Karolinum

Cílem knihy je na dostupných datech ukázat proměňující se podmínky života naší společnosti zhruba od začátku milénia. Vedle vývoje v čase kniha přináší řadu mezinárodních srovnání a také mapky ukazující diverzitu mnoha jevů uvnitř ČR. V knize se čtenář setká i s vybranými výsledky Sčítání lidu, domů a bytů 2021. Je určena všem, kdo si kladou otázky týkající se společenských proměn a toho, nakolik jsme si jich vědomi. Všem, kteří se brání vlivu dezinformací a snaží se kriticky přistupovat k dostupným datům a tomu, jak jsou prezentována. Může se stát vhodnou pomůckou např. pro středoškolské hodiny Základů společenských věd, úvodní kurzy sociálněvědních oborů na vysokých školách atp.

Kniha představuje průřez životního díla francouzské historičky a bohemistky Marie-Élizabeth Ducreux. Výbor textů si klade za cíl umožnit českému čtenáři plně pochopit rozsah badatelských zájmů Marie-Élizabeth Ducreux i způsob a metodu jejího přemýšlení o české historii důsledně zasazené ve středoevropském kontextu, neboť je sice historičkou, která zná příslušné prameny a dobovou literaturu středoevropské provenience hlouběji než mnozí „domácí“ autoři, ale současně jako Francouzka dokáže nahlížet zdejší dějiny „zvenčí“, bez zátěže našich traumat a stereotypů.

Transformace české ekonomiky po roce 1989 znamenala nejradikálnější změnu národního hospodářství od roku 1918, kdy vzniklo Československo. Jako celek bývá často laickou a někdy i odbornou veřejností ztotožňována pouze s částí privatizačního procesu, přestože ji tvořila liberalizace cen a zahraničního obchodu, makroekonomická stabilizace a změny (transformace) vlastnických práv. Naopak privatizační proces bývá často neoprávněně zužován pouze na část privatizačního procesu realizovaného Fondem národního majetku ČR a Ministerstvem financí ČR, které realizovalo privatizaci majetkových účastí – akcií – prostřednictvím kuponů. Zcela se opomíjí realizace privatizačního procesu prostřednictvím Pozemkového fondu ČR, který z hlediska počtu provedených právních úkonů při privatizaci zemědělského a lesnického majetku převyšuje Fond národního majetku ČR více než pětapadesátkrát. Cílem této monografie je zpracování základních teoretických východisek a testování praktické aplikovatelnosti ekonomických teorií renomovaných ekonomických fundamentalistů, strukturované analýzy právního rámce, institucionálního zajištění, vlastního vývoje privatizačního procesu a makroekonomické a statistické analýzy privatizačního procesu jako celku. Kniha je určena odborné veřejnosti a zájemcům o studium ekonomie, národního hospodářství, teorie vlastnických práv a transformace národního hospodářství. Jejím volným pokračováním jsou publikace věnované problematice restitucí a obecně změnám vlastnických práv v ČR.

Učebnice Fyziologie krve a základy imunity je určena studentům lékařských fakult. Obsahuje základní informace o fyziologii krve (popisuje vznik, funkci a zánik jednotlivých složek krve) a imunitním systému (vysvětluje základní principy imunitních dějů). Do textu jsou vloženy pasáže tištěné petitem, které detailněji vysvětlují konkrétní jev či spojitost fyziologických procesů s procesy patologickými – pomáhají tyto jevy lépe pochopit a zároveň pocítit význam fyziologie pro klinické obory.

Sociologický esej vychází po třech desetiletích od svého vzniku v anglickém vydání. Vypráví příběh o tom, jak despotický socialistický stát v padesátých letech nejprve vyvlastnil rodinu, tedy soukromou sféru života, aby se nakonec dočkal toho, že rodina kolonizovala stát. Přenáší nás do myšlení přelomové doby svého vzniku a přináší stále platná vysvětlení nejníže položených příčin pádu starého režimu, tedy soukromých aspirací a vynucených strategií velmi různých skupin bezejmenných sociálních aktérů starého režimu, těch dole i těch nahoře, které vedly nakonec k tomu, že tu nezbyl téměř nikdo, kdo by měl zájem na jeho dalším udržení.

Třetí soubor padesáti drobných esejů popularizátora vědy Františka Koukolíka plynule navazuje na předchozí knížky: Chlap kousl psa (2021) a Břevno v oku (2022) (obě v Nakladatelství Karolinum). Dodržuje již nastavenou věcnou i formální strukturu abecedního uspořádání textů zpracovávajících aktuální poznatky a trendy soudobé vědy, tak jak je autor čerpá ze špičkových světových odborných publikací a časopisů (prameny jsou uvedeny za každým textem) a jak to čtenář zná již z předešlých dvou knih.

Monografie se soustředí na oblast krizového řízení, která je v České republice legislativně ukotvena; vychází z potřeby přípravy obyvatelstva České republiky jak na nevojenské, tak i na vojenské krizové situace. Ukazuje, jaký je současný stav krizové legislativy, případně jaké jsou další záměry jejího zdokonalování na počátku 21. století.

Publikace je souborem esejí, které se postupně věnují jednotlivým aspektům vztahu textu a obrazu. Mitchell rozebírá reprezentace obrazové i verbální, souvislosti obrazu a jazyka, a to vše dokládá na velmi široké škále praktických ukázek z každodenního života. Základem Mitchellova přístupu k obrazům (a nejen k nim) je interdisciplinarita: jeho hlavní argument pro multidisciplinární náhled vychází z obavy, že důkladná lingvistická interpretace obrazů fakticky brání jejich hlubšímu porozumění. Kouzlem textů je, že se v nich nenásilně potkávají William Blake, dinosauři z Jurského parku, Nelson Goodman, přímý přenos CNN, Spike Lee, Erwin Panofsky, ale také film Olivera Stonea. Zjednodušeně můžeme konstatovat, že Teorie obrazu propaguje vizuální gramotnost a Mitchell v tomto svém textu dospívá k závěru, že obrazům, které nás obklopují, se sice nemůžeme bránit, ale můžeme jim lépe rozumět, a tak činit svět lepším. Kniha je vhodnou vstupní branou do světa obrazů, nástrojem a pomůckou pro lepší pochopení vizuální složky světa, ve kterém žijeme.

Kniha se věnuje parlamentu v období, kdy nemohl naplňovat své základní poslání – být otevřeným fórem pro střet různých zájmových skupin, vládnoucích a opozičních politických stran. Byl „spoután“ prostřednictvím jednotné kandidátky Národní fronty, v níž pevně vládla KSČ. Jedná se o téma neprávem opomíjené. Přestože parlament řadu tradičních funkcí mezi lety 1948–1989 evidentně neplnil, měl jiné významné funkce – zejména byl mnoha způsoby důležitou oporou vládnoucí diktatury. Co do rozsahu jde navíc o významnou kapitolu dějin českého parlamentu, který navzdory střídání režimů vykazuje silné prvky kontinuity. Tak jako lze příčiny proměn parlamentu po druhé světové válce vysledovat již v předválečném období, i náš současný parlament chtě nechtě vychází z toho, jak fungoval před rokem 1989. Cílem knihy je přispět k lepšímu pochopení tohoto dědictví.

Kniha prof. Piťhy "O pohřbech a pohřbívání" ve své první části nabízí s nadhledem a v neformálním tónu historizující přehled o posledních věcech člověka, se kterými se většina lidí setkává v rozpoložení smutku ze ztráty, úzkosti z osamění a pocitu bezmoci. Slova duchovní útěchy v souboru promluv a kázání z let 2001-2022 v druhé části knihy jsou nejen povzbuzením pro pozůstalé, ale i příkladem pro budoucí kazatele, jak při posledním rozloučení citlivě formulovat lidské i Boží odpuštění a projevem pokory dojít ke smíření s nevyhnutelným a k víře v pokračování života.

Prvá polovica 20. storočia predstavuje z pohľadu vývoja automobilizmu veľmi dynamické obdobie. Ide o časový horizont, počas ktorého sa automobily stali prostriedkom každodennej spotreby. Predmetná publikácia vysvetľuje tento proces a jeho špecifiká na území dnešného Slovenska. Automobilitu chápe v celej jej komplexnosti a v medzinárodnom kontexte. Do obsahu preto boli zaradené aj podkapitoly vzťahujúce sa k vývoju legislatívy či modernizácie dopravnej infraštruktúry.

Rozbor sociologických kořenů holocaustu, tj. vyvraždění deseti milonů Evropanů v nacistických koncentračních táborech. Možnosti prevence budoucích genocid. Bauman chápe holocaust jako "židovskou tragédii", zdůrazňuje však její specifické rysy, které ji odlišují od všech ostatních genocid. Konstatuje, že holocaust se objevil a byl realizován v naší moderní, racionalizované a racionalistické společnosti, na vysoké úrovni rozvoje naší civilizace a na vrcholu úspěchů lidské kultury - ale právě proto je problémem této společnosti, této civilizace a této kultury. Holocaust je tak pochopen nikoliv "pouze" jako historická událost, ale jako dějinný milník, jako výpověď o povaze a charakteru naší civilizace, o tom, jak degenerovala lidská racionalita a k jakým cílům byla použita. Baumanova kniha zařazuje holocaust do kontextu sociologických analýz rasismu, ale překračuje je tím, že dokládá tragickou dialektiku "výjimečnosti a normality" holocaustu. Autor bez moralizování prokazuje, jak se v polovině 20. století dostal osvícenský racionalismus do ostrého konfliktu s morálkou a nenalezl z něj východisko. Bibliografie prací Zygmunta Baumana čítá několik desítek knižních monografií, avšak právě kniha Modernita a holocaust z roku 1989 je pokládána veřejností (nejen akademickou) i autorem samým za dílo přelomové: touto knihou se stal světově uznávaným sociologem a autoritou v oblasti analýzy pozdně moderní doby. Kniha byla v roce 1990 oceněna Cenou města Amalfi za nejlepší evropské sociologické dílo roku. Byla přeložena do několika desítek jazyků. Pro české vydání napsal Zygmunt Bauman zvláštní předmluvu.

The publication reviews the festivities in the lives of immigrants who came to the Czech Republic after 1990 and who have since created new diasporas or established themselves as distinctive immigrant groups. Festivities are an important aspect of immigrants' lives inside their social groups as they support the immigrants' ethnic self-identification, strengthen their ties to their home country, and aid them in building a sense of belonging. The author elaborates on findings from research undertaken in various immigrant groups throughout the Czech Republic, focusing on the abandonment of festivities, their adaptation to the new environment, and the creation of new ones, while observing their social significance and cultural specificity.

2. vydání. Monografie je zaměřena na oblast integrovaného záchranného systému, která je v České republice legislativně ukotvena. Vychází z potřeby přípravy obyvatelstva České republiky na mimořádné události, z potřeby provádění záchranných a likvidačních prací a z požadavku ochrany obyvatelstva před a v době vyhlášení krizových stavů.Monografie chce ukázat na historické souvislosti vzniku jednotlivých složek integrovaného záchranného systému a na současný stav legislativy, případně na další záměry jejího zdokonalování na počátku 21. století.

Učební text je v pořadí druhým ze souboru fyzikálních učebnic pro zahraniční studenty studující na Ústavu jazykové a odborné přípravy Univerzity Karlovy. Po stránce jazykové i fyzikální navazuje na úvodní učební text Mechanika pro zahraniční studenty a dále rozvíjí a rozšiřuje fyzikální poznatky v něm uvedené. Molekulová fyzika a termodynamika pro zahraniční studenty obsahuje učivo, které odpovídá učivu českých středních škol, zejména gymnázií, obsahem i rozsahem je však přizpůsobeno jednoroční jazykové a odborné přípravě zahraničních studentů.

Profesně tolerovaná a hojně uplatňovaná praxe překládání do nemateřského jazyka (tzv. nerodilý překlad) patří mezi málo popsané fenomény. Předkládaná kolektivní monografie proto nejprve mapuje názory translatologů a aktérů překladatelského trhu na nerodilé překládání, jeho možnosti a omezení. Jádro knihy pak představuje empirický výzkum zahrnující čtyřicet českých překladatelů z/do angličtiny a francouzštiny, jehož cílem je charakterizovat celkovou kvalitu překladů, typologii chyb a konkrétní strategie a postupy s ohledem na směr překladu, cizí jazyk, pokročilost překladatele a druh textu. Výzkum je doplněn údaji získanými od překladatelů prostřednictvím dotazníků a také polostrukturovanými rozhovory s rodilými mluvčími cizích jazyků se zkušeností s revizí nerodilých překladů. Publikace tak přináší empiricky podložené poznatky a nabízí prakticky zužitkovatelná zjištění o stavu překladatelského trhu a různých aspektech nerodilého překládání.

Kniha je sborníkem z konference pořádané Centrem pro modelování společenských a biologických procesů (BISOP) v polovině června 2021, jde tedy o jakýsi snímek stavu věcí, poznání a společenské diskuse v době jejího konání. První část představuje obecné texty, které mohou čtenáři posloužit k orientaci v problematice. V druhé části lze najít příspěvky věnující se konkrétním problémům nastalým v souvislosti s pandemií z pohledu matematického modelování, logistiky, psychologie a sociologie. Příspěvky v závěrečné části se věnují zhodnocení dopadů pandemie a možnostem, jak se z nich poučit. Je na čtenáři, aby posoudil, co z obsahu knihy s časovým odstupem obstálo a co nikoli, v každém případě jde o zajímavý dokument o působení jedné vědecké iniciativy.

Monografie propojuje obory informační věda, veřejná politika a právo v rámci tématu rozvíjení informační gramotnosti, respektive informačního vzdělávání na základě systémové teorie. S pomocí zakotvené teorie a teorie rámování agend dospívá k formulaci teoretického předpokladu vln vývoje gramotností a k návrhu metodiky tvorby koncepcí pro oblast informačního vzdělávání na různých stupních, úrovních a institucích v České republice.

Jaký obraz člověka nabízejí současné společenské a humanitní vědy? Tato otázka je středobodem zájmu autorského kolektivu, v němž má své zastoupení sociologie, antropologie, filosofie, historiografie, andragogika, psychologie i evoluční biologie. Ač je publikace jako celek svým zaměřením především teoretická, v jednotlivých kapitolách nalezneme množství konkrétních příkladů z reálného světa: od umění a vážení přes čtverylku a hokej až po panenku Barbie či vztah lidí k horám. Kniha ukazuje, že obrazy člověka v různých oborech nejsou zcela nesourodé, ale že naopak umožňují vzájemné obohacení. Nejde o soupeřící pohledy na tentýž předmět zájmu, ale spíše o možnost mezi jednotlivými společenskovědními hrami svobodně volit s vědomím toho, že každá z nich má nejen své meze a pravidla, ale i svůj vlastní půvab.

Kniha je antropologickým a zároveň muzeologickým pohledem na význam a možnosti prezentace exotických artefaktů v západní kultuře. První, spíše antropologická část sumarizuje a systematizuje poznatky zahraniční literatury i osobní zkušenosti autorky, a poskytuje tak metodologický a faktografický základ dalším oddílům. Druhá část nabízí muzeologický pohled na exotické artefakty ve výstavním prostoru, poslední pak pojednává o souvisejících otázkách antropologie umění, které jsou v ohnisku zájmu současné nadnárodní vědecké obce. Jedním z cílů publikace je přispět k efektivnějšímu sdílení těchto předmětů ve smyslu posílení mezikulturního dialogu a respektu ke kulturní diverzitě. Kniha je určena zejména antropologům, etnografům, kurátorům a ostatním muzejním a galerijním pracovníkům, ale i ostatním zájemcům o téma exotických artefaktů.

Česká menšina žije na území dnešního Chorvatska už více než dvě stě let, přesto je stále vitální a odolává asimilaci. Co ji odlišuje od jiných menšin? Co způsobilo, že ani po tak dlouhé době nedošlo k asimilaci jejích příslušníků s majoritním obyvatelstvem? Protože za jeden ze základních rysů identity jedince i skupiny bývá označován jazyk, do jaké míry je pro krajany při vnímání vlastní identity důležitá čeština? Zamýšlejí se nad svým životem mezi dvěma či více jazyky, nad výhodami i nevýhodami vícejazyčného prostředí? Na základě čeho se rozhodují, který z jazyků užít v které situaci? A jaký mají ke „svým“ jazykům vztah? Publikace představuje českou menšinu v Chorvatsku v hlavních aspektech (dějiny, sociální status, jazyková situace). Současně se na základě výzkumu jazykových biografií snaží zodpovědět alespoň některé z položených otázek a přispět tak k poznání jazykového chování české minority v daném regionu. Sleduje jazykové procesy probíhající v krajanských rodinách a identifikuje faktory působící ve prospěch udržení menšinového jazyka, zároveň však v neprospěch asimilace.

Publikace je souborem příspěvků autorů reprezentujících různé obory a podílejících se na výuce v programu Sociální a pastorační práce na ETF UK. Vedle témat zpracovaných sociálními pracovníky se zde objevují příspěvky socioložek, psycholožek, teologů a lékaře. Tato rozmanitost ukazuje šíři interdisciplinárních perspektiv, které je možné a někdy nutné brát v úvahu. Ukazuje antropologické, psychologické a environmentální souvislosti lidské existence, poskytuje vhled do zdravotně-sociálních témat i do problematiky kvalitativního výzkumu a upomíná na funkci umění ve vzdělávání. Texty pedagogů ETF doplňují příspěvky a básnická tvorba studentek.

Řada míst na světě dnes díky zvýšené fluktuaci osob a rozvoji telekomunikace prochází zásadními proměnami, které výrazně diverzifikují tyto lokality co do přítomnosti různých jazyků a kultur. Kniha Jana Blommaerta, jednoho z nejinspirativnějších sociolingvistů současnosti, prezentuje teorii sociolingvistiky globalizace v nápaditém propojení s koncepty sémiotiky, analýzy diskurzu, migračních studií a etnografie. Zejména etnografie, charakteristická snahou adekvátně postihnout sociální a kulturní komplexitu zkoumaných lokalit v jejich historické hloubce, není pro výzkum jazyka a komunikace u nás zatím příliš rozvinuta. Totéž platí o využití poznatků o nápisech a znacích ve fyzickém prostoru neboli jazykové krajině k identifikaci společenských a kulturních změn. Etnografický přístup k jazykové krajině, názorně aplikovaný v analýze jedné antverpské čtvrti, zaujme také ty, kdo přemýšlejí o aktuálních proměnách městského veřejného prostoru. Vzhledem ke své interdisciplinaritě kniha osloví badatelky a badatele z oblasti lingvistiky, etnologie, antropologie, sémiotiky, sociologie, sociální geografie i urbánních studií.

Osvojování jazyka a komunikace dítětem s Downovým syndromem bylo na poli české lingvistiky tématem dosud opomíjeným. Autorka s využitím nejnovějších poznatků o osvojování jazyka dětmi s typickým i netypickým vývojem popisuje specifika v budování jazykové a komunikační kompetence dětí s touto diagnózou. Ojedinělou součástí publikace je výzkum raného komunikačního chování chlapce vyrůstajícího v česko-německém jazykovém prostředí, na jehož základě autorka probírá osvědčené metody k rozvoji komunikace a porozumění. Monografie má také silný přesah etický.

Kniha podává přehled vývoje formálních pramenů kanonického práva (včetně východního) od počátků církve až do současnosti; připojeny jsou četné ukázky vybraných textů. Studium pramenů kanonického práva nám umožní objektivnější pohled na tehdejší právní úpravu, než jaký nám mnohdy poskytují učebnice dějin kanonického práva. Říkává se, že prameny nelžou; neplatí to však absolutně - i v církevním středověku se objevily zcela či částečně zfalšované právní sbírky, které měly na církevní dějiny značný vliv.

V období gregoriánské reformy a boje o investituru prošla křesťanská společnost významnou proměnou, která se promítla do vztahů světské a duchovní moci, fungování latinské církve i priorit právního a teologického myšlení. Významnou součástí této transformace se stala nová podoba volebního procesu, který zásadně ovlivnilo na konci padesátých let 11. století vydání dekretu In nomine Domini papežem Mikulášem II. Tato kniha se v návaznosti na dosavadní historický a kanonickoprávní výzkum zabývá vývojem papežských voleb v gregoriánském období. Zvláštní pozornost věnuje reálnému významu nové volební legislativy, formování kardinálského kolegia jako privilegované skupiny volitelů a dalším organizačním a právním náležitostem volební procedury. Výběr nové hlavy římské církve tak překračuje oblast vnitrocírkevních záležitostí a stává se svědectvím o dynamickém utváření celospolečenských vztahů na začátku vrcholného středověku.

Kniha pojednává o lidech, kterým není lhostejný stav planety a kteří se vydali cestou osobní změny. Reflektují to, že způsob jejich života má dopad na životní prostředí, a snaží se o změnu svého životního stylu i spotřebních vzorců. Autorka se snaží porozumět jejich motivacím a sleduje, jaké překážky na své cestě překonávají. Dívá se na toto jednání optikou politiky životního stylu, která poukazuje na to, že v poslední době vzrůstá počet občanů, kteří se nezajímají o vysokou politiku a chtějí žít po svém. Vychází z kvalitativního výzkumu (pozorování, rozhovorů a analýzy dokumentů) realizovaného v letech 2017–2019.

Vysoké hodnocení tělesnosti je jedním z nejnápadnějších rysů, které křesťanství vneslo do kultury a myšlení pozdní antiky. Víra v Boha, který se vtělil, měla přitom vliv také na představu o člověku. Podle starokřesťanských autorů řeckého jazyka, o něž jde v této knize především (Klement Alexandrijský, Origenes, Řehoř z Nyssy a další), člověk není jen bytostí, k jejíž identitě náleží individuální tělo, ale navíc bytostí pevně začleněnou do kosmického řádu. Křesťanská naděje ve vzkříšení těla je tak v jejich podání nadějí v záchranu a proměnu všech lidských bytostí, ba celého veškerenstva. Díky tomuto poselství je křesťanství těchto autorů zajímavé i pro člověka 21. století, který znovu začíná chápat kosmický rozměr své odpovědnosti a zároveň si ve světě redukovaném na digitální média znovu uvědomuje význam tělesnosti pro svou identitu i pro společenství s druhými.

Velikonoční vyznání, že Ježíš byl vzkříšen, je zásadním východiskem jak pro křesťanskou víru, tak pro křesťanskou teologii. Tato kniha proto začíná touto zásadní vnitřní perspektivou křesťanství, využívá vhledů interního realismu a sémiotiky a bere v potaz postmoderní dobu s její neredukovatelnou pluralitou. Na tomto základě se snaží vystavět současné pojetí toho nejústřednějšího teologického tématu - christologie; snaží se tedy odpovědět na otázku, kdo byl a je Ježíš Kristus a jaký je jeho význam pro celek skutečnosti. Christologii pojímá jako christologii ontologickou. Gallus se proto v textu kriticky zabývá jak tradiční chalcedonskou christologií, tak také christologickými koncepty posledních dekád a předkládá vlastní originální řešení. Jeho koncepce je založena na přesvědčení, že konzistentní christologie je možná pouze na pozadí důsledně trojičního myšlení a dynamického pojetí Boha i člověka. Přichází s modelem Boží akomodace, která je základem pro pojetí inkarnace i Ježíšovy smrti jako smrti Boha, a dotahuje důsledky tohoto modelu až do antropologie, soteriologie, eschatologie a mezináboženského dialogu.

Hebrejská mluvnice profesora Weingreena vyšla poprvé roku 1939. Tato učebnice chce pomocí prostých pravidel uvést studenta co nejrychleji do klasické hebrejštiny. Výklad se řídí hlediskem praktického jazyka, vyhýbá se náročné terminologii. Mluvnice je pojata systematicky v navazujících kapitolách. Každý celek končí dvěma překladovými cvičeními – z hebrejštiny do češtiny a z češtiny do hebrejštiny. Knihu doplňují mluvnické tabulky, přehled nepravidelných sloves a slovníček. Učebnice vychází ve 3. českém vydání.

Vzdělávání dětí s lehkým mentálním postižením, jejich inkluze či umisťování ve speciálních školách nebo otázky obsahu učiva jsou hojně diskutovaná témata. Tato publikace je zaměřena na motorické dovednosti, které jsou jedním ze základních předpokladů pro vzdělávání, samostatný život nebo zaměstnání. Stěžejní částí práce je prezentace výsledků několika výzkumů zaměřených na srovnání dětí s LMP s běžnou populací v jemné motorice, hrubé motorice a manuálních dovednostech. Pozornost je věnována i analýze kurikulárních dokumentů se zaměřením na motorické aktivity a v neposlední řadě doporučením pro praxi.

Kniha nabízí ucelený pohled na problematiku variability ADHD v dětském věku i dospělosti. Analyzuje problematiku od etiologie, přes neurobiologické a somatické příčiny, variabilitu v odpovědi na léčbu, až po psychologické a sociální souvislosti. Přehled variability ADHD využijí odborníci v oblastech nejen psychiatrie a medicíny obecně, ale i psychologie, pedagogiky a všech souvisejících oblastí. Text zahrnuje také výsledky vybraných původních studií autorů a jako první v české odborné literatuře přináší kompletní diagnostická kritéria ADHD dle DSM-5 v oficiálním českém překladu. V přílohách jsou uvedeny metody pro hodnocení ADHD symptomatologie v dětství i v dospělosti.

Tato monografie skládající se ze šesti historických analýz a tří příspěvků memoárového a přehledového charakteru poskytuje celkový pohled na stoletou historii česko(slovensko)-albánských vztahů – nejen těch diplomatických a ekonomických, ale i vztahů kulturních, mezilidských či v oblasti vzdělávání. Tato kniha dokazuje, že Češi a Albánci, navzdory své geografické vzdálenosti a ne vždy silným politickým vazbám, v minulosti rozvíjeli a stále rozvíjejí jak silné obchodní vztahy, tak i oboustranné sympatie. Ty vycházejí z vazeb v minulosti, ale i z nárůstu přímých vzájemných kontaktů. Dnes, sto let od navázání diplomatických vztahů, se sympatie a kontakty mezi Čechy a Albánci zdají být ještě silnější.

Bitva u Courtrai, kterou v roce 1302 svedlo flanderské vojsko s vojskem francouzského krále Filipa Sličného, se v 19. století stala klíčovou součástí nejprve belgické a posléze specificky vlámské „národní“ paměti a svůj význam si drží dodnes. Svou nezvyklostí však fascinovala už své současníky: vždyť necvičené pěší vojsko na hlavu porazilo věhlasné francouzské rytířstvo. Francouzský historik Xavier Hélary vysoce odborným a přitom poutavým způsobem provádí čtenáře po širším historickém kontextu francouzsko-flanderských vztahů na přelomu 13. a 14. století, zamýšlí se nad rolí národní identity v událostech samotných i v jejich pozdějších výkladech, rozebírá různá kronikářská vyprávění a jejich prostřednictvím ukazuje, jakým způsobem může moderní historik uchopit a sepsat historii jedné bitvy.

Publikace navazuje na Dějiny etických teorií od Kanta po pragmatismus (2020) a společně s Dějinami etických teorií I (od antiky po konec 18. století) (2004) postihuje vývoj evropského etického myšlení od antického Řecka po konec 20. století. Vlastním obsahem knihy jsou etické systémy těchto autorů: Bergson, Buber, Camus, Dilthey, Gadamer, Heidegger, Jaspers, Jonas, Lévinas, Lipovetsky, MacIntyre, Marcel, Sartre, Scheler, Spaemann a Tugendhat. Výběr zohledňuje potřebu vyznat se v typických podobách etik 20. století - včetně návaznosti na století předcházející i vzhledem k možnému směřování ve století následujícím. Umožní čtenáři nejen získat základní znalosti z dějin etiky, ale také začlenit etiku do vývoje filosofie a obecně kultury v evropském prostoru.

V době, kdy jsme konfrontováni s proměnlivým a nejistým světem, snižuje se důvěra ve společnosti, daří se konspiračním teoriím a z veřejné diskuse se znepokojivě vytrácí vzájemný respekt, roste význam porozumění etice a jejím základům. Simon Blackburn v knize představuje základní otázky a problémy současné etiky, ale zároveň nás nutí zamýšlet se nad světem kolem nás. Ukazuje nám, jak bychom mohli přemýšlet o smyslu života a proč bychom měli nedůvěřovat zjednodušujícím absolutismům, které často dominují morálním debatám.

AD FONTES – CURSUS LATINUS je dílem dvou zkušených vysokoškolských pedagožek. Učebnice určená pro výuku latiny v univerzitních kurzech humanitního zaměření zve k četbě textů latinských autorů v originále, a to starověkých, středověkých i pozdějších. Jejich prostřednictvím vede k poznání základů latinské slovesné tradice v historickém průřezu. Publikace je rozdělena na dva základní stupně – cursus I a cursus II –, jejichž jednotící linie je studium latinské morfologie a syntaxe. Velké množství rozmanitých, nenásilných cvičení vede k porozumění latinskému slovu, ke zvládnutí bohaté slovní zásoby i k vnímání jejího dalšího života v obecně-kulturní vrstvě jazyků moderních. Umožňuje také získání dobrých znalostí latinské morfologie a pochopení stavby latinské věty a souvětí. Do důsledku dodržovanou zásadou je úsilí spojovat čtení souvislého latinského textu s porozuměním, tj. získat z něho klíčové informace před jeho přetlumočením do mateřského jazyka.

Jméno Huga Vavrečky (1880-1952), novináře, diplomata, ředitele firmy Baťa, ministra propagandy a dědečka bratrů Havlových, zaznívá v české historiografii spíše okrajově. Jemu samotnému byla pozornost věnována doposud jen sporadicky, přímo posledním letům jeho života pak vůbec. Právě ony přitom patří k těm, které kladou nejvíce otázek a přinášejí nejméně očekávatelné odpovědi. Tato kniha proto čtenáři nejprve nabízí stručné představení Vavrečkova života do roku 1945, shrnuje hlavní oblasti jeho působení a ukazuje jeho životní priority a postoje, které se naplno projevily v hlavním zkoumaném období 1945-52, kdy se Vavrečka musel - stejně jako další členové bývalé prvorepublikové a zčásti i protektorátní elity - vyrovnávat s problémy, které z jeho před/válečné činnosti plynuly. Autorka detailně sleduje Vavrečkovu adaptaci na měnící se společenské podmínky i jeho postavení v nich a předestírá až detektivní pátrání po různorodých strategiích jednání i vyjednávání, které volil tehdy, čelil-li například nařčením z kolaborace. Hledá také odpovědi na otázky, co si Vavrečka o světě kolem sebe myslel a jak si představoval (nejen svou) budoucnost.

Plotin, filosof alexandrijského vzdělání, který působil v letech 244 - 269 jako učitel v Římě, byl nejen zakladatelem novoplatonské školy, ale zároveň podstatně ovlivnil raně křesťanské autory. Ti se jeho myšlením inspirovali jak ve své spiritualitě duchovního výstupu k neuchopitelnému božství, tak i ve formulaci závažných témat křesťanské teologie, jako je nauka o Trojici v Bohu, o Duchu svatém, o spojení božství a lidství v Kristu. Kniha tento vliv mapuje u teologů řeckého jazyka od 4. do 7. století. Autorka je překladatelkou Plotinova pojednání V,3(49), které vyšlo pod názvem „O sebepoznání“ (Praha 2014), zároveň se dlouhodobě zabývá raně křesťanskými autory filosofického zaměření.

Současnou světovou a českou prózu, zde chápeme jako prózu posledních dvou dekád, tedy zhruba počínaje přelomem tisíciletí. Zatímco časové vymezení je tak poměrně jednoznačné, geografický a společensko-kulturní rozsah naopak ukazuje na značnou diverzitu a heterogenitu, neboť literatury jednotlivých zemí nevyhnutelně odrážejí a vykazují patrné idiosynkratické rysy dlouhodobě podmíněné jejich jedinečnou dějinnou zkušeností. Přes tato krajová specifika však lze u současné světové prózy vysledovat určité společné vývojové tendence a tematická zaměření, což je do značné míry zapříčiněno nivelizačními důsledky ekonomické, kulturní a technologické globalizace, které se pochopitelně nevyhnuly ani knižnímu trhu, jak na úrovni národní, tak celosvětové. Má-li být literatura mezinárodně úspěšná, musí prezentovat místní specifika v takovém významovém a kontextovém rámci, který ji učiní do jisté míry univerzálně přístupnou a srozumitelnou. A právě vztah mezi historií a identitou, v kolektivní i individuální podobě, a s ním neoddělitelně spjatý motiv paměti, je jedním z klíčových motivů, kterému se autoři nové edice Filologických studií věnují.