Centrum pro studium demokracie a kultury

Jedním z charakteristických rysů filosofie 20. století bylo prohloubení otázky po opravdovosti lidské existence. Tento myšlenkový pohyb o sobě dal vědět především díky existencialismu, ale jeho jinou, a možná jemnější podobu lze nalézt ve filosofii orientované hermeneuticky.Právě ta umožnila autorovi nalézt způsob, jak překlenout propast věků a uskutečnit rozhovor mezi současným tázáním po smyslu lidské existence a starověkými texty. Kniha nabízí poutavý sestup k pramenům evropské vzdělanosti (k Homérovi, k řeckým básníkům, dramatikům a filosofům, zvláště k Aristotelovi), jehož záměrem je prozkoumat čtyři cesty k autentickému lidství, jak byly objeveny již antickým světem, a ukázat jejich význam pro současného člověka.Postupně se tak čtenáři představují teorie jako cesta vědění a náhledu, technika jako cesta zručnosti a umění, praxe jako cesta jednání, a konečně extáze jako cesta vytržení a transcendence. Forma eseje zpřístupňuje autorovy úvahy nejen tradičním čtenářům filosofických textů, ale i širší veřejnosti se zájmem o historii, literaturu, umění nebo společenské vědy.

Historické, politické a teologické aspekty přijímání II. vatikánského koncilu v Čechách a na Moravě. Sborník příspěvků z konference pořádané CDK a Fakultou sociálních studií na podzim 2000 v Brně, který je rozčleněn do tří bloků: v prvním je vystižena situace a atmosféra v české společnosti v 60. letech (Jan Holzer, Pavel Švanda), ve druhém vztah státu a církve (František X. Halas, Jiří Hanuš, Petr Fiala, Petr Suchý, Jaroslav Cuhra), ve třetím je pak rozebráno přijímání reforem II. vatikánského koncilu (Ivan Štampach, Miloslav Pojsl, František Kunetka, Martin Zikmund). Sborník je vydáván jako součást projektu GAČR (Moravský katolicismus ve 20. století).

Kniha zkoumá psychologické a etické předpoklady sociálního a politického řádu. Jejím východiskem je tázání po politických důsledcích ontologie imanence vypracované Spinozou, Bergsonem a Nietzschem. Myšlení těchto myslitelů, ale také Augustina a Pascala je konfrontováno z liberální ideou spravedlnosti jako reciprocity.Tato filosofická perspektiva je pak napojena na současné sociologické analýzy schopnosti aktérů navázat sociální pouto (L. Boltanski, A. Caillé ad.) V závěru autor předkládá vlastní typologii těchto „sociálních kompetencí“ a jim odpovídajících forem sociální interakce.

straníci, nestraníci a nadstraníci. Kniha známého spisovatele a publicisty se zabývá vznikem politických sil a utváření české vnitropolitické scény po roce 1989. Zvláštní pozornost autor věnoval příčinám a průběhu politické krize pravice od roku 1997. Součástí analýzy jsou portréty politických stran a sil včetně prezidenta republiky a rovněž zkoumání rolí seskupení nezávislých intelektuálů. Antistranické nálady české veřejnosti a některá další empirická fakta podle P. Švandy naznačují, že u kořenů vnitropolitických komplikací lze pozorovat vleklé potíže s českou identitou.

Putování, reinkarnace, zbožštění. Vídeňský arcibiskup a znalec patristických textů rozebírá nauku o „zbožštění člověka“ v křesťanské tradici a do moderního kontextu ji začleňuje fundovanou polemikou s reinkarnačními názory. Schönborn se v této knize pokouší o rehabilitaci některých pozapomenutých pojmů, které se týkají především nauky o církvi, a uvažuje o smrti jako o přechodu do jiné dimenze života.

„Kniha představuje (v českém prostředí doposud ojedinělý) pokus popsat a analyzovat určitá specifická témata spojená se sociologickým zkoumáním náboženství v dnešní české společnosti. Autoři si záměrně vybírají určitá témata, která dosud nebyla v rámci české sociologie náboženství analyzována - náboženskou socializaci (předávání víry v rodině), vztah náboženské příslušnosti a důvěry, vztah náboženství a pocitu štěstí nebo tolerantnosti, a souvislost náboženství s otázkami konce života, resp. pohřbívání. Text považuji v českém kontextu za velice zdařilý a je vidět, že autoři odvedli velký kus práce."

Význam náboženství jako identifikačního prvku při integraci do západních společností. Kniha se zaměřuje na význam náboženství jako identifikačního prvku při integraci muslimů do západních společností. V jednotlivých kapitolách si autor klade otázky, zda mohou náboženské aktivity muslimských organizací v Německu, Rakousku a Švýcarsku přispívat k integraci jejich členů a ke komunikaci mezi příslušníky různých národností. Vedle historického přehledu, který mapuje etablování muslimského obyvatelstva na těchto územích, se kniha věnuje integračním otázkám výstavby mešit, výuky islámu na státních školách, budování hřbitovů nebo zapojení do mezináboženského dialogu. Perspektiva srovnávací studie umožňuje analýzu situace v několika státech s jejich konkrétními podmínkami náboženského života a vystižení zajímavých odlišností ve vztazích většinových společností k muslimům. Kniha je určena všem zájemcům o problematiku evropského islámu, a to jak z řad religionistů, sociologů, politologů nebo humanitně vzdělaných čtenářů, tak i z řad širší veřejnosti, která sleduje aktuální demografický vývoj v Evropě.

Čtvrtý díl úspěšné publikace, která představuje reprezentativní soubor studií zobrazující významné sociální typy a profese. Na důkladných biogramech zajímavých osobností se ukazuje poválečná doba a prostředí s centrem v padesátých a šedesátých letech, tedy v éře komunistických represí i pokusu o společenské reformy. Na konkrétním materiálu jsou pojednány politické, ekonomické i kulturní poměry a jejich proměny, které svou časovou blízkostí ještě žijí ve vzpomínkách pamětníků, proto jsou vysoce aktuální. Před čtenáři defilují postavy politiků, rolníků, spisovatelů, vědců, dělníků, vojáků a dalších postav, které v uvedeném období prošly velkými životními proměnami. Na svazku se podílejí přední historikové a archivní pracovníci.

Nedílnou součást našeho polistopadového vývoje tvořila „moravská otázka", jež nalezla svou intenzivní politickou artikulaci v rámci moravistických subjektů hájících specifickou pozici Moravy. Tato kniha předkládá první komplexní analýzu vývoje a činnosti moravistického proudu v období mezi lety 1989 až 2005. Důraz je kladen zejména na nejvýznamnější moravistický subjekt Hnutí za samosprávnou demokracii-Společnost pro Moravu a Slezsko a jeho nástupnická uskupení.Opomenuta však nezůstává ani paralelní linie vývoje sledující ostatní moravistické strany a hnutí a jejich mnohdy komplikované vzájemné vztahy. Práce se soustředí především na pojmenování důvodů polistopadového nárůstu moravismu, rozbor klíčových aktivit subjektů hájících moravské zájmy a analýzu moravistických postojů vůči konkrétním akcentovaným tématům, jako byly např. státoprávní ideje, názory na ne/existenci moravského národa či vztah k EU.V neposlední řadě kniha rozbírá příčiny úpadku tohoto politického proudu, jenž v roce 1996 definitivně ztrácí parlamentní zastoupení a v následujících letech marně usiluje o návrat na politickou scénu.

Odkaz šlechtického rodu Milnerů z Milhausenu a jeho nositelé. Studie Cesta ke kořenům se týká fascinujícího a dramatického zápasu několika rodopisců o změnu v dosavadním způsobu historického pojednávání o osudech kdysi slavného rytířského rodu Milnerů z Milhausenu. Zápasu, který byl motivován jejich neochvějným přesvědčením, že jsou přímými potomky této rodiny. Je to zápas o zakotvení vlastní a rodinné identity, zápas o zachování rodové paměti a tradování rodinného příběhu, zápas o nalezení vlastního místa v dějinách identifikací s rozhodujícími momenty a symboly slavné rodové minulosti - s proměnlivým důrazem na jejich národní, společenský, kulturní a náboženský rozměr. Je to zápas o zakotvení identity vyprávěním příběhu. Zápas, jehož nikoli nepodstatným a nesmírně zajímavým rozměrem je skutečnost, že stále pokračuje.

Chcete se seznámit s názory skutečného francouzského konzervativce? S nepopulárními a politicky nekorektními úvahami vytříbeného estéta a erudovaného kunsthistorika, pro kterého je moderní doba především synonymem kulturního úpadku a zpovrchnění? Přečtěte si Protivný deník Jeana Claira! Myšlenkově hutná a jazykově vytříbená kniha deníkových záznamů, jež po vydání ve Francii okamžitě vyvolala vlnu vášnivých diskusí, rozhodně nenechá nikoho chladným ani u nás. Konzervativně založené čtenáře uchvátí, liberály nejspíše dovede k zuřivosti..., i když autor vlastně píše pouze o tom, co ho jen tak napadne...

Etnologie krajanské obce v Bulharsku. Předmětem knihy je dnes již neexistující společenství českých evangelíků ve vesnici Vojvodovo v severozápadním Bulharsku. Tato obec byla založena v roce 1900 asi dvaceti rodinami, které z důvodu náboženských rozporů a nedostatku půdy opustily českou vesnici Svatá Helena v (dnes rumunské části) Banátu. Ve Vojvodovu se pak v letech 1900-1950 utvářelo a vzkvétalo specifické společenství, charakteristické relativním ekonomickým blahobytem a vypjatou protestantskou morálkou, které se v mnoha ohledech odlišovalo od bulharského okolí. Byla to nejen odlišná architektura, efektivní hospodářské postupy, pečlivě udržovaná čistota veřejných prostor, ale také náboženská horlivost, morální bezúhonnost, píle a pracovitost či proslulá zpěvnost vojvodovských obyvatel, co vysloužilo Vojvodovu široko daleko pověst vzorové obce. Stabilní populační růst a nedostatek půdy sice během první poloviny 20. století vyvolal dvě vystěhovalecké vlny - první z nich směřovala v letech 1928-1929 do Argentiny, druhá pak v letech 1934-1935 do obce Belinci v severovýchodním Bulharsku - přesto však Vojvodovo coby česká obec existovalo až do konce 2. světové války. Bulharská historie tohoto společenství pak končí v letech 1949-1950, kdy se naprostá většina zdejších Čechů v rámci poválečných přesunů obyvatelstva vystěhovala do řady obcí na jižní Moravě. Tato kniha rozkrývá mnoho rovin vojvodovské české komunity, ať již je to religiozita, hospodářství, jazyk či vztah ke smrti, a zpracovává je způsobem, který dává vyniknout životu vojvodovských obyvatel v první polovině minulého století v jeho rozmanitosti i kráse.

Demokratizace na sklonku dvacátého století. Samuel Phillips Huntington, přední a vlivný americký politický teoretik, nabízí jednu z nejlepších koncepčních analýz politické vědy. Kniha je impozantní již svým geografickým záběrem – předkládá analýzu konce nedemokratických režimů a přechodu k demokracii ve více než třech desítkách zemí v letech 1974–1990, a to tak rozdílných a vzdálených, jako je kupříkladu Surinam, Barma, Turecko či Československo. A nejenom to – zevrubně analyzuje i vlivy a podmínky prvních dvou vln demokratizace od počátku 19. století.

Studie k proměnám politické teorie v posttranzitivním čase. V české politologické produkci představuje tato kniha první pokus o popis a typologii nedemokratických politických systémů, které se zformovaly v postkomunistickém areálu po roce 1989. První část je věnována přehledovému výkladu v současné době používaných teoretických koncepcí a typologií nedemokratických systémů. Druhá část je tvořena studiemi jednotlivých příkladů nedemokratických politických soustav v postkomunistickém prostoru. V třetí, závěrečné, části je pak nabídnut návrh typologie postkomunistických nedemokratických modelů, vycházející z částečné revize teoretických nástrojů nutných k jejich deskripci a pochopení.

Národní identita není něco, co by bylo dáno od přírody; evropské národy si ji vytvářely – více či méně pracně – buď odedávna, nebo od 18. století. Dnes považujeme stavební prvky národní svébytnosti, jako jsou dějiny sahající co nejhlouběji do minulosti, slavní předkové, jazyk, kulturní památky, prostředí, folklór apod., za zcela samozřejmé, ve skutečnosti je to však do značné míry výsledek snažení národních buditelů a teoretiků posledních dvou století. Autorka si proto ve své knize klade za cíl podat srovnávací a zobecňující přehled podmínek, které evropské národy musely splnit na cestě za nezpochybnitelnou identitou.

Kniha pojednává o vztahu etnicity a občanství. Jednotlivé kapitoly jej představují jak v obecném historickém kontextu moderních společností, tak zejména v prostředí naší současné zkušenosti: české, středoevropské, evropské. Na konkrétních případech i v obecných souvislostech odhalují sociálně kulturní podmínky a bariéry, jakož i různorodé způsoby či úrovně občanského začleňování etnicky definovaných aktérů a kolektivit. Společným východiskem je teorie občanské inkluze Jeffreyho C. Alexandera, jednoho z nejvýznamnějších současných světových sociologů. J. C. Alexander také napsal pro tuto publikaci speciální předmluvu.

Úvahy o demokracii v Evropě. Kam jsme se vlastně dostali? Z jedné strany na nás tlačí náš starý národ, který chceme opustit, a z druhé nová Evropa, jejíž součástí se chceme stát, a nevíme jak. Zastupitelská vláda má být nahrazena „demokratickým vládnutím“, které ani nevládne, ani nás nezastupuje. Lhostejně přihlížíme, jak se náš politický život rozkládá, protože se živíme iluzí o nějakém sjednoceném lidstvu, které bude držet pohromadě bez jakékoli politické formy. A už dávno nevíme, co si počít s náboženstvím. Jak dát této krizi naší společné existence smysl?Pierre Manent zkoumá dávné i nedávné dějiny národa, způsob, jak národ vstřebal a pěstoval demokracii a jak dnes jeho zánik ohrožuje samu tuto demokracii. Upozorňuje na paradoxní situaci náboženství, jehož brzký konec se v jednom kuse ohlašuje, a přitom je naše politické prostředí stále více ovlivňováno náboženskými třenicemi. Evropa by už dále neměla být „oblastí nízkého tlaku“, kde máme strach z vlastního stínu. Tento esej chce přispět k oživení povědomí o znalosti duchovních zdrojů, díky nimž má Evropa svou živoucí kontinuitu.

Za obrození evropského člověka. Co je to vlastně Evropa? Výběžek Asie, jak polemicky poznamenal Nietzsche? Anebo má Evropa nějakou ideu? Jak je možné, že se tato idea zrodila v jedné kultuře, v Platónově a Sókratově Řecku, a přece časem nabyla univerzálního významu a dosahu, jak ukazoval Husserl? Můžeme si dnes říkat „Evropané“? Tyto otázky se snad nikdy nezdály být tak naléhavé jako nyní, kdy probíhají diskuse o Evropské ústavě. A přece, jak zdůrazňuje Giovanni Reale, se těmto otázkám dnes více než kdy jindy vyhýbáme. Pokud se Evropa nechce omezit na pouhý politicko-ekonomický provoz, pokud ji chceme opět naplnit smyslem pro svobodu, který k ní odevždy patřil, musíme se odvážit pohlédnout k počátkům našich dějin s vědomím, že osud stavby „společného evropského domu“ závisí na možnosti obrodit „evropského člověka“ a na jeho schopnosti vdechnout nový život formám vyrůstajícím z evropských duchovních a kulturních kořenů. Neboť, jak říká Max Scheler: „Žádné smlouvy ještě nikde a nikdy nestvořily skutečné společenství, nýbrž jsou nanejvýš jeho výrazem.“

Sovětská okupace Československa trvala dlouhých 21 let. Dosud přitom nikdo přesně nespočítal, kolik našich spoluobčanů bylo během této okupace zabito, zraněno nebo znásilněno okupačními silami a kolik občanů bylo zabito, zraněno nebo jinak postiženo domácími kolaboranty. Podle dosud neúplných údajů přišlo za dobu okupace o život více než 200 občanů a více než 2 000 jich bylo vážně zraněno. Počty znásilněných nebo jinak postižených osob jsou ještě daleko vyšší. Tyto oběti nebyly dosud řádně odškodněny, na rozdíl např. od obětí německé okupace. Texty sebrané v této publikaci zajímavým způsobem propojují odborné historické poznatky o počátcích sovětské okupace s úvahami o morálních nárocích na soudobý stát a jeho občany. O sovětské okupaci však tento sborník nepojednává pouze řečí dat a chronologického popisu událostí. Je v něm představeno několik životních příběhů, jejichž cesty se tragickým způsobem proťaly s okupační mocí.

Uzdravení Matky Země a počátek globální renesance. Doslov Ivan O. Štampach: Foxovo pojetí spirituality stvoření vychází z požadavku, aby se náboženství neredukovalo na vztah Boha a člověka, nýbrž aby vzalo v úvahu i okolní svět, přírodu, kosmos. Základním motivem knihy je připomenutí, že již rané křesťanství pochopilo člověka Ježíše jako kosmického Krista, v němž Bůh přijímá, dotváří a prozařuje celek stvořeného světa. Fox podrobně rozebírá rozmanité podoby spirituality stvoření v dějinách křesťanství (zvláštní důraz klade na biblickou, antickou a středověkou tradici) a domýšlí, nakolik by tato křesťanská varianta hlubinné ekologie mohla být podnětem pro takové myšlení a jednání, jež by vedly k „uzdravení Matky Země“ a jež by daly vzniknout „globální renesanci“ – tedy kultuře rozvíjející úctu k odlišným lidem, k jiným náboženským a kulturním tradicím, kultuře zachovávající respekt k živé i neživé přírodě, kultuře partnerského vztahu mužů a žen. Kniha je díky celkovému konceptu i řadě provokativních tezí skutečnou inspirací, a to nejen pro křesťany, kteří v ní naleznou nový, netradičně pojatý obraz Krista, ale i pro každého, kdo si uvědomuje ekologické výzvy dnešní doby a hledá pro svůj postoj patřičná duchovní východiska.

Spor Československa s Vatikánem 1963-1973. Změny v mezinárodních vztazích, v nichž se v šedesátých a počátkem sedmdesátých let 20. století střídaly tendence k uvolnění s prvky prudkého zostření mezi oběma světovými tábory, a současně změny uvnitř římskokatolické církve (II. vatikánský koncil) vytvořily podmínky pro řešení některých sporných bodů mezi československou vládou a Vatikánem, k nimž patřilo jmenování nových biskupů, „případ“ Josefa Berana a obsazení pražského arcibiskupství, situace řeckokatolické církve apod.O jednáních, jejich protagonistech na obou stranách sporu, z nichž ovšem jen jedna měla opravdový zájem na řešení prospívající církvi, o osobnostech, které stály v zákulisí jednání-sporů, ale i o církevně-společenských souvislostech pojednává Karel Kaplan, znalec poválečného vývoje Československa.

Významný faktor v československo-vatikánských vztazích v letech 1920-1950. Předkládaná monografie rekonstruuje podrobný, komplexní a věrný svět apoštolského nuncia v Praze v letech 1920-1950. Do značné míry proto autor rozlišuje, z jakých poměrů a v jaké době do Československa přicházel, jaké diplomatické zkušenosti měl za sebou a jaké povědomí si o Československu před příjezdem do Prahy utvořil.Jádrem práce je nunciův pobyt v zemi, kde se vatikánské představy srážely s československými, a současně nunciovy názory s očekáváními státního sekretariátu, což z každé nové diplomatické mise činilo jedinečnou zkušenost. Postava každého apoštolského nuncia byla do značné míry fenoménem československo-vatikánských vztahů první poloviny 20. století, do níž se současně zrcadlily nejen všechny politicko-nábožensko-kulturně-sociálně-hospodářské jevy malé středoevropské republiky, ale též odráželo úskalí a překážky doby.

Základní pojem evangelia - klíč křesťanského života. Walter Kasper chápe milosrdenství jako základní pojem evangelia, jako základní metaforu, jako šifru a klíč ke křesťanskému životu. Oproti tradičnímu pojetí školské teologie, v níž bylo milosrdenství podřízeno vlastnostem vyplývajícím z me­tafyzické podstaty Boha, a hrálo tu­díž jen okrajovou roli, pokládá Kasper milosrdenství za základní Boží vlastnost.Teologická reflexe milosrdenství nutně vede k zásadním otázkám nauky o Bohu. Kniha ovšem propojuje teologickou rovinu s úvahami spirituál­ními, pastorálními a společenskými. Autorovi zjevně nejde pouze o to, aby precizně a podloženě představil Boží milosrdenství jako sumu biblického Zjevení, ale vede čtenáře k otázkám po křesťanské, církevní a sociální praxi.Titul vyšiel aj v slovenskom jazyku: Milosrdenstvo (2015)

Od antiky po renesanci. Mezi úkoly Centra pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty patří mimo jiné přispívat k hlubšímu pochopení pojmů, které se jeví v evropském myšlení jako klíčové a které sehrály významnou roli při vytváření základů evropské civilizace a při jejím rozvíjení. K těmto základním pojmům bezesporu patří také „člověk".Kolektivní publikace Pojetí člověka v dějinách a současnosti filosofie I. Od antiky po renesanci nemá ambice být vyčerpávajícím popisem a analýzou vývoje antropologických názorů ve starších dějinách filosofie. Jejím cílem je spíše přiblížit čtenáři některé způsoby tázání po člověku v daných epochách, poukázat na některé obecné rysy i dílčí problémy s ním spojené. Kniha je předávána čtenáři s nadějí, že se tento její cíl naplnit podaří a že se tím alespoň částečně zaplní mezera ve filosofické produkci v českém prostředí, kde důkladné pojednání o vývoji filosofické antropologie v dějinách evropského myšlení doposud chybí.Autoři: Karel Floss; Pavel Floss; Aleš Havlíček; Daniel Heider; Vít Hušek; Jan Janoušek; Filip Karfík; Jiří Michalík; Monika Recinová; Friedo Ricken; Martina Štěpinová; Martin Žemla.

Hudební cesta je osobním vyznáním současného francouzského filozofa Philippa Nema o hudbě jako o jedné z nejpodstatnějších složek lidského života. V první části popisuje svou vlastní cestu s hudbou od dětství až po dospělost, a na mnoha různých příkladech dokazuje své tvrzení, že s osobním zráním vyzrává i hudební vkus posluchače.Druhá část knihy nabízí teoretické zamyšlení nad hudbou jako zvláštním jazykem – Nemo tvrdí, že hudba sama o sobě má přinejmenším stejnou vyjadřovací schopnost jako řeč a že patří k nejvyšším projevům lidského myšlení. Svět bez hudby by podle něj byl bezduchý.

Celosvětové dějiny křesťanství. Americký historik náboženství Martin Marty podává v této knize stručný přehled o celosvětových dějinách křesťanství od jeho vzniku až po 20. století. Syntetickým a velice čtivým způsobem se věnuje šíření, rozkvětu, problémům a zvláštnostem křesťanství na jednotlivých kontinentech a v různých dějinných epochách.Kniha představuje další z bilančních titulů, které se objevily v souvislosti s výročím 2000 let od narození Ježíše Krista, a je vynikající studijní příručkou, jež pomáhá pochopit i současnou situaci křesťanských církví.

Texty z let 1960 - 1977. Výbor z pozdních textů, v nichž se Voegelin silněji než ve svých dřívějších pracích soustředí na individuální zkušenost transcendence a její symbolizaci.Ústředním tématem jsou tedy na jedné straně zkušenosti člověka o jeho bytostném napjatém vztahu k transcendentnímu základu skutečnosti i jeho vlastní existence, na druhé pak symboliky, které z těchto zkušeností vzcházejí a jsou díky nim pochopitelné – symboliky člověka, duše, kosmu a Boha; smrti, života a nesmrtelnosti, smrtelníků a bohů; stvoření, zjevení, vtělení a Božího syna; zajetí a exodu, obrácení, víry, soudu a dalších.Historickou rozmanitost těchto symbolik sleduje Voegelin v sondách do myšlení starověkého Egypta, biblického Izraele, řeckých filosofů, Nového zákona, gnóze a novověku. Za jejich vznikem a zpřesňováním, deformacemi, nepochopením a novým objevováním se snaží zahlédnout jediný konstantní proces hledání pravdy o lidské existenci a celku skutečnosti.

Směřování k nebeskému cíli duchovní pouti v myšlení a díle C. S. Lewise. C. S. Lewis ve svých dílech vychází ze specifického pojetí skutečnosti. Toto pojetí má zásadní vliv na jeho chápání vztahu mezi duchovní a hmotnou dimenzí reality, na jeho porozumění povaze poetického jazyka a umělecké tvorby, ale také na jeho přesvědčení týkající se tajemství lidského údělu a podstaty dobra a zla. Důkladné seznámení s Lewisovým pojetím skutečnosti, jemuž je věnována tato studie, je důležitým předpokladem k porozumění jeho dílu. Proto se kniha neobrací jen ke studentům literární vědy, anglistiky, filosofie, teologie a religionistiky, ale také ke všem čtenářům C. S. Lewise, kteří za kouzelnou skříní jeho příběhů tuší hlubší myšlenkový svět.

Woody Allen, kniha Job a židovská teologie holokaustu. Málokoho by napadlo vzít teologicky vážně vtipy, gagy a kousavé poznámky na adresu Boha a náboženství, které se objevují ve filmech a textech Woodyho Allena.Jason Kalman, americký docent klasické hebrejské literatury a znalec moderní židovské interpretace biblických textů, si v této útlé knížce všímá jobovských motivů v Allenově díle a ukazuje, že jejich vtipnost se opírá o podobné myšlenkové paradoxy, které lze nalézt i v současné židovské teologii, jež má odvahu předkládat Bohu nepříjemné, snad až rouhavé otázky a výčitky. Utrpení nevinných je bezesporu velkou teologickou otázkou po celá tisíciletí. Možná, že humor je jednou z myslitelných odpovědí.

Bluesová hudba začala zaplavovat Spojené státy krátce po roce 1910. Přibližně šedesát let zůstala hnací silou středního proudu populární hudby a dodnes se hraje a poslouchá po celém světě. Blues, které kdysi hrály a zpívaly skupiny amatérských muzi­kantů, pouliční kytaristé a divadelní divy, dnes běžně slyšíme jako hudbu v pozadí westernů a reklam na auta.Má všemožné podoby, od jemných melodií v podání akustické kytary až k nakřápnutému blues-rocku. Blues se šeptá, řve, bručí, sténá, jódluje a hraje se na všechno, foukací harmonikou počínaje a syntezátorem konče. A tak vzhledem k tomu, že posluchač­stvo, vkus a technologie se proměňují už celé století, musí každý pokus o pochopení této hudby začít otázkou: Co přesně je blues?

Láska v díle paní de La Fayette, Ingmara Bergmana, Philipa Rotha a Milana Kundery. Ve své půvabné knížce přeložené pod názvem Co kdyby láska nikdy neskončila uvažuje Alain Finkielkraut o čtyřech podobách moderní lásky, která je sice vyvázána z tradičních svazujících pout přísné morálky a zatěžujících zvyků, přesto je spíše křehká a v ohrožení. Láska je dnes sice „volná jako ptáče“, ale je třeba se s autorem na chvíli pozastavit a ptát se, jaké podoby má dnes tato základní lidská emoce a zda vlastně ještě umíme opravdově milovat.

Vývoj kněžství ve Spojených státech po druhém vatikánském koncilu. Sociologická studie z Centra pro aplikovaný výzkum apoštolátu na George­townské univerzitě zkoumá generační proměny katolických kněží ve Spojených státech od 70. let 20. století do současnosti. Navazuje na podobné výzkumy, které v USA probíhají od konce 60. let, a tak může srovnávat data v chronologické perspektivě. Předmětem studie jsou demografické změny amerického kněžstva, spokojenost a obtíže v povolání, spolupráce s laiky, postoje k současné americké multikulturní realitě a ke skandálům se sexuálním zneužíváním nezletilých osob. Publikace je zajímavá nejen pro sociology, ale také pro historiky a pastorální teology.

Tato knížka vznikla na základě kolokvia o tématu nostalgie, které uspořádal Historický ústav FF MU ve spolupráci s CDK koncem roku 2013 v Brně. Je originálním pokusem o tematizování této lidské emoce, která hraje v dějinách větší úlohu, než se většinou předpokládá.Jednotliví autoři pojednávají o různých projevech nostalgie v českých, evropských a amerických souvislostech a zamýšlejí se nad významem nostalgie v životě jednotlivců i celých společností. Kniha je určena především zájemcům o kulturní dějiny a moderní historii.

Známý brněnský básník, textař, hudebník a výtvarník se přiklonil ke klasickému žánru a napsal „povídkový románek“, jak toto dílo sám označuje. Hrdiny knihy jsou čtyři členové fiktivní brněnské skupiny Tomatom, která se věnuje fyzickému básnictví.Pavel Slavík, Jindřiška Svobodová, Fabián Dlouhý-Lišák a Eva Zahradníková pořádají básnická představení a kurzy pro studenty, potkávají se se svými přáteli i sami navzájem. Při těchto setkáních se snaží lidem pomoci zbavit se strachů a úzkostí, objevit jejich pravé já a osvobodit se k prožívání života, v němž jsou nově schopni uplatnit vlastní vlohy a nadání, často i umělecké. Jde o podobná témata, která Petr Váša již dlouho uplatňuje ve svých básních a písňových textech.

Sborník z Mezinárodní konference Centra pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty k 80. narozeninám Karla Flosse.Příspěvky v tomto sborníku zazněly na mezinárodní konferenci Jednota a mnohost uspořádané Centrem pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty při příležitosti osmdesátých narozenin doc. PhDr. Karla Flosse. Vzhledem k celoživotní filosofické orientaci jubilanta zvolili organizátoři konference téma výsostně ontologické. Téma jednoty a mnohosti se jeví být nevyčerpatelným, a to i přesto, že jednotliví přispěvatelé (často spolupracovníci či žáci Karla Flosse) svým badatelským zaměřením pokrývají prakticky celé dějiny dané problematiky. Vedle příspěvků z konference je ve sborníku publikován rovněž výbor z korespondence, vedené organizátory konference při její přípravě.

Klemens Metternich (1773–1859) patřil nejen ke klíčovým osobnostem evropské politiky a diplomacie 19. století, ale jeho postava a politické činy dodnes provokují k rozmanitým a protichůdným interpretacím, především v českém prostředí, které ho vnímalo optikou národního obrození s jeho stereotypy.O to více je zapotřebí publikace, v níž Alan Sked, který působí na London School of Economics, představuje Metternicha v pozitivnějším, i když kritickém světle. Snaží se nejen proniknout k motivům jeho jednání a zmapovat působení v rámci celé jeho kariéry, ale odpovídá na mnoho podstatných otázek: Jakou úlohu měl Metternich při Napoleonově pádu?Proč byl Metternich nepochopen, ba nenáviděn přes své mnohočetné úspěchy?A byl opravdu v letech 1815–1848 předním evropským státníkem, který udržel v Evropě mír?Skedova práce je však též pokusem o celkové hodnocení Klemense Metternicha a pronikavým vhledem do osudů habsburské monarchie a jejích politických i kulturních dějin v době koncertu velmocí.

Publikace mapuje vybrané podoby proměn pojetí svobody od antiky po současnost.V historické části knihy je prostor věnován antickému myšlení (od Aristotela přes helénismus až k pozdní antice), řecké i latinské patristice (Órigenés a Řehoř z Nyssy, Julián z Aeclana a Augustin), středověku (Jan Duns Scotus), období renesance (Paracelsus) a osvícenství (Kant).V části zaměřené na filosofii dvacátého století a na současné koncepce se jednotliví autoři zabývají myšlením Emmanuela Lévinase, Hannah Arendtové a Bernarda Williamse.Pozornost je věnována také fenomenologickému přístupu, personalismu a vybraným dílčím problémům: koncepci všeobecných práv a svobod, filosofickému poradenství, tématu prvního hybatele i problematice neurobiologické.

aktuální trendy. Války o suroviny budou podle názorů mnohých odborníků dominantním typem ozbrojených konfliktů v tomto století. Nárůst poptávky, vyčerpávání snadno dostupných ložisek ropy stejně jako neklid v mnoha producentských zemích zintenzivňují mezinárodní soupeření o dostupné zdroje fosilních paliv.Jiné charakteristiky vykazují často opomíjené konflikty o obnovitelné přírodní zdroje – vodu, půdu či dřevo. Napětí v mnoha oblastech světa narůstá a soupeření se často odehrává nikoli na mezistátní, ale spíše vnitrostátní rovině. U mnoha přírodních zdrojů je základní příčinou problémů nejen zvyšování poptávky či spotřeby, ale také zvyšující se míra znečištění životního prostředí.Například enormní zátěž přírody v Číně se stane podle některých analytiků hlavním „spouštěčem“ radikální transformace tamního politického systému. Monografie Přírodní zdroje a ozbrojené konflikty – aktuální trendy přináší podrobný vhled do šesti konfliktních oblastí.Rozebíráno je například vysoce aktuální, ale málo diskutované surovinové bohatství Afghánistánu, dále střety o koltan v Demokratické republice Kongo, konflikty o vodní zdroje na horním Nilu a jiné. Tato publikace může sloužit jako neocenitelná pomůcka pro orientaci v současném světě, využití nalezne v rukou akademických pracovníků, politiků, analytiků, novinářů i studentů bezpečnostních studií či mezinárodních vztahů.

Co přineslo křesťanství našemu světu, kultuře, politice, představám o nás samých? Známý německý autor v této knize zauvažoval nad stále se opakující otázkou, která znepokojuje lidskou mysl. Odpověděl si na ni jedinečným způsobem, totiž tak, že ukázal, jak by vypadal náš svět bez křesťanství – bez jeho hodnot, antropologie, bez specificky křesťanského pochopení času, přírody, státu, práce nebo umění.Maierův text nechce být pouhou obranou jednoho významného světového náboženství. Křesťanství je mu nevypočitatelným, rozporuplným a přitom kouzelným impulsem, který radikálně ovlivňuje lidské rozhodování, které vyvolává nepřehlédnutelné působení na všechny oblasti lidského života a na společenství, v nichž lidé žijí. Autor přitom čtenáře vybízí, aby si jeho intelektuální podněty doplnili svým vlastním pozorováním.

Vývoj pojetí kněžství v prostředí českého katolicismu ve 20. století. Vynikající práce mladého badatele o mnohostranné osobnosti kněze, spisovatele a pedagoga Dominika Pecky, ale také o chápání kněžského poslání v éře první republiky, v době protektorátu a především v epoše komunismu. Autorovým cílem bylo ukázat, s jakými problémy se český kněz ve 20. století musel vyrovnávat, co se od kněze očekávalo, jak se vyvíjely představy o kněžství, formách pastorace, pastoračních metodách.To vše lze u D. Pecky pozorovat nejen díky širokému rozsahu činností, kterým se věnoval, ale zejména pro odvahu o vlastních aktivitách a vlastním povolání přemýšlet a psát - a v neposlední řadě díky jeho vězeňské zkušenosti. Publikace líčí osobnost proslulého kněze s použitím dosud neznámých pramenů a v příloze obsahuje i 17 unikátních fotografií Dominika Pecky.