Karolinum

Rozšířené vydání oblíbené publikace zpracovává psychický vývoj jedince v období dětství a dospívání. Vývoj analyzuje se zaměřením na osobnost člověka, podle jednotlivých psychických funkcí, ale i vzhledem k jeho postavení v nejvýznamnějších sociálních strukturách. Analýzu nově doplňují biologické aspekty. Kniha vysvětluje, jaké reakce jsou pro určitá období lidského života standardní a přináší informace o psychických potřebách dětí, jejichž naplnění či nenaplnění ovlivňuje dětské prožívání a chování. Znalost vývojové psychologie současně umožňuje i čtenářovo pochopení vlastních zážitků z dětství a dospívání, a tedy sebe sama.

Monografie První studium Starého zákona předkládá systematické uspořádání základních informací ke studiu starozákonní biblistiky. Začíná všeobecným úvodem o charakteru Bible a pokračuje speciálním úvodem do jednotlivých částí a knih Starého zákona. Všeobecný úvod řeší božskou inspiraci a kánon Písem, prostředí a dějiny jejich vzniku, charakteristiky originálního textu, jeho překladu a výkladu. Speciální úvod má dva díly, první z nich je věnován částem hebrejské Bible v pořadí: Zákon (Tóra, Pentateuch), Proroci „přední“ a „zadní“ a Spisy; ve druhém jsou tzv. deuterokanonické knihy v pořadí: „historické“, sapienciální, prorocké a „nové historické“. Základní charakteristiky jednotlivých knih jsou organicky doplněny o krátké exegeze některých klíčových míst.Autor vychází z katolického pohledu na Písmo, ale usiluje o srozumitelnost pro lidi jiných vyznání i bez vyznání – důrazem na obecně lidská témata nebo židovským dělením kánonu. Čtenáři nabízí jednak zařazení jeho předchozích poznatků o Starém zákoně do uceleného výkladu Písma, jednak možný základ pro jeho další detailnější studium biblistiky.

Kniha Teorie kanonického práva přináší ucelený studijní materiál pro všechny, kteří se primárně na vysokých školách nebo sekundárně v různých církevněprávních institucích zabývají kanonickým právem. Publikace autorů přednášejících teorii práva, kanonické právo i jeho dějiny na pražské Katolické teologické fakultě tak doplňuje česky psanou právnickou literaturu o doposud chybějící oblast a má předpoklady stát se učebnicí tohoto předmětu pro několik nejbližších generací. Součástí knihy jsou nejen rozsáhlé rejstříky, ale i 88 právních pravidel z Knihy šesté Bonifáce VIII., která ani po staletích neztratila nic ze své aktuálnosti.

Monografie je první původní českou prací, která se v takové hloubce a takovém rozsahu zabývá jednou z nejvýraznějších postav raného křesťanství Pavlem z Tarsu. Tento vzdělaný diasporní Žid se po setkání se zmrtvýchvstalým Pánem stal zřejmě nejhorlivějším hlasatelem evangelia a právě díky jeho nasazení a schopnostem se nová víra úspěšně prosadila v pohanském prostředí. Kniha na pozadí reálií soudobého helénistického světa sleduje Pavlovu židovskou formaci a myšlenkový obzor před obrácením, pokouší se rekonstruovat základní chronologii jeho života, zevrubně pojednává o Pavlově misijním působení a přináší rozbor jeho literární činnosti i základních témat jeho teologie. Ve snaze podat co nejúplnější syntetický obraz Pavlovy osobnosti se nevyhýbá ani problematickým okruhům a sporným otázkám. Zvláštní pozornost je věnována Pavlovu názoru na rodinu a sexualitu. Kniha není určena pouze biblistům a specialistům na rané církevní dějiny, ale i širší odborné veřejnosti a všem poučeným zájemcům o téma počátků křesťanství.

V poslední době je možné ve vědeckém světě pozorovat rostoucí zájem o výzkum religiozity a spirituality; právě tak schizofrenie je předmětem zájmu mnoha výzkumů. Oba dva světy, tedy svět religiozity a spirituality, jsou stejně jako svět pacientů se schizofrenií v jistém slova smyslu neuchopitelné, jedinečné, ale o to zajímavější a více fascinující. Výzkum pacientů se schizofrenií ukazuje, že téma spirituality, donedávna odborníky opomíjené, je pro léčbu i pro život nemocných často velmi důležité, často důležitým způsobem zapadá do jejich životných příběhů a někdy skrývá i důležitý klíč k odhalení smyslu dění. Kniha může být užitečná všem, kdo pomáhají lidem se schizofrenií – zejména lékařům, psychologům, terapeutům, sociálním pracovníkům, kněžím a pastoračním asistentům.

Teologická antropologie ekumenicky nabízí z pohledu 18 autorů rozbor lidského bytí v mezioborové perspektivě, v jejímž středu je vztah člověka k Bohu. Vedle teologické, filosofické a kulturní antropologie vychází z lingvistických, psychologických, sociologických, religionistických a dalších analýz důležitých pro charakteristiku lidské existence, které ve svém komplexním výsledku ukazují plastický portrét člověka jako dynamický průsečík mnoha dimenzí. Kniha je pozváním i k vlastnímu zamyšlení nad podstatnými otázkami naší existence: Kdo jsme? Odkud jsme přišli? Kam směřujeme?

Kniha přináší česko-německou edici třiceti šesti dochovaných listů, které český katolický kněz, jezuita Adolf Kajpr (1902–1959), odeslal z nacistického a z komunistického žaláře. Poskytuje pozoruhodné svědectví o kritických etapách v životě této mimořádné osobnosti českého katolicismu a o době, v níž žila. Větší část dopisů ilustruje Kajprovo věznění v koncentračních táborech Terezín, Mauthausen a Dachau (1941–1945). Menší část listů pak vzešla z jeho věznění v komunistických věznicích (1950–1959). Prošel jich sice několik, listy se však uchovaly pouze z Leopoldova na Slovensku. Úvodní studie Vojtěcha Novotného přináší životopis tohoto českého jezuity a ediční poznámku, jež osvětluje okolnosti, za nichž korespondence vznikla.

Monografie I řekl Bůh zaceluje velkou mezeru v díle českých teologů, protože opravdu současná, původní, kompletní teologie stvoření v našem jazyce po mnoho desetiletí nebyla k dispozici. Důsledné promýšlení všech témat klasického pojednání o stvoření a také řady otázek teologické antropologie ve světle tajemství Boha Otce, Syna a Ducha svatého dává tomuto zpracování zcela originální ráz i vzhledem k tomu, co v této věci nabízí mezinárodní scéna. Hlavním společným jmenovatelem úvah o trojičním prazákladu veškerého bytí je svoboda a důstojnost nejenom osob Trojice, ale především člověka. Dílo je adresováno v první řadě těm, kdo se věnují křesťanské teologii, ať už jako přednášející, nebo posluchači, případně mají o danou formu racionality hlubší zájem.

A Theological Life offers one of the first comprehensive reflections on the life and work of this enigmatic Czech theologian and cardinal. Going beyond the usual biographical and bibliographical summary, the book provides an in-depth theological reflection on the legacy which this much-loved spiritual father left to the worldwide Church.

Znaková řeč je důležitý fenomén mnišství, který existuje již tisíc let. Znaky umožňují mnichům sdělit jednoduchou zprávu i ve chvíli, kdy má panovat ticho. Kniha se zaměřuje na benediktinské a cisterciácké kláštery. Vykresluje dějiny znakové řeči od 10. do 15. století a ukazuje, že se znaková řeč používala i v českých klášterech. Nejvíce pozornosti je věnováno základnímu prameni, katalogům znakové řeči připomínajícím výkladový slovník. Pro pochopení některých středověkých souvislostí jsou hledány paralely u současných trapistů, neboť znaková řeč se stále používá, i když čím dál tím méně.

Monografie přináší reflexi přijímání cizinců ve světle biblických textů, z nichž čerpá podněty pro eticky orientovaný přístup k problému migrace v dnešním světě. Po hermeneuticko-metodologických úvahách následuje zevrubné představení biblického étosu zacházení s cizinci, třetí část je věnována přehledu biblickoantropologických východisek, která stojí v pozadí tématu. Kniha chce být nejen zdrojem spolehlivých informací o poměru starozákonního a novozákonního lidu k cizincům a lidem na cestách, ale především pozváním k eticky zodpovědnému promýšlení otázky přijímání cizinců v současnosti.

Monografie je i na mezinárodní rovině první prací, která odhaluje základní obrysy dramatických počátků prosazování evolučního paradigmatu vzniku-stvoření člověka v rámci katolické církve. S několika odvážnými zastánci evoluce se setkáváme již v sedmdesátých letech 19. století, zlomovými se však stávají až léta devadesátá, kdy se navzdory postojům vatikánského centra v řadě západních zemí i v naší vlasti objevuje nemálo úctyhodných průkopníků nového pohledu na stvoření člověka. Katoličtí zastánci teistické interpretace evolučního původu lidstva po roce 1910 představovali významnou a početně stále rostoucí názorovou skupinu, Vatikán se začal novému paradigmatu otevírat až na počátku druhé poloviny minulého století. Kniha by měla vzbudit zájem nejen mezi teology, ale také u odborníků na dějiny vědy a u každého, koho fascinuje původ lidstva a dějiny paleoantropologie.

Současná česká religiozita prochází dynamickým vývojem a náboženská scéna je natolik diverzifikovaná, že je obtížné vyznat se v ní. Encyklopedie menších křesťanských církví v ČR přitom přibližuje jeden z jejích nejrychleji rostoucích a současně nejméně známých segmentů. Kniha podává encyklopedický přehled 27 státem registrovaných křesťanských nebo z křesťanství vycházejících církví a náboženských společností; s výjimkou římskokatolické, českobratrské evangelické, československé husitské a slezské evangelické církve jde o všechny registrované křesťanské církve. Odborníkům a zainteresované veřejnosti poskytuje informace o jejich vzniku a historickém vývoji včetně zahraničních zdrojů a paralel, o religionistickém profilu, statistické, geografické i základní historické údaje o jednotlivých sborech či náboženských obcích a dalších církevních složkách. Součástí díla jsou úvodní kapitoly věnované typologii křesťanských církví se zvláštním zřetelem k fenoménu tzv. evangelikalismu, vývoji menších křesťanských společenství na českém území a jejich církevní architektuře v posledních téměř dvou staletích. Užitečnou pomůckou jsou rovněž kompletní údaje o náboženském vyznání ve sčítáních lidu 1880–2011 a podrobné rejstříky.

Stručný přehled sjednocených i nesjednocených církví křesťanského Východu. Křesťanství se z Jeruzaléma šířilo několika směry. Jedním z jeho nejvlivnějších center byl Řím, jenž se také stal sídlem papežů a zůstal jím i po přesídlení císaře do nově vzniklé a tehdy řecké Konstantinopole. Kromě Říma, spjatého s apoštolem Petrem, však existovaly i další velké křesťanské obce, založené ostatními apoštoly a ležící na východ od římské říše, které se rovněž nazývaly církvemi. A tak i dnes kromě největší latinské (římské) církve existují desítky východních, právem se chlubících vlastní apoštolskou tradicí. Jejich vzájemná komunikace a spolupráce byla několikrát přerušena a zase obnovena, čímž vzniklo jejich dnešní označení sjednocené církve (s Římem) a církve nesjednocené. Tato encyklopedická monografie – první svého druhu u nás – přináší nejen stručný historický pohled na vznik a vývoj všech jednotlivých východních církví (sjednocených i nesjednocených), ale i jejich aktuální stav (2016). Mnohé z nich rostou počtem svých členů i svými aktivitami, další zanikají, a to nejen pro úbytek svých věřících, ale i z důvodu válek a pronásledování. Některé již po staletí setrvávají víceméně uzavřené na území, kde kdysi vznikly, jiné dnes naopak působí v lokalitách, které ani nelze označit Východem. Přesto zůstávají svou tradicí, obřadem, kulturou, právem i spiritualitou nadále církvemi východními.

Kapitoly z pronásledování církví v Československu kolem roku 1950. Publikace obsahuje příspěvky z vědeckého kolokvia Pronásledování římskokatolické církve v Československu v letech 1948–1960, které pořádala Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci s pražským arcibiskupstvím 6. listopadu 2009. Jednotlivé studie jsou buď detailními sondami do konkrétních událostí, či úvahami o příčinách, průběhu a důsledcích perzekuce křesťanů v Československu na počátku komunismu.

Kniha se snaží přiblížit realitu dnešní Svaté země prostřednictvím rozhovorů s místními obyvateli. První část zachycuje sociokulturní, historické a náboženské souvislosti, které spoluvytváří komplikovaný obraz izraelské společnosti. Druha část je pak věnována analýze a interpretaci vypovědí současných Izraelců. Kniha představuje českému publiku postoje, názory a sebepojetí izraelských žen a mužů, a to především ve vztahu k nestandardnímu prostředí, ve kterém žijí. Postřehy a komentáře jednotlivců zpřístupňují čtenáři novou prožitkovou dimenzi. Tyto „živé vstupy“ konkrétních osob nám umožňují do jisté míry sdílení situací či přímo spoluprožívání diskutovaných událostí. Publikace může sloužit také jako praktický manuál či inspirace k realizaci terénního antropologického výzkumu.

Kritické vydání rozsáhlého klasického díla Jiřího Levého "České teorie překladu" - prvních dějin překladu v národní literatuře. Zahrnuje studii Vývoj překladatelských teorií a metod v české literatuře a komentovaný výbor původních statí a úvah českých překladatelů i teoretiků překladu od konce 15. století do konce druhé světové války - od časů Hasištejnského z Lobkovic přes rané i pozdější obrozence k překladatelským velikánům 19. století a osobnostem první poloviny století 20. Vychází v nezkrácené podobě jako autentická podoba textu prvního vydání (1957). Editoři aktualizovali poznámkový aparát i bibliografii a v úvodní studii zařadili Levého práci do domácího i mezinárodního badatelského kontextu.

Cílem knihy je na dostupných datech ukázat proměňující se podmínky života naší společnosti zhruba od začátku milénia. Vedle vývoje v čase kniha přináší řadu mezinárodních srovnání a také mapky ukazující diverzitu mnoha jevů uvnitř ČR. V knize se čtenář setká i s vybranými výsledky Sčítání lidu, domů a bytů 2021. Je určena všem, kdo si kladou otázky týkající se společenských proměn a toho, nakolik jsme si jich vědomi. Všem, kteří se brání vlivu dezinformací a snaží se kriticky přistupovat k dostupným datům a tomu, jak jsou prezentována. Může se stát vhodnou pomůckou např. pro středoškolské hodiny Základů společenských věd, úvodní kurzy sociálněvědních oborů na vysokých školách atp.

Kniha představuje průřez životního díla francouzské historičky a bohemistky Marie-Élizabeth Ducreux. Výbor textů si klade za cíl umožnit českému čtenáři plně pochopit rozsah badatelských zájmů Marie-Élizabeth Ducreux i způsob a metodu jejího přemýšlení o české historii důsledně zasazené ve středoevropském kontextu, neboť je sice historičkou, která zná příslušné prameny a dobovou literaturu středoevropské provenience hlouběji než mnozí „domácí“ autoři, ale současně jako Francouzka dokáže nahlížet zdejší dějiny „zvenčí“, bez zátěže našich traumat a stereotypů.

Transformace české ekonomiky po roce 1989 znamenala nejradikálnější změnu národního hospodářství od roku 1918, kdy vzniklo Československo. Jako celek bývá často laickou a někdy i odbornou veřejností ztotožňována pouze s částí privatizačního procesu, přestože ji tvořila liberalizace cen a zahraničního obchodu, makroekonomická stabilizace a změny (transformace) vlastnických práv. Naopak privatizační proces bývá často neoprávněně zužován pouze na část privatizačního procesu realizovaného Fondem národního majetku ČR a Ministerstvem financí ČR, které realizovalo privatizaci majetkových účastí – akcií – prostřednictvím kuponů. Zcela se opomíjí realizace privatizačního procesu prostřednictvím Pozemkového fondu ČR, který z hlediska počtu provedených právních úkonů při privatizaci zemědělského a lesnického majetku převyšuje Fond národního majetku ČR více než pětapadesátkrát. Cílem této monografie je zpracování základních teoretických východisek a testování praktické aplikovatelnosti ekonomických teorií renomovaných ekonomických fundamentalistů, strukturované analýzy právního rámce, institucionálního zajištění, vlastního vývoje privatizačního procesu a makroekonomické a statistické analýzy privatizačního procesu jako celku. Kniha je určena odborné veřejnosti a zájemcům o studium ekonomie, národního hospodářství, teorie vlastnických práv a transformace národního hospodářství. Jejím volným pokračováním jsou publikace věnované problematice restitucí a obecně změnám vlastnických práv v ČR.

Učebnice Fyziologie krve a základy imunity je určena studentům lékařských fakult. Obsahuje základní informace o fyziologii krve (popisuje vznik, funkci a zánik jednotlivých složek krve) a imunitním systému (vysvětluje základní principy imunitních dějů). Do textu jsou vloženy pasáže tištěné petitem, které detailněji vysvětlují konkrétní jev či spojitost fyziologických procesů s procesy patologickými – pomáhají tyto jevy lépe pochopit a zároveň pocítit význam fyziologie pro klinické obory.

Sociologický esej vychází po třech desetiletích od svého vzniku v anglickém vydání. Vypráví příběh o tom, jak despotický socialistický stát v padesátých letech nejprve vyvlastnil rodinu, tedy soukromou sféru života, aby se nakonec dočkal toho, že rodina kolonizovala stát. Přenáší nás do myšlení přelomové doby svého vzniku a přináší stále platná vysvětlení nejníže položených příčin pádu starého režimu, tedy soukromých aspirací a vynucených strategií velmi různých skupin bezejmenných sociálních aktérů starého režimu, těch dole i těch nahoře, které vedly nakonec k tomu, že tu nezbyl téměř nikdo, kdo by měl zájem na jeho dalším udržení.

Kniha Bertranda Schnerba představuje syntézu o burgundském soustátí na konci středověku. To ztělesňovalo vedle některých oblastí severní Itálie nejdůležitější hospodářské centrum Evropy, jednu z nejbohatších oblastí západního světa a prostředí, ve kterém se rozvíjela písemná i výtvarná kultura, jež neměla obdoby. Koncept burgundského státu překonává dosud zavedené schéma série biografických studií jeho jednotlivých panovníků a zároveň poskytuje odlišnou perspektivu od „zemského“ pojetí burgundských dějin v pozdním středověku. Schnerbova syntéza tak spíše nachází prvky moderního státu v pozdně středověkých entitách.

Třetí soubor padesáti drobných esejů popularizátora vědy Františka Koukolíka plynule navazuje na předchozí knížky: Chlap kousl psa (2021) a Břevno v oku (2022) (obě v Nakladatelství Karolinum). Dodržuje již nastavenou věcnou i formální strukturu abecedního uspořádání textů zpracovávajících aktuální poznatky a trendy soudobé vědy, tak jak je autor čerpá ze špičkových světových odborných publikací a časopisů (prameny jsou uvedeny za každým textem) a jak to čtenář zná již z předešlých dvou knih.

Monografie se soustředí na oblast krizového řízení, která je v České republice legislativně ukotvena; vychází z potřeby přípravy obyvatelstva České republiky jak na nevojenské, tak i na vojenské krizové situace. Ukazuje, jaký je současný stav krizové legislativy, případně jaké jsou další záměry jejího zdokonalování na počátku 21. století.

Publikace je souborem esejí, které se postupně věnují jednotlivým aspektům vztahu textu a obrazu. Mitchell rozebírá reprezentace obrazové i verbální, souvislosti obrazu a jazyka, a to vše dokládá na velmi široké škále praktických ukázek z každodenního života. Základem Mitchellova přístupu k obrazům (a nejen k nim) je interdisciplinarita: jeho hlavní argument pro multidisciplinární náhled vychází z obavy, že důkladná lingvistická interpretace obrazů fakticky brání jejich hlubšímu porozumění. Kouzlem textů je, že se v nich nenásilně potkávají William Blake, dinosauři z Jurského parku, Nelson Goodman, přímý přenos CNN, Spike Lee, Erwin Panofsky, ale také film Olivera Stonea. Zjednodušeně můžeme konstatovat, že Teorie obrazu propaguje vizuální gramotnost a Mitchell v tomto svém textu dospívá k závěru, že obrazům, které nás obklopují, se sice nemůžeme bránit, ale můžeme jim lépe rozumět, a tak činit svět lepším. Kniha je vhodnou vstupní branou do světa obrazů, nástrojem a pomůckou pro lepší pochopení vizuální složky světa, ve kterém žijeme.

Kniha se věnuje parlamentu v období, kdy nemohl naplňovat své základní poslání – být otevřeným fórem pro střet různých zájmových skupin, vládnoucích a opozičních politických stran. Byl „spoután“ prostřednictvím jednotné kandidátky Národní fronty, v níž pevně vládla KSČ. Jedná se o téma neprávem opomíjené. Přestože parlament řadu tradičních funkcí mezi lety 1948–1989 evidentně neplnil, měl jiné významné funkce – zejména byl mnoha způsoby důležitou oporou vládnoucí diktatury. Co do rozsahu jde navíc o významnou kapitolu dějin českého parlamentu, který navzdory střídání režimů vykazuje silné prvky kontinuity. Tak jako lze příčiny proměn parlamentu po druhé světové válce vysledovat již v předválečném období, i náš současný parlament chtě nechtě vychází z toho, jak fungoval před rokem 1989. Cílem knihy je přispět k lepšímu pochopení tohoto dědictví.

Kolektivní monografie dává čtenáři nahlédnout na pedagogiku volného času také cestou teologického, konkrétně křesťanského vnímání člověka. Člověk zde není viděn jako objekt či předmět, ale jako subjekt možné odpovědnosti včetně odpovědnosti před Bohem. Svobodný člověk jedná odpovědně, za své svobodně zvolené jednání nese i odpovědnost úměrnou osobní svobodě. K tomu, aby mohl ve své svobodě růst a zrát, a tím růst a zrát i v osobní odpovědnosti, je mu třeba výchovy. Pedagogika volného času se zaměřuje na jednání člověka v čase a prostoru, kde se uplatňuje lidská svoboda a odpovědnost; její snahou je pečovat o něj takovým způsobem, aby život v tomto čase a v tomto prostředí byl co nejvíce lidský. Pedagogika volného času nabízí kromě reflexí fenoménů výchovy, lidství, vychovatelství také mnoho rozmanitých využitelných metod. Z nich jsou v této publikaci v souladu se zaměřením jednotlivých autorů promýšleny a prezentovány různé cesty ke kontemplativnímu způsobu jednání a v souladu s pedagogikou volného času akcentovány především metody nedirektivní.

Kniha prof. Piťhy "O pohřbech a pohřbívání" ve své první části nabízí s nadhledem a v neformálním tónu historizující přehled o posledních věcech člověka, se kterými se většina lidí setkává v rozpoložení smutku ze ztráty, úzkosti z osamění a pocitu bezmoci. Slova duchovní útěchy v souboru promluv a kázání z let 2001-2022 v druhé části knihy jsou nejen povzbuzením pro pozůstalé, ale i příkladem pro budoucí kazatele, jak při posledním rozloučení citlivě formulovat lidské i Boží odpuštění a projevem pokory dojít ke smíření s nevyhnutelným a k víře v pokračování života.

Prvá polovica 20. storočia predstavuje z pohľadu vývoja automobilizmu veľmi dynamické obdobie. Ide o časový horizont, počas ktorého sa automobily stali prostriedkom každodennej spotreby. Predmetná publikácia vysvetľuje tento proces a jeho špecifiká na území dnešného Slovenska. Automobilitu chápe v celej jej komplexnosti a v medzinárodnom kontexte. Do obsahu preto boli zaradené aj podkapitoly vzťahujúce sa k vývoju legislatívy či modernizácie dopravnej infraštruktúry.

Rozbor sociologických kořenů holocaustu, tj. vyvraždění deseti milonů Evropanů v nacistických koncentračních táborech. Možnosti prevence budoucích genocid. Bauman chápe holocaust jako "židovskou tragédii", zdůrazňuje však její specifické rysy, které ji odlišují od všech ostatních genocid. Konstatuje, že holocaust se objevil a byl realizován v naší moderní, racionalizované a racionalistické společnosti, na vysoké úrovni rozvoje naší civilizace a na vrcholu úspěchů lidské kultury - ale právě proto je problémem této společnosti, této civilizace a této kultury. Holocaust je tak pochopen nikoliv "pouze" jako historická událost, ale jako dějinný milník, jako výpověď o povaze a charakteru naší civilizace, o tom, jak degenerovala lidská racionalita a k jakým cílům byla použita. Baumanova kniha zařazuje holocaust do kontextu sociologických analýz rasismu, ale překračuje je tím, že dokládá tragickou dialektiku "výjimečnosti a normality" holocaustu. Autor bez moralizování prokazuje, jak se v polovině 20. století dostal osvícenský racionalismus do ostrého konfliktu s morálkou a nenalezl z něj východisko. Bibliografie prací Zygmunta Baumana čítá několik desítek knižních monografií, avšak právě kniha Modernita a holocaust z roku 1989 je pokládána veřejností (nejen akademickou) i autorem samým za dílo přelomové: touto knihou se stal světově uznávaným sociologem a autoritou v oblasti analýzy pozdně moderní doby. Kniha byla v roce 1990 oceněna Cenou města Amalfi za nejlepší evropské sociologické dílo roku. Byla přeložena do několika desítek jazyků. Pro české vydání napsal Zygmunt Bauman zvláštní předmluvu.

Edice dokumentů z let 1923-1925. Předkládaná výběrová edice dokumentů přináší druhý svazek ediční řady souhrnných diplomatických zpráv československého vyslanectví u Svatého stolce v éře první republiky. Vychází primárně z fondu Politické zprávy - Vatikán, uloženého v Archivu Ministerstva zahraničních věcí České republiky v Praze, a obsahuje třicet sedm přepsaných, komentovaných a kontextualizovaných dokumentů z období let 1923-1925.

The publication reviews the festivities in the lives of immigrants who came to the Czech Republic after 1990 and who have since created new diasporas or established themselves as distinctive immigrant groups. Festivities are an important aspect of immigrants' lives inside their social groups as they support the immigrants' ethnic self-identification, strengthen their ties to their home country, and aid them in building a sense of belonging. The author elaborates on findings from research undertaken in various immigrant groups throughout the Czech Republic, focusing on the abandonment of festivities, their adaptation to the new environment, and the creation of new ones, while observing their social significance and cultural specificity.

2. vydání. Monografie je zaměřena na oblast integrovaného záchranného systému, která je v České republice legislativně ukotvena. Vychází z potřeby přípravy obyvatelstva České republiky na mimořádné události, z potřeby provádění záchranných a likvidačních prací a z požadavku ochrany obyvatelstva před a v době vyhlášení krizových stavů.Monografie chce ukázat na historické souvislosti vzniku jednotlivých složek integrovaného záchranného systému a na současný stav legislativy, případně na další záměry jejího zdokonalování na počátku 21. století.

Učební text je v pořadí druhým ze souboru fyzikálních učebnic pro zahraniční studenty studující na Ústavu jazykové a odborné přípravy Univerzity Karlovy. Po stránce jazykové i fyzikální navazuje na úvodní učební text Mechanika pro zahraniční studenty a dále rozvíjí a rozšiřuje fyzikální poznatky v něm uvedené. Molekulová fyzika a termodynamika pro zahraniční studenty obsahuje učivo, které odpovídá učivu českých středních škol, zejména gymnázií, obsahem i rozsahem je však přizpůsobeno jednoroční jazykové a odborné přípravě zahraničních studentů.

Profesně tolerovaná a hojně uplatňovaná praxe překládání do nemateřského jazyka (tzv. nerodilý překlad) patří mezi málo popsané fenomény. Předkládaná kolektivní monografie proto nejprve mapuje názory translatologů a aktérů překladatelského trhu na nerodilé překládání, jeho možnosti a omezení. Jádro knihy pak představuje empirický výzkum zahrnující čtyřicet českých překladatelů z/do angličtiny a francouzštiny, jehož cílem je charakterizovat celkovou kvalitu překladů, typologii chyb a konkrétní strategie a postupy s ohledem na směr překladu, cizí jazyk, pokročilost překladatele a druh textu. Výzkum je doplněn údaji získanými od překladatelů prostřednictvím dotazníků a také polostrukturovanými rozhovory s rodilými mluvčími cizích jazyků se zkušeností s revizí nerodilých překladů. Publikace tak přináší empiricky podložené poznatky a nabízí prakticky zužitkovatelná zjištění o stavu překladatelského trhu a různých aspektech nerodilého překládání.

Kniha je sborníkem z konference pořádané Centrem pro modelování společenských a biologických procesů (BISOP) v polovině června 2021, jde tedy o jakýsi snímek stavu věcí, poznání a společenské diskuse v době jejího konání. První část představuje obecné texty, které mohou čtenáři posloužit k orientaci v problematice. V druhé části lze najít příspěvky věnující se konkrétním problémům nastalým v souvislosti s pandemií z pohledu matematického modelování, logistiky, psychologie a sociologie. Příspěvky v závěrečné části se věnují zhodnocení dopadů pandemie a možnostem, jak se z nich poučit. Je na čtenáři, aby posoudil, co z obsahu knihy s časovým odstupem obstálo a co nikoli, v každém případě jde o zajímavý dokument o působení jedné vědecké iniciativy.

Monografie propojuje obory informační věda, veřejná politika a právo v rámci tématu rozvíjení informační gramotnosti, respektive informačního vzdělávání na základě systémové teorie. S pomocí zakotvené teorie a teorie rámování agend dospívá k formulaci teoretického předpokladu vln vývoje gramotností a k návrhu metodiky tvorby koncepcí pro oblast informačního vzdělávání na různých stupních, úrovních a institucích v České republice.

Jaký obraz člověka nabízejí současné společenské a humanitní vědy? Tato otázka je středobodem zájmu autorského kolektivu, v němž má své zastoupení sociologie, antropologie, filosofie, historiografie, andragogika, psychologie i evoluční biologie. Ač je publikace jako celek svým zaměřením především teoretická, v jednotlivých kapitolách nalezneme množství konkrétních příkladů z reálného světa: od umění a vážení přes čtverylku a hokej až po panenku Barbie či vztah lidí k horám. Kniha ukazuje, že obrazy člověka v různých oborech nejsou zcela nesourodé, ale že naopak umožňují vzájemné obohacení. Nejde o soupeřící pohledy na tentýž předmět zájmu, ale spíše o možnost mezi jednotlivými společenskovědními hrami svobodně volit s vědomím toho, že každá z nich má nejen své meze a pravidla, ale i svůj vlastní půvab.

Publikace podává přehled farmaceutické chemie léčiv ovlivňujících autonomní nervový systém, dále se zabývá problematikou léčiv ovlivňujících motorický systém, věnuje se léčivům blokujícím histaminové receptory a nakonec je připojena kapitola o léčivech s periferním blokováním nociceptivního systému. Každá kapitola je členěna na část úvodní se stručnou, avšak nezbytnou farmakologickou charakteristikou, další informace se týkají historického vývoje dané farmakoterapeutické skupiny. Těžištěm každé kapitoly je popis vztahů mezi strukturou a účinkem léčiv. Významnou součástí jsou chemické vzorce, uvedeny jsou i stručné charakteristiky v praxi používaných léčiv s jejich mezinárodními nechráněnými názvy, lékopisnými (Český lékopis 2005 a doplňky 2006 a 2007), chemickými (IUPAC) a nakonec i s nejvýznamnějšími chráněnými názvy. Publikace je určena studentům farmaceutických fakult a může být vhodnou příručkou pro farmaceuty a další odborníky, kteří se profesně zabývají moderními farmaky.