory, jejich rozvoj a reprezentanty, na světové náboženské systémy, na fenomén sekularizace a na záhady křesťanských dějin, na význam ideologií v moderní době. Před čtenářem plasticky vyvstává dobrodružný svět ducha jednoho z nejvýznamnějších a současně nejvlivnějších myslitelů, který touto čtivou formou dává nahlédnout do své myšlenkové dílny.

Náboženské prvky v české folkové hudbě 60.-80. let. Zdeněk R. Nešpor ve své knize Děkuji za bolest… pojednává o české folkové hudbě 60.–80. let minulého století. Nepřináší v ní přitom souhrnné dějiny žánru z pohledu historika populární hudby, ani literární analýzu písňových textů z pohledu historika literatury, ale český folk – který považuje za jeden z našich nejvýznamnějších kulturních projevů daného období – pojednává způsobem v této oblasti u nás dosud zcela neobvyklým: folkovou hudbu a její posluchačské zázemí zkoumá z pohledu sociologie náboženství.Nejde mu přitom jen o vysledování a zhodnocení náboženských témat v písňových textech desítek pojednávaných autorů, ale o sociologické uchopení samé podstaty žánru. Kniha je tak v mnoha ohledech provokativní, ve svých hodnotících soudech neobvyklá, a lze jen očekávat, že vzbudí řadu polemických reakcí. Bylo by dobře, kdyby diskuse nad Nešporovou knihou oživila zájem o tento dnes pozapomínaný kulturní fenomén a přispěla k hlubšímu promýšlení hodnot, které české společnosti přinesl.

Kniha Historie jako myšlení a jako čin z roku 1938, jejíž první české vydání držíte právě ve svých rukou, představuje poslední velké dílo Benedetta Croceho, italského filosofa, estetika, historika, jednoho z posledních výrazných představitelů velké evropské kultury a civilizace 19. století.Croce završil touto knihou, jež spatřila světlo světa v předvečer druhé světové války, své celoživotní myslitelské úsilí, v jehož středu stála otázka dějin, jejich poznání a pochopení.

Josef Florian (1873–1941) byl překladatel a vydavatel, ve Staré Říši na Moravě vybudoval nakladatelství Dobré dílo (1903–1941). Na jeho činnosti se vedle Florianovy rodiny podílela řada významných českých spisovatelů, výtvarníků i kněží.Ediční řady Studium, Kurs, Dobré dílo a periodika Nova et Vetera a Archy jsou výjimečné vynalézavostí a nápaditostí, s níž Florian uváděl do českého prostředí řadu zahraničních autorů, krásou a pestrostí knižních edic i originálním myšlením svého původce. V prostředí venkovské světnice Florian kultivoval hodnoty vysoké kultury, v širokém spektru a vášnivém podání představoval osobnosti proslulé, kuriózní i zapomenuté, literáty, historiky, výtvarníky, ale i mystiky a vědce. V edicích Dobrého díla se uplatnilo nemnoho děl českých, zato nepoměrně více evropských – latinských, německých, anglických, španělských, italských, ruských a polských. Dominantní postavení ve Florianově vydavatelském díle zaujímaly francouzská literatura a francouzské náboženství, které se mu otevíraly prostřednictvím jeho přítele Léona Bloya. Vyhraněné apokalyptické a eschatologické cítění ho přivedlo k postavě „mystického Napoleona“, k zájmu o Etiopii jakožto říši Kněze Jana, k mariánským zjevením a dalším ortodoxním a heterodoxním náboženským proudům 19. století.

ODS v českém politickém systému v letech 1991-2006. První ucelená publikace věnovaná nejsilnější pravicové politické straně v České republice. V šestnácti kapitolách je představeno působení ODS v nejrůznějších oblastech českého politického systému – ve vládních koalicích, v opozici, v krajské a komunální politice, čtenář je seznámen s vývojem programových konceptů ODS, s jejím přístupem k ekonomické reformě, k evropské integraci, k vnější a vnitřní bezpečnosti, opomenuty nejsou ani její zahraniční vztahy, vnitřní struktura a přidružené organizace. Pozornost je zaměřena rovněž na charakteristiku voličů ODS a na její zakotvení v tradicích české politiky.

Sborník z vědecké konference Občanské elity a obecní samospráva 1848–1948 s několika navazujícími příspěvky bilancuje bádání o budování občanské společnosti v českých zemích a ve střední Evropě, pro něž se půda nižších samosprávných svazků ukazovala jako zvláště významná. Mnozí historikové v této souvislosti dokonce hovoří o „škole demokracie“, kterou představoval především obecní a okresní stupeň samosprávy z hlediska přechodu od stavovské společnosti ke společnosti občanské. Ve sborníku lze nalézt jak obecné příspěvky bilancující stav bádání ve středoevropských zemích, příspěvky metodologicky a kulturně-historicky orientované, které otevírají zájemcům o tuto problematiku nové přístupy a horizonty, a v neposlední řadě příspěvky spojené s konkrétními městy – např. Brnem, Moravskou Ostravou, Opavou, Prostějovem, Táborem nebo Znojmem.

Zrod hádanky. Jadwiga Staniszkis, profesorka sociologie na Varšavské univerzitě a na Institutu politických studií Polské akademie věd, se již řadu let zabývá teoretickými koncepcemi přechodu k demokracii v podmínkách postkomunistické společnosti. Také tato kniha polské autorky, jedné z nejvýraznějších osobností společenských věd ve střední a východní Evropě, jejíž odborné publikace jsou již od osmdesátých let dvacátého století publikovány v prestižních světových nakladatelstvích, se zaměřuje na fenomén přechodu od komunismu a především na vznik takové formy společenského uspořádání, již lze souhrnně zařadit pod označení „postkomunismus“. Staniszkisová zpochybňuje všeobecně přijímaný předpoklad, že postkomunistické společnosti stojí na úspěšném budování volného trhu a demokracie, a místo toho diskutuje problematická místa společenského i institucionálního přechodu od komunismu, jakými jsou například etablování „státního kapitalismu bez státu“, působení postkomunistické oligarchie, existence „depolitizované demokracie“ atd. Kniha Jadwigy Staniszkisové je mimořádně zajímavým a kvalitním příspěvkem k poznávání reality postkomunistických zemí střední a východní Evropy.

Společenské zlo v kontextu osudů tvůrčích osobností Ruska. Ruské dilema je souborem esejů, jež nejsou systematickým výkladem dějin ruské literatury 20. století, ale spíše zamyšlením nad osudy postav ruského kulturního dění v době, kdy zlo bylo legitimní součástí společnosti. Texty tvoří jakýsi imaginární kruh, který začíná Lev Tolstoj a uzavírá Irina Ratušinská.Na počátku tedy klasik proslulý filozofií neprotivení se zlu násilím, na konci současná ruská básnířka, jejímž krédem se stalo zlu se protivit. Mezi nimi mnoho dalších, kteří zlo nepřijali za své a svojí tvorbou a životním postojem mu vzdorovali (Zamjatin, Bulgakov, Nabokov, Pasternak…), ale i těch, kteří vstoupili do jeho služeb a na jeho nevyzpytatelnost posléze doplatili. Složitým vnitřním vývojem prošly spisovatelské osobnosti, které po letech strávených na Sibiři v sobě umlčely kritický hlas a svým uměleckým programem učinily bezkonfliktnost. Autorčinou snahou bylo nezahltit čtenáře vyčerpávajícími informacemi, ale v kontextu nelehké doby popsat velké příběhy. Příběhy o lidech obdařených talentem, v jejichž nitru se odehrávala dramatická dilemata. Knihu doprovází mnoho fotografií a dokumentů.

Ekumenický příspěvek. Studie znalkyně a překladatelky spisů dánského myslitele pojednává především o jeho místě v dějinách křesťanské spirituality. Existuje řada komparativních prací, které sledují analogie a rozdíly mezi kodaňským myslitelem a jinými filosofy, popřípadě dogmatickými teology. Tato kniha je průkopnickým pokusem o takové srovnání na půdě křesťanské zbožnosti. Všímá si protostyčných bodů mezi Kierkegaardovými náboženskými myšlenkami a spiritualitami významných epoch křesťanství, zejména prvotní církve, katolické mystiky a protestantského pietismu. Marie Mikulová Thulstrupová studovala v letech 1945–1946 protestantskou teologii ve Štrasburku a studia dokončila na evangelické teologické fakultě v Praze roku 1947. Téhož roku odjela na stipendijní pobyt do Dánska, aby se věnovala dílu S?rena Kierkegaarda. Spisy kodaňského myslitele od té doby stále studuje a překládá. V Dánsku se provdala za Nielse Thulstrupa, pozdějšího profesora etiky na teologické fakultě v Kodani. Spolu s ním působila nejen na této fakultě, ale i v Kierkegaardovské společnosti a v Academia Kierkegaardiana. Publikovala řadu prací jak o Kierkegaardovi, tak o křesťanské meditaci a mystice. V dánské státní církvi sloužila jako farářka. Její celoživotní sen překládat Kierkegaardovo dílo do češtiny se mohl z politických důvodů uskutečnit až po roce 1989.

Analýzy stranických přístupů k etnické a imigrační politice po roce 1989. V předkládané knize se jednotliví autoři pokoušejí charakterizovat vztah významných českých politických stran k etnické problematice. Pozornost výzkumu byla zaměřena na období po listopadu 1989, protože až pád režimu umožnil svobodnou formulaci a prosazování stranických názorů v pluralitním spektru. V příspěvcích jednotlivých autorů čtenář nalezne jak obecnější teoretické modely vztahu státu k etnickým menšinám a jejich odezvu ve státní politice, tak i konkrétní pohledy na to, jak české politické strany vnímají např. tzv. romskou otázku, fenomén „tradičních menšin“ či „nových etnických menšin“ a s tím spojený potenciál pro vznik tzv. antiimigrantských stran v ČR.

Reprezentativní soubor studií předních historiků a archivních pracovníků představuje významné sociální typy a profese v procesu změn dlouhého devatenáctého století. Jednotlivé biogramy zajímavých osobností dodávají textům na čtivosti a umožňují analýzu překážek, které se stavěly do cesty profesnímu i sociálnímu růstu. Zvláštností a předností sborníku je orientace na moravské osobnosti a reálie, přičemž vyniká srovnání mezi centrem a periferií a současně se ukazuje mnohovrstevnatost a pestrost každodenního života habsburské říše v jejím pozdním období. Na konkrétním zemském materiálu se otevírají středoevropské souvislosti a osudové přitažlivosti. V jednotlivých článcích se odkrývá svět konkrétních jednotlivců, ovlivňovaný emancipací, sekularizací, industrializací a dalšími procesy, které zasáhly a proměnily celý evropský kontinent.

Francouzská revoluce je stálým a vděčným námětem úvah historiků, politologů, sociologů a filozofů. Je to mimo jiné proto, že v sobě koncentruje zásadní problémy nové doby: otázky politického stranictví, sekularizace a odluky církve od státu, teroru a občanské války, státní centralizace, národního sebevědomí. Není divu, že se s ní vyrovnávaly generace odborníků i laiků po celé devatenácté a dvacáté století, že představovala neustálou výzvu k interpretaci, že dokázala rozdělovat i spojovat. Tato publikace představuje skromný příspěvek k poznání „druhého života“ této významné události v celoevropské perspektivě. Formou studií a esejů je čtenář proveden vybranými momenty z dějin historiografie a na příkladech známých osobností mu jsou nabídnuty možnosti výkladu „matky“ všech novodobých revolucí. Jiří Hanuš, Milan Hlavačka, Petr Horák, Lynn Huntová, Milan Řepa, Radmila Slabáková, Zdeňka Stoklásková, Daniela Tinková, Josef Válka, Radomír Vlček

Hledání identity. Tato kniha, v návaznosti na monografii Politický systém Ruska. Hledání státu (Brno 2001), nabízí souborný popis a analýzu ruských politických stran a jejich role v moderní ruské politice. Je tvořena dvěma částmi: první oddíl pojednává o teorii ruského stranictví a jeho historických, systémových a typologických projevech. V druhém oddílu věnovaném základním ideologickým rodinám je rozebíráno, co v ruských podmínkách znamenají termíny komunismus, nacionalismus, liberalismus, konzervatismus, synergismus či eurasianismus, a jak se tyto pojmy odrážejí v aktivitách konkrétních stran. Datově je přitom těžiště textu položeno do období po roce 1985, ovšem záměr ukázat skutečnou úlohu politických stran a dlouhodobější ideové trendy v ruské politice vedl autora i k „návratům“ do period carské a bolševické. Kniha je doplněna (v podobě dodatku) o aktuální komentář výsledků parlamentních voleb v Ruské federaci, které proběhly v prosinci 2003.

Vývoj americké zahraniční politiky a vztahů mezi supervelmocemi v letech 1981-1989. Vývoj vztahů mezi supervelmocemi v 80. letech 20. století náleží k nejdůležitějším fenoménům posledního desetiletí studené války. Na jejich značnou proměnu, změnu sovětských postojů i politiky měla výrazný vliv nekompromisní zahraniční politika Reaganovy administrativy. Právě americká zahraniční politika vůči SSSR je hlavním tématem knihy. První část se zabývá vývojem jednotlivých zahraničně-politických koncepcí a úsilím o využití ekonomických nástrojů. Druhá část se zaměřuje na analýzu vývoje vztahů supervelmocí. Zkoumá také průběh jednotlivých jednání na nejvyšší úrovni a snaží se dokázat spojitost mezi Reaganovou razantní politikou a pozitivními výsledky, které začala přinášet ve druhé polovině 80. let a které vyvrcholily pádem komunistických režimů ve střední a východní Evropě a zánikem samotné „říše zla“.

Rozhovor nad křesťanským krédem mezi Eugenem Drewermannem a Eugenem Biserem. Teolog a psychoterapeut Eugen Drewermann představuje v německé kulturní oblasti fenomén par excellence. Více než třicet jeho knih patří k bestsellerům přesto, že mu jeho nadřízení odebrali pověření učit katolickou teologii. Jeho přednášky a terapeutické kursy patří k nejnavštěvovanějším, ačkoli se přednášející již sám dávno vzdal tradičního teologického jazyka. Je neustále obležen novináři s žádostmi o interview, ačkoli se vyjadřuje stroze a většinou nežertuje. Někdy ovšem svolí k tomu, aby se rozhovořil o svých názorech, postojích i snech. Tak tomu bylo i v případě dialogu s nestorem německé teologie Eugenem Biserem, autorem knih o svatém Pavlovi i o Ježíši, jejž inicioval redaktor Michael Albus.Společné zamyšlení nad otázkami souvisejícími tu těsněji, tu volněji s křesťanským vyznáním víry uvádí čtenáře do dvou odlišných duchovních světů, z nichž každý má svou hloubku i přitažlivost. Klidnější a realističtější postoj Biserův se střídá s takřka vizionářskými a přitom hluboce lidskými názory Drewermannovými. Oba se i přes rozdílnost svých povah a zaměření ukazují jako mistři dialogu, který potěší každého, kdo o něj stojí.

Dějiny, analýzy, perspektivy. Co to znamená, když mluvíme o ekumenických církevních dějinách? Německý historik Bernd Jaspert provádí českého zájemce o odpověď nejen základními paradigmaty a změnami, jimiž tento obor prošel během dvoutisícileté křesťanské tradice, ale popisuje i moderní diskuse, které se odehrály v německém jazykovém prostředí ve druhé polovině 20. století a které zpřesnily úkoly, jež čekají v novém tisíciletí všechny, kdo se budou zabývat historií církevních obcí, dějinami misií i vztahy církve a společnosti. Významní čeští historikové a teologové reagují – konkrétněji či asociativněji – na Jaspertův text a otevírají tím debatu na toto téma v českém intelektuálním prostoru. Jde o téma bezesporu aktuální, což dokládají spory o povahu studia na teologických fakultách i spory o identitu křesťanských konfesí. Publikace je také zamýšlena jako příspěvek ke sněmovním jednáním římskokatolické církve, která budou otevřena v tomto roce a která budou jistě věnována i podobě křesťanské teologie a církevního dějepisectví. Editorem sborníku a současně jedním z přispěvatelů je Jiří Hanuš, odborný asistent Historického ústavu FF MU v Brně a redaktor CDK. Autoři: Bernd Jaspert, František X. Halas, Jan Štefan, Otakar A. Kukla, Jaroslav Vokoun, Pavel Ambros, Jan Konzal, Jiří Hoblík, Tomáš Machula, Pavel Hradilek.

Proč nejsou instituce EU legitimní z hlediska demokracie. D. Hanák se pokouší o vlastní definici legitimity – jako ospravedlnitelnosti. Legalita tak podle něho: „vychází z jakéhosi vnímání práva, z jakéhosi systému právních směrnic a předpisů, z právního pořádku jakési politické obce, státu.

Klasické koncepty ve věku relativismu. Tato kniha ukazuje, jakými cestami se ubírají myšlenky neoklasicky orientovaného politického teoretika. Jak autor praví v Úvodu k českému vydání, „,Neoklasicismus‘ ovšem v tomto kontextu neznamená pouze ‚renesanci‘ ‚klasických konceptů‘ – a zároveň předpoklad konceptů nové generace přizpůsobených naší době – nýbrž i vyjádření toho, že si je autor vědom své spřízněnosti s takovými novými – v daném případě postmoderními – koncepty. (…) Takový neoklasicismus neukazuje na žádný statický soubor idejí či zásad odrážejících klasické vzory, nýbrž spíše se snaží ukázat, jak tkát strukturu politické společnosti způsobem, který se přímo vztahuje k veliké tradici a přitom je vhodný pro člověka dnešní doby. V textu, jenž tak vzniká (v nové ‚tkanině‘) nenajdeme kategorická vyhlášení toho, ‚co je‘ nebo co by bylo třeba si o tom myslet (taková prohlášení jsou přitom pro moderní psaní v oboru společenských věd nemálo charakteristická), žádnou ideu ‚zmrzlého textu‘, nýbrž pokus zapříst se čtenářem tichý dialog. (…) Za autorským záměrem se skrývá didaktický cíl: naučit čtenáře, jak myslet, jak se tím, že se postaví textu, nechat vtáhnout do samotného umění teoretizace. (…) Číst si o člověku, o státu a o vztahu mezi člověkem a politickým společenstvím v jeho rozmanitých důsledcích, což je vlastní podstatou politické teorie, a činit tak se soustředěním, jehož si tento předmět žádá, to je krok k pochopení místa politické filosofie v dějinách lidstva a ke správnému pojetí role čtenáře-občana uplatňujícího svou tvůrčí ctižádost.“