Karmelitánské nakladatelství

Písomné súkromné poznámky z diktátu Krista – takto by sme mohli pomenovať knihu Když Pán promlouvá k srdci od G. Courtoisa.V posledných rokoch jeho života ho stretávali najčastejšie v kaplnke, s perom v ruke, keď si zapisoval myšlienky, ktoré mu boli nadovšetko drahé, lebo mu ich diktoval Kristus. Neprestajne sa modlil, najviac k Panne Márii, ktorú označil za prvú dámu modlitby.Courtois často vyjadril túžbu, aby rástol počet majstrov modlitby s perom v ruke a zošitom na kolenách, ktorí si budú tieto vzácne chvíle zapisovať. V dnešných dňoch spôsob tejto modlitby postupuje – spôsob slobodnej ľudskej komunikácie so svojím Pánom.

Jak bychom se mohli lépe modlit růženec než za vedení té, která sála přímo z očí a z tváře Svaté Panny její tajemství! Ve slovech, která nám zanechala a z kterých je sestavena i tato brožurka, slyšíme tlukot jejího srdce, když prožívá radostné uchvácení a jindy zase bolestnou agonii se Spasitelem a jeho Matkou.

Úvahy o apoštolském vyznání víry. Čemu mám vlastně věřit?Tuto otázku si dnes člověk klade možná ještě intenzivněji než v dobách minulých. Někdo věří všemu možnému, jiný nevěří ničemu. A čemu má věřit katolík? „Tomu, co je v katechismu,“ odpoví zřejmě klasicky vychovaný křesťan. Ale kde se to tam vzalo, jak se to tam dostalo?A je tam všechno podstatné?A jak souvisí katechismus s Biblí?Tak nám vyvstává otázka po pramenech naší víry. Nejstarší úplný text apoštolského vyznání víry pochází ze 4. století a shrnuje obsah křesťanské víry apoštolské doby. Ale nejde jen o výčet dogmatických výroků. Credo představuje něco jako kmen stromu víry: někde má své kořeny a něco dalšího z něj vyrůstá. Víra je především vztah. A vztah je dynamická záležitost, může nabývat na síle nebo se oslabovat, může a měl by se prohlubovat. Snad k tomu pomůže i tato knížka.

60 inspirativních karet pro váš duchovní život. Malá duchovní cvičení. Kapesní příručka pro osobnostní a duchovní růst. Soubor cvičení založených na tradici sv. Ignáce z Loyoly. Přizpůsobte si je a využívejte, jak potřebujete Vy.Balíček obsahuje: 56 jednotlivých karet s jednoduchými cvičeními, rozdělenými do osmi kategorií. 4 karty s pokyny, jež vám pomůžou s lepším využitím ostatních karet.

Jean-Marie Élie Setbon vyrostl v židovské rodině, stal se dokonce rabínem, ale v dospělosti objevil Ježíše Krista a moc jeho kříže. V roce 2008 byl pokřtěn, po smrti své manželky se znovu oženil a má osm dětí.Ukřižovaný jej zvláštně přitahoval už od chlapeckých let, ale cesta za Kristem byla dlouhá a spletitá. Jeho typicky židovský způsob vnímání se nepřestal srážet s tím křesťanským ani během přípravy na křest. Později autor napsal: „Po dlouhém putování Bůh konečně sňal závoj z mých očí. Najednou se všechno vyjasnilo, Bůh mi dal nové smýšlení a já jsem vše uviděl v novém světle. Tato kniha vypráví o obrácení. Je to ale hlavně příběh člověka, který velmi dlouho bojoval s Bohem Ježíše Krista, jenž ho očekával a dával mu znamení.“Neobyčejný příběh, jenž dokazuje, jak nevyzpytatelné jsou cesty Boží.

V chudinské čtvrti New Yorku, plné násilí, drogových dealerů a lidí bez domova, žije od roku 1987 nová františkánská komunita. „Chcete-li opravdu následovat ukřižovaného Krista, jděte až na samé dno ghetta,“ řekl prvním osmi bratřím kardinál O´Connor, newyorský arcibiskup. A svěřil jim farnost v jižním Bronxu. Kniha Františkáni z Bronxu je plná příběhu z jejich života a jsou konkrétním svědectvím milosrdenství v akci, ale i neuvěřitelné péče Prozřetelnosti.

Otec neznámy, chlapec vyrastajúci uprostred banditizmu. René-Luc nevyzeral ako prototyp budúceho kňaza, ale stretol Krista v období dospievania a zvolil si novú cestu života. V príbehu Vychoval mě gangster plnom viery a nádeje, autor vykresľuje prostredie, v ktorom vyrastal. Pripomína Božiu milosť, ktorá skúšky neodstraňuje, ale pomáha ich prekonávať.Prezrite si tiež: Vychoval mě gangster (audiokniha).

Modlitba za druhé a za svět: srovnávací studie. Kniha je mírně upraveným překladem doktorské práce autorky, v níž pojednává o tématu modlitby za druhé a za svět, nebo přesněji, o skrytém, a přece nesmírně účinném „bytí pro druhé“ v životě a díle dvou novodobých duchovních velikánů, svaté Terezie z Lisieux a starce Silvána z Hory Athosu.Každý patří k jiné duchovní tradici (v době jejich života byly navíc církev římskokatolická a pravoslavná ještě ve vzájemné exkomunikaci), a přece lze najít několik nepřehlédnutelných pilířů jejich spirituality, které jsou navzdory jinému vyjadřování nápadně shodné.Vypovídají tak o jediném Pánu a jediném Duchu, jenž byl v obou světcích u díla a v němž má svůj počátek i cíl jakékoli křesťanské putování; z tohoto pohledu studie ukazuje, že duchovní ekumenismus už vydává své plody a dialog mezi východní a západní církví může být velice obohacující.

„Chceme-li hovořit o dějinách 20. století, nelze opomenout fatimské události,“ prohlásil Jan Pavel II., velký ctitel Panny Marie Fatimské, jejíž ochraně přičítal přežití atentátu v roce 1981. Kniha Pasáčci z Fatimy nás provází životními příběhy tří pasáčků, kterým se zjevila Panna Maria, a následnými událostmi, přičemž zasazuje příběh zjevení ve Fatimě do historických souvislostí.Za vydatného použití dostupných pramenů představuje autor nejprve rodiče Lucie, Františka a Hyacinty a atmosféru v obou rodinách, dále povahy dětí, rané dětství a počátky jejich duchovního zrání. Zjevení Matky Boží zasáhlo do jejich života a učinilo z prostých dětí proroky pro celý svět, i když dvě z nich se nedožily dospělého věku.

Uvedení do lectio divina. Lectio divina – četba Božího slova přecházející postupně v modlitbu – patří k vzácným pokladům církve. Cílem této metody není pouze správné pochopení literárního a historického smyslu biblického textu. Když rozjímáme o Božím slovu a v modlitbě pak Bohu odpovídáme, dojdeme podstatně dál: Boží Slovo, sám Kristus, proměňuje náš život i naše smýšlení.Enzo Bianchi má s lectio divina bohaté praktické zkušenosti, a tak dokáže pojmenovat nejčastější problémy, s nimiž se lze při rozjímavé četbě Písma setkat. Jednou z nejdůležitějších věcí je podle autora umění zaujmout k Božímu slovu vnitřní postoj naslouchání.

Z exercicií L. Kubíčka vybrala Marie Svatošová. Druhý díl zápisků z exercicií P. Ladislava Kubíčka opět vybrala a sestavila Marie Svatošová. Podkladem jí byly vlastní zápisky z duchovních cvičení, jak je v letech 1976 - 2004 absolvovala na mnoha Kubíčkových severočeských „štacích,“ na které byl překládán a kam za ním stále jezdily zástupy především mladých lidí. Z Kubíčkových inspirativních úvah doslova čiší jejich praktičnost - nešustí papírem frází, ale pulzují krví života. Tou krví, kterou 11. září 2004 sám prolil, když byl na své faře v Třebenicích zavražděn. Závěr knihy tvoří svébytná Kubíčkova Křížová cesta, která nemůže mít obvyklých čtrnáct, ale má patnáct zastavení. Vždyť Kristus vstal z mrtvých, radujte se!

Paradoxy, aforismy a postřehy. Gilbert Keith Chesterton se proslavil mnoha literárními žánry, ale hlavní důvod, proč stále patří k nejcitovanějším autorům světa, naleznete v této útlé knížce. Chesterton byl totiž mistrem paradoxu. Povýšil společenský bonmot na životní filosofii zdravého rozumu, na obranu občanské liberální politiky a tradičních hodnot evropské kultury.A ještě něco navíc: Chesterton je úvodem do světa tisíce malých překvapení a radostí ze života, proto byl tolik milován i těmi, kteří ne scela sdíleli jeho životní filosofii. U nás to byli především Ferdinand Peroutka, Karel Čapek, Jiří Voskovec, Jan Werich, Ivan Vyskočil a Jiří Suchý.Vybral a preložil Alexander Tomský.

Všední dny liturgického mezidobí (9. - 17. Týden - roční cyklus 1). Řada publikací Lectio divina chce napomoci k prožívání tajemství víry na základě liturgických textů pro jednotlivé dny roku. Jejím základem jsou biblické texty nedělního i feriálního lekcionáře, jejichž poselství je dále rozvinuto metodou lectio divina: biblický komentář, meditace, modlitba, kontemplace, podnět pro činnost.Celý projekt počítá s 15 svazky, které postihnou všechny dny liturgického roku (památky a svátky svatých, jež nemají přednost před nedělí, nejsou zahrnuty). Samostatně jsou zpracovány oba feriální a všechny tři nedělí cykly lekcionáře. Vzhledem k rozsáhlosti a specifikům celého projektu nemusí na sebe jednotlivé svazky lectia ohledně svého číslování vždy přesně navazovat. Tak například již dříve vydaný svazek číslo 6 předchází svazku 5, s nímž přichází KNA nyní.

O duchovním vedení a pastoraci. Útlý svazeček slavného švédského mistra duchovního života a autora mnoha u nás známých knižních titulů se ve čtyřech kapitolách věnuje pastoraci duchovního vedení. Odpovídá tak na trvale rostoucí potřebu této služby církve. V první kapitole se zabývá osobností toho, kdo se věnuje službě doprovázení druhých na duchovní cestě. Druhá kapitola nabízí úvahy na téma vzájemného vztahu doprovázejícího a jeho svěřence.Ve třetí kapitole upozorňuje autor na skutečnost, že tento vztah je dialogem obou zúčastněných, především však dialogem každého z nich s Bohem. Závěrečnou kapitolu zaměřil tento karmelitán na schopnost či dar rozeznávání Boží vůle, bez nějž se žádná skutečná duchovní cesta neobejde. Jak je pro W. Stinissena typické, vyjadřuje se hutným a srozumitelným jazykem, který vede krátkou cestou k podstatě. Kniha je určena zejména těm, kdo už doprovázením slouží, ale i těm, které Pán chce k této službě povolat a připravit.

Božie plány s každým človekom sú jedinečné a majú jediný cieľ: nasmerovať ho k večnému životu. Život autora Thomasa Mertona nebol vždy ideálny. Zažil aj chvíle, možno to boli roky, ktoré by zo svojho života najradšej vymazal. Práve jeho kľukatá cesta k duchovnej zrelosti, mu dala mnohé vedomosti, ktoré využíva v knihe Duchovní vedení a rozjímaní. Opisuje zmysel a účel duchovného vedenia.

(2.vydanie). „Křesťanská víra je vírou velkých paradoxů! Chceme-li postupovat duchovně vzhůru, musíme sestupovat dolů, ke kořenům zdravé, tradiční a čisté spirituality. Chceme-li Božím slovem ovlivnit okolí, musíme jím ovlivnit nejprve sami sebe. Chceme-li jít ve vztahu k Bohu dopředu, musíme se vrátit zpět k jeho evangeliu. Chceme-li budovat nadpřirozené, musíme začít u přirozeného.“Za úspěchem knížek Maxe Kašparů stojí hluboká lidskost autora i jeho znalost lidských srdcí. Provaz či lano je obrazem a symbolem křehkosti, provizoria i umění cesty k Bohu. Jako lidé vycházíme z „kopečku naší obyčejné všednodennosti, situovaného na okraji srázu naší konečnosti“ a přicházíme k „vysoké hoře, jejíž vrchol je vždy nad oblaky a na jejímž temeni stojí živý Ježíš“.Inspirativní dílko je adresováno všem, kteří hledají v životě novou, trochu akrobatickou, ale přesto bezpečnou cestu ke smyslu života – k Bohu.Jaroslav Maxmilián Kašparů, píšící pod jménem Max Kašparů (* 1950), je český řeckokatolický kněz, psychiatr, pedagog, premonstrátský terciář, autor duchovní literatury a esperantista. Na kněze řeckokatolické církve byl vysvěcen v roce 2015, předtím byl jáhnem římskokatolické církve. K jeho odborným zájmům patří pastorální medicína a vztah mezi spirituální teologií, psychiatrií a psychologií. Je autorem desítek úspěšných knížek. V Karmelitánském nakladatelství vyšly rozhovory Do výšky volím pád (2003), Jinými slovy. Na minutu s Maxem Kašparů (2005) nebo bestseller O radostech lidské duše (2. vyd. 2008).

„Bůh je nekonečná radost.“ (Terezie z Los Andes)Terezie od Ježíše z Los Andes (1900–1920) je vůbec první chilská kanonizovaná světice. Může nás něčím oslovit mladičká karmelitka ze vzdálené země a zcela jiné doby, která zemřela v necelých dvaceti letech a navenek nic podstatného nevykonala? Její životopis je v lecčems nezvyklý až provokující, ale možná zjistíme, že k nám promlouvá překvapivě silně.Terezie z Los Andes nežila s Bohem až na Karmelu, ale žila své povolání již ve světě. Milovala nejen chvíle soustředěné modlitby, ale i jízdu na koni, cesty k moři a do hor, měla ráda plavání, hudbu a zpěv. To vše dělala v Bohu s Bohem, takže lidé v její blízkosti mívali zvláštní pocit Boží přítomnosti.„Proč pochybuješ o Bohu? Copak ho nevnímáš, když jsi se mnou?“ ptala se jednou svého bratra Lucha. Sama na sobě prožila, že karmelitánská spiritualita je vhodná pro každý životní stav, protože učí člověka žít s živým Bohem, žít ve víře neustále před jeho tváří, jak říkal prorok Eliáš. Terezie se tak stala inspirující postavou pro řadu mladých lidí: mnohé přitáhla k hlubšímu životu s Bohem, pomohla jim lépe žít jejich vlastní povolání. Zvlášť její dopisy jsou hlubokou duchovní četbou s důrazem na spiritualitu „bytí“, na rozdíl od spirituality „výkonu“.S jejím osobním povoláním je neoddělitelně spjato i tajemství smíru a oběti. Pán jí dal vnitřně zakusit něco z toho, co prožíval v posledních hodinách svého života zde na zemi. Terezie trpěla vnitřními zkouškami, temnotami, opuštěností, ale i nemocemi a předčasnou bolestivou smrtí. Všechny tyto zkoušky nevnímala jako příkoří, ale jen jako příležitost, jak více projevit svou lásku k Bohu a lidem: „Karmelitka, jak ji chápu já, není ničím jiným než adorující obětí.“

Žiadna iná kniha Nového zákona neprilákala toľko pozornosti čitateľov ako štvrté Evanjelium podľa Jána. Získava si myseľ, srdce a pozornosť od kresťanov najranejších dní. V Jánovom evanjeliu rozvinie Francis Moloney názor na tento jedinečný príbeh evanjelia a jeho relevantnosť pre život ľudí i dnes, pričom sleduje Jánovo rozprávanie života Ježiša a jeho vplyv na čitateľa. Význam Jánovho evanjelia pre kresťanstvo bolo zrejmé už od jeho začiatkov a má tiež zásadný význam pre vznik kresťanskej teológie.

Psychosociální aspekty vlivu na mladou generaci. V současné společnosti, narůstá počet lidí, kteří uctívají Satana. Proč se satanismus tak šíří? Proč jsou lidé okouzleni obskurním světem zla? Proč se televizní programy, filmy, internet, hudba, časopisy a knihy tolik zabývají okultismem, magií a satanismem? Autoři zkoumají fenomén satanismu v současnosti, především jeho vliv na mladou generaci. Čtenář se dozví základní informace o historii a rozšířenosti satanismu, o jeho učení, symbolech, rituálech, kriminální činnosti a metodách manipulace vzhledem k jeho příslušníkům, o vlivu na současnou kulturu a skrze ni na děti a mládež. Všeobecné poznatky jsou bohatě dokumentovány nedávnými případy a závěry studií z Evropy a Ameriky, tj. zemí, kde je fenomén satanismu nejrozšířenější.Převážně však jde o perspektivu psycho-sociologickou: Uvádí obecné principy fungování sekt, ale i náčrty typických psycho-sociologických profilů příslušníků a vůdců satanistických skupin. Nechybí ani pojednání o možnostech psychoterapie a podpory celé rodiny příslušníka sekty. Duchovní rozměr problematiky je sice ponechán poněkud stranou, ale o to více může být kniha přínosná pro veškeré pedagogické pracovníky a formátory, psychology i rodiče mladistvých, nezávisle na jejich náboženském přesvědčení.

„Vlk je absolutně svobodné zvíře, které se na nikoho neváže. Vidím se v něm, protože nesnáším příkazy. Navíc, vlk je přítelem svatého Františka z Assisi, světce, kterého mám rád, protože se podle mě nejvíce podobá Kristu. …Jsem vlk, co se nechal pohladit Boží láskou. To je prostě fakt a je mi jedno, pokud mě má někdo za blázna.“ (autor)Herec a režisér Robert Hossein je u nás známý především rolí lamače ženských srdcí – hraběte Joffreye de Peyrac z filmů o krásné Angelice. V bilančním rozhovoru vypráví barvitým stylem o své rodině, o herectví, režírování a o tom, jak vidí životní hodnoty dnes, léta po své konverzi. Přes vysoký věk se pustil do režírování velkých představení s křesťanskou tematikou, které se hrají na stadionech. Zkrátka snaží se všemi prostředky „vyvést Pána Boha ze sakristií, kam ho odpůrci církve dvě stě let zavírali.“

Zásvětná modlitba. Novéna k Neposkvrněnému srdci Panny Marie vznikla jako pomůcka k oslavám stoletého výročí zjevení Panny Marie ve Fatimě. Součástí je krátký historický úvod k výročí a teologické vysvětlení mariánské úcty i smyslu zásvětných modliteb, které nám pomáhají žít důkladněji své křestní sliby.

Co je to modlitba?A je možné modlit se neustále?I v každodenním životě? Jean Lafrance nabízí cestu modlitby dostupnou všem, vždy a všude. Kniha, která se opírá o tradici východní spirituality, uvádí čtenáře do tajemství neustálého vztahu s Bohem a odhaluje sílu a nádheru, které z tohoto vztahu mohou pramenit. Autor předkládá konkrétní kroky, které mohou proměnit náš život i vztahy, a nabízí tzv. Ježíšovu modlitbu jak nástroj pro dosažení neustálé modlitby. Jednotlivé teze jsou ilustrovány příběhy ze života svatých a pouštních otců a celá kniha vzbuzuje v čtenáři touhu žít v nepřetržitém vztahu s Bohem.

Autor se v knížce snaží podělit o své zkušenosti s žehnáním a klade si otázku, proč dnes roste potřeba získat požehnání. Když o ně člověk prosí, touží uchýlit se pod Boží ochranu a zcela konkrétně zakusit, že Bůh je i s ním. Život dítěte se také zdárně vyvíjí pouze za předpokladu, že se může stále znovu ujišťovat o milující blízkosti své matky. Něco podobného lze říci o požehnání.Náš život se vydaří jen tehdy, budeme-li moci znovu a znovu zakoušet, že na nás hledí přátelská Boží tvář, že si nás Bůh váží, že nás má rád. V požehnání se setkáváme s mateřským Bohem. Pronášíme-li nad někým slova požehnání, měla by vyjadřovat právě tuto mateřskou a něžnou Boží lásku. Žehnat je oprávněn každý křesťan, a protože je sám Bohem požehnán, stává se také požehnáním pro druhé. Požehnání pak vnáší do zranitelného a křehkého lidského života život božský.

Platí toto zaslíbení i pro dnešní církev?. Je toto zaslíbení a poslání platné i dnes a v dnešní církvi, žijící uprostřed světa špičkové medicíny?Uprostřed světa léčitelů a různých podivných uzdravovatelů?A především uprostřed světa stále plného nemocí, bolestí a fyzického i duchovního utrpení?A jestliže je platné i pro dnešní církev, pro naše farní obce, pro naše křesťanská společenství, pro nás osobně, jakým způsobem lze toto poslání prakticky uskutečňovat?Jaké v něm má místo církev jako celek?Jakou roli zde mají zaujmout kněží a jakou laici? To vše jsou otázky, na které se alespoň částečně pokoušejí odpovědět autoři jednotlivých příspěvků sborníku.

2. vydanie, biblický román. Román sahající od života v palácích Římské říše až po neklidné Judsko, kde střet lásky a zrady, pomsty a výkupného sebedarování vrcholí Kristovým ukřižováním. Je to příběh nejdramatičtější popravy na světě, přičemž hlavní postavou je tentokrát jeden z jejích nejméně známých účastníků – voják Longin, který do boku Krista na kříži zabodl kopí.Vynikající beletrista Louis de Wohl pokládal Longinovo kopí za své největší literární dílo.

Temná noc je nevyhnutnou etapou na ceste k Bohu. Každý, kto berie vieru vážne, zažije raz či viackrát „obdobie temna“.Ján z Kríža je považovaný za odborníka na takéto obdobia. Z jeho učenia vychádzal autor pri písaní knihy Noc je mým světlem. Učí, že žiadna priepasť nie je dosť hlboká a nijaká prekážka dosť vysoká na to, aby mohla stáť v ceste človeku, ktorý nasleduje Boha.Dozvedáme, že stretnutie s Bohom je v prvej fáze bolestné, lebo Otec je tak odlišný. Je spásou najhlbšieho ja, ale pre ego, najpovrchnejšie ja, predstavuje hrozbu. Keď je ego konfrontované s Bohom a jeho nekonečnou dokonalosťou, zomiera.Aj cesta v noci je cestou, ale nik ju nedokáže pochopiť, ak nevie kam vedie.

Psycholog prožívá koncentrační tábor. Nie je to len taká obyčajná historická kniha. V knihe A přesto říci životu ano sú spracované dojmy, zážitky a spomienky autora Viktora E. Frankla z koncentračného tábora.Tieto Hitlerove a Himmelerove tábory sú iba jedným z novších pekiel, ktoré vytvárajú ľudia na zemi. Po druhej svetovej vojne autor dospel k názoru, že treba nájsť cestu z katastrof mocenského konfliktu a zmierenie s obeťami holokaustu.Kniha vyšla aj v slovenskom jazyku: Hľadanie zmyslu života (2011).

Na čem by měl stát život dnešních kněží?A co je podstatou kněžského poslání?Chceme-li znát odpověď na tyto otázky, je třeba se vrátit až k apoštolům, k jejich povolání samotným Kristem a k putování s ním po Galileji a Judsku. Apoštolové přijímají od Krista počátek nového života, a tím i účast na jeho kněžství. Život a poslání dnešních kněží je pokračováním nejen v poslání prvních apoštolů, ale především v poslání samotného Ježíše. Osoba Ježíše Krista je základem, srdcem i normou kněžské spirituality.

Povstání z popela rwandské genocidy. Počas troch mesiacov na jar roku 1994 zažil africký národ Rwandy jednu z najkrutejších a najkrvavejších genocíd akú kedy svet videl. Immaculée Ilibagiza, mladá univerzitná študentka prežila kruté vyčíňanie, ktoré zanechalo mŕtvu väčšinu jej rodiny, priateľov a milión jej spoluobčanov.V knihe Odpustila som zoberie autorka čitateľa na pozoruhodnú cestu. Vďaka svojej jednoduchej výrečnosti opisuje svoje ťažkosti a trápenia, keď sa snažila prežiť holokaust. Je to príbeh o naivnej, zraniteľnej mladej, opustenej žene, prechádzajúcej nebezpečným nepriateľským svetom len s hlbokou vierou v Boha, ktorý ju vedie a zachráni. Snaží sa nájsť lásku v krajine, kde sa viac darí nenávisti. Aby začala novú kapitolu svojho života uteká Immauculée do Ameriky.S rovnakou odvahou a vierou v Boha, ktorý ju viedol tmou genocídy, autorka objaví nový život, o ktorom sa jej ani v najdivokejších snoch nesnívalo ako dievčaťu v malej dedine v jednej z najchudobnejších krajín Afriky. V Spojených štátoch skutočne pochopí prečo Boh ušetril práve jej život. Preto prežila, aby rozpovedala svoj príbeh svetu.

Čo robí túto knihu Evangelium podle Lukáše takou výnimočnou a rozdielnou od ostatných je fakt, že od začiatku do konca je to literárna analýza. Vzhľadom k tomu, že sa sústredí výlučne na evanjelium, nie na jeho zdroj, alebo pôvod, táto kniha dôkladne skúma, čo evanjelista Lukáš hovorí a ako to hovorí.

Všední dny liturgického mezidobí (18. - 25. Týden - roční cyklus 1). Při naslouchání Božímu slovu se buduje a mohutní církev. Podivuhodné události, které v příslušné době rozličným způsobem vykonal Bůh v dějinách spásy, jsou tajuplným způsobem znovu zpřítomňovány prostřednictvím liturgických znamení.

Ke kritickému vydání básnického díla svaté Terezie z Lisieux napsal předmluvu filozof Jean Guitton, člen Francouzské akademie. Vyjádřil v ní své přesvědčení, že Terezie měla dvojí povolání, k rozjímavému životu řeholnímu i k poezii.Psala básně tak samozřejmě jako dýchala a jako se modlila, skládala je s živelnou radostí jako novicka, mladá jeptiška a zakrátko potom jako souchotinářka čekající na agónii. Ty básně byly „vtělením jejího bytí do života“, byly to stopy, které vtiskla do francouzské řeči, své spisovné mateřštiny. Jako dítě mluvívala nářečím své rodné Normandie a k této mluvě se vracela v posledních chvílích svého utrpení...

Abbé Combesovi se podaří přemluvit po úporném boji sestru Jenovéfu, aby mu vydala všechny Tereziiny dopisy včetně dětských lístků, aby mohl přikročit k "přesnému a úplnému vydání" podle časového pořadí. Tato kniha, která představuje rozhodný pokrok, byla vytištěna 30. září 1948, přesně půl století po prvních Dějinách duše.V jednom významném dopise sestře Jenovéfě (11. 9. 1947) ukázal abbé Combes, jak je důležité uveřejnit v úplnosti všechny dopisy (a vůbec všechny texty) Terezie z Lisieux: "Právě proto, že je to svatá Terezie a že bude zaujímat od tohoto jubilejního roku stále větší místo v dějinách spirituality, stává se jí to, co se stává všem výjimečným bytostem. Dějiny se zajímají o všechny podrobnosti jejího života a jejích děl a mohou uveřejnit všechno, co vyšlo z jejího pera." (z předmluvy)

Neznáte mě takovou, jaká jsem ve skutečnosti, napsala sestra Terezie od Dítěte Ježíše mladému seminaristovi několik měsíců předtím, než zemřela. Kompletní dílo této karmelitky, včetně textů dvou kanonizačních procesů, bylo uveřejněno až po osmdesáti letech.Na základě těchto dokumentů napsal Guy Gaucher životopis určený zástupům těch, kdo chtějí poznat skutečný život Terezie do všech podrobností. Odmítl něco si vymýšlet či komentovat, aby zůstal věrný té, který prohlásila: Mohu se živit jenom pravdou.

První týden ignaciánských exercicií. Rozjímaní na základě Duchovních cvičení svatého Ignáce z Loyoly.Kniha u nás dobře známého autora nabízí praktickou pomoc všem, kdo touží prožít duchovní obnovu metodou exercicií sv. Ignáce. Autor vychází z vlastní bohaté praxe s vedením duchovních cvičení. Kniha může pomoci těm, kdo prožívají exercicie organizovaným způsobem ve skupině, i těm, kdo je chtějí prožít v soukromí vlastního domova.V úvodu autor poskytuje užitečné praktické rady, jak vytvořit patřičné vnější podmínky a jak dosáhnout vnitřní dispozice pro otevření se Božímu působení. V části s vlastním rozjímáním spojuje starozákonní texty s texty evangelií a představuje tak nové souvislosti, které doprovází citlivým a velmi osobním úvodem k rozjímavé modlitbě.V druhé části knihy obrací autor čtenářovu pozornost k závažným skutečnostem duchovního života, jakými jsou zpytování svědomí, role lidských citů, strach, lidská sexualita, duchovní doprovázení a rozlišování duchů.Kniha je jednou zo série Ignaciánskych cvičení:Kde jsi, Adame? (1. týždeň)Dej mi napít (2. týždeň)V Jeho ranách (3. týždeň)Viděli jsme Pána (4. týždeň)Zástupy žasli nad jeho učením (syntéza)

Praktická pomůcka k rozjímání nad Písmem zahrnuje odkazy na biblické texty, které se čtou při každodenním slavení eucharistie v průběhu celého roku, vhodné i pro ty, kdo se ve všední den na mši svatou nedostanou, ale přesto chtějí žít z Božího slova a zůstat v kontaktu s liturgickým slavením církve, nebo i pro ty, kdo se chtějí předem připravit na nedělní bohoslužbu slova.

Dnes už klasická kniha o duchovním vedení obsahuje všechny podstatné informace. Je teologicky i psychologicky fundovaná a navíc napsaná svěžím a jednoduchým jazykem. To spolu se skutečností, že se autoři zaměřují na praktické aspekty duchovního provázení, způsobilo, že se kniha stala klasickou příručkou a byla přeložena do řady cizích jazyků.Kniha v sobě zahrnuje letité zkušenosti a dlouhodobou teologickou reflexi obou autorů, kteří jsou jezuitští kněží a mají osobní vnitřní zkušenost s duchovním doprovázením, jedním z hlavních charismat jejich řádu. Jejich pojetí problematiky duchovního vedení je postaveno na radikálním přístupu a na práci s konkrétní duchovní zkušeností doprovázeného. V knize se nejprve důkladně věnují duchovnímu vedení obecně a pak vztahu mezi doprovázeným a jeho Pánem a vztahu doprovázeného s duchovním vůdcem.Autoři moudře spojují poznatky spirituální teologie, pastorální teologie a psychologie, přičemž uvádějí velké množství příkladů ze života, a tím činí knihu čtivou a srozumitelnou nejen pro odborníky.

Katolicismus je krásný, bohatý a hluboký – ale ve své „speciálnosti“ i nepřístupný a nápadně odlišný od jiných vyznání. Mnoho lidí se v jeho hloubce topí… A právě těm, kdo jsou z katolické jinakosti spíše rozpačití než nadšení, přichází na pomoc knížka Daniela Víchy. Otevírá řadu citlivých otázek: Je papež symbolem autoritářství, nebo morální síly? Co znamená tradice – cenný kompas, nebo zátěž? A jak se stavíme ke zpovědi? Je to něco, co musíme skousnout, nebo milost, díky níž nás Bůh vrací do hry?Sedm poctivě zpracovaných úvah doporučujeme těm, kdo se připravují na křest a biřmování, kdo se touží vzdělávat ve víře a chtějí hájit víru a církev s kvalitními argumenty.

Novéna k Duchu Svatému s nádhernými texty velkých světců Karmelu.