Karolinum

Rozšířené vydání oblíbené publikace zpracovává psychický vývoj jedince v období dětství a dospívání. Vývoj analyzuje se zaměřením na osobnost člověka, podle jednotlivých psychických funkcí, ale i vzhledem k jeho postavení v nejvýznamnějších sociálních strukturách. Analýzu nově doplňují biologické aspekty. Kniha vysvětluje, jaké reakce jsou pro určitá období lidského života standardní a přináší informace o psychických potřebách dětí, jejichž naplnění či nenaplnění ovlivňuje dětské prožívání a chování. Znalost vývojové psychologie současně umožňuje i čtenářovo pochopení vlastních zážitků z dětství a dospívání, a tedy sebe sama.

Monografie První studium Starého zákona předkládá systematické uspořádání základních informací ke studiu starozákonní biblistiky. Začíná všeobecným úvodem o charakteru Bible a pokračuje speciálním úvodem do jednotlivých částí a knih Starého zákona. Všeobecný úvod řeší božskou inspiraci a kánon Písem, prostředí a dějiny jejich vzniku, charakteristiky originálního textu, jeho překladu a výkladu. Speciální úvod má dva díly, první z nich je věnován částem hebrejské Bible v pořadí: Zákon (Tóra, Pentateuch), Proroci „přední“ a „zadní“ a Spisy; ve druhém jsou tzv. deuterokanonické knihy v pořadí: „historické“, sapienciální, prorocké a „nové historické“. Základní charakteristiky jednotlivých knih jsou organicky doplněny o krátké exegeze některých klíčových míst.Autor vychází z katolického pohledu na Písmo, ale usiluje o srozumitelnost pro lidi jiných vyznání i bez vyznání – důrazem na obecně lidská témata nebo židovským dělením kánonu. Čtenáři nabízí jednak zařazení jeho předchozích poznatků o Starém zákoně do uceleného výkladu Písma, jednak možný základ pro jeho další detailnější studium biblistiky.

Monografie je první původní českou prací, která se v takové hloubce a takovém rozsahu zabývá jednou z nejvýraznějších postav raného křesťanství Pavlem z Tarsu. Tento vzdělaný diasporní Žid se po setkání se zmrtvýchvstalým Pánem stal zřejmě nejhorlivějším hlasatelem evangelia a právě díky jeho nasazení a schopnostem se nová víra úspěšně prosadila v pohanském prostředí. Kniha na pozadí reálií soudobého helénistického světa sleduje Pavlovu židovskou formaci a myšlenkový obzor před obrácením, pokouší se rekonstruovat základní chronologii jeho života, zevrubně pojednává o Pavlově misijním působení a přináší rozbor jeho literární činnosti i základních témat jeho teologie. Ve snaze podat co nejúplnější syntetický obraz Pavlovy osobnosti se nevyhýbá ani problematickým okruhům a sporným otázkám. Zvláštní pozornost je věnována Pavlovu názoru na rodinu a sexualitu. Kniha není určena pouze biblistům a specialistům na rané církevní dějiny, ale i širší odborné veřejnosti a všem poučeným zájemcům o téma počátků křesťanství.

Kniha Teorie kanonického práva přináší ucelený studijní materiál pro všechny, kteří se primárně na vysokých školách nebo sekundárně v různých církevněprávních institucích zabývají kanonickým právem. Publikace autorů přednášejících teorii práva, kanonické právo i jeho dějiny na pražské Katolické teologické fakultě tak doplňuje česky psanou právnickou literaturu o doposud chybějící oblast a má předpoklady stát se učebnicí tohoto předmětu pro několik nejbližších generací. Součástí knihy jsou nejen rozsáhlé rejstříky, ale i 88 právních pravidel z Knihy šesté Bonifáce VIII., která ani po staletích neztratila nic ze své aktuálnosti.

Kniha přináší vhled do prostředí a okolností, v nichž žil a působil Ježíš Nazaretský. Je věnována nejen konkrétní historické, náboženské, sociální a politické problematice spojené s Ježíšovým narozením, působením, smrtí a zmrtvýchvstáním, ale poskytuje i širší pohled na předchozí a následné dění. V pěti rozsáhlých částech může čtenář sledovat události a okolnosti, které mu napomohou lépe pochopit, k jakým změnám a nábožensko-společenským proměnám v 1. stol. n. l. v souvislosti s Ježíšem a jeho hnutím docházelo. Dobře známé antické dějiny kniha ukazuje ve vztahu k osudu tehdy málo známého proroka a učitele, jehož násilná smrt vzápětí začala měnit dějiny. Zároveň může sloužit jako zdroj informací pro ty, kdo chtějí lépe rozumět novozákonním textům jakožto textům, které vycházely z konkrétní historické zkušenosti.

Teologická antropologie ekumenicky nabízí z pohledu 18 autorů rozbor lidského bytí v mezioborové perspektivě, v jejímž středu je vztah člověka k Bohu. Vedle teologické, filosofické a kulturní antropologie vychází z lingvistických, psychologických, sociologických, religionistických a dalších analýz důležitých pro charakteristiku lidské existence, které ve svém komplexním výsledku ukazují plastický portrét člověka jako dynamický průsečík mnoha dimenzí. Kniha je pozváním i k vlastnímu zamyšlení nad podstatnými otázkami naší existence: Kdo jsme? Odkud jsme přišli? Kam směřujeme?

Monografie I řekl Bůh zaceluje velkou mezeru v díle českých teologů, protože opravdu současná, původní, kompletní teologie stvoření v našem jazyce po mnoho desetiletí nebyla k dispozici. Důsledné promýšlení všech témat klasického pojednání o stvoření a také řady otázek teologické antropologie ve světle tajemství Boha Otce, Syna a Ducha svatého dává tomuto zpracování zcela originální ráz i vzhledem k tomu, co v této věci nabízí mezinárodní scéna. Hlavním společným jmenovatelem úvah o trojičním prazákladu veškerého bytí je svoboda a důstojnost nejenom osob Trojice, ale především člověka. Dílo je adresováno v první řadě těm, kdo se věnují křesťanské teologii, ať už jako přednášející, nebo posluchači, případně mají o danou formu racionality hlubší zájem.

A Theological Life offers one of the first comprehensive reflections on the life and work of this enigmatic Czech theologian and cardinal. Going beyond the usual biographical and bibliographical summary, the book provides an in-depth theological reflection on the legacy which this much-loved spiritual father left to the worldwide Church.

Kapitoly z pronásledování církví v Československu kolem roku 1950. Publikace obsahuje příspěvky z vědeckého kolokvia Pronásledování římskokatolické církve v Československu v letech 1948–1960, které pořádala Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci s pražským arcibiskupstvím 6. listopadu 2009. Jednotlivé studie jsou buď detailními sondami do konkrétních událostí, či úvahami o příčinách, průběhu a důsledcích perzekuce křesťanů v Československu na počátku komunismu.

Kniha Bertranda Schnerba představuje syntézu o burgundském soustátí na konci středověku. To ztělesňovalo vedle některých oblastí severní Itálie nejdůležitější hospodářské centrum Evropy, jednu z nejbohatších oblastí západního světa a prostředí, ve kterém se rozvíjela písemná i výtvarná kultura, jež neměla obdoby. Koncept burgundského státu překonává dosud zavedené schéma série biografických studií jeho jednotlivých panovníků a zároveň poskytuje odlišnou perspektivu od „zemského“ pojetí burgundských dějin v pozdním středověku. Schnerbova syntéza tak spíše nachází prvky moderního státu v pozdně středověkých entitách.

Kolektivní monografie dává čtenáři nahlédnout na pedagogiku volného času také cestou teologického, konkrétně křesťanského vnímání člověka. Člověk zde není viděn jako objekt či předmět, ale jako subjekt možné odpovědnosti včetně odpovědnosti před Bohem. Svobodný člověk jedná odpovědně, za své svobodně zvolené jednání nese i odpovědnost úměrnou osobní svobodě. K tomu, aby mohl ve své svobodě růst a zrát, a tím růst a zrát i v osobní odpovědnosti, je mu třeba výchovy. Pedagogika volného času se zaměřuje na jednání člověka v čase a prostoru, kde se uplatňuje lidská svoboda a odpovědnost; její snahou je pečovat o něj takovým způsobem, aby život v tomto čase a v tomto prostředí byl co nejvíce lidský. Pedagogika volného času nabízí kromě reflexí fenoménů výchovy, lidství, vychovatelství také mnoho rozmanitých využitelných metod. Z nich jsou v této publikaci v souladu se zaměřením jednotlivých autorů promýšleny a prezentovány různé cesty ke kontemplativnímu způsobu jednání a v souladu s pedagogikou volného času akcentovány především metody nedirektivní.

Edice dokumentů z let 1923-1925. Předkládaná výběrová edice dokumentů přináší druhý svazek ediční řady souhrnných diplomatických zpráv československého vyslanectví u Svatého stolce v éře první republiky. Vychází primárně z fondu Politické zprávy - Vatikán, uloženého v Archivu Ministerstva zahraničních věcí České republiky v Praze, a obsahuje třicet sedm přepsaných, komentovaných a kontextualizovaných dokumentů z období let 1923-1925.

Kniha je sborníkem z konference pořádané Centrem pro modelování společenských a biologických procesů (BISOP) v polovině června 2021, jde tedy o jakýsi snímek stavu věcí, poznání a společenské diskuse v době jejího konání. První část představuje obecné texty, které mohou čtenáři posloužit k orientaci v problematice. V druhé části lze najít příspěvky věnující se konkrétním problémům nastalým v souvislosti s pandemií z pohledu matematického modelování, logistiky, psychologie a sociologie. Příspěvky v závěrečné části se věnují zhodnocení dopadů pandemie a možnostem, jak se z nich poučit. Je na čtenáři, aby posoudil, co z obsahu knihy s časovým odstupem obstálo a co nikoli, v každém případě jde o zajímavý dokument o působení jedné vědecké iniciativy.

Kapucínské kostely svou prostou a osobitou architekturou dodnes upozorňují na přítomnost tohoto řeholního řádu v mnoha městech České republiky, od Sokolova přes Prahu až po Fulnek. Kapucíni patřili v raném novověku nejen v našich zemích, ale i ve světě vedle jezuitů a františkánů k nejpočetnějším řeholním společenstvím. Těšili se na jedné straně přízni mocných a bohatých, což umožnilo jejich velké rozšíření, v souladu s ideály sv. Františka z Assisi ale oslovovali svou činností zejména nižší vrstvy.Výborně pramenně podložená monografie Marka Brčáka sleduje dějiny kapucínů v Čechách a na Moravě od jejich příchodu na naše území po josefinské církevní reformy. Pozornost je věnována zejména vzájemným interakcím tohoto řádu s okolním světem (sběr almužen, kazatelství, zpovědní a misijní činnost, poutní místa, laická společenství atd.). Kniha je opatřena biografickými medailony známých i méně známých kapucínů a obrazovým doprovodem.

Kniha pojednává o lidech, kterým není lhostejný stav planety a kteří se vydali cestou osobní změny. Reflektují to, že způsob jejich života má dopad na životní prostředí, a snaží se o změnu svého životního stylu i spotřebních vzorců. Autorka se snaží porozumět jejich motivacím a sleduje, jaké překážky na své cestě překonávají. Dívá se na toto jednání optikou politiky životního stylu, která poukazuje na to, že v poslední době vzrůstá počet občanů, kteří se nezajímají o vysokou politiku a chtějí žít po svém. Vychází z kvalitativního výzkumu (pozorování, rozhovorů a analýzy dokumentů) realizovaného v letech 2017–2019.

Pochopit fenomén, jenž provází lidstvo po dvě tisíciletí a je jedním ze základních determinantů jeho dějin, není lehký úkol. Tím fenoménem je křesťanství a učencem, který mu zasvětil své celoživotní bádání, je prof. Otakar A. Funda. Na své cestě musel překonat nejednu překážku od otevřeného nepřátelství až po otevřené nepochopení, ale jeho vytrvalé úsilí přineslo své plody nejen v podobě jeho prací, zejména takových jako Křesťanství, jev lidských dějin a kultury (1992), Víra bez náboženství (1994), Mezi vírou a racionalitou (2003) a zvláště Ježíš a mýtus o Kristu (2007), ale také prostřednictvím mnohých studentů, jež ovlivnil a zasvětil do tohoto bádání. V knize, do níž přispěla nikoli malým dílem i jedna z jeho nejmladších studentek, se vrací ke klíčové fázi dějin křesťanství, k jeho vzniku a ranému období. Funda a jeho spoluautorka sumarizují své myšlenky a interpretace tématu a zároveň je aktualizují některými odkazy k současným kontextům. Dokazují tak, že jde o stále otevřené a živé téma.

Edice dokumentů z let 1920-1922. První svazek nové řady přináší edici souhrnných diplomatických zpráv československého vyslanectví u Svatého stolce v éře první republiky. Vychází primárně z fondu Politické zprávy — Vatikán, uloženého v Archivu Ministerstva zahraničních věcí České republiky v Praze, a obsahuje čtyři desítky přepsaných, komentovaných a kontextualizovaných dokumentů z období let 1920 až 1922.

Hebrejská mluvnice profesora Weingreena vyšla poprvé roku 1939. Tato učebnice chce pomocí prostých pravidel uvést studenta co nejrychleji do klasické hebrejštiny. Výklad se řídí hlediskem praktického jazyka, vyhýbá se náročné terminologii. Mluvnice je pojata systematicky v navazujících kapitolách. Každý celek končí dvěma překladovými cvičeními – z hebrejštiny do češtiny a z češtiny do hebrejštiny. Knihu doplňují mluvnické tabulky, přehled nepravidelných sloves a slovníček. Učebnice vychází ve 3. českém vydání.

V poslední době je možné ve vědeckém světě pozorovat rostoucí zájem o výzkum religiozity a spirituality; právě tak schizofrenie je předmětem zájmu mnoha výzkumů. Obadva světy, tedy svět religiozity a spirituality, jsou stejně jako svět pacientů se schizofrenií v jistém slova smyslu neuchopitelné, jedinečné, ale o to zajímavější a více fascinující. Výzkum pacientů se schizofrenií ukazuje, že téma spirituality, donedávna odborníky opomíjené, je pro léčbu i pro život nemocných často velmi důležité, často důležitým způsobem zapadá do jejich životných příběhů a někdy skrývá i důležitý klíč k odhalení smyslu dění. Kniha může být užitečná všem, kdo pomáhají lidem se schizofrenií – zejména lékařům, psychologům, terapeutům, sociálním pracovníkům, kněžím a pastoračním asistentům.

Kniha je volným souborem sedmi samostatných studií, které propojuje téma pravoslaví a nacionalismu. Úvodní stať je věnována významu křesťanské víry v současném světě z pravoslavného pohledu, následuje rozbor poměru pravoslavné církve k nacionalismu obecně a speciálně v řecké pravoslavné církvi. Další kapitoly se zabývají nacionalismem v prostředí svaté hory Athos, národnostní problematikou v pojetí vybraných zástupců pravoslavné církve, osobností biskupa-mučedníka sv. Gorazda a mezemi náboženské tolerance v pravoslavné perspektivě.

Kniha přináší česko-německou edici třiceti šesti dochovaných listů, které český katolický kněz, jezuita Adolf Kajpr (1902–1959), odeslal z nacistického a z komunistického žaláře. Poskytuje pozoruhodné svědectví o kritických etapách v životě této mimořádné osobnosti českého katolicismu a o době, v níž žila. Větší část dopisů ilustruje Kajprovo věznění v koncentračních táborech Terezín, Mauthausen a Dachau (1941–1945). Menší část listů pak vzešla z jeho věznění v komunistických věznicích (1950–1959). Prošel jich sice několik, listy se však uchovaly pouze z Leopoldova na Slovensku. Úvodní studie Vojtěcha Novotného přináší životopis tohoto českého jezuity a ediční poznámku, jež osvětluje okolnosti, za nichž korespondence vznikla.

Monografie přináší reflexi přijímání cizinců ve světle biblických textů, z nichž čerpá podněty pro eticky orientovaný přístup k problému migrace v dnešním světě. Po hermeneuticko-metodologických úvahách následuje zevrubné představení biblického étosu zacházení s cizinci, třetí část je věnována přehledu biblickoantropologických východisek, která stojí v pozadí tématu. Kniha chce být nejen zdrojem spolehlivých informací o poměru starozákonního a novozákonního lidu k cizincům a lidem na cestách, ale především pozváním k eticky zodpovědnému promýšlení otázky přijímání cizinců v současnosti.

Monografie je i na mezinárodní rovině první prací, která odhaluje základní obrysy dramatických počátků prosazování evolučního paradigmatu vzniku-stvoření člověka v rámci katolické církve. S několika odvážnými zastánci evoluce se setkáváme již v sedmdesátých letech 19. století, zlomovými se však stávají až léta devadesátá, kdy se navzdory postojům vatikánského centra v řadě západních zemí i v naší vlasti objevuje nemálo úctyhodných průkopníků nového pohledu na stvoření člověka. Katoličtí zastánci teistické interpretace evolučního původu lidstva po roce 1910 představovali významnou a početně stále rostoucí názorovou skupinu, Vatikán se začal novému paradigmatu otevírat až na počátku druhé poloviny minulého století. Kniha by měla vzbudit zájem nejen mezi teology, ale také u odborníků na dějiny vědy a u každého, koho fascinuje původ lidstva a dějiny paleoantropologie.

Současná česká religiozita prochází dynamickým vývojem a náboženská scéna je natolik diverzifikovaná, že je obtížné vyznat se v ní. Encyklopedie menších křesťanských církví v ČR přitom přibližuje jeden z jejích nejrychleji rostoucích a současně nejméně známých segmentů. Kniha podává encyklopedický přehled 27 státem registrovaných křesťanských nebo z křesťanství vycházejících církví a náboženských společností; s výjimkou římskokatolické, českobratrské evangelické, československé husitské a slezské evangelické církve jde o všechny registrované křesťanské církve. Odborníkům a zainteresované veřejnosti poskytuje informace o jejich vzniku a historickém vývoji včetně zahraničních zdrojů a paralel, o religionistickém profilu, statistické, geografické i základní historické údaje o jednotlivých sborech či náboženských obcích a dalších církevních složkách. Součástí díla jsou úvodní kapitoly věnované typologii křesťanských církví se zvláštním zřetelem k fenoménu tzv. evangelikalismu, vývoji menších křesťanských společenství na českém území a jejich církevní architektuře v posledních téměř dvou staletích. Užitečnou pomůckou jsou rovněž kompletní údaje o náboženském vyznání ve sčítáních lidu 1880–2011 a podrobné rejstříky.

Stručný přehled sjednocených i nesjednocených církví křesťanského Východu. Křesťanství se z Jeruzaléma šířilo několika směry. Jedním z jeho nejvlivnějších center byl Řím, jenž se také stal sídlem papežů a zůstal jím i po přesídlení císaře do nově vzniklé a tehdy řecké Konstantinopole. Kromě Říma, spjatého s apoštolem Petrem, však existovaly i další velké křesťanské obce, založené ostatními apoštoly a ležící na východ od římské říše, které se rovněž nazývaly církvemi. A tak i dnes kromě největší latinské (římské) církve existují desítky východních, právem se chlubících vlastní apoštolskou tradicí. Jejich vzájemná komunikace a spolupráce byla několikrát přerušena a zase obnovena, čímž vzniklo jejich dnešní označení sjednocené církve (s Římem) a církve nesjednocené. Tato encyklopedická monografie – první svého druhu u nás – přináší nejen stručný historický pohled na vznik a vývoj všech jednotlivých východních církví (sjednocených i nesjednocených), ale i jejich aktuální stav (2016). Mnohé z nich rostou počtem svých členů i svými aktivitami, další zanikají, a to nejen pro úbytek svých věřících, ale i z důvodu válek a pronásledování. Některé již po staletí setrvávají víceméně uzavřené na území, kde kdysi vznikly, jiné dnes naopak působí v lokalitách, které ani nelze označit Východem. Přesto zůstávají svou tradicí, obřadem, kulturou, právem i spiritualitou nadále církvemi východními.

Kniha se snaží přiblížit realitu dnešní Svaté země prostřednictvím rozhovorů s místními obyvateli. První část zachycuje sociokulturní, historické a náboženské souvislosti, které spoluvytváří komplikovaný obraz izraelské společnosti. Druha část je pak věnována analýze a interpretaci vypovědí současných Izraelců. Kniha představuje českému publiku postoje, názory a sebepojetí izraelských žen a mužů, a to především ve vztahu k nestandardnímu prostředí, ve kterém žijí. Postřehy a komentáře jednotlivců zpřístupňují čtenáři novou prožitkovou dimenzi. Tyto „živé vstupy“ konkrétních osob nám umožňují do jisté míry sdílení situací či přímo spoluprožívání diskutovaných událostí. Publikace může sloužit také jako praktický manuál či inspirace k realizaci terénního antropologického výzkumu.

Česká katolická morální teologie 1884 - 1948. Publikace se zabývá českou morální teologií od jejích počátků v poslední čtvrtině 19. století do poloviny století dvacátého. Autor kriticky hodnotí jednotlivé spisy, konfrontuje jejich postoje s dobovou společenskou a politickou situací a uvádí je do souvislosti s prohlubující se izolací církve. Vedle obecných aspektů morálky je v rámci morálky speciální věnován zvláštní zřetel sexuální, politické a sociální etice.

Kniha Marka Šmída se zabývá československo-vatikánskými vztahy za první republiky. Na základě pramenů z vatikánských archivů přibližuje postoje a názory významných apoštolských nunciů působících na našem území, ale neponechává stranou ani československé vnímání Vatikánu a poměr Čechů ke Svatému stolci. Materiály z německých a rakouských archivů umožnily zasadit výklad do širšího kontextu a nabídnout potřebný pohled zvenčí. Anglické vydání.

Na pozadí stavebního růstu papežského paláce i města ve středověkém Avignonu sleduje kniha uspořádání a provoz kuriálního centra a současně vztahy papežství se zeměmi českého státu. Ty jsou nejprve přiblíženy na osudech Čechů delší dobu v Avignonu usazených (Friedrich z Pernštejna, Jan IV. z Dražic, Heřman z Prahy) nebo sem opakovaně a dlouhodoběji přijíždějících (Jan Volek), i zachycením krátkodobějších, ale účelem cesty závažnějších návštěv. Pozornost je věnována diplomatickým poselstvím krále Jana k papežům i vyslancům papežů do českých zemí. Z některých obsahově vymezených skupin papežských listin, jež byly určeny jednotlivcům a vyžádány z českých zemí v letech 1306–42, se vyvozují poznatky o sociálním prostředí adresátů. Výsledky jsou pak uvedeny do širších souvislostí proměny a rozvoje české společnosti na počátku lucemburské doby. Základ textu tvoří diplomatické písemnosti expedované z Avignonu do Českého království, dochované však většinou jen v opisu různých řad papežských register. Text doplňují plánky tehdejšího města a postupně narůstajícího papežského sídla.

Tato studie je psána z konsekventně religionistického pohledu. To znamená, že její autor se bez vázanosti na křesťanskou víru a její věrouku snaží uchopit téma konsekventně historicko-kritickou metodou jako kterékoli jiné historické téma. Přistupuje ke křesťanství jako k lidskému jevu lidských dějin a kultury. Ve svém pokusu o rekonstrukci minulých událostí nepočítá s nadpřirozenými zásahy. Nevykládá vznik křesťanské víry božím zjevením, resp. zjevením vzkříšeného Krista, nýbrž psychickým procesem, který se odehrál v myslích Ježíšových přívrženců, poté co se ještě plni Ježíšem hlásané vize příchodu božího království rozutekli v bolesti a ve zklamání po Ježíšově zatčení a ukřižování. Brzy se pak znovu v Jeruzalémě shromáždili, spojeni svou zjitřenou vizí, próto-vírou, že Bůh Ježíše vyvýšil a že ukřižovaný záhy přijde jako Syn člověka a království, které zvěstoval, nastolí. V této první fázi mělo společenství Ježíšových přívrženců po jeho ukřižování charakter židovské sekty. Teprve v dalším procesu prochází zejména v helénistickém prostředí tato próto-víra Ježíšových přívrženců závažnými transformacemi. Ježíš je vyznán jako Kristus, jako syn boží, jako vzkříšený, jako kyrios-Pán a spasitel. Jeho kříž je pochopen jako mesiášská událost, jako oběť za lidské viny. Ke konci 1. století, především pod vlivem gnose, začínají pak první teologické úvahy o Kristu jako o vtěleném Logu a o jeho jednotě s Bohem, která bude později postupně stále více chápána ontologicky.

Gallusova antropologie je zakotvena christologicky, předznamenání je však pneumatologické: ve své individualitě i socialitě, ve svém chápání světa, sebe i Boha člověk žije a komunikuje v prostoru působení Ducha svatého. Člověk je tak definován jako člověk před Bohem, jako Boží stvoření, jako tvor žijící v prostoru Boží přítomnosti. A právě takto zápasí člověk o dobré vztahy a dobrý život: na svém konkrétním místě, ve svém konkrétním těle, ze své konkrétní perspektivy. Proto se kniha věnuje základním charakteristikám lidského života z teologického pohledu: komunikaci (s lidmi i Bohem), hříchu (a jeho dopadům do vztahů i struktur), základům etiky (tedy založení dobrého společného života před Bohem), otázce svobody a jejích hranic a eschatologickému výhledu (k poslednímu soudu a věčnosti). Nevynechává přitom ani otázky tělesnosti, sexuality a genderu, anebo vztahu člověka a umělé inteligence.Ambiciózním cílem knihy je předložit současnou teologickou antropologii, ovšem v poučeném rozhovoru s dalšími blízkými obory: chce být jakýmsi uzlovým bodem, na jehož jednotlivé linie bude možné navázat i z pohledu ostatních disciplín.

Monografie na základě rozhovorů s tehdejšími faráři a rozsáhlého bádání v církevních a státních archivech popisuje různé strategie, jimiž si tehdejší církev, po osvobodivých 60. letech násilně utlumená, ostrakizovaná a zahnaná do ghetta sborového života, pokoušela uchovat svobodného ducha. Aniž by hodnotila politicko-občanské angažmá jednotlivců, přeceňovala rozkol mezi oficiální linií a disentujícími vrstvami, nebo upřednostňovala perspektivu zaměřenou na duchovní život církve a jejích členů, snaží se podat diferencovaný pohled na dynamiku vztahů v celém společenství, se zvláštním zřetelem k motivu solidarity.

Učebnice poskytuje čtenáři základní přehled o současné české morfologii a zároveň mu prostřednictvím osmnácti sad cvičení nabízí možnost soustavnějšího procvičení osvojených znalostí. Umožňuje čtenáři pochopit šíři morfologické problematiky, získat povědomí o důležitých vývojových tendencích ve spisovném českém tvarosloví a uvědomit si provázanost morfologie s dalšími oblastmi jazykového systému, jakož i s grafickou stránkou jazyka. Ve cvičeních se pak čtenář může přesvědčit, do jaké míry je schopen morfologicky analyzovat konkrétní text a do jaké míry je schopen zasadit morfologickou problematiku do širších souvislostí. K rozvíjení těchto schopností by mu kromě úvodního teoretického výkladu měl pomoci i komentovaný klíč, v němž nalezne nejen odpovědi na položené otázky, ale často i odkazy na další bohemistickou literaturu. Učebnice je tedy vhodná i pro samostudium a zároveň by měla u čtenářů podporovat zájem o četbu dalších odborných textů.

Publikace se zaměřuje na nejproblematičtější otázky ruského pravopisu a interpunkce a je určena jak pokročilým studentům ruštiny, tak i učitelům ruštiny jako cizího jazyka. Tematicky zaměřené kapitoly obsahují teoretickou část, prezentovanou ve formě tabulek, i praktická cvičení s řešeními. Autorka na základě srovnávacího přístupu názorně demonstruje podobnosti a rozdíly v pravopisu a interpunkci ruštiny a češtiny, a pomáhá tak studentům pochopit příslušná pravidla a aplikovat je v praxi.

Kniha, která vychází k životnímu jubileu sociologa Jiřího Šubrta, představuje odbornou práci tohoto autora v její mnohotvárné šíři a specifických podobách. Na stránkách publikace dostávají prostor články příležitostné povahy, vzpomínky, recenze, rozsáhlé přehledové stati i krátké texty publikované v různých dobách a souvislostech. Kniha je formálně rozčleněna do třech částí: první obsahuje příspěvky k dějinám sociologie; druhá představuje autora jako osobnost, která se během posledních desetiletí aktivně zapojovala do organizování odborných diskusí na nejrůznějších úrovních; třetí část zahrnuje texty, které reprezentují obor historické sociologie.

Publikace v devatenácti kapitolách popisuje vývoj střelby z ručních palných zbraní od jejího vzniku ve 14. století do současnosti. Vývoj této činnosti je vázán jednak na technický pokrok, jednak na organizaci ve společnosti. S tím je spojen vznik spolků a společností, do kterých se střelci sdružovali, a jejich činnost a organizování. V knížce je popsán vznik a pravidla různých způsobů střelby z ručních palných zbraní, hodnocení a jednotlivé disciplíny, zařazení střelby jako olympijského sportovního odvětví, dále jsou zmíněny další nejen olympijské střelecké disciplíny a střelecké disciplíny vzniklé ve 20. a 21. století. Publikace je určena nejen pro studenty Fakulty tělesné výchovy a sportu UK a ostatních vysokých škol v České republice, ale rovněž pro přípravu trenérů sportovní střelby všeho druhu a pro všechny zájemce o historii této lidské činnosti.

Španělská monografie je věnována životu a dílu Juana Bosche, výrazné osobnosti dějin nejen Dominikánské republiky, ale i celé Latinské Ameriky. Juan Bosch proslul kvalitou své literární tvorby, v politické oblasti pak jako nesmiřitelný odpůrce Trujillova diktátorského režimu – pro svůj postoj byl nucen trávit léta života v exilu. Ve svých historických textech kritizoval politiku Spojených států vůči státům na území za řekou Rio Grande. Dodnes je v celém tomto regionu uznávanou autoritou. Autoři ve svých příspěvcích současně přinášejí pohled na historii Dominikánské republiky v 19. a 20. století a sledují i vztahy této karibské země se střední Evropou.

Kniha se věnuje problematice sociální změny a různých badatelských přístupů k ní. Jedná se o příspěvek k rozvoji sociohistorické perspektivy, pochopené jako multidisciplinární způsob zachycení dlouhodobých procesů a změn. Ty jsou představovány v klíčových studiích, v nichž autoři zachycují politické události a jejich vliv na obyvatele (postavení šlechtice, měnová reforma, rozpad Československa), ale také kulturní život českých zemí (Národní divadlo za druhé světové války). Aktérství představuje vlastnost sociálního subjektu, jenž má úlohu hybatele jednání v určitém vysvětlujícím modelu. Autoři nevynechali ani teoretický rámec, který je nutný pro jejich zkoumání. Každá stať rovněž obhajuje jiný přístup, který lze použít při analýze vztahů aktérů a sociální změny, což rozšiřuje a obohacuje paletu metod a problematiky historické sociologie.

Publikace přináší devatenáct studií, v nichž autor analyzoval problémy moderní české a částečně též světové historiografie v širokém časovém záběru od počátku 19. až na práh 21. století. V netradičním osvětlení i kontextech se tak objevují významné osobnosti českého dějepisectví (František Palacký, Václav Vladivoj Tomek, Zikmund Winter, Jaroslav Goll, Zdeněk Nejedlý, Josef Macek), pozornosti neunikly ani cesty, na něž vědecká historiografie a školní dějepis vkročily po listopadu 1989. Nově přepracované a doplněné stati rámují úvahy kriticky se vyrovnávající s postmoderní výzvou, zvláště dílem Haydena Whitea.

Publikace navazuje na předchozí autorovy studie z oblasti vývoje španělského jazyka. Na mnoha příkladech dokládá všechny významné fonetické změny, které vedly ke vzniku moderní španělštiny. Velkou výhodou je přehlednost, didaktičnost a zároveň komplexní, nezjednodušující přístup k problematice. Text si klade za cíl seznámit čtenáře zejména s vnitřním vývojem španělského jazyka, konkrétně pak se zákonitostmi fonologických změn během jednotlivých fází jeho vývoje. Na základě získaných etymologických poznatků by měli být čtenáři schopni rozpoznat z latinských slov a tvarů jejich současné španělské protějšky a umět rekonstruovat jejich podobu v základních vývojových fázích. Obecné zákonitosti jednotlivých změn jsou uspořádány v tabulkách, po každé tabulce následují příklady v podobě etymologické analýzy slovních tvarů.