Nakladatelství Pavel Mervart

Perspektivy současné ekleziologie. Od zasedání II. vatikánského koncilu nás dělí již padesát let, během nichž se o identitě církve napsalo hodně. Publikace navazující na konferenci, již uspořádala Katolická teologická fakulta UK v Praze, by chtěla ukázat, jak dnes církev o sobě přemýšlí. S ohledem na širším způsobem vedenou diskusi o církvi je třeba upozornit nejen na ty stránky života církve, v nichž se její život spojuje s každodenním pragmatickým průběhem života společnosti, nýbrž je třeba odhalit také témata, která skutečně vedou k hlubšímu pojetí identity církve.

Staroruská literatura 11.-12. století. Publikace nabízí překlady originálních textů, které vznikly v 11. - 12. století ve východoslovanském prostoru. Jedná se o díla staroruské literatury do češtiny dosud nepřeložená nebo s překlady zastaralými. Do souboru byly zařazeny texty hagiografi cké, homiletické, autobiografi cké, epistolární a právní.Konkrétně jsou to legendy sepsané pečerským mnichem Nestorem o Borisi a Glebovi a o igumenovi kyjevsko-pečerské lávry Feodosijovi, kázání Feodosije Pečerského Paměť a pochvala knížete Vladimíra od mnicha Jakova, Poučení Vladimíra Monomacha, jeho list knížeti Olegu Svjatoslaviči a obě verze staroruské právní památky Ruská pravda. Ke každému překladu je připojena odborná studie, osvětlující vznik, obsah a kontext díla.

Soubor studií o renesanční kosmologii a nové vědě. Publikace přináší výbor ze studií předního českého historika vědy Zdeňka Horského (1929-1988), jež jsou výsledkem jeho mnohaletého bádání soustředěného kolem problematiky formování novověké evropské vědy a vývoje kosmologie a astronomie 15. až 17. století.Soubor tematicky postupuje od vztahů filosofie a přírodních věd a kosmologie renesančního platonismu, přes dílo Mikuláše Koperníka, jeho recepci v českém prostředí, vědeckou kulturu české renesance až k vědě 17. století. Uzavírají ho pak Horského metodologické a zobecňující úvahy o vývoji věd a jejich historiografii. Soubor zahrnuje texty dříve již vydané i dosud nepublikované a širší čtenářské obci nedostupné.Představuje proto nejen dokument Horského známé tvorby, nýbrž zpřístupňuje nový, monograficky uspořádaný celek jeho studií, které jsou stále aktuální a mimořádně cenné nejen pro filosofii a dějiny vědy, ale i pro kulturní dějiny obecně či historii idejí. Publikaci doprovází úvodní studie o díle, působení a odborném přínosu autora.

Život a dílo Nikolaje Losského v prvorepublikovém i válečném (rozděleném) Československu. Ruský myslitel Nikolaj Losskij (1870-1965) se nesmazatelně vepsal do duchovního a intelektuálního života prvorepublikového Československa a v době válečného rozdělení republiky plodně působil též na Slovensku. Ještě před příchodem Losského do Československa představil jeho světonázor František Krejčí. Hlubší poznání ovšem přinesly Losského vlastní studie v časopise Ruch filosofický, kde také Losskij získal okruh intelektuálně a duchovně spřízněných duší.Jeho přáteli se stali Karel Vorovka a Ferdinand Pelikán, kteří se ruským myšlením profesně zabývali. Zvláštní sympatie si u Losského získal Vladimír Hoppe a bratři Ctibor a Miloš Bezděkovi. V této monografii je Losského působení představeno nejen na základě biografických a bibliografických dat, ale především je interpretováno metodologií využívanou ve spirituální teologii. Nosnými tématy k teologické reflexi jsou Losského pojetí mystické intuice a duchovní rozvoj osobnosti.

Solovecké ostrovy v epoše GULAGu. Sovětský režim uvěznil v prvním desetiletí své existence stovky tisíc lidí. Mezi těmi, kteří skončili v táborech zvláštního určení na Soloveckých ostrovech, byl i spisovatel a publicista Boris Nikolajevič Širjajev. V lágru strávil sedm let. V jeho vzpomínkách znovu ožívají osudy pestrého společenství vězňů - předrevolučních intelektuálů, pravoslavných duchovních, prostých mužiků i protřelých kriminálníků. Obraz těžkého lágrového života je zároveň podobenstvím tragického přerodu celé země. Kniha B. N. Širjajeva Věčné světlo vyšla poprvé v roce 1954 v New Yorku a v Rusku mohla být vydána jako celek až roku 1991. Její první český překlad jedinečným způsobem doplňuje dosud u nás vydanou literaturu o sovětském gulagu.

Husserl a fenomenologie ve Francii. Fenomenologie se po druhé světové válce „přestěhovala“ z Německa do Francie, kde si vydobyla a uchovává status živého a aktuálního myšlení. Cílem antologie je ukázat rozmanitost tamějších fenomenologických projektů posledních padesáti let prizmatem problematiky jednoho ústředního pojmu, kterým je fenomenalita, povaha jevení jako takového. Tato problematika se dostala do centra fenomenologického myšlení ve Francii na počátku šedesátých let a od té doby se rozvíjela a rozvíjí zejména v kritickém dialogu s myšlením Edmunda Husserla.

Publikace Julius Zeyer a jeho vztah k francouzské kultuře přináší mnoho nových poznatků zejména z oblasti autorovy inspirace francouzskou literaturou, ale také z jeho života. Široké téma jsme zúžili na několik okruhů, a to na Zeyerovy cesty do Francie, kontakty s tamějšími umělci, četbu francouzské literatury a francouzské genetické prameny jeho děl.

Vztah náboženství a politicko-státní moci se v průběhu dějin výrazně měnil. Transformace politických systémů a státních útvarů, od zásadních zlomů, jakým byl přerod antické společnosti ve středověkou, či pozdější vznik národních států, až po vliv Francouzské revoluce na evropskou společnost a po rozvoj demokratických struktur i tragických politických režimů dvacátého století, to vše hluboce ovlivnilo také institucionalizovanou podobu velkých náboženských tradic, jež stojí v základech současné evropské kultury. Zatímco židovství, křesťanství a islám zůstávají předmětem širokého společenského i politického zájmu, každá z těchto velkých náboženských tradic zároveň hledá, jak adekvátně definovat svou roli v současné evropské společnosti. Předkládaná kolektivní monografie českých i zahraničních odborníků se pokouší uchopit problém vztahu náboženství a státu v širších historických, právních i teologických souvislostech a přitom ponechat otevřený prostor pro další reflexi. První kapitoly se věnují nárysu vztahu židovství, křesťanství a islámu ke státu v souvislosti s jejich posvátnými knihami a ranými dějinami těchto náboženských tradic. Druhá část představuje reflexi o monoteistických náboženstvích v kontextu novověkých politických dějin. Třetí část přináší studie o vybraných otázkách specifického vztahu křesťanské nauky ke státu.

výkladu 118. žalmu svatého Ambrože. Církevní otcové nepřestávají svými spisy inspirovat ani dnešní teology, pastýře církve a ostatní, kteří se snaží pochopit, jak Kristův příběh předávat dnešnímu člověku. Předkládaná kniha si klade otázku, proč svatý Ambrož svůj monumentální Výklad 118. žalmu sepsal.Studiem nábožensko-kulturního kontextu a samotného spisu dospívá k závěru, že se jedná o mystagogický text, který má za pomoci duchovní exegeze Písma již pokřtěné křesťany dovést v životě ještě dále, aby se mohli Krista zahlédnout a poznat v různých skutečnostech vlastního života. Tyto způsoby Kristovy přítomnosti v současném světě jsou pak tematizovány. V českém prostředí se jedná o dosud nejobsáhlejší uvedení do Ambrožovy teologie a biblické exegeze.

Kniha Svatí staré Rusi G. P. Fedotova představuje první souhrnnou monografii, jež se věnuje vzniku, vývoji a specifikům ruské svatosti, a to v rozmezí 10.-17. století. Životy světců (mj. Feodosije Pečerského, Avraamije Smolenského, Stěfana Permského, Sergije Radoněžského, Josifa Volockého a Nila Sorského) jsou rekonstruovány s pomocí rozsáhlého hagiografického materiálu.Autor se také vyjadřuje k celé řadě dalších otázek - boriso-glebskému kultu, vlivu jihoslovanského písemnictví na písemnictví ruské, hesychastickému hnutí, mnišské kolonizaci ruského Severu, konfliktu mezi stoupenci a odpůrci klášterního majetku, christianizaci národů Uralu a Sibiře, řecké kultuře na Rusi a knižním reformám, jurodivosti, vztahu světské a církevní moci, roli žen a laiků v církvi, folklorním a etnografickým rysům ruské zbožnosti aj.Ruský historik a žurnalista Georgij Petrovič Fedotov (1886-1951) patří k předním medievistům 20. století. Proslulost, a to především v západní Evropě a Spojených státech, kam odešel do exilu v roce 1925, si vydobyl zejména knihami o ruském středověku (Svatý Filipp, metropolita moskevský; Svatí staré Rusi; Duchovní verše. Ruská lidová víra podle duchovních veršů; Ruské náboženské myšlení), ve své aktuální publicistice se nicméně věnoval také politickým a společenským problémům (Je a bude. Přemýšlení o Rusku a revoluci; Sociální význam křesťanství).Jako filosof či teolog kultury měl blízko k myšlení Pavla Florenského, Nikolaje Berďajeva, Sergije Bulgakova a Vladimira Solovjova, ale také Christophera Dawsona či Paula Tillicha.

česko - ruské vydání. Ruská pravoslavná církev je nejpočetnější ze společenství pravoslavných církví. Její působnost sahá mimo hranice Ruské federace také na území Ukrajiny, Běloruska, Lotyšska, Litvy, Estonska, Moldávie, Ázerbajdžánu, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu, Turkmenistánu a Uzbekistánu; mnoho farností se rovněž nachází v západní Evropě a Spojených státech amerických.Základy sociální koncepce patří k nejdůležitějším dokumentům v moderní historii Ruské pravoslavné církve. Srozumitelným a čtivým jazykem reagují na aktuální problémy dnešní společnosti, jako je vztah ke státu, světskému právu, politice, soukromému vlastnictví, násilí a válce, masmédiím, sekularizaci a globalizaci; zvláštní důraz je kladen rovněž na otázky ekologie, bioetiky, vzdělání, mravnosti a důstojnosti lidského života.

Studie k soudobým formám de-abstrakce a mediality. Kolektivní monografie Mediální moderna (Studie k soudobým formám de-abstrakce a mediality) nabízí čtenáři analýzu teorií a diskusí spjatých s vnímáním a interpretací světa v kontextu moderních a postmoderních médií a kultury.Podává obraz ztvárnění reality a změn vidění světa prostřednictvím nových médií, mezi kterými čím dál víc získává centrální postavení tzv. elektronická kultura. V této souvislosti se autoři snaží nastínit vztah mezi uměním, vědou a médií, a to z hlediska filosofického, sociologického, teologického a uměnovědního. Implicitně je přitom spojuje snaha postihnout podíl médií na utváření obrazu světa a na sociálním „konstruování“ reality.Při svých zkoumáních navazují na myšlenky, podněty a koncepce T. W. Adorna. G. Agambena, V. Flussera, N. Luhmana, P. Sloterdijka či P. Virilia.

Existence a život církve ve světle II. vatikánského koncilu. II. vatikánský koncil zůstává nejdůležitější událostí života církve 20. století a v posledním půlstoletí zásadním způsobem nadále utváří život křesťanů žijících v církvi, i těch, kteří se s církví a jejím působením setkávají.Lidské dějiny jsou v pohledu víry dějinami spásy, a historické události se tak v teologické reflexi stávají okamžiky kontaktu s Božím tajemstvím v Kristu a jeho evangeliem.Tato společná kniha, která vzešla z plodného setkání při teologické konferenci na půdě Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, přináší čtverý pohled na význam II. Vaticana, jak jej vnímají současní světoví i domácí teologové. Nejprve je koncil zasazen do evropského kontextu, dále je představena jeho dobová recepce v československém prostředí.Třetí část přesouvá pozornost k podnětům II. vatikánského koncilu pro církev dnes a nabízí perspektivy pro pokračování koncilní reformy. Poslední oddíl se pak věnuje vztahu pokoncilní církve ke světu.

V současné pastoraci se vyskytují čím dál častěji problémy lidí, které souvisejí s vírou, ale nejsou řešitelné jen cestou zbožnosti, svátostné praxe a sdílení v křesťanském společenství.Nemůže před nimi unikat ten, kdo chce naplňovat zásadní výpověď konstituce O církvi v dnešním světě 2. vatikánského koncilu: Radost a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby, zvláště chudých a všech, kteří nějak trpí, je i radostí a nadějí, smutkem a úzkostí Kristových učedníků, a není nic opravdu lidského, co by nenašlo v jejich srdci odezvu.

Populárně vědecká kniha Syn člověka je poutavým vyprávěním o životě Ježíše Krista. Čtenář se dozví nejen důležitá fakta o zakladateli křesťanství, ale vstoupí i do moderní kritické diskuse o biblických dějinách a původu evangelií.

Sborník statí a studií. V dějinách umění došlo během 20. století k několika významným objevům - jedním z nich bylo odhalení umělecké hodnoty a krásy ruských středověkých ikon. Publikace obsahuje překlady pěti zásadních studií ruských autorů (Je. N. Trubeckoj, P. Florenskij, S. N. Bulgakov, B. Uspenskij, S. S. Averincev), v nichž je ikonomalba zkoumána z různých teoretických východisek - od tzv. ikonologické školy, přes teologii kultury a sofiologii, až po sémiotiku a komparativní literární historii.Knihu uvádí studie M. Luptákové "Od masky k osobnosti. Zobrazení naplněného lidství v ikoně" a uzavírá doslov M. Řoutila "Objevování ruské ikony v 19. a 20. století. Sběratelé, mecenáši, restaurátoři a kunsthistorici ve službách umění".Kniha je bohatě ilustrována barevnými i černobílými reprodukcemi ikon, fresek a mozaik, a to jak z vrcholného období ruské ikonomalby, tj. 15.-16. století, tak ikon z prostředí ruské emigrace a současného Ruska.

Život a vláda východořímského císaře. Jednou z výrazných změn, k nimž došlo v pozdní antice, bylo přenesení hlavního města říše z Říma do nově založené Konstantinopole, která se na dalších tisíc let stala centrem východořímské, resp. byzantské říše. Jejím nejvýznačnějším panovníkem byl bezpochyby císař Justinián I. (527–565), jemuž je věnována tato monografie německého historika M. Meiera.V českém překladu je tato kniha vůbec první publikací, jež se podrobněji zabývá dobou Justiniánovou – přitom války proti Vandalům, Gótům i Peršanům, kodifi kace římského práva, povstání Nika, ale i bohatá umělecká činnost za vlády Justiniánovy, kterou přibližuje obrazová příloha, tvoří významné období dějin na přelomu mezi antikou a středověkem.

Antologie hindské a tamilské dalitské literatury. Emancipace dalitů (dříve nedotýkatelných) je jedním z nejpalčivějších problémů současné Indie. Tato komunita, která se nachází na samém konci sociálního žebříčku, byla po staletí vystavena vysokému útlaku ze strany většinové společnosti. O hrůzných podmínkách, ve kterých dalité donedávna žili nebo někde ještě žijí, vypráví barvitě dalitská literatura. Jedná se o velice svérázný literární proud, který má za cíl popsat příkoří a strádání dalitů, ale také jejich snahu a vůli těmto útrapám vzdorovat.Kniha Když němí promluví... přináší nejen úvod do dalitské problematiky, ale především ukázky toho nejzajímavějšího, co dosud hindská a tamilská dalitská literatura přinesla. Kromě mnoha povídek obsahuje také ukázky z románů a básně v překladu z původních hindských a tamilských textů.

Sborník statí a esejů. Výbor z tvorby předního ruského filologa a medievisty představuje průřez autorovým dílem od 70. do konce 90. let minulého století. Tematická pestrost a široká historická škála statí a esejů - od christianizace Rusi ("Krása pravoslaví a pokřtění Rusi") a vzniku ondřejovského kultu ("Letopisné vyprávění o apoštolu Ondřeji a fl agelantství") přes paralely kulturních typů slavia orthodoxa a slavia romana ("O specifi čnosti slovanské civilizace") a odpor prvních zastánců "staré víry" ("Bojarka Morozovová - symbol a osobnost") až po vytváření novodobých klišé (",Potěmkinovy vesnice' jako kulturní mýtus") či leninského kultu ("Osmý div světa") - svědčí bezesporu o tom, že autor psal - ač z různých úhlů pohledu - vlastní histoire spirituelle ruské kultury.

Kniha Byzantinismus a Slovanstvo je nejznámější prací K. Leonťjeva, který patří mezi nejpozoruhodnější, ale také nejkontroverznější ruské myslitele. Byl zatracován jako zrádce lidstva a ruský Nietzsche, a stejně tak vychvalován za pronikavost svých soudů. Vnesl řadu nových podnětů do oblasti filosofie dějin a kultury.Dodnes jeho dílo vyvolává údiv řadou nečekaně přesných předpovědí ohledně budoucnosti Ruska, Západní Evropy a balkánských zemí. Jeho předpovědi jsou často neradostné a mrazivé. V předkládané knize se věnuje především analýze neutěšeného stavu soudobé Evropy a Ruska, předkládá teorii životnosti kultur a klade si otázku jejich dalšího směřování.

Proč brát morální ohledy na přírodu?. Vztah člověka k přírodě je tématem povýtce aktuálním již proto, že dopady našeho zacházení s přírodou pociťujeme čím dál silněji. Skutečné morální jednání nemůže být založené pouze na prospěchu či ekonomických důvodech. O jaké důvody by mělo jít, to je tématem knihy Etika a příroda.

Jezuitské divadlo mělo primárně vzdělávací a výchovnou funkci a bylo zakomponováno do řádového školského systému, jehož cíle lze shrnout do sousloví docta pietas (učená zbožnost, resp. učenost a zbožnost).Publikace se snaží ukázat, jakou roli hrálo divadlo ve vzdělávání a výchově na přelomu humanismu a baroka.

Anaximandros z Mílétu je autorem jednoho z prvních řeckých spisů s tématem přírody. Stojí tak u zrodu iónského „zkoumání přírody“ a zároveň na samém počátku filosofie. Ačkoli se z jeho spisu dodnes zachovala patrně pouze některá slova, zlomek DK 12 B 1 je považován za první filosofický text. Ve svém spise vyložil vznik světa a popsal univerzum, které postrádá nebeskou klenbu.Společně s výkladem nebeských těles vylíčil meteorologické jevy a odvodil vznik života a člověka. V obecném povědomí je ovšem nejvíce znám údajným tvrzením, že počátkem všeho je to apeiron, „bezmezno“. Studie přináší překlad hlavní části Anaximandrovy textové pozůstalosti a provází tématy spojenými s jeho myšlením a působením. Předkládá interpretace termínu to apeiron ve smyslu „bezmezné přirozenosti“ na pozadí myšlení protikladů a zlomku DK 12 B 1 vyjadřujícího cykly řádu světa. Zároveň ukazuje charakter iónského myšlení s východisky v oblastech astronomie a meteorologie za uplatnění geometrie a v souladu s řečí náboženství.

Oprávnění a hranice přistěhovatelské politiky z pohledu křesťanské sociální etiky. Předkládaná monografie se zabývá teologicko-etickou reflexí mezinárodní migrace a imigrační politiky. Autor hledá ve světle teologické etiky odpovědi na následující otázky: Je rozdělení světa do jednotlivých států eticky odůvodnitelné?Je ospravedlnitelná existence imigrační politiky, tj. regulace mezinárodní migrace? Odpovědi na tyto otázky s sebou přinášejí řadu etických implikací, které by se měly promítnout do utváření imigračních politik i do angažmá křesťanských církví.

Sociální, politická a religiózní variabilita ruské migrace. Přítomnost ruské diaspory v České republice vyvolává mnohé emoce. V souvislosti s nedávnou historickou zkušeností s nerovným soužitím těchto národů je majoritní společností ruská minorita vnímána rozporuplně. Předkládaná monografie představuje ruské migranty na základě jejich výpovědí o zdejším životě.Dotýká se jejich sociálního postavení, politických preferencí a religiózních postojů, které vykazují vysokou různorodost. Partikulárním zájmem výzkumu bylo jejich pravoslaví a náboženská praxe. V publikaci není opomenut ani přínos ruské emigrace v období prvorepublikového Československa.

Dějiny konstantinopolského patriarchátu od pádu Cařihradu do roku 1821. Jaké byly osudy řecké církve po pádu Konstantinopole do rukou Osmanů v roce 1453? Jak se vyrovnala s novými podmínkami a výzvami, jež s sebou muslimská nadvláda přinesla? Jak dokázala po čtyři staletí uchovat byzantské dědictví a zároveň přispět ke vzniku řeckého národního obrození?Na tyto a další otázky hledá odpovědi kniha nestora světové medievalistiky Stevena Runcimana (1903-2000).

Krajní pravice v předrevolučním Rusku. Protižidovské pogromy, organizování atentátů na politické odpůrce, demagogická hesla a neochvějná věrnost carskému režimu. Takový je tradiční obraz ultrapravice v Rusku před rokem 1917. O této i dalších tvářích radikálně pravicového hnutí detailně pojednává kniha Zbyňka Vydry, která je prvním původním českým zpracováním problematiky pravicového extremismu v carském Rusku.Autor za využití archivních ruských pramenů souhrnně popisuje kořeny ultrapravicové ideologie v konzervativním myšlení 19. stolení, zabývá se formováním stran a spolků od počátku 20. století, soustředí se na vzestup ultrapravého hnutí za revoluce v letech 1905-1907.Vedle situace v Petrohradě a Moskvě se kniha věnuje i poměrům v různých regionech ruské říše (Ukrajina, Povolží, Sibiř), podrobně rozebírá činnost ultrapravice ve Státní dumě, a zejména řeší otázku, proč ultrapravice brzy po strmém nástupu začala stagnovat, postihla ji vážná krize v podobě rozkolu v hlavních stranách, až nakonec za první světové války jako organizovaná síla fakticky přestala existovat.Autor se vedle politických aktivit zaměřil i na otázky kulturněhistorické, na členskou strukturu a každodenní fungování stran, jejich veřejné rituály a symboliku. Jedním z hlavních témat prolínajícím se knihou je fenomén antisemitismu, charakteristický rys ultrapravice v Rusku.

komplet 2 svazků. Filosofie svobodného ducha je prvním větším systematickým dílem N. A. Berďajeva v emigraci shrnujícím všechna základní témata jeho dosavadního myšlení, jež pokrývají oblast metafyziky, filosofie dějin a náboženství. Kriticky se zde staví k tradiční dogmatické teologii, jednostrannému západnímu racionalismu i módnímu spiritualismu a usiluje o nový hlubší pohled na křesťanskou tradici. Roku 1933 obdržel za toto dílo cenu Francouzské akademie.V prvním díle se vyrovnává s novověkou emancipací člověka, zvláště v jejích problematických rysech: masovosti a průměrnosti. Proti tomu se snaží postavit koncept duchovního aristokratismu – křesťanství obnoveného autentickou mystickou zkušeností.Druhý díl přináší hlubší úvahy o základních křesťanských dogmatech, Boholidství a Trojici, zabývá se významem panenskosti a nauky o Sofii jako náležitým doplněním trojičního učení a zhodnocuje lidskou tvorbu v dějinách, především umění, jako pokračování díla stvoření.

Politická a teologická problematika. Palestinští křesťané jsou původními a přímými dědici nejstarší církve světa, církve Svaté země.Jak se tito křesťané vypořádali s politicky komplikovaným 20. stoletím, tedy především se vznikem státu Izrael, ale i s rozpadem Osmanské říše a s britskou mandátní správou?Proč a jak došlo k politizaci a národnímu uvědomění palestinských církví?Je v církvích Svaté země politický konflikt reflektován teologicky?A jak se vypořádávají palestinští teologové s užitím Starého zákona k politickým nárokům?To je pouze několik otázek, na něž hledá předkládaná práce odpověď. Zároveň si klade otázku, jaký je postoj palestinských křesťanů Jeruzaléma a Západního břehu a jejich církví k tématu okupace a izraelsko-palestinskému konfliktu. Jako úvod do problematiky představuje regionální a historický kontext současného politického a teologického vývoje blízkovýchodních křesťanů a jejich církví na území tzv. Velké Sýrie (Sýrie, Libanon, Jordánsko).

Migrace má často zcela zásadní vliv na další život každého jednotlivce, a proto samotné rozhodnutí k migraci není pro většinu lidí snadné. U migrantů dochází k oslabení rodinných a přátelských vazeb a ke ztrátě většiny dalších sociálních kontaktů.Komunita ukrajinských migrantů v České republice patří k těm, které zde z několika různých důvodů nemají právě nejlehčí život. Předkládaná kolektivní monografie je právě proto věnována ukrajinským migrantům žijícím v České republice a jejím cílem je představit tyto migranty v co nejširším záběru témat. Informace zde obsažené pocházejí z velké části z výzkumu, který uskutečnilo Centrum pro studium migrace Univerzity Karlovy založené při Katolické teologické fakultě v Praze.

Dílo Václava Marka (1908–1994) nemá původ v akademické či jiné osobní ambici. Autor chtěl upozornit na svébytný kulturní skvost severu Evropy, sahající svými kořeny až do konce doby ledové, a na nebezpečí zániku, jenž mu hrozí. Marek se Sámům, mezi nimiž žil od 30. let téměř dvě dekády, nestal náčelníkem, ale přítelem a důvěrníkem. V knize Staré laponské náboženství konfrontuje písemné prameny (zprávy misionářů, muzejníků a etnografů) se sděleními svých přátel nebo přímo s vlastními zážitky. O exotickém tématu evropského šamanismu tak vzniklo střízlivé, výstižné a zároveň i po odborné stránce významné dílo.

Polská literatura v letech 1945-1969. Unikátní česko-polská dvojice spoluautorů přichází s projektem v českém kontextu rovněž unikátním: přinejmenším v období po roce 1989 se dosud neobjevila syntetická práce mapující dějiny polské literatury od konce 2. světové války.Tato kniha objasňuje a interpretuje vývoj literatury našich severních sousedů v letech 1945-1969. Zkoumané období je v publikaci rozděleno do čtyř etap. V každé z nich autoři pojmenovávají převažující názorové proudy, tematiku a žánry, analyzují a interpretují stěžejní díla výrazných osobností poezie a prózy v polské „vlasti“ i v exilu.Pozornost je věnována i institucím umožňujícím plnohodnotný rozvoj „literární kultury“, jako jsou časopisy a nakladatelství, jejich koncepce a názorové spektrum jimi prezentované. Nabízející se možnost srovnat dobové iluze, „ztráty a nálezy“, úspěchy i prohry polské s českými je zajímavou výzvou nejen pro české polonisty či studenty polonistiky nebo bohemistiky, ale i pro kteréhokoli hlubšího zájemce o to, co autoři označují pojmem literární kultura.

Amharská přísloví. Kniha Moudrost Etiopie obsahuje 201 běžně užívaných amharských přísloví. Každé přísloví je vytištěno amharským písmem fidäl a opatřeno fonetickým přepisem, aby se s jeho amharským (často rýmovaným) zněním mohl seznámit i ten, kdo amharskou abecedu neovládá. Následuje český překlad a odpovídající české přísloví – pokud se podařilo najít analogii.Takto sestavená sbírka nemá obdoby a představuje světový unikát. Srovnání amharských přísloví s českými podává svědectví o univerzalitě lidského myšlení a morálního cítění, neboť v obou jazycích jsou vyjadřovány v podstatě stejné či podobné životní pravdy a zkušenosti, morální zásady a imperativy, byť v obou případech je obecný myšlenkový význam přísloví podpořen odkazy na osobité rysy a jevy domácí hmotné a duchovní kultury. Lidová slovesnost a s ní i přísloví patří k nejniternějším vrstvám starobylých kultur, zveme vás tímto k seznámení s moudrostí nejpočetnějšího křesťanského národa Afriky. Text doprovází 31 barevných ilustrací akademického malíře.

První příručka určená nakladatelským redaktorům obsahuje manuál redakční práce, typografické minimum pro redaktory, stručnou historii oborů vztahujících se ke knize a přehled základní literatury.

Rusko je z náboženského hlediska jedinečnou zemí. Kromě postavení největšího pravoslavného státu světa má primát i v dalších oblastech. V Evropě je státem s nejvyšším počtem muslimů. V Rusku se také nachází jediná autonomní součást evropského státu, která má převážně buddhistický charakter (Kalmycko).Před revolucí mělo Rusko nejpočetnější židovskou komunitu na světě. Tato země je však bohatá i na další pozoruhodné náboženské jevy. Předkládaná publikace hovoří o fenoménu pravoslaví a jeho hlavních kategoriích (čas, bohoslužba, ikony, obřady), seznamuje s uzavřeným světem starověrců a podává celistvý přehled o hlavních náboženstvích dnešního Ruska.

Dějiny, identita, dialog. V souvislosti s migrací po pádu komunistického režimu vzrůstal v českých zemích počet řeckokatolických věřících přicházejících především z Ukrajiny. V roce 1996 byl v Praze Vatikánem zřízen Apoštolský exarchát.

Náboženské kultury v českých zemích 19. a 20. století. Kolektivní monografie Víra, kultura a společnost je jedním z výstupů mezinárodního badatelského projektu zaměřeného na výzkum náboženských kultur v Evropě 19. a 20. století. Prostřednictvím jednotlivých případových studií se kniha dotýká důležitých procesů, zejména modernizace a demokratizace společnosti a sekularizace a pluralizace náboženství, přičemž poukazuje na jejich vzájemný vztah.Publikace je rozdělena do čtyř oddílů, v nichž autorský kolektiv dané téma rozvíjí v několika základních perspektivách. Jednotícím prvkem celé knihy však zůstává vymezení analytického potenciálu konceptu náboženských kultur.

Renesanční Itálie - Athos - Moskevská Rus. Maxim Řek, vlastním jménem Michael Trivolis, patří k velkým osobnostem evropské humanitní vědy konce 15. a první poloviny 16. století. Svým životem i tvorbou spojil několik kulturních okruhů. Narodil se a nabyl vzdělání v Řecku, jež sice již bylo pod nadvládou Osmanské říše, ale stále uchovávalo živé dědictví byzantské i antické kultury.Poté odešel do Itálie, kde působil jako respektovaný znalec řeckého písemnictví, jež napomáhal zprostředkovat tamním humanistům. Odtud jeho kroky směřovaly na Athos, odkud byl jakožto výjimečně erudovaný filolog povolán do Moskvy, aby zde vedl práce na opravě překladů bohoslužebných knih. Pobyt v Rusku však pro Maxima vyústil v tragédii: dostal se do střetu s církevní i světskou mocí, byl odsouzen, řadu let vězněn a ani po osvobození mu nebyl povolen vytoužený návrat do rodného Řecka.

Principy přírody ve filosofii Filoláa z Krotónu a u raných pythagorejců. Tradice pythagorejství poutala pozornost pro své názory a tabu již v 6. století př. n. l. Následovníci Pýthagory bývají považováni za zakladatele matematického uvažování či objevitele číselných poměrů hudebních harmonií, ale zároveň jsou označováni za členy náboženské sekty, kteří s matematikou neměli nic společného.Reprezentativní postavou raného pythagorejství 5. stol. př. n. l. je Filoláos z Krotónu. Z jeho knihy O přírodě se dochovaly zlomky obsahující nauky o základních principech světa, jejich harmonickém spojování a určování pomocí čísel. Dozvídáme se také o zvláštnostech astronomického systému, jenž není geocentrický ani heliocentrický, ale je spjat s biologickou Představou světa jako živé bytosti. Nedílnou součástí informací o raném pythagorejství jsou Aristotelovy referáty, které se s Filoláovými zlomky v mnohém shodují, obsahují však i důležité rozdíly, např. podivuhodný popis pythagorejského číselného symbolismu.

Vyprávění indiánů o dobytí Mexika. Do roku 1959 byla jediným uceleným svědectvím o conquistě vítězná kronika španělských dobyvatelů. Až mexický antropolog a historik Miguel León-Portilla shromáždil texty původních obyvatel, přeložené z jazyka náhuatl Ángelem Maríou Garibayem, a zpřístupnil je v díle Conquista pohledem poražených.Kniha přináší vyobrazení bojů s conquistadory a pád aztécké říše tak, jak na tyto události nahlíželi indiáni z Tenochtitlánu, Tlatelolka, Texcoka, Chalka a Tlaxcaly. Nyní má i český čtenář možnost poznat indiánská líčení předznamenávající katastrofu, popis postupu Cortésových armád, kroniku hrdinských bitev dávných Mexiků bojujících za svou kulturu i za své životy, žalozpěv za civilizaci, která byla navždy smetena z povrchu zemského, i velkou epopej o počátku mexické národní identity - knihu Conquista pohledem poražených, jež se zařadila mezi klasická díla mexické literatury.