Karmelitánské nakladatelství

Zpověď lékaře zlomených duší. Renomovaný psychiatr, pedagog, katolický kněz a esperantista se v rozhovoru s Janem Paulasem ohlíží za svou padesátiletou psychiatrickou praxí. Vzpomíná na dobu studií i začátky své profesní dráhy v dobách ateistického marasmu. Mluví o své konverzi, sleduje proměny naší společnosti po pádu komunismu a nabízí svůj neotřelý pohled i na věci budoucí. Kniha je protkána humornými i méně veselými příběhy z autorova života. Dvojí role psychiatra a duchovního zprostředkovává čtenářům jedinečný pohled na svět zdravých i nemocných, kněží i laiků, zpovědníků a psychoterapeutů, církve i společnosti. Max Kašparů s úlevou vzpomíná na primáře, který nové pacienty vítal slovy: „Blázinec je před branou. U nás je klid a pohoda.“ A v tom je i hlavní přínos této knížky: nejen otevřeně poukazovat na problémy naší roztříštěné společnosti, ale také nabídnout radu, jak dobře žít, abychom se nezbláznili.

Jak co nejplněji odpovědět na Boží volání? Jak se otevírat Duchu Svatému, nebránit se jeho působení, učit se rozeznávat jeho hlas a dát se jím vést? Na tyto velice závažné otázky hledá autor svěží a přehlednou formou odpověď. Svá tvrzení opírá o pohledy a zkušenosti velkých duchovních osobností církve, zejména Františka Saleského, Louise Lallemanta, Terezie z Lisieux a Faustyny Kowalské. 4.vydání

Pro děti a mládež vypráví Anna Peirettiová. Knihu Prorok libanonského spisovatele Chalíla Džibrána oceňují stále nové generace čtenářů na celém světě.Hlavní postava, prorok Mustafa, zde krásným a poetickým jazykem vypráví o tom nejobyčejnějším a zároveň nejdůležitějším v lidském životě. O lásce, dětech, jídle, práci, radosti i bolesti, svobodě, poznání a přátelství. O modlitbě, o dobru a zlu, o kráse i soumraku lidského putování po této zemi. Poselství moudrosti a lásky, plné citů i fantazie, je inspirací pro každého, kdo hledá pravdu psanou srdcem.Jedno z nejoblíbenějších literárních děl dvacátého století vychází poprvé v úpravě pro mladší čtenáře. Toto zpracování se bude líbit i všem, pro něž je originál zatím příliš velkým soustem. S textem se přirozeně snoubí ilustrace známého italského výtvarníka Alessandra Sanny.

Svazek Potěšení není nikdy dost obsahuje tři knížky fejetonů Hany Pinknerové na téma vděčnost, radost a potěšení. Potěšení jsou pro autorku „Boží milostné vzkazy, jež na nás čekají na našich denních cestách“. Věnovala se jim do hloubky tři roky. V první části vypráví o potěšeních, která jsou – ale neměla by být! – samozřejmá. V druhé fázi se snaží najít potěšení v tom, co nebývá příjemné. Otázka, kterou si položila v třetím roce svého hledání, zní: Existuje něco, co se nedá v potěšení proměnit? Dospěla k této moudrosti: „V každé situaci, za všech okolností, vždycky stojí za to, potěšení hledat. Bůh totiž slibuje, že kdo hledá, ten najde. A potěšení jsou jeho disciplína.“ Obsahuje dříve vyšlé knihy Jedno potěšení týdně, Další porce potěšení a Dneska jsem to stihla doplněné trojicí úvah autorky. Krásu autorčiných krátkých zamyšlení oceníte zvláště ve chvíli, kdy pro samé povinnosti žádná potěšení kolem sebe neuvidíte. Stanou se vašimi nevšedními průvodci uprostřed všedních dní.

Martyrologium katolické církve v českých zemích ve 20. století. Biografický slovník Mučedníci a oběti pro Krista zachycuje životní osudy katolických křesťanů všech národností žijících v českých zemích, kteří násilně zahynuli v období dvou totalitních režimů 20. století. Perzekuci kněží, řeholnic, řeholníků, katolických laiků, v mnoha případech i celých rodin a řeholních společenství zachycuje 260 detailně zpracovaných životopisných hesel. Cennou součástí publikace je i 239 portrétních fotografií mučedníků a mučednic z českých i zahraničních zdrojů. Slovníková příručka je rozčleněna do tří oddílů. První zachycuje běsnění nacistických okupantů za druhé světové války (1938–1945). Druhý připomíná kněžské a řeholní oběti tzv. divokého odsunu Němců v roce 1945. Třetí část shromažďuje poznatky o obětech komunistického režimu (1948–1989).Kniha, na níž se pod vedením Jana Stříbrného podílelo čtyřicet autorů, je dosud nejúplnější prací o svědcích víry a obětech z řad katolických křesťanů v naší zemi.„Martyrologium je plné úžasných svědectví lidské statečnosti, věrnosti a hrdinství obyčejných lidí. Nebyli to superhrdinové z filmů, ale normální lidé, kteří se dostali do mimořádně těžkých okolností a obstáli v nich, dozráli v utrpení a osvědčili hrdinské ctnosti. Vítám tyto životopisné portréty svědků Kristových jako malé splacení dluhu našim velkým předkům i jako nabídku pomoci současné generaci poučit se z dějin, aby se v naší generaci nemusely opakovat jejich bolestné zkušenosti.“Jan Graubner, arcibiskup pražský

Člověk nemůže stále přijímat informace, tak jako nemůže stále jíst. Nejen žaludek potřebuje klid na trávení. Potřebujeme ticho, abychom mohli být sami se sebou, abychom se mohli s odstupem vracet k tomu, co jsme prožili či slyšeli, abychom si utříbili myšlenky, vytěžili poučení – abychom to všechno probrali s Bohem, přijali jeho výzvy a nakonec mu všechno odevzdali. Bez rozjímání nám chybí hloubka a duchovní život živoří, protože ten se rozjímáním živí. Zakusíme-li ticho plné Boha, můžeme usnout v pokoji a radosti. Chvíle skládání myšlenek, hledání formulací a hra se slovíčky není ztrátou času, ale momentem vnitřního růstu a budování důvěrného vztahu s Bohem – zabydlením se v domě svého srdce, v němž prožíváme radost ze společenství s tím nejvzácnějším hostem. S ním nebudeme trpět tísnivou samotou či opuštěností, protože on zůstane s námi. A kdyby přece přišla zkouška duchovní prázdnoty a opuštěnosti, obejmeme-li Ježíše, který zakusil opuštěnost největší, nebudeme sami – budeme s ním.

Jak se malý myšák spřátelil s papežem. Co je na Vánocích tak krásné, tak zázračné? A jak se může malý myšák spřátelit s papežem? Myšák Jirka žije se svou velkou rodinou v Římě. Při častých výpravách po ulicích svého rodného města objevuje všelijaké krásy, musí se však vyvarovat jednoho velkého nebezpečí – koček! Na útěku před jednou takovou šelmou narazí na papeže Františka. Padnou si do oka, papež ho pozve k sobě a vypráví mu o smyslu vánočních svátků: „Ježíšův Bůh je prostě takový. Nejblíž má, Jirko, k těm nejprostším, nejchudším a nejmenším...“ „Takže i k myškám? My jsme přece taky hodně malí.“ „I k myškám... A nezapomínej, že i ke kočkám. Bůh myslí na všechny.“ Úsměv na myšákově špičatém čumáčku trochu povadl, ale nakonec si řekl, že je to vlastně dobře. Ten Ježíš, o kterém mu vyprávěl papež František, se mu líbil čím dál víc. Dobrodružný příběh pro předškoláky a malé školáky probudí v dětech zájem o Vánoce a jejich poselství. Dozví se mimo jiné, proč a díky komu se po celém světě staví jesličky a betlémy.

Autobiografické spisy. E-kniha je z technických důvodů k dispozici pouze v PDF.Terezie z Lisieux (řeholním jménem Terezie od Dítěte Ježíše a od Svaté Tváře, 1873–1897) se narodila jako poslední z devíti dětí Zélie a Ludvíka Martinových. Maminka jí zemřela v pěti letech. Ve třinácti Terezie zažívá „vánoční milost“, zdroj velké vnitřní síly pro budoucí chvíle. V patnácti se plní její touha a vstupuje na Karmel v Lisieux. Zde brzy pomáhá s formací novicek a vedle autobiografických spisů píše divadelní texty, básně a modlitby. O Velikonocích 1896 se u ní projevují první příznaky tuberkulózy, na niž o rok a půl později umírá. Její duchovní poselství působí blahodárně od její smrti dodnes. „V době, kdy se ohlašoval nový věk – větší a mocnější, ale zároveň nepokojnější a roztříštěnější než předešlé doby – poslal Bůh Terezii od Dítěte Ježíše, aby ukázala na Lásku a učila nás Lásku milovat.“ – bl. Marie-Eugène od Dítěte Ježíše, vlastním jménem Henri Grialou, bosý karmelitán, znalec díla sv. Terezie z Lisieux a popularizátor karmelitánské spirituality „Konečným bodem příběhu jejího života jsou důvěra a láska: dvě slova, která jako majáky osvěcují celou její cestu svatosti, aby mohla vést i ostatní po stejné cestě její malé cesty důvěry a lásky – duchovního dětství. Dětská důvěra se svěřuje do Božích rukou neoddělitelně od mocného a radikální závazku opravdové lásky, která je naprostým sebedarováním navždy, jak říká světice, když rozjímá o Marii: Milovat znamená dát všechno a dát sebe sama.“ – Papež Benedikt XVI., 6. dubna 2011 Autobiografické spisy svaté Terezie z Lisieux (1873–1897), vydávané v novém českém překladu pod názvem Příběh jedné duše, patří k nejvzácnějším pokladům křesťanské duchovní literatury. Prostinká literární forma v sobě skrývá prorocký rozměr, který autorce vysloužil vzácný titul učitelka církve. Terezie připomíná všem křesťanům, že Bůh evangelií je Bůh milosrdný, proto je víra v něho světlem i uprostřed temnot a dětská důvěra v Boha lékem na existenciální úzkost. Terezička nás učí krásné a odvážné cestě duchovního dětství, která je vlastně jen znovuobjevením původního poselství evangelia. Terezie nás do vztahu k milosrdnému Bohu učí zapojovat také naše slabosti a hříchy. Lásku k Bohu i bližnímu pak projevíme nejlépe nejmenšími a každodenními skutky lásky. Jak sama opakovala: „Láska se nesplácí jinak než láskou.“

Jak se "správně" modlit? Je nejlepší růženec? Adorace Nejsvětější svátosti? Nebo snad četba Písma? A co modlitba vlastními slovy? Podle jezuity Jamese Martina je správný způsob ten, který nám vyhovuje nejlépe v daném čase a na daném místě. Bůh nám totiž vychází vstříc právě tam, kde se nacházíme. Držíte-li v ruce tuto knížku, znamená to, že jste setkání s Bohem v modlitbě otevření. Stejně jako Ježíšovi učedníci, i my prosíme Boha, aby nás naučil modlit se. A věříme, že Bůh nám odpoví tak, aby nám pomohl, podnítil nás něco dělat - a třeba nás i překvapil.

„Křesťanská víra je vírou velkých paradoxů! Chceme-li postupovat duchovně vzhůru, musíme sestupovat dolů, ke kořenům zdravé, tradiční a čisté spirituality. Chceme-li Božím slovem ovlivnit okolí, musíme jím ovlivnit nejprve sami sebe. Chceme-li jít ve vztahu k Bohu dopředu, musíme se vrátit zpět k jeho evangeliu. Chceme-li budovat nadpřirozené, musíme začít u přirozeného.“ Za úspěchem knížek Maxe Kašparů stojí hluboká lidskost autora i jeho znalost lidských srdcí. Provaz či lano je obrazem a symbolem křehkosti, provizoria i umění cesty k Bohu. Jako lidé vycházíme z „kopečku naší obyčejné všednodennosti, situovaného na okraji srázu naší konečnosti“ a přicházíme k „vysoké hoře, jejíž vrchol je vždy nad oblaky a na jejímž temeni stojí živý Ježíš“. Inspirativní dílko je adresováno všem, kteří hledají v životě novou, trochu akrobatickou, ale přesto bezpečnou cestu ke smyslu života – k Bohu.

Cesta za lepší bodoucností v pocovidové době. „Náš svět potřebuje vizi,“ řekl Františkovi jeden diplomat. „Tady je…,“ řekl papež a dal mu svou knížku Nebojme se snít – bratrské povzbuzení k převzetí odpovědnosti za naše sousedy, společnost i život na naší planetě. Papež František zde volá po spravedlivěji spravovaném světě, který je ukotvený v Kristově evangeliu a odolný vůči různým krátkozrakým ideologiím. Co je krize a jak ji zvládat? Papež se nám nejprve svěřuje se svými třemi osobními krizemi. Tvrdí, že máme-li odvahu změnit se, můžeme z krize vyjít lepší než před ní. Poté si bere na mušku jevy, které současnou situaci světa jen zhoršují. Honbu za ziskem, která nebere ohled na důstojné podmínky k životu. Nenasytnost a pohrdání druhými. Politiky šířící strach, jen aby posílili svou vlastní moc. Jaké je podle papeže Františka poslání křesťanů na tomto světě? Aby v síle víry sloužili lidem, zejména těm na okraji společnosti. Proto nakonec nabízí inspirace, jak směřovat k poměrům, ve kterých by svůj potenciál mohl naplnit každý člověk.

Dokument vatikánské Mezinárodní teologické komise vydaný na přelomu let 2019 a 2020 chce přispět k hlubšímu porozumění svátostné povahy víry a zároveň prakticky posloužit v pastorační činnosti. V textu dokumentu se soustředíme na vztah víry a tří iniciačních svátostí (křest dětí i dospělých, biřmování a eucharistie) i svátosti manželství. Dokument MTK představuje základní stavební kameny svátostné ekonomie v jejím trojičním, christologickém, pneumatologickém, církevním a dialogickém rozměru. V pasážích věnovaných svátosti manželství najdeme také nejzajímavější náměty. To koresponduje s bohatou diskusí o rodině a manželství na římské Synodě o rodině a po vydání apoštolské exhortace papeže Františka Amoris laetitia.Dokument hledá teologicky fundovaný a právně konzistentní přístup pro lidi v obtížné kanonicko-právní situaci a ukazuje potřebu konzistentního metafyzického základu svátostné teologie. Lze shrnout, že víra bez svátostného vyjádření je neúplná a svátosti bez živého vztahu k Otci skrze Syna díky daru Ducha Svatého ztrácejí duši.České vydání dokumentu doprovází kvalitní úvodní studie teologů Ctirada Václava Pospíšila a Veroniky Řehákové. Četbu dokumentu doporučujeme duchovním, pracovníkům v pastoraci, odborníkům i studentům teologie a příbuzných oborů, stejně jako všem věřícím, kteří se chtějí vzdělávat ve víře.

citáty křesťanských osobností. 365 citátů křesťanských osobností s krásnými fotografiemi. Inspirace na každý den v roce a také krásný dárek, který potěší (nejen) mladé.Rozmer: 14 x 15 cm

Sedm kajících žalmů, z nichž nejznámější jsou žalmy 51 (Miserere) a 130 (De profundis), spojuje téma lítosti nad hříchy a touhy po Božím odpuštění. Modlitba těchto žalmů odvrací člověka od bezmoci a zoufalství. Před Bohem si nemusíme na nic hrát, zamlčovat svou bolest nebo vinu. Když před ním vyslovíme to, co je v nás slabé a zdánlivě nehodné Božího doteku, můžeme se uzdravit. Drobná publikace obsahuje text a výklad kajících žalmů, krátké modlitby a čtyři perspektivy, jak tyto žalmy číst: jako modlitbu Izraele, Ježíše, církve i jednotlivce. Praktická příručka poslouží pro osobní potřebu i pro četbu v modlitebních společenstvích a při biblických hodinách. Zvláště vhodná je pro osobní modlitbu v pátek, během postního období a při přípravě na svátost smíření. K tomu slouží i několik praktických rad na závěr.

Podivuhodné putování do Betléma. Adventní příběh světoznámého norského spisovatele Josteina Gaardera probouzí ve čtenářích fantazii a strhává napínavým dějem. Hlavní hrdina Jáchym se snaží objasnit záhadu kolem zmizení dívky Elisabet, která se vydává napříč prostorem i časem ze současnosti do Betléma, kde se právě narodil Ježíš.

Sergej Dakov otevřeně a bez příkras vypráví vlastní životní příběh. V bezcitném prostředí dětských domovů byl formován v uvědomělého občana Sovětského svazu. Vlivem této výchovy neváhal krutě pronásledovat křesťany. Avšak paradoxně kontakt s nimi ho nakonec přivedl k obrácení.Mrazivě skutečný a přesvědčivý příběh psaný poutavým stylem odkrývá čtenáři fungování komunistického režimu v Rusku v polovině 20. století a jeho hrůzné praktiky.

25 otázek a odpovědí. Kdo jsou zakladatelé světových náboženství? Jak se jmenují jejich posvátné knihy? Jak uctívají Boha a které tradice zachovávají židé, křesťané, muslimové či sikhové? Svět je dnes jednou velkou globální vesnicí. Chceme-li se vyhnout náboženským konfliktům, je třeba objevovat, co nás spojuje a co odlišuje. Tato příručka nás seznamuje s Abrahámem, Mojžíšem a Davidem, s Ježíšem, apoštoly Petrem a Pavlem i Martinem Lutherem, s Mohamedem, Buddhou a guruem Nánakem. Nakonec si můžeme srovnat znění zlatého pravidla („co chcete, aby lidé dělali vám, dělejte i vy jim“) v různých duchovních směrech. Knížku plnou faktů i zajímavostí ocení mladí i dospělí čtenáři, učitelé a studenti společenských věd a základů evropské kultury. Stane se vhodným průvodcem pro ty, kdo neznají světová náboženství do hloubky a hledají přístupný text, jenž je do pestrého světa náboženství uvede.

Jan Pavel II. často zdůrazňoval, že misionářem má být každý křesťan a křesťanka. Podstatou misií je totiž to, že se o svou víru dělím s druhými. Jiří Šlégr v knížce Poklady misií tvrdí, že se s tak velkou pohostinností, radostí, přátelstvím, upřímnými modlitbami, hlubokou vírou a touhou po setkání s Kristem v eucharistii a ostatních svátostech nesetkal nikde jinde než na svých cestách po Africe, Střední a Jižní Americe či jižní Asii. Ze začátku se domníval, že je to on, kdo potřebným a chudým něco dává. Až později si uvědomil pravý opak – z misií on, misionáři i naše církev daleko více pomoci a lásky dostávají. I když nacházel lidi v opravdu obtížných situacích, teď s jistotou ví, že misie v sobě mají daleko větší bohatství a potenciál, než jak se domnívá „vyspělejší“ část světa.

Jen málokdo poznal papeže Benedikta XVI. tak dobře a tak zblízka jako Georg Gänswein. A proto má smysl číst jeho vzpomínky. Jejich užší spolupráce začíná v roce 1996, kdy byl Joseph Ratzinger už respektovaným i mediálně stále kritizovanějším prefektem Kongregace pro nauku víry. Jeho osobním sekretářem se Gänswein stal v roce 2003, zůstal jím po papežské volbě v roce 2005 a stál při něm při odstoupení z papežského úřadu v roce 2013 i dál, až do Benediktovy smrti na sklonku roku 2022. Gänswein líčí a interpretuje klíčové události církevních i světových dějin od 90. let do současnosti. Dokládá, jak inspirativním myslitelem, bystrým teologem i vlídným a pokorným člověkem byl Joseph Ratzinger – papež Benedikt XVI. Kniha nám přibližuje nejen to, jak funguje Vatikán a jeho instituce, ale také věrohodně dosvědčuje, že to, co papež Benedikt hlásal druhým, sám i žil a hlavní oporou mu přitom byla křesťanská víra, naděje a láska.

Advent ve starém domě je kniha krásná a neobyčejná. Proč?Krásná proto, že obyvatelé starého domu se velmi podobají nám. I my – tak jako hlavní hrdinka knížky, laskavá a mezi sousedy oblíbená Alice – zažíváme před Vánoci velká očekávání, radosti, námahu i zklamání. I my někdy sbíráme odvahu, než druhým projevíme náklonnost a lásku. I nám se v životě dostává něžných poselství, že dobro se skrývá v každém z nás.Neobyčejná proto, že ve čtyřiadvaceti příbězích plných hořkosladkých emocí s jedinečnou předvánoční atmosférou dává Hana Pinknerová poprvé prostor své dceři Adéle Jaworek.Knížka mezi řádky obsahuje i spoustu adventních tipů. Od návodu na vlastní adventní kalendář přes přípravu charitativního bazaru až po rady, jak udržet přátelské vztahy se sousedy. Srdce nejedné čtenářky zjihne ve chvíli, kdy se ze zamračených bručounů vyklubou muži s city – rozhodní a zároveň něžní.Potěšte se vypravěčským umem Hany Pinknerové a Adély Jaworek. Advent ve starém domě stojí rozhodně za to.

Práce profesora Pospíšila je prvním systematickým zpracováním christologie a soteriologie, napsaným po 2. vatikánském koncilu v českém jazyce. Autor postupuje v souladu s koncilním požadavkem na metodu v dogmatické teologii. Začíná dějinami dogmatu a dospívá ke spekulativnímu prohloubení stěžejních témat. Nejprve jsme uvedeni do christologické metody a terminologie. V druhé kapitole probíráme různé přístupy k dějinnému Ježíši a biblické christologii. Třetí kapitola zpracovává myšlení o Ježíši Kristu v patristické epoše – u církevních otců i u jejich názorových oponentů a odpůrců. Čtvrtá kapitola pojednává do hloubky o rozličných aspektech vtělení Božího Syna. V páté se zabýváme tajemstvím Muže z Nazareta z hlediska jeho díla spásy. Vrcholem a svorníkem je zde událost kříže, Kristovo sebevydání a oběť za hřích světa. Pospíšilův přínos spočívá hlavně v úzkém propojování teologie a spirituality, teorie a praxe. Teologie zde není odtržena od života, ale pomáhá hlubšímu a celistvějšímu chápání naší víry a světa kolem nás. Autor se nevyhýbá odpovědím na obtížné otázky: Jaký je hlavní účel vtělení Božího Syna? Jak se rozvíjelo Ježíšovo vědomí a poznání? Jaký je poměr mezi Ježíšovými mesiášskými zkouškami a hloubkou jeho svobody? Jaká jsou nesprávná pojetí spásonosného významu Kristova kříže? V jakém smyslu je Muž z Nazareta spasitelem těch, kdo žili „před Kristem“? Od čeho nás Kristus vlastně osvobodil? Monografie slouží jako standardní učební text na našich teologických fakultách, ale oblíbili si ji i ti, kdo mají hlubší zájem o tajemství osoby a života Ježíše Krista. Páté vydání je důkladně revidováno, upraveno a rozšířeno.

Milovat srdcem, rukama sloužit. „Láska v akci je mi nejdražší. Pro tento druh lásky čerpáme sílu z modlitby. To je skutečná láska a za tento druh činnosti obětujeme život. Nelze projevovat Boží lásku k lidem, aniž bychom byli v láskyplné službě druhým.“ (Matka Tereza, 28. března 1978)Unikátní, dosud nezveřejněné texty Matky Terezy o Boží lásce, duchovním a tělesném milosrdenství – o tom, jak převádět lásku do živých skutků. Světice z Kalkaty byla skromnou ženou víry i živou ikonou Božího milosrdenství, projevovaného vůči všem, nezávisle na jejich postavení či vzdělání. „Její srdce bylo veliké jako srdce samotného Boha, plné lásky, citu, soucitu a milosrdenství,“ říká o ní její nástupkyně sestra Nirmala. „V jejím srdci nacházeli láskyplné přijetí úplně všichni, protože ona v každém viděla tvář svého Milovaného – Ježíše.“ Vlastní slova Matky Terezy, povzbuzení jednotlivcům, rodinám, bohatým i chudým na celém světě doplňují úvahy jejích spolupracovnic a aktuální otázky k zamyšlení. Autentická poselství světice z Kalkaty připravil s pečlivostí sobě vlastní Brian Kolodiejchuk, editor její soukromé korespondence Pojď, buď Mým světlem a Novény s Matkou Terezou.

Matúš Kocian v rozhovoru s Lukášem Senftem. Rozhovor s katolickým knězem, entomologem, objevitelem více než pěti desítek nových živočišných druhů a ilustrátorem vědeckých publikací Matúšem Kocianem je unikátním dialogem o člověku v přírodě, o stvoření a lidech jako tvorech myslících i bezbřeze konzumujících. Je svědectvím křesťana o tvořivé Boží moci a svobodě člověka i varováním před ubýváním přírody kolem nás a ekologickými hrozbami vyplývajícími z našeho životního stylu. Knížka obsahuje i autorovy svěží biblické meditace, 16 originálních barevných ilustrací a dvě modlitby za stvoření. Předmluvu napsal prof. Bedřich Moldan.

25 úvah o tom, proč je internet dobrý sluha, ale i zlý pán. Na internetu hledáme čerstvé zprávy. Nakupujeme, platíme a připojujeme se k různým institucím. Posloucháme internetové rádio, podcasty a hrajeme hry. Je to pro nás dnes nepostradatelný pracovní nástroj, který pomáhá našemu vzájemnému propojení i ke vzdělávání. Mobil nás provází doslova na každém kroku. Vytváří zcela nový životní prostor, jenž má vliv na naši koncentraci, vztahy a naše tělesné, duševní a duchovní zdraví. Bereme ho do ruky v průměru každých deset minut. Co nám to přináší a co bere? 25 konkrétně zaměřených kapitol zaměřuje naši pozornost na to, jak mobil a internet využít co nejlépe a jak se přitom vyhnout různým úskalím. Autor je optimista i realista. Mobilní telefon a internet se mohou stát nástrojem růstu Božího království v našem životě i v životě těch, s nimiž se skrze ně setkáváme.

Sbírka nejpoutavějších výroků královny Alžběty II. o víře čerpá z jejích každoročních vánočních poselství i z velikonočního poselství o covidové uzávěře v roce 2020. Je rozčleněna do deseti oddílů podle klíčových témat: osoba Ježíše Krista; služba a podpora; mír a dobrá vůle; víra a naděje; světlo a život; pravda a odvaha; láska; péče a soucit; odpuštění a smíření; úcta a tolerance. Kristův život a učení byl pro královnu vždy inspirací a oporou: „Ježíš vztahoval ruce v lásce, přijetí a uzdravení, stal se vzorem smíření a odpuštění. Jeho příklad mě naučil, že mám respektovat a vážit si všech lidí…“ Boží láska je určena všem, nikdo není mimo její dosah, ani ti, které většina společnosti odsouvá na okraj. Ježíš je středem a hlavním důvodem radosti křesťanů, ale víru je třeba vyjadřovat skutky. „Jádrem křesťanské víry je odpuštění, které dokáže uzdravit rozvrácené rodiny, obnovit přátelství a usmířit rozdělená společenství,“ zdůrazňuje královna Alžběta II.

Svazek Potěšení není nikdy dost obsahuje tři knížky fejetonů Hany Pinknerové na téma vděčnost, radost a potěšení. Potěšení jsou pro autorku „Boží milostné vzkazy, jež na nás čekají na našich denních cestách“. Věnovala se jim do hloubky tři roky. V první části vypráví o potěšeních, která jsou – ale neměla by být! – samozřejmá. V druhé fázi se snaží najít potěšení v tom, co nebývá příjemné. Otázka, kterou si položila v třetím roce svého hledání, zní: Existuje něco, co se nedá v potěšení proměnit? Dospěla k této moudrosti: „V každé situaci, za všech okolností, vždycky stojí za to, potěšení hledat. Bůh totiž slibuje, že kdo hledá, ten najde. A potěšení jsou jeho disciplína.“ Krásu autorčiných krátkých zamyšlení oceníte zvláště ve chvíli, kdy pro samé povinnosti žádná potěšení kolem sebe neuvidíte. Stanou se vašimi nevšedními průvodci uprostřed všedních dní

V knížce Zbožnost je užitečná ke všemu podává olomoucký arcibiskup Jan Graubner svědectví o tom, co prožíval na těle i na duchu během svého zápasu s nemocí COVID-19. Kdy nejvíce pocítil svá omezení? A jak se ho v nejhlubší krizi dotýkal Bůh? To jej přivádí k úvahám o základech duchovního života. Život s Bohem není strnulý – je to spíše pohyb od jednoho úkolu k dalšímu, zcela jinému. V tomto pohybu pak vnímáme lépe, jak spolu úzce souvisejí duchovní život a naše zdraví, modlitba a naše stresy…

Deníky vojenského kaplana Guye Mayfielda jsou mimořádně cenným svědectvím o osudech britských, českých i dalších pilotů RAF v letech 1940 a 1941. Nahlížíme do doby, kdy si nikdo z nich nemohl být jistý vítězstvím ve válce ani tím, že se dožije dalšího dne. Přesto tito piloti každý den vstali, létali a bojovali za svobodu své země i celé Evropy. Mayfieldovy texty jsou lakonické, silné a osobní. Kaplan obdivuje výkony pilotů v boji s Luftwaffe, aby vzápětí sdílel jejich obavy, finanční a rodinné problémy i city, jimž se nedá poručit ani v tomto konfliktu. Piloti za ním přicházejí, odcházejí – a najednou nejsou. Tehdy vede svůj lidský zápas i on: „Ani veškeré mé modlitby je neudrží v oblacích. Jak těžké je uchovat si křesťanskou naději a víru v té drobné změně mezi dvěma životy!“ Knížku doprovázejí unikátní fotografie postav ze základny RAF v Duxfordu. V deníku narazíme i na několik pozoruhodných českých stop. Seznamte se s novým, neobyčejně působivým pohledem na bitvu o Británii.

Tři petrkovská zastavení v různých časech i kouzlo čerstvě umleté kávy. Nové texty Miloše Doležala i duchovní sny jeho zesnulé ženy Jany Frankové. Vzpomínky papeže Františka na tři osobní krize, které přirovnává k lockdownům ve svém životě. Dobrodružná cesta otce a syna vylidněnou krajinou po katastrofě. Proč Ota Pavel neutekl do Kanady? Jak se katolická církev v minulosti vypořádávala s výzvami doby? Životní příběhy odvážných žen Terezie z Lisieux, Edity Steinové či Etty Hillesumové, ale i písničkářky Joni Mitchellové či britské královny Alžběty II. Bohatýrské putování dvou literátů Vysočinou i putování do Indie za studentskou láskou. Jak Radůza vzpomíná na dětství na vesnici a jak ani v dnešní době neztratit radost – to vše a mnohé další přináší nový Cyrilometodějský kalendář, který přibližuje tvorbu výtvarnice Simonetty Šmídové. Český fotograf Jan Jirkovský představuje svých 12 fotografií s jejich příběhem. Teolog a spisovatel Pavel Hošek píše o 12 osobnostech, které ho v životě oslovily. Ze známých českých autorů v kalendáři nechybí např. Aleš Palán, Marek Vácha, Zdeněk Jančařík, Kateřina Lachmanová, Vojtěch Kodet, Ladislav Heryán, Tomáš Petráček či Tomáš Halík.

Vzpomínky hospodského a hospodáře Františka Douchy (1915–2006), které zaznamenal jeho vnuk, redaktor KT Jan Paulas, zachycují jeden obyčejný lidský osud, ale i proměnu tváře vesnice v průběhu dvacátého století, zejména s nástupem komunismu. Na pozadí dějinných zvratů se odehrávají rodinná dramata, ale také úsměvné příhody, jak je život přinášel. „Kaleidoskop vzpomínek nám zprostředkuje vhled do života prostého člověka, jehož životní půdorys je omezen rodným Herálcem či blízkým Humpolcem, aniž by to omezilo plnost jeho života,“ píše v úvodu knížky literární historik Jaroslav Med.

Kniha volně navazuje na titul Hospoda. Autor v první části zachycuje vzpomínky na druhou rodovou větev obchodníků a úředníků na vesnici v době válečné a poválečné. Vyprávění se postupně přesouvá do konce 60. a začátku 70. let, kdy autor v kaleidoskopu úsměvných historek zachycuje své rané dětství za socialismu v jeho šedé každodennosti a rituálech. Nechybí zde ale ani zkušenost dítěte z věřící rodiny a vnímání podivné dvojkolejnosti světa, v němž se jinak mluvilo doma a jinak ve škole či na veřejnosti. Humorné vyprávění má tak i vážné podtóny otázek po naší národní povaze i odvaze. Jak píše autor v úvodu: „V životě snad každého člověka se nacházejí chvíle, kdy jde s otevřeným hledím do životních bitev, velkých i malých, ale i chvíle, kdy svůj život neurčuje a je členem masy. Ale ve své většině jsme aspoň občas na chvíli bojovníci, kdy jsme na sebe hrdí, a jindy jsme zase hněteni a cpáni do formy, která se hodí jiným. Zkrátka jsme chvíli rytíři a chvíli můžeme sloužit i nevědomky jako prejt do něčích jitrnic.“

Jiří Zajíc není postava, která by se dala snadno přehlédnout nebo zařadit. Má odvahu jít proti proudu, a i proto jeho život není žádná idyla. Kde se objeví, tam přináší svěží vítr, kritičnost i nové výzvy. Přesně tyto rysy má i tato kniha rozhovorů, v níž nejen upřímně a velmi otevřeně bilancuje svůj život, své zdary i prohry, ale především dává spoustu podnětů k přemýšlení – třeba o naší nedávné minulosti, o stavu české společnosti po pádu komunismu, o výchově mládeže, médiích, občanských postojích či křesťanské přítomnosti ve 21. století. Svěží hovory zakončují Zajícovy vybrané eseje, v nichž tato témata promýšlí do hloubky.„Jiří má mnoho darů, ale za nejdůležitější pokládám dar věrohodnosti. Co všechno on na sebe nepoví! Takže i ti, kteří ho neznají, získají při četbě tohoto rozhovoru pocit jistoty, že tak to opravdu bylo, že tak to on skutečně vnímal, cítil, myslel. Zkrátka mu uvěří. To je, když se píše o sobě, obtížně dosažitelná meta. On jí dosáhl. Proto se nebudete moci odtrhnout.“ (Z předmluvy Petra Pitharta)

Kdo udával a kdo má na rukou krev? Dramatický příběh jedné rodiny a jejich továrny na malém městečku se osudově změní jedné dubnové noci. Tehdy skončí bezstarostné dětství malé Věrky. Ta je spolu s maminkou hlavní hrdinkou této knížky, jejíž děj se odehrává během dvou totalitních režimů. Kam až lidi dožene strach, pomsta a špatné svědomí, a naopak, jak lze neztratit víru v člověka, spravedlnost i životní naději – i o tom vypráví příběh inspirovaný skutečnými událostmi na českomoravské Vysočině.

Vzpomínky a deníky. Vzpomínky Taťány Lukešové v sobě skrývají celou tragiku 20. století s jeho hrůzami i nadějemi. Do jednoho života se tak vešla milá setkání s TGM a Janem Masarykem, kulturní svět první republiky i idylické dětství obklopené láskou, ale také ztráta téměř všeho, výslechy na gestapu, vyloučení kvůli židovskému původu, skrývání se a ponižující rasové testy. Je to život, do něhož vstoupil svět divadla a filmu, velká láska i významné osobnosti včetně britské královny. Ale také nelítostné řádění akčních výborů KSČ, strach a bída 50. let, beznaděj nastupující normalizace i osudové rány. Autorčiny vzpomínky doplňuje výbor z jejích deníkových záznamů z posledních let života a bohatá dokumentární příloha (plná fotografií i ukázek z tvorby jejího otce a manžela). Na autorku zde vzpomínají také různé osobnosti (Jan Potměšil, Marie Vaculíková, Hana Hegerová aj.).

„Duchovní cvičení? To není nic pro mě. K tomu jsem nedorostl,“ řekne si část čtenářů. Jiní už mají svou zkušenost, ale očekávali od toho víc. Někde se stala chyba. Ale kde? Autor chtěl původně čtenářům předložit čtivou praktickou příručku, jak zdárně absolvovat duchovní cvičení. Jak se na ně připravit, co si s sebou vzít i nevzít, čím se nenechat zaskočit, co se bude během těch dnů odehrávat v jejich nitru, co je může polekat a co rozptylovat, takže celá snaha přinese jen poloviční užitek.Jenže do duchovních cvičení vstupuje každý i se svým osobním životním příběhem, i ten se tu hlásí o slovo! Před účastníkem cvičení, se tu rozbalují vzpomínky na dětství, na neutěšený vztah s rodiči, na vlastní konverzi a cestu ke kněžství, na duchovní zrání. Aspoň to se přihodilo autorovi knížky, salesiánskému knězi a známému publicistovi.Přišlo to z ničeho nic. Poplašné zařízení v karmelitánském kostele ve mně spustilo vlnu vzpomínek, rozjelo vnitřní film, který se nedal zabrzdit strohými racionálními zábranami. Vytrskl ve mně vnitřní pramen a už ho nešlo zastavit. Duchovní cvičení, která jsem zatím prožíval bez zvláštních emocí, s rutinou podobnou všem předchozím, se proměnila v jízdu do skrytých vrstev mé minulosti. Po hlavě jsem se vrhl do víru svých mladých let, kdy se všechno dělo rychleji a překotněji.Proč někteří lidé věří a jiní ne? Co mají věřící oproti těm druhým navíc? Jak se modlí člověk, který věří? A může se nějak modlit i ten, kdo nevěří? A jak se proboří do toho, čemu se říká víra? Stane se to naráz, nebo postupně, krok za krokem - jako třeba když pochopíme, že jsme do někoho zamilovaní? A co se stane pak? Vyprchá to po čase, nebo to vydrží? A stačí jen uvěřit - a už to máme?

Knížka My a děti nabízí párům inspiraci k zvládání jejich nové role: už nejsou jen manželé, ale i rodiče. Drobné radosti se střídají s nevídaným stresem. Úžas z toho, jak dítě rychle roste, ruší únava z nevyspání. Manželé jako by se chvílemi nepoznávali. Ona vidí jeho bezradnost, ale nemá energii ho "doučovat". On cítí, jak moc si ona všímá dítěte a jak málo jeho… Jak to všechno přežít ve zdraví a vzájemné lásce? Čím si projevovat pozornost, když jsme plní starostí? Kde nám rodiče pomáhají a kde už se "míchají do života"? Na co nezapomenout při výchově k víře? Co ze svých trampot sdílet s jinými manželskými páry? Autoři vnímají duchovní život jako pomoc při řešení praktických rodičovských problémů. Jejich úvahy a otázky, modlitby i citáty přitom nechávají prostor pro vlastní promýšlení. Knížka se může číst v rodinách i manželských společenstvích. Poslouží i jako podklad větších manželských setkání.

Některé otázky jsou klíčem ke štěstí. Klíčem i k tomu, co se zdá neodemknutelné. Každý den je možné položit si nejdůležitější otázku. „Bydlí u nás Ježíšek?“ „Bydlí u nás… dnes…?“ Některá poznání mění lhostejný domov v domov, ve kterém bydlí štěstí. Jsou otázky, které umí odemykat i zdi. Andělé je znají i dospělí je znají… Ale nepokládají si je. I když by jim odpovědi vysvětlily, proč jsou smutní. Proč se cítí osamělí… Eduard Martin ve svých laskavých příbězích ze života vypráví o kráse vánočních svátků a vzpomínek, proměně rodinných vztahů i ostnu vánoční komerce. Miluje slova spřádaná do lidských rozhovorů. Naslouchá jim, hraje si s nimi a staví příběhy.

25 otázek a odpovědí. Papež na nás občas působí jako postava z minulosti. Zčásti je to pravda: vždyť papežství je mostem mezi tradicí a naší současností. Přesto ale mají nástupci apoštola Petra a služebníci služebníků Božích na prvním místě hlásat Kristovo poselství modernímu světu. Poctivě a současným jazykem jako papež František, Benedikt XVI. nebo Jan Pavel II. Mnozí papeže milují, ale jiní jeho roli ani tomu, co říká, nerozumí. Tato knížka nás přehlednou a čtivou formou seznamuje s tím, jak papežství vzniklo, v čem spočívá papežova služba současnému křesťanství i katolické církvi a čím je papež užitečný světu kolem nás. Nechybí základní chronologie, vysvětlení volby papeže a seznámení s jeho každodenními aktivitami. Dotkneme se i papežských návštěv v naší zemi.

Óda na radost z víry v prologu Janova evangelia (Jan 1,1-18). Prolog Janova evangelia (Jan 1,1–18) je jedním z klíčových textů křesťanské Bible. Vybroušené vyznání víry rané církve nám otevírá dveře k uchopení toho, kým skutečně je Ježíš z Nazareta. Kdo je autorem Prologu a jak souvisí s celkem Janova evangelia? Jaký význam má pro náš život a spiritualitu? Proč v Prologu nenajdeme zmínku o Kristově kříži a vzkříšení? Co nám říká o dějinách spásy před Kristem a o tajemství vztahu mezi Bohem Otcem a Slovem Synem? Ctirad V. Pospíšil propojuje přínos moderní biblické exegeze s geniální intuicí církevních otců, mistrů středověké teologie i učitelů křesťanské spirituality. Jde mu vposled o uvádění smyslu Prologu do života dnešních křesťanů, o službu věřícím, církvi a okolnímu světu.

Fejetony Hany Pinknerové jsou lexikonem nápadů a inspirací, jak radostně i tvořivě zvládat výchovu dětí a péči o domácnost. Laskavé příběhy pohladí po duši unavené maminky, povzbudí je a ujistí o tom, že s Bohem nejsou nikdy na nic samy.Něžná svědectví maminky dvou dcer dodají ženám energii a naději, že jejich neviditelná námaha má smysl. Jsou úžasné, jsou jedinečné, jsou milované. Jsou maminkami na pravém místě, když milují, hrají si i vychovávají.