Cesta

Kniha z pera francouzského autora mapuje životní dráhu asi největší postavy středověkého mnišství od jeho zrození v rodině soukeníka z umbrijského městečka Assisi, přes bezstarostné rozpustilé mládí a zlomový okamžik, kdy se rozhodl opustit kariéru obchodníka a dát se do služeb božích, přes období velkého hledání, naplněného vidinami a zjeveními až k vytvoření svého bratrstva, které opustilo bohatství tehdejšího řádového života a vydalo se cestou naprosté oddanosti a chudoby a vrcholí jeho nepochopením a smrtí. Autor se snaží o pečlivé rozkrytí skutečných událostí, které jsou mnohdy zahaleny do apologetického hávu hagiografických legend a při tom neopomíjí sledovat i dobové jevy, které vytvářely soudobé klima.Julien Green ( 1900–1998) byl americko-francouzský spisovatel, který proslul především svými psychologickými romány. Narodil se ve Francii americkým rodičům. Dětství prožil ve Francii. Za první světové války sloužil ve francouzské armádě, po válce studoval na University of Virginia, kde potom krátce učil. Roku 1922 se vrátil do Francie, ale za druhé světové války sloužil v americké armádě a po válce zůstal ve Francii. Psal romány, eseje, divadelní hru a deset svazků velmi ceněných deníků. Roku 1970 získal literární cenu Francouzské akademie a o rok později byl zvolen jejím členem jako první Američan po rodičích. Sebrané spisy vyšly v letech 1954–1965 v desíti svazcích. Zemřel v Paříži. Na vlastní přání však byl pohřben v kostele sv. Jiljí v rakouském Klagenfurtu, a to kvůli nedaleké soše Panny Marie, k níž měl osobní vztah.

Když si myslím, že už nemám o co přijít a že horší to být nemůže, stane se něco, co mě hodí na ještě hlubší dno, než jsem čekala. Ale i když mě okolnosti a „lidský faktor“ ubíjejí, Ty mě pozvedáš. A pokaždé, když vstanu z prachu, jsem o něco silnější. Učíš mě, že nejsem pánem svého života, že ho nemám ve svých rukách, přesto mě vedeš do svobody. Chválím Tě za to, co bylo, je i přijde. Věřím, že i když teď vidím jen svou bolest, Ty máš pro mě nádherný plán.

2. vydání. Z úvodu: "Milí mladí lidé. Moc se omlouvám. Tahle knížka je tak trochu kulometná palba. Nebo spíš kobercový nálet. Moc se omlouvám všem nevinným. Ano, velmi si vážím všech katolických aktivit, moc si vážím spolč, moc si vážím katolických serverů cé zet, moc si vážím děkanátek, diecézek i celostátních setkání mládeže a všech, kteří je obětavě organizují, a především, a moc, si vážím vás, dívek a chlapců, jinak bych to nepsal. Když jdete k přijímání, ano, vidím krásné mladé lidi. Vidím ve vás obrovský potenciál. Jak moc bych si přál, aby vaše charismata zasvítila! Vážím si i duchovních vůdců, psychologů, aktivistických řeholníků, učitelů a obecně všech moudrých dospělých i jejich moudrých a dobře myšlených rad."

Deset let v trapistickém klášteře naučilo Karla Satoriu mnohem víc než jen naslouchat tichu, učilo jej především umět život, umět svůj čin, porozumět zadání svého života.Kniha je strhujícím uvedením do kontemplativní modlitby, do mystiky v tom nejkrásnějším slova smyslu a myšlenkově vychází z Terezie z Avily, Jana od Kříže, Josefa Ratzingera a mnoha dalších.Přes závažnost obsahu je kniha napsána nečekaně uvolněně a lehce, s vtipem, občasnou břitkou ironií i zemitým slovníkem. Otázkami a nadhozenými tématy knihu provází Marek Orko Vácha.

Hodiny náboženství pro věčné začátečníky. Budu v této knize často používat jméno Wakan Tanka. Moc se omlouvám všem ortodoxním katolíkům, klidně si pokaždé dosaďte to naše staré dobré „Bůh“, přesně to tím myslím. Wakan Tanka by snad šlo přeložit jako „Velké Tajemství“. Jméno jsem zvolil z osobních důvodů.Jestli budeme mít otevřené supermarkety, a nebudeme mít otevřené kostely, nač ještě žít? Co by na nás řekli jezuité, ptám se, ti, co přijeli do Gran Chaca a založili první reducciones a vydřeli to potem a krví a nechali tam svá těla, pohřbená kdoví kde v bažinách, nebo ti z Québecu, sevřeni mezi Huróny a Irokézy? Co by na nás řekli Jean de Brébeuf a Isaac Jogues? Když nebudeme umírat my, kdo bude?

kázání a zamyšlení v liturgickém roce C. Autoři knih o duchovním životě často hovoří o trojím naslouchání: naslouchání vlastnímu srdci, naslouchání Božímu slovu (Bibli) a naslouchání církvi. Všichni známe situaci, kdy jsme při bohoslužbě naslouchali kázání. Co jsme při tom dělali?Počítali lidi v lavicích, listovali v kancionálu, modlili se, aby už kazatel řekl amen a nebo opravdu naslouchali? Všechno asi mělo nějaký význam, ale možná jsme při tom zapomněli na jednu věc, že kázání předpokládá naslouchání a to nejen u posluchačů, ale i u kazatele, přestože to nejdůležitější často není řečeno. Tato drobná knížka chce jen nepatrně přispět k naslouchání kázání v liturgickém roce C, zda se jí to podaří, nebo ne, posuďte sami...

(2.vydanie). Co je největším problémem naší doby? Molekulární biolog a katolický kněz Marek Orko Vácha odpovídá na tuto otázku v sedmi obrazech.„Za největší problém současné Evropské unie považuji, možná překvapivě a paradoxně, otázky kdo jsem, kdo jsme, kdo je člověk. Nikdy v dějinách nebyla odpověď důležitější než dnes. Podle odpovědi se budou psát zákony, podle odpovědi se budeme chovat sobecky, nebo laskavě, podle odpovědi antinatalisté budou mít, nebo nebudou mít děti,“ píše.

Kolikrát jsme z kazatelen slyšeli, že Pán Bůh stvořil svět z lásky! Pavel řekne, že v tom, co nazýváme God, Dios, Dieu nebo Bůh, žijeme, pohybujeme se a jsme, jsme uvnitř něj. Jan řekne, že to ono je láska. Je-li Bůh láska a je-li láska tvořící tak, že dá vzniknout vesmíru z ničeho, pak je lidská láska taky taková, láska je jedna. Láska nejen odkrývá zlaté poklady uvnitř duše člověka, ona je především tvoří. Láska tvoří krásu, láska umí v člověku vytvořit něco, co zde dříve nebylo, a nyní je. Každý sebemenší dobrý čin je fraktálem velkého třesku, je dotekem Boha, tvoří tento vesmír. Co by se stalo, kdyby člověk konečně začal milovat Boha, a co by se stalo, kdyby člověk konečně začal milovat člověka!

rozhovor s Jožinem Valentou. Svůj první knižní rozhovor poskytl Marek Vácha svému příteli, bývalému studentu a vedoucímu táborů pro mládež Jožinu Valentovi. Vácha v něm vydává svědectví o své cestě k Bohu a ke kněžství, o radostech i bolestech kněžského života, hovoří o svých zkušenostech učitele a cestovatele, o tématech duchovních i společenských, a to vše v atmosféře rozhovoru dvou přátel, která se při jednotlivých setkáních příliš nelišila od momentu, kdy vzešel nápad knihu rozhovorů vydat – když spolu oba autoři v jedné únorové noci 2018 seděli u ohně kdesi v argentinských horách.

Klávesnicí mezi nebem a zemí 2. Je tomu již více než osm let, co se zrodil projekt křesťanské sociální sítě signály.cz a více než pět let od doby, kdy vyšla kniha složená z blogových příspěvků jejích uživatelů. Za tuto dobu bylo uživateli webu zveřejněno více než 24 000 dalších blogových příspěvků.

Autorka Immaculée Ilibagiza je presvedčená, že práve modlitba ruženca ju zachránila pred brutálnym zavraždením počas genocídy v roku 1994, v ktorej zahynula jej rodina a milióny ďalších nevinných mužov a žien. Teraz, takmer dve desaťročia neskôr sa Immaculée naďalej modlí ruženec každý deň, a niekedy sa až čuduje, ako ju obnovuje a obohacuje táto nádherná modlitba.Ruženec jej pomohol v každom aspekte jej života, doslova jej zachránil život a posilnil vieru, zmiernil bolesť, zármutok zmenil na šťastie, liečil a uzdravoval ju, pomohol jej nájsť dávno stratených priateľov a dokonca aj stratené kľúče!Z modlitby ruženca získala tak veľa požehnania, že sa rozhodla študovať jeho pôvod a históriu. Čoskoro zistila, že nie je určený výlučne pre katolíkov, ale že Panna Mária sľúbila život naplnený požehnaním pre každého príslušníka akéhokoľvek náboženstva, ktorý sa verne modlil ruženec každý deň. Vo svojej knihe Růženec mi zachránil život autorka ukazuje, ako môže požehnanie, ktoré prináša modlitba ruženca využiť každý z nás. A ako nazvala modlitbu ruženca? ,,Záchranné lano do neba.“

Následování Krista od augustiniánského mnicha Tomáše Kempenského je po Bibli nejrozšířenější knihou světové literatury. Kniha pomáhá odpoutat se od každodenního shonu a znovu najít cestu ke Kristu. Autor čelí rozpadu hodnot prostředky aktuálními i dnes.

Nechci! Neumím! Nezvládnu to!. Kniha nielen pre kresťanov, ale aj pre hĺbavých čitateľov, ktorí sa zaujímajú o náboženské a filozofické otázky. Otec Miloš Szabo sa vo svojom diele Zpověď? Ne! obracia ku všetkým, zvlášť k mladým ľuďom, a píše úprimne o Bohu aj o svojich pochybnostiach pri hľadaní viery. Kniha je napísaná formou rozhovorov. V kapitolách: Život, to je (parádní) jízda!Jak Boha získat pro demokracii (resp. pro sebe)Trapná hra (nejen) o jablkoJako i my odpouštíme (dokonce i sobě)Schéma zpovědi....oznamuje svoje skúsenosti hlboko veriaceho človeka, a zároveň nadšeného obdivovateľa všetkých moderných hi-fi technológií, počítačov i internetu, ktorý hovorí dnešným jazykom mládeže.

Poutavá autobiografie umožňuje čtenáři spolu s autorem projít stupňovitou cestu od dantovského "pekla" rodinných tragédií dětství, zmatků osamělého rebela a bohémských let na univerzitě, přes toulky předválečnou Evropou s jejími inspirujícími místy a osobnostmi, až po vrcholné hledání duše, neuspokojené žádným dočasným pokladem. Malířský synek, vzdorující intelektuál, básník a milovník rozkoší života po lítém vnitřním boji nakonec zaklepe na bránu trapistického kláštera, aby v něm - k úžasu všech svých bouřliváckých přátel a k inspiraci mnoha budoucích bratří - až do smrti setrval v tichu.

Byli jsme povoláni k životu a součástí jeho dobré kvality je také pocit radosti a štěstí. Absolutně šťastný ovšem není nikdo na světě. Ani perský šách, ani naftový magnát z Kuvajtu. Bažení po dokonalém štěstí je klamné, a někdy může vést naopak k pocitu zmarnění nebo dokonce k chorobnému stavu těla či psychiky. Máme-li žít o něco šťastněji, musíme pro to něco udělat a vrátit se ke staletími ověřené životní praxi a k moudrosti otců.Desatero kroků, které předkládá obsah této útlé publikace, je spíše nabídkou, jak být šťastnější, než kompasem, který by ukazoval směr k dokonalému štěstí.Kniha vyšla aj v slovenskom jazyku: 10 krokov k radosti (2020)

Rozhovory s Maxem Kasparů. Tvrdá a nevybíravá slova autora na adresu těch, kteří se podílejí na marasmu doby, nebo nedovedou zabránit krizi doby a rozkladu hodnot, které zachvacují stále více občanů naší vlasti. Je dobré, že se najdou slušní lidé, kteří to dokáží tak říci jako autor a dokáží nastavit zrcadlo politikům a lidem zneužívajícím.Žijeme v zemi, kde nic není hanba. Zhasla nám světla v podobě moudrých, pokorných a statečných lidí. Na jejich místa nastoupily sebevědomé bludičky. Ony také svítí, ale místo světel, která ukazují cestu, vedou lidi do bažin. Žijeme v zemi, která onemocněla relativismem a povrchností.Byť máme na jedné straně přebujelé právo, máme na druhé straně podvyživenou spravedlnost. Zelenou mají povrchní vztahy, názory, zábava a povrchní vzdělání. Žijeme v zemi, ze které se vytrácí cit pro čest, důstojnost, noblesu, džentlmenství a vytříbené chování. Neexistují pozitivní vzory. Zmizela obyčejná lidská slušnost a bourají se všechna osvědčená tabu.

Příručka pro biřmovance (2. vydání). Letmé nahlédnutí do hlubin pokladů katolické církve – tak charakterizuje známý autor duchovní literatury Marek Orko Vácha svou novou knihu Radost z Boha, která je určena zejména biřmovancům. Od Písma svatého coby „návodu k přežití“ přechází k tématům, jako jsou církev či svátosti, a prostor věnuje i morálce a Desateru nebo modlitbě. Spíš než na znalosti samotné přitom apeluje na „znalosti kryté životem“, „znalosti, které se osvědčí v každodennosti“. Čekáš hodně, dostaneš hodně, nečekáš nic, nedostaneš nic. Mohu Ti zaručit vratkou palubu a nikoho, kdo Ti v těžkých chvílích pomůže. Nemohu Ti zaručit, že Tě opustí všechny Tvoje hříchy a staneš se dokonalým. Nemohu Ti zaručit, že již víckrát nepadneš a že všechna Tvoje rozhodování budou od nynějška jen dobrá. Však jen ďábel se po pádu nezvedne. Vlastně, to jediné, co Ti zaručit mohu, je radost z Boha.

Čas běží a autor, který před deseti roky vydal svoji úspěšnou publikaci Třicet případů aneb malé, bílé, kulaté, končí svoji lékařskou praxi, aby se mohl věnovat jinému poslání. Především kněžskému. Říká, že společnost, ve které žijeme, potřebuje více zdraví duchovní než duševní.

2. dotisk. Publikace nám dovoluje nahlédnout do pracovny psychiatra a premonstrátského terciáře Maxe Kašparů a zamyslet se nad otázkami a problémy, které občas musí řešit každý člověk nebo dvojice lidí při výběru partnera.

V knize, kterou drží čtenář v ruce, nechává autor nahlédnout do jednotlivých pater jeho mnohotvárného pohledu na svět. Kněz, který v pondělí píše články do novin a časopisů, v úterý coby soudní znalec objíždí věznice, ve středu pracuje v České televizi, ve čtvrtek učí esperanto, v pátek ordinuje ve svém „salónním hypnotáriu“, v sobotu přednáší na vysoké škole a v neděli stojí v kostele na kazatelně, vidí život z mnoha úhlů.

Kniha „mistra pera“ Maxe Kašparů je sice vzhledem tak prostá a útlá, ale obsahově bohatá na životní příběhy, osobní zkušenosti, srozumitelnou víru, a především nepřehlédnutelnou radost ze života. Setkáme se s renesančním provokatérem, který je nápadně podobný svému Mistrovi, který vyrušoval a provokoval svoje současníky. Ne proto, aby je „vytočil“, ale dal jim prostor pochopit, co je důležité a co naopak lze možná tak trochu zanedbávat. Jednoduše řečeno, nenechat v klidu nic, co si žádá pohyb těla, ducha i srdce.Max Kašparů: „Vím, že svět je krásný, v řadě směrů bohatý, a vím také, že v něm existuje řada podivínů, groteskních postaviček, samozvaných velikánů, ale také nečekaných a překvapivých situací. V publikaci, kterou držíte v ruce, dávám místo právě jim.“

Ve třech desítkách krátkých zamyšlení, inspirovaných děním církevním i společenským, uměním i politikou, osobními zkušenostmi i teologickými texty, nám Karol Lovaš předkládá své chápání evangelia a demaskuje plytkost našeho křesťanství. Ježíš nás osvobodil od bezduchých náboženských pravidel a vrátil nám svobodu Božích dětí.Když se však neotevřeme Duchu Svatému, který zmocňuje k naplnění této svobody v tvořivé lásce, zůstáváme nadále odkázáni na berličky formalismu a pokrytectví, jež zastírá naši omezenost a povrchnost. Žití ve skutečných vztazích – k sobě, Bohu i bližním – u nás nahrazuje “duchovní autismus”, vztahová paralýza. Odlišnost a hříšnost svých bližních nepřijímáme s velkorysým pochopením, ale stavíme se k nim odmítavě, kriticky a povýšeně. Boha nemilujeme, snažíme se Jej pouze konzumovat - a s nikým, kdo není "náš", se o Něj nebudeme dělit...

aneb malé, bílé, kulaté. Nebyl jsem, v případě napsání této útlé publikace, inspirován majorem Zemanem ani jeho třiceti socialisticko - kriminalistickými kousky, ale výzvou mých přátel, abych zavzpomínal na třicet roků své lékařské, především psychiatrické praxe a vybral z nich stejný počet vážných i veselých příběhů.

Kniha vyšla aj v slovenčine: Prečo spolu pred svadbou nebývať a nespať (2017).PROČ spolu před svatbou nebydlet a nespat Kniha je psaná z křesťanského pohledu, ale myslím, že i čtenář, který věří, že žádný Bůh není, může křesťanské rodinné hodnoty považovat za moudré.Každopádně v této naší době, kdy je pro lidi běžné spolu sexuálně žít i krátce poté, co se do sebe zamilují, je tato kniha tak trochu písničkou z jiného světa... Pokud však jde o to, jak vytvořit vztah dobrý a trvalý, je Boží know-how k nezaplacení.A navíc je zadarmo. Bůh nám nabízí pevný bod a zářivé barvy pro naše vztahy, navzdory všem odstínům šedivých všedních dnů. A on to skutečně je jiný svět - pokud žijeme křesťanskou víru poctivě, Boží království je mezi námi.

Krásné vyprávění o životě první české světice, babičce svatého Václava. Autorka s lehkostí popisuje celý Ludmilin život včetně nových historických zajímavostí a text obohacuje o vitrážové ilustrace.My nevíme, jestli to všechno, co se o Ludmile píše v legendách, a co se o ní vypráví, je pravda. Stalo se to až moc dávno. Víme ale, že lidé o ní vyprávěli svým dětem, ty zase těm svým, a tyhle děti, když vyrostly, o Ludmile vyprávěli zase svým dětem. Tak to šlo dál a dál skoro 1100 let až dodnes. A já jsem si jistá, že kdyby nebyla svatá a kdyby nebyla tak výjimečná, tak už by na ni lidi dávno zapomněli. Nemyslíte?Po úspěšné knížečce o Anežce České přichází na řadu krásné vyprávění o životě první české světice, babičce svatého Václava. Povídání o této moudré a zbožné ženě není zúženo jen na konec jejího života, výchovu vnuků a uškrcení prodlouženou rukou Drahomíry. Autorka s lehkostí popisuje celý Ludmilin život včetně nových historických zajímavostí a text obohacuje o vitrážové ilustrace.

Sto modliteb. Osobní modlitba zůstane vždy prostá. Máme dojem, že je k modlitbě zapotřebí mnoha slov? Není to tak. Jsou chvíle, kdy pouze několik slov, třeba i neobratných, postačí k tomu, abychom vše svěřili Bohu, naše obavy stejně jako naše naděje. Odevzdáním se Duchu svatému najdeme cestu, která vede z úzkostí k důvěře.

Pokud budu svět zkoumat jen z vnějšku, jako nezávislý a nezaujatý novinář, nikdy jej nepostihnu. Životem procházíme dnes tak, jako se v sobotu procházíme po zoologické zahradě.Takto se ale s Bohem nikdy nesetkám - jako nezainteresovaný turista, který si během své životní vycházky po Zemi sem tam zmáčkne spoušť a vytvoří fotografii. Jsem vášnivá bytost, toužící a hladovějící po Bohu, toužící nalézt smysl věcí, jsem uvnitř světa, nikoli mimo něj."Kniha je dostupná aj vo forme CD: Modlitba argentinských nocí.

Mým povoláním je být člověkem a tedy obrazem Boha. Jakou roli v tom chce sehrát modlitba. Čeho je schopna a co umí?A co umět má?Jak tomuto „pozdvižení mysli“ pomáhá to, co jsem, čím vládnu. Knížka Karla Satorii je zamyšlena, jako drobná pomoc…třeba někomu. Co je modlitba? Podle jedné z nejstarších a nejčastěji používaných definic je to pozvednutí mysli k Bohu. Už zde, v tomto jednoduchém vyjádření, lze narazit na úskalí či bludný kámen. Pozvednutí mysli totiž neznamená pozvednutí se.A už vůbec ne jakékoli pozvednutí ze světa či nad svět. Modlitbou nejsme v žádném případe zváni ani k opuštění těla či povznesení se nad něj. Jsem-li povolán žít jako člověk, pak jsem pupeční šňůrou připoután ke světu, k mému světu, a modlitba stojí ve službě tohoto povolání a ani ji nesmí napadnout něco na tom měnit. To cítím jako potřebné říci, aby bylo od počátku jasno. Modlitba se má, chce a musí podílet na mém dramatickém zápasu o člověčenství šlapající tento svět.

Viktor. E. Frankl opisuje svoje osobné zážitky z hôr ako školy, ktorá podporuje silu ducha nad vlastnými strachmi a slabými stránkami. Učí, že dôležité sú cieľ, orientácia, úsilie a vytrvalosť (a to nie len v horách), lebo základná otázkam ktorú si autor kladie je:„Ako môžeme náš život žiť naplno práve teraz?“Odpoveď sa skrýva v cieľoch, ktoré sme si stanovili a utrpeniach, ktoré sme znášali s dôstojnosťou a odvahou. Knihu obohatil nádhernými fotografiami hôr Christian Handl. Pomáhajú nám dotvoriť si predstavu o tom, ako veľmi nás Boh miluje, keď pre nás stvoril niečo tak krásne.

Principem hry je, že všemu, co vytvoří, dá Bůh do vínku kus stvořitelských možností. Tvůrce tvoří tvůrce. V první části knihy je zvýrazněna radost člověka z bytí, radost z Boha, radost z tvorby, radost z rozhodnutí, radost z toho, že všichni jsme pozváni k umění a že zadáním člověka je být obrazem Božím. Ve druhé části důsledky, kam až může odpovědnost člověka za jeho vlastní osud zajít.Bůh, který si natolik váží člověka, že neudělá nic proti jeho vůli, byť by tato vůle byla destruktivní nebo sebedestruktivní. Vyšší než zvířata, menší než andělé, mezi zemí a nebem je člověk. "I já se tě ptám, Bože, za koho mě lidé pokládají. A když se to všechno s lehkou sebeironií dozvím, pak se po chvíli ticha zeptám: Bože, a za koho mě pokládáš Ty?"

O vývoji života na Zemi, o člověku a o Bohu. Kniha vznikla na základě přednášek z náboženství na Biskupském gymnáziu v Brně v letech 1998–2001 a je určena především středoškolským studentům. Fascinující dějiny naší existence od velkého třesku po vznik samostatně uvažujících bytostí tvoří bohatý zdroj inspirace pro teologii. Jsme bytosti obdarované nesmrtelnou duší a zároveň jsme bytosti utvořené z hmoty 15 miliard let vzdáleného velkého třesku.Prostým vývojem událostí vznikají ze žhavé výhně počátku vesmíru tvorové schopní složit Devátou symfonii nebo vyzdobit Sixtinskou kapli. Jsme obdařeni nesmrtelnou duší a zároveň jsme stvořeni z prachu země. Jsme tančící skály. Čím víc rozumíme vesmíru, tím více si uvědomujeme nesamozřejmost naší existence, nesamozřejmost objevení se života na Zemi – a především nesamozřejmost vzniku nás samých, bytostí obdařených inteligencí a schopností se tomu všemu divit.

3. vydanie. Jsou skutečnosti, které vyvolávají všeobecný potlesk, a skutečnosti odvržené na okraj, které nikdo nepochválí. Právě k nim, na periferii, se vydává padesát krátkých statí velebících mimo jiné kněžské žvásty, zasmušilé lidi, vánoční bahno, rutinu, alkohol, čekání, zaostávání, politickou pasivitu nebo manželku svatého Petra.

Inspirováno Plejádami, Orionem a encyklikou Laudato si´. Kniha o přírodě vycházející z encykliky Laudato si´. Encyklika Laudato si´ nepřináší ke všem těmto problémům a starostem ještě další starost navíc, encyklika to vše integruje, dává našemu snažení rámec a soustřeďuje nás na to, co je opravdu důležité. Když chránit život, tak veškerý.“

Základy logoterapie a existenciální analýzy. Viktor E. Frankl bol klasikom psychoterapeutickej literatúry. Jedným z jeho hlavných diel je kniha Lékařská péče o duši v ktorej sa drží ústrednej témy logoterapie. Túto tému spracúva systematicky, s nadhľadom a zrozumiteľne. Autorov prvý výsledný text bol prvýkrát vydaný v roku 1946 a mierne revidovaný v roku 1982. Dnešné vydanie je obohatené o prílohu ,,Desiatich téz na osobu.“

Želivský premonstrát, pelhřimovský psychiatr, žirovnický divadelní ochotník, vysokoškolský učitel, spisovatel a světoběžný esperantista se tentokrát na chvíli zastavil, aby posbíral svá rozhlasová, časopisecká a novinová zamyšlení.Naprostou většinu z nich tvoří pořady: Jak to vidí, které s ním vysílal Český rozhlas 2 Praha. Menší část je sestavena z jiných mediální pramenů včetně článků z Týdeníku Rozhlas. Zvláště jeho rozhlasové pořady bylo potřeba přeložit z podoby mluvené do podoby písemné, dokončit již v éteru otevřené myšlenky a dát jim tím pádem pevnější tvar a rychlejší spád.

Všimli jste si, že František z Assisi, na rozdíl od svatých učitelů církve, na obrazech většinou nedrží knihu?Že nedrží kostel ani řeholi jako třeba Basil nebo Benedikt?Obvykle je vyobrazen nadšený, tančící, ve vytržení, se zvířaty, s rukama zvednutýma k nebesům. Jeho osvobozené tělo – blízké všemu a všem – je samo o sobě jeho hlavním atributem. Všiml jsem si, že na spoustě obrazů Františkovi chybí svatozář, což u svatých není obvyklé.Zdá se, že je tak zřetelně proměněn, že ani nepotřebujeme ujištění o tom, že je svatý. Velcí světci jsou odvážní i kreativní; říkají ano, ale i, nejsou dualisty, kteří žijí v zajetí malého světa buď, anebo. Výjimkou je u nich pouze láska a odvaha, ve kterých skutečně žijí podle přístupu všechno, nebo nic.

Úvahy o mužské spiritualitě. Autor dovede oslovit a zaujmout muže po celém světě svými pronikavými úvahami o křesťanském zrání mužů uprostřed společnosti, která se žene za hodnotami, jež člověka nemohou naplnit, uspokojit, připravit na chvíle krizí a zkoušek. Jedná se o rozsáhle přepracovanou knihu Cesta divokého muže, která u nás vyšla před 5 lety a oslovila široký okruh mužů v jejich hledání mužské identity a spirituality. Rohrovo dílo zraje jako dobré víno a tato kniha přináší řadu nových hlubokých podnětů (zvláště v nově zařazených kapitolách) všem, kdo jsou na cestě.

Marek Orko Vácha se ve své knize dělí se čtenáři o vlastní reflexe a prožitky. Některé texty se zrodily z náhodně zachycených myšlenek a v autorově mysli rozehrály sled spontánních úvah o naší civilizaci, přírodě a katolické církvi. Jiné ohromují autentickým zachycením pocitů a existenciální naléhavostí, s nimiž se zamýšlí především nad vlastní rolí v tomto světě.

Nejznámější dílo filosofky židovského původu, která po svém obrácení od ateismu ke křesťanství vstoupila k bosým karmelitkám. Jako duchovní dcera sv. Jana od Kříže začala psát studii o jeho nauce, přičemž si za své východisko zvolila tajemství kříže.

Setkání s Ježíšem. Kniha meditací polského jezuity a u nás již dobře známého spisovatele nabízí čtenáři uvedení do každodenní osobní modlitby. Texty mohou posloužit také jako průvodce při individuálně prožívaných exerciciích.