Hesperion

V tichu pred Pánom. Eucharistický Ježiš sa ukrýva v bohostánku a čaká na každého z nás, aby sme k nemu prichádzali, opätovali mu jeho lásku, odprosovali ho za hriechy, ďakovali mu za dary a milosti a velebili ho. Preto snahou každého kňaza a každého kresťana by malo byť stať sa eucharistickým človekom.Kniha In sinu Jesu, V tichu pred Pánom, nás chce naučiť adorovať - zotrvávať pred Tvárou Krista v Eucharistii, a hlbšie si uvedomovať Jeho lásku k nám.

Keď srdce hovorí srdcu. V tichu adorácie prehovoril Pán Ježiš a Panna Mária k srdcu kňaza, ktorý bol otvorený, vnímavý a pripravený na duchovnú komunikáciu. Brožúrka In Sinu Jesu, ktorá je výberom modlitieb i úvah o sile eucharistickej adorácie, tajomstve svätej omše, kňazskej identite, Božom milosrdenstve už ovplyvnila duchovné životy mnohých kňazov, rehoľníkov i laikov. Šírenie modlitbového posolstva obsiahnutého v In Sinu Jesu, ktoré je v súlade s obsahom Svätého písma, prináša vnútornú obnovu jednotlivca i Cirkvi na zemi.

Po stopách ochočeného Boha. Do Lisieux poutní cesty nevedou – nejde se tam přes pohoří a skrz hvozdy, ale prostředkem lidské každodennosti, krajinami všedními, o kterých se nepíšou knížky. Copak je možné přijít k Terezce jinak než malou cestou?Mohla to být jedna z těch běžných poutí bez peněz po Evropě, na jaké se vydávají kající bohoslovci poté, co v mládí urazili domněle sladké světice. Mohla, kdyby na cestě do Francie nepřekážel jeden podkrušnohorský statek a v něm vzpomínka na Anežku – ženu, jež máchala mrkví jako mečem a stínala hlavy nedověrcům. Z výpravy vpřed duchovně dýchavičnou Evropou se tak stala též výprava zpátky – do dob, než nejvýmluvnější obhájkyně víry zmlkla a zmizela.Kniha vyšla v slovenskom jazyku: Cesta na Západ (2023).

Dvě desetiletí čekali američtí i čeští čtenáři na pokračování příběhu otce Eliáše.Druhý díl, v němž drama vrcholí, se odehrává během pouhého jednoho týdne na omezené ploše palestinských autonomních území a státu Izrael. Karmelitán, stíhaný pro vraždu, kterou nespáchal, nyní přichází v utajení do Jeruzaléma, aby se zde znovu postavil Prezidentovi, pokusil se ho přivést k pokání a varoval před ním lidstvo. Prozřetelnost chystá otci Eliášovi setkání s hříšníky i světci a připravuje ho na poslední konfrontaci s Mužem hříchu, který právě hodlá završit svou spanilou jízdu směrem ke světovládě. Do velké události na Chrámové hoře zbývá osm dní.

Karmelitánský kněz, otec Eliáš Schäfer, zažil v dětství hrůzu holokaustu, v mládí úspěch jako přední izraelský politik a právník. Nyní touží strávit zbytek svých dní modlitbou a pokáním v klášterním tichu. Je však Církví vyslán, aby se utkal s nejmocnějším mužem planety, snad Antikristem skrývajícím svou pravou tvář pod maskou mírotvůrce a globálního sjednotitele. Podaří se knězi přivést Muže hříchu k pokání dříve, než přijde zkáza? Hesperion přináší druhé, aktualizované vydání úspěšného románu, který vyšel česky v roce 1998 pod názvem Apokalypsa.

Když se Judith vdávala, mohla se opřít o svého manžela a o svou víru. Přišla však šedesátá léta a obě opory se otřásají. Neměnná nauka se den za dnem mění a znejistění zásáhne i vztahy. Jak v peřejích změn neztratit muže ani Boha a nepustit se kříže?Bryan Houghton (1911–1992) se narodil do bohaté anglikánské rodiny a dětství strávil jako syn vojáka z povolání převážně v Německu a ve Francii. Vystudoval Oxford. Po konverzi ke katolictví absolvoval seminární studia v Římě a následně sloužil dvacet devět let jako farář ve dvou farnostech nedaleko Londýna. Po vyhlášení nového mešního řádu roku 1969 na svůj úřad rezignoval a odebral se na francouzský jih, kde s povolením biskupa celebroval tradiční liturgii a věnoval se pěstování zeleniny a příležitostné literární činnosti. S břitkým anglickým humorem tepal do ideologií moderní doby, k nimž stavěl do kontrastu odvěké naukové i liturgické bohatství Církve.

Příběh konvertity. Ztráta a zisk je prvou knihou, ktorú Newman publikoval po svojom obrátení na katolícku vieru. Už počas autorovho života sa román dočkal deviatich vydaní. Na pozadí študentského života Oxfordu 40. rokov 19. storočia sa tu odohráva intelektuálne a duchovné dobrodružstvo v živote Charlesa Redinga, mladého muža, ktorý sa chcel vyhnúť sporom, nedokázal však neísť za poznanou pravdou. Čo všetko musí byť človek pripravený stratiť, pokiaľ nechce prísť o svoju dušu?

Prorokyně eucharistické lásky. Nezbývá nám než s údivem hledět na ubohou, zlomenou hříšnici, která v mocném vzedmutí lásky povstává z temnot, aby se pak s naprostou jistotou hnala po cestě dokonalosti jako o závod. Vynořuje se z bezútěšných rozvalin vlastního života a stává se nebeskou přebornicí lásky.P. Sean Davidson vidí Marii Magdalenu jako vzor kontemplace, adorace, dokonalé kajícnosti, bezmezné lásky a důvěry k Ježíši, pro niž Mistra následuje pod kříž, zatímco všichni utečou, kvůli níž běží jako první k hrobu, zatímco ostatní se ze strachu schovají. Je přesvědčen, že Marie Magdalena v Ježíši již během jeho pozemského působení intuitivně vidí Krista, klaní se mu a miluje jej až za hrob.

Mešní průvodce. Arcibiskup, spisovatel, televizní a rozhlasový kazatel. Jedna z nejvýraznějších postav amerického katolictví 20. století. V této útlé knížečce nabízí průvodce mší svatou, zpřítomněním kalvárské oběti. Uměl o kráse katolické nauky promlouvat s přitažlivou přímočarostí a duchovní hloubkou, která dokázala oslovit zástupy televizních diváků i rozhlasových posluchačů. Patřil mezi přední mediální osobnosti, aniž by se přiváděním druhých k Bohu sám od Boha vzdálil.

Vzrušené diskuse, které v posledních měsících probíhají v církvi, přivedly Benedikta XVI. a kardinála Roberta Saraha k přesvědčení, že se musejí vyjádřit. Emeritní papež po své abdikaci v únoru 2013 promlouvá jen vzácně. Chráněn zdmi kláštera Mater Ecclesiae ve vatikánských zahradách se věnuje modlitbě v tichu.Společně s kardinálem Sarahem, svým velkým přítelem, se výjimečně rozhodl napsat esej k otázce, která je pro církev tou nejobtížnější: budoucnost kněží, správná definice kněžství a úcta k celibátu.Ve dvaadevadesáti letech tak Benedikt XVI. podepsal jeden ze svých nejvýznamnějších textů. S neobyčejnou intelektuální, kulturní i teologickou hloubkou jde přímo k jádru problému: „V pozadí vážné situace, v níž se dnes kněžství nalézá, nacházíme metodologickou vadu v přijímání Písma jakožto Božího slova.“Na jeho neúprosnou analýzu odpovídá text kardinála Roberta Saraha. Jeho výklad se vyznačuje důrazem, radikálností a moudrostí, jež jsou mu vlastní. Nacházíme zde odvážnou reflexi jednoho z nejvýznamnějších prelátů církve.Kniha vyšla aj v slovenskom jazyku: Z hĺbky srdca.

Kanonista doc. Stanislav Přibyl nabízí podrobný a současně čtivý přehled nauky o manželství, jak je obsažená v Kodexu kanonického práva. Výklad je obohacen jak historickým vhledem tak konkrétními případy z autorovy praxe. Doc. JUDr. Stanislav Přibyl, Ph.D., Th.D., JC.D. je český katolický kněz, vysokoškolský pedagog a teolog, vědecký pracovník, odborník na církevní právo a autor řady publikací.

Prvotní církev vlastními slovy. Kniha amerického autora Roda Bennetta přibližuje příběh čtyř apoštolských Otců. Poutavým způsobem vypráví o jejich životních osudech a současně je doslova prošpikovaná citacemi z jejich děl. Sám autor popisuje vznik této knihy následujícími slovy:Když jsem jednoho deštivého rána okou­něl v místním křesťanském knihkupec­tví, natrefil jsem na sadu svazků s titulem Přednicejští Otcové. Byla zastrčená na zadní polici, svazků bylo přinejmenším deset a šlo o reprint staré edice z 19. století. Nesměle jsem nahlédl dovnitř, což zjevně ještě žádný zákazník neudělal – a do pěti minut mi bylo jasné, že jsem se právě spustil králičí norou do Říše divů. Celé dva díly tohoto souboru – velké, tlusté, knihovnické svazky v pevné vazbě napěchované drobným písmem – neobsahovaly ani jediné slovo napsané po roce 200. Přiznávám, že jsem se po hlavě vrhl do četby.Přímo do rány mi přišli čtyři výřeční svědkové vyplňující právě tento domnělý přeryv mezi apoštolským a po­apoš­tolským křesťanstvím. Byl zde nejprve Klement Římský a jeho List Korinťanům – spis napsaný podle konzervativních odhadů zhruba ve stejné době jako Janovo evangelium. Dále jsem objevil Ignáce, raného pastýře církve v Antiochii a „posluchače apoštolů“. Justin Mučedník podává zprávu, že v jeho době se již Církev rozšířila po celém známém světě – a to jsme v roce 150. A Irenej z Lyonu ve své rozsáhlé, pětisvazkové polemice Proti herezím tesklivě vzpomíná na své studium teologie u nohou Polykarpových. Vytrval jsem a od počátečního setkání jsem pokročil k intenzivnímu studiu. Skoro celý rok jsem nečetl prakticky nic jiného než Bibli a tyto čtyři apoštolské otce. Klement Římský, Ignác z Antiochie, Irenej z Lyonu a Justin Mučedník se stali mými stálými, každodenními průvodci.Ale jak jsem se tak nořil do této víry, o devatenáct století mladší než má vlastní, začal jsem si zároveň pomalu uvědomovat, že se děje mnohem víc než jen to, že studuji zajímavý předmět: že prodělávám hlubokou duchovní proměnu. Zpětně vidím, že když jsem poprvé otvíral tyto knihy, připadal jsem si jako archeolog, který právě rozlomil prasta­rou pečeť na dolech krále Šalamouna a chystá se vynést na světlo jeho zaprášenou pozůstalost. Ale záhy jako by se ve světle mé svítilny zjevil král Šalamoun osobně, trůnící mezi svými poklady, plný života a síly a stále připravený podělit se o svou vznešenou moudrost s každým, kdo jen má uši k slyšení.

Autor u nás již známých knih Juditin kříž a Mitra a hůl ve své autobiografii popisuje příběh své konverze, kněžství až po „liturgický exil“ po promulgaci nového Misálu. Kniha je však víc, než jen pouhým životopisem – na pozadí historických událostí poukazuje na hlubší příčiny i dopady různých postojů k modlitbě, liturgii a jejím změnám.„Paměti otce Houghtona – jejichž anglický rukopis byl dokončen v roce 1990, ale ztratil se a znovu nalezen byl až v roce 2020 – jsou precizně všímavé, ohromně poctivé, vtipné a zábavné a poskytují nám zcela nový pohled na záplavu změn v katolické církvi před druhým vatikánským koncilem a po něm. Jsou tím pronikavější, že se opět nacházíme uprostřed církevní ,cancel culture‘, kterou sám autor prožil, trpěl jí a s neporovnatelnou jasností ji popsal. Zbytečný kněz je největší objev tradicionalistické literatury za několik desetiletí.“ – Peter A. KwasniewskiBryan Houghton (1911–1992) se narodil do bohaté anglikánské rodiny a dětství strávil jako syn vojáka z povolání převážně v Německu a ve Francii. Vystudoval Oxford. Po konverzi ke katolictví absolvoval seminární studia v Římě a následně sloužil dvacet devět let jako farář ve dvou farnostech nedaleko Londýna. Po vyhlášení nového mešního řádu roku 1969 na svůj úřad rezignoval a odebral se na francouzský jih, kde s povolením biskupa celebroval tradiční liturgii a věnoval se pěstování zeleniny a příležitostné literární činnosti. S břitkým anglickým humorem tepal do ideologií moderní doby, k nimž stavěl do kontrastu odvěké naukové i liturgické bohatství Církve.

Evelyn Waugh a kardinál John Carmel Heenan. Trpkou zkouškou byla pro Evelyna Waugha liturgická reforma spjatá s druhým vatikánským koncilem, která se pro tohoto literáta stala snad největším duchovním bojem jeho života. V tomto tenkém výboru z jeho osobní korespondence je zachycen jeho pokus vnést již během trvání koncilu do veřejného prostoru alternativní pohled na tehdy diskutované reformy. Zároveň je zde také naznačen vnitřní zápas člověka, který se ve 30. letech obrátil právě díky předkoncilní liturgii, touto liturgií žil, hluboce ji miloval a zaváděnými reformami trpěl. Nakonec pro něj ztráta tohoto pokladu byla tak tíživá, že se modlil za smrt. Kniha je cenná jako historická sonda do doby pro církev turbulentní. Jako by církev v překotné snaze o aggiornamento přehlédla část svých dětí.Trpká zkouška je také připomenutím toho, že jednota je v mnohosti (a to zejména liturgického slavení), jak upo­zorňuje editor knihy Alcuin Reid. Úvodní a závěrečné texty jsou zase svědectvím o době pontifikátu papeže Benedikta XVI. a radosti, v níž se ona trpká zkouška díky Summorum pontificum změnila. Kniha je pro naši dobu jakýmsi zdviženým prstem, neboť tam, kde jde o liturgii, jde o vlastní život církve a spásu duší.

(2. rozšířené vydání). Roku 2007 začali upro­střed ticha adorace k srdci jednoho kněze promlouvat Pán Ježíš a Panna Maria. Z těchto slov se zro­dila kniha In Sinu Jesu – V tichu před Pánem, jejíž stránky promlouvají přímo doprostřed potřeb člověka naší doby a poskytují mu útěchu i výzvy. Publikace, pevně opřená o Písmo i apo­štolskou Tradici, vyšla s církevním schválením původně v Irsku a stala se zdrojem obnovy vnitřního života již řady kněží, řeholníků i laiků. Na české vydání z ro­ku 2017 navazuje tato bro­­žura, která modlitby z In sinu Jesu doplňuje o další modlitební texty. Ústředním téma­tem je klanění se eucharistickému Pánu a přinášení náhrady za ty, kdo se neklanějí – zejména v řadách kněží, kteří jsou zvláště povoláni do Kristovy blízkosti.

Cesta do země koptských mučedníků. Německý spisovatel Martin Mosebach se vydal po stopách 21 koptských mučedníků zavražděných v roce 2015 v Lýbii.„V dnešní době chceme za kaž­dým konfliktem mezi náboženstvími vidět pře­de­vším politické a ekonomic­ké motivy, poněvadž považujeme za vyloučené, že by se víra pro člověka mohla dooprav­dy stát tou nejzazší a nejvyšší skutečností v životě. U jedenadvaceti koptských malorolníků a gastarbeiterů tomu tak ale bylo. Žili ve světě, v němž zůstat křesťanem nebylo dlouhá staletí samozřejmostí. Pro dlouhou řadu jejich předků šla příslušnost ke křesťanství vždy ruku v ruce s připraveností vydat o své víře svědectví. Velmi dobře znali nevýhody toho, co v Egyptě znamená být křesťanem. Avšak tito na pohled slabí lidé se svou bídnou existencí byli ochotni tyto nevýhody přijmou­­t. A nemuseli se dlouho rozhodovat, vždyť to, co ve víře měli, bylo pro ně nekonečně cennější než to, co by mít mohli, kdyby se jí vzdali. Holý život by byl bezcenný bez víry, bylo by to jen živoření, ještě nižší než u zvířat, neboť zvířata jsou sama o sobě dokonalá, kdežto nedokonalí lidé ke své úplnosti potřebují božské doplnění.“

aneb Co vyznávat, jak se modlit a jak prokazovat lásku. Cílem této knihy je malé zamyšlení nad trojicí činností „věřit, modlit se a milovat“, jak nás tomu učí Ježíš Kristus a jak nás k nim vede ve své církvi. Není proti jídlu, ani proti rozumnému lidskému ponoru do vlastního nitra, ani proti lásce muže a ženy. Tato kniha Víra, naděje, láska je o něčem jiném, co dává těmto věcem a vůbec celému pozemskému životu skutečný smysl. Začíná se vírou, protože na té vše stojí jako na základu, a končí se láskou, protože ta dává v poslední instanci všemu smysl. Apoštol nás učí, že ta jediná nezanikne a přetrvá (1 Kor 13,8). Víra bude představena pomocí několika vyznání víry, naděje modlitbou Páně a láska tradičním katalogem skutků milosrdenství.

V této knize o duchovním životě nám kardinál Robert Sarah ukazuje, jak kráčet po cestě duchovního života. Jak sám říká, cílem této knihy je „doprovázet všechny, kdo se rozhodli odpovědět na Boží lásku, plným, šťastným a plodným životem, který vyvrcholí věčným štěstím z kontemplace Boha“. Kapitoly této knihy jsou uspořádány podle svátostí, zabývají se tématem modlitby, askeze a liturgie a prodchnuta jediným cílem: aby si všichni uvědomili, že náš křest je počátkem velkého obrácení – velkého návratu k Otci.Kardinál Sarah nás zve, abychom spolu s ním putovali evangelii a objevili původ a význam každé ze svátostí a to, jak jsou nezbytné k tomu, aby nám pomohly růst v osobním vztahu s Ježíšem, rozvíjet kontemplativní život a vzkvétat ve společenství se Bohem.

Alexander Schmemann (1921–1983) byl jedním z nejvýznamnějších pravoslavných teologů 20. století. Od roku 1951 až do své smrti působil v Semináři sv. Vladimíra, jenž se i pod jeho vedením stal jedním z důležitých duchovních center pravoslaví ve Spojených státech. Otec Alexander však byl víc, než jen profesor nebo děkan fakulty. Na srdci mu ležela zejména jednota pravoslaví, jeho „katolicita“, jež by dokázala překonat tíhu dědictví nacionalismů v diaspoře. Snažil se formovat církevní obce, které by dokázaly žít svou víru naplno, v radosti z Kristova zmrtvýchvstání. Radost ze vzkříšení, radost z podílu na Božím království v liturgii, prostupovala nejen jeho přednáškami, promluvami do rádia, knihami, ale celým jeho životem. Ti, které doprovázel, vzdělával, vychovával na něj dodnes vzpomínají jako na někoho, koho tato radost cele opanovala a rozlévala se tak na všechny kolem.Tento výbor z deníků z posledních deseti let jeho života, který čtenářům předkládáme, odhaluje nejen tuto radost, hluboký vztah ke Kristu, ale obsahuje také trefné postřehy týkající se společenských nešvarů, politických událostí i vnitřních zápasů křesťanství.

V tichu před Pánem. Kniha vyšla aj v slovenskom jazyku: In sinu Jesu (2021).Roku 2007 začali uprostřed ticha adorace k srdci jednoho kněze promlouvat Pán Ježíš a Panna Maria. Z těchto slov se zrodila kniha In Sinu Jesu, jejíž stránky promlouvají přímo doprostřed potřeb člověka naší doby a pomáhají mu prohloubit vztah k Pánu.Na pozadí základního tématu, jímž je klanění se eucharistickému Kristu a přinášení náhrady za ty, kdo se neklanějí, se zde otvírají se mnohá další základní témata duchovního života:modlitba v různých svých rozměrech;význam odevzdání se Boží prozřetelnosti; nezbytnost ticha; potřeba svátostí a posvátné liturgie; tajemství nejsvětější oběti mše svaté; podstata kněžství a klíč k jeho apoštolské plodnosti;role Panny Marie a svatých v našich životech; zkušenost hříchu a vlastní slabosti na cestě dorůstání v Krista; touha po nebi a vytoužená obnova Katolické církve na zemi.Tato kniha, jejíž učení je pevně opřeno o Písmo i apoštolskou Tradici, vyšla s církevním schválením původně v Irsku a stala se zdrojem obnovy vnitřního života řady kněží, řeholníků i laiků.

„Setkání dvou svatých“ – brožurka vedle novény obsahuje také litanie a modlitby ke sv. Filipu Nerimu z pera bl. Johna Henryho Newmana, s úvodem představujícím oba světce.Brožúra Novéna ke sv. Filipu Nerimu je sbírkou zamyšlení nad životem sv. Filipa Neriho a modliteb k němu od bl. Johna Henryho kardinála Newmana, doplněná o životopisy obou světců.

Arcibiskup Fulton J. Sheen (1895-1975) se řadí mezi nejvýraznější postavy amerického katolictví 20. století. V této stručné a hutné duchovní klasice dovedně propojuje sedmero hlavních hříchů se sedmerem posledních Kristových slov na kříži. Základní duchovní nemoci: pýcha, lakomství, smilstvo, závist, nestřídmost, hněv, lenost;se zde potkávají s jediným lékařem, s trpícím Spasitelem. Kniha předkládá všem, kdo jsou tísněni hříchem, bezpečnou cestu ke svobodě. Fulton Sheen v knize Sedmero hlavních hříchů vysvětluje podstatu a vlastnosti sedmi hlavních hříchů za pomoci jejich propojení s Kristovými slovy na kříži. Kniha byla sestavena na základě arcibiskupových rozhlasových promluv vysílaných v roce 1939, ale je vysoce aktuálni i dnes.

Knižní rozhovor s kardinálem, o němž mnozí mluví, ať již v souvislosti s obranou katolické nauky o nerozlučitelnosti manželství nebo s tradiční mší svatou. Guillaume d´Alençon se rozhodl mluvit nikoliv o něm, ale s ním, a ukázat čtenáři, že kardinál Burke je víc než jen vlečka.Kniha vychází s předmluvou doc. Tomáše Machuly.

Křesťanský život v postkřesťanské době. Svatý Benedikt se před staletími rozhodl vyjít ven z kolabujícího antického velkoměsta a založit na okraji barbarstvím pohlcované civilizace první benediktinský klášter, kontrakulturní komunitu, již označil za „školu služby Pánu“. Díky této jeho volbě, kterou následovali mnozí další, přečkalo křesťanství temná staletí, než se Evropa – i skrze to, co pro ni benediktini uchovali – mohla během vrcholného středověku vzepnout k novým kulturním výšinám.Současný Západ se podle Drehera v rostoucí míře odvrací od svých křesťanských kořenů a přes svou technologickou vyspělost se propadá do barbarství, kam ho církev nesmí svým přitakáváním následovat. Naopak, aby si uchovala prorocký hlas a mohla dál plnit svůj úkol v podobě hlásání evangelia světu, potřebuje nyní strategický ústup. Namísto ztrácení sil marnými snahami o oslovení většiny je třeba zachránit věrohodnost vydávaného svědectví péčí o kořeny.Provokující a inspirující postřehy Roda Drehera, jak křesťansky žít v postkřesťanské době, zaznamenaly okamžitě po americkém vydání knihy v březnu 2017 vlnu kritického zájmu, který dosud neutuchá.Kniha vyšla aj v slovenskom jazyku Benediktova voľba.

Tradiční liturgie a obnova Církve. Kniha Povstávání z prachu filosofa a teologa Petera Kwasniewského ukazuje, že toto hnutí šířící se celou západní Církví není žádnou prcha­vou módou, ale projevem hlubší touhy po nerozmělněné katolické identitě, po liturgii, v níž by člověk nekroužil sebestředně kolem svého já, a po kontemplativní hloubce vy­růstající z bohatství symbolů a z posvátného ticha.Autor předkládá odvážnou, nikoliv však zahořklou kritiku plochých a upovídaných bohoslužeb, jaké nemohou nasytit lidské srdce bytostně toužící klanět se Trojjedi­nému Bohu. Otvírá čtenářům cestu ke kráse starého ritu, jejž papež Benedikt XVI. roku 2007 znovu zpřístupnil všem katolíkům.Kniha obsahuje rovněž český překlad církevních dokumentů týkajících se slavení tradiční liturgie (motu proprio Summorum Pontificum, List Benedikta XVI. biskupům a instrukce Universae Ecclesiae).

Co to znamená být mužem nebo ženou, je v současnosti zpochybňováno jako nikdy dříve. Ačkoliv tradiční genderové role jsou již několik desetiletí narušovány, v naší době likvidujeme a bezohledně upouštíme od samotných kategorií „muž“ a „žena“. Jak se má člověk v tak bláznivých časech chovat jako gentleman?Katolický gentleman přináší solidní a praktický návod na to, jak se stát ctnostným mužem. Ve snaze odpovědět na otázky, jež si současní muži kladou, se kniha obrací k odvěké moudrosti katolické církve. V krátkých, snadno přístupných kapitolách autor nabízí jadrný vhled do mnoha důležitých témat, například: jak poznat, že jste skutečným mužem;proč je naše tělo důležité;význam tradice;smysl zdvořilosti;co je to svatost a jak jí dosáhnout;jak se ve vlastním duchov­ním životě vypořádat s pádem.

Římská liturgie a její nepřítel. „Tridentský koncil ve svém učení o posvátných ritech liturgie prohlásil, že tyto rity „neobsahují nic neužitečného nebo zbytečného“. Tato věta, je-li správně pochopena, znovu vyzývá k tomu, abychom liturgii považovali za umělecké dílo. Pod dojmem neustálých nešvarů a úpadku jsme si znovu silněji navykli posuzovat liturgii či to, co na tom kterém místě právě konkrétně nacházíme, z hlediska „platnosti“. To je styl římského práva, který má svou tradici a své oprávnění, který ale pro posuzování liturgických úkonů nemůže v zásadě nic přinést. Mše není notářským aktem, který se při splnění minimálních formálních požadavků stane „platným“. Představme si církevního právníka, který zmatenému a bezradnému návštěvníkovi moderního nedělního setkání vysvětluje, že v tom, co se tam odehrálo, bylo naplněno zaprvé, zadruhé a zatřetí, jednalo se tedy o „platnou“ mši svatou – na potvrzení by mu pak mohl také ještě dát s sebou domů razítko za vyřízení nedělní povinnosti. V mistrovském díle mohou existovat trhliny, může obsahovat slabší partie, opakování, nesrozumitelnosti, nedůslednosti – avšak nikdy ne věci zbytečné a neužitečné. (…). Velká díla mají duši, která zůstává znatelná, projevuje se a vyzařuje i tam, kde je jejich tělo možná poškozeno.“