Nakladatelství Pavel Mervart

Esej o komedii a uplatnění komického ducha. Studie k Meredithovu Eseji o komedii. George Meredith: Esej o komedii a uplatnění komického ducha Alena Dvořáková: Studie k Meredithovu Eseji o komedii Smát se, či nesmát? To je otázka, již se viktoriánský romanopisec George Meredith snaží rozlousknout v dnes již klasickém Eseji o komedii z roku 1877, který je tu čtenáři poprvé představen v anotovaném českém překladu.Esej je zábavnou polemikou namířenou proti neživotným hodnotám viktoriánské společnosti, zejména proti důrazu na vážnost, na úzce definovaný společenský užitek, na ideál ženskosti spočívající v nerovnosti pohlaví. Coby jejich protiváhu obhajuje Meredith komično na divadle i ve společnosti: „existují témata a osoby, s nimiž je radno zacházet výhradně v komickém duchu.“Doprovodná studie Aleny Dvořákové zasazuje Esej do kontextu anglické a západoevropské literatury o smíchu a komičnu a podrobně rozebírá Meredithův přístup ke komedii.Alena Dvořáková (nar. 1973 v Praze) je anglistka, literární kritička a překladatelka. Zabývá se zejména viktoriánskou literaturou, současnou anglofonní prózou a jejími překlady do češtiny. Je autorkou řady kritických a literárněvědných článků a recenzí, do češtiny přeložila román Cormaca McCarthyho Suttree (Argo, 2012). Vyučovala literaturu a filosofii na University of East Anglia v Norwichi, University College a Trinity College v Dublinu a na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. V současnosti je na volné noze.

Studie z ekologické etiky. Studie na téma vztahu člověka a prostředí, které obydluje, vychází z poznatků kulturologie a kulturní a sociální ekologie, ale směřuje spíše do oblasti environmentální filozofie a etiky.Je rozdělena do tří celků:první shrnuje a hodnotí dosavadní vývoj v oboru ekologické etiky (antropocentrické versus neantropocentrické koncepce) a ústí ve formulaci postoje nazvaného pokorný antropocentrismus;druhý pojednává o fenoménu takzvaného znovuzakouzlení světa na základě rozboru díla Maxe Webera;třetí nese název Přijetí závazku vůči životu a je syntézou učení Alberta Schweitzera a Hanse Jonase. Pokorný závazek vůči světu má být pro současnou západní společnost vodítkem k ekologicky odpovědnému uvažování o člověku jako faktoru proměn na tváři Země.

Od křtu Vladimíra Velikého do Dmitrije Donského. Výbor textů 11.-14. století. Od 11. století se na Rusi vytvářelo vlastní mnohotvárné písemnictví, jehož vývoj zachycuje v reprezentativních ukázkách tato antologie. Čtenář v ní mimo jiné nalezne homilie metropolity kyjevského Ilariona, Kirila Turovského a Serapiona Vladimírského, legendy o sv. Borisu a Glebovi či Sergiji Radoněžském, vyprávění o slavných knížatech Andreji Bogoljubském, Alexandru Něvském a Michailu Černigovském, Daniilův poutnický cestopis do Svaté země, poučné příběhy z Kyjevskopečerského paterika a přípis intelektuálského „ztracence“ Daniila Zatočnika.

Kult svatých v latinské literatuře raně středověké Anglie. Období raného středověku, v němž do Británie pronikalo křesťanství a záhy zde zdomácnělo, je nazýváno dobou světců a hrdinů. Kniha se snaží seznámit čtenáře s osudy několika svatých tohoto období prostřednictvím vybraných hagiografických děl 7. a 8. století. V jednotlivých kapitolách pojednává o papeži Řehoři Velikém, iniciátorovi misie do Británie, irském misionáři sv. Kolumbovi, sv. Wilfridovi, biskupovi z Yorku, poustevníku sv. Guthlakovi či zakladateli proslulých klášterů ve Wearmouth a Jarrow, sv. Benediktu Biscopovi a jeho nástupci sv. Ceolfrithovi.Publikace přináší také překlady částí latinských legend o těchto světcích.//Mgr. Helena Polehlová (nar. 1974 v Chrudimi) vystudovala latinu a angličtinu na Masarykově univerzitě v Brně. Nyní vyučuje na katedře anglického jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové. Zabývá se anglo-latinskou a staroanglickou literaturou.Mgr. Petr Polehla, Ph.D. (nar. 1974 v Třebíči) vystudoval latinu, estetiku a dějepis na Masarykově univerzitě v Brně. V současné době působí jako odborný asistent na Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové a na Diecézním teologickém institutu Biskupství královéhradeckého. K jeho odborným zájmům patří odraz kultu svatých zejména v latinské literatuře středověku a raného novověku.

Tři byzantská kvazidramata. Kniha představuje tři pozoruhodné byzantské literární experimenty vzniklé v 9. a 12. století: Verše o Adamovi Ignatia Diakona, Kočkomyší válku Th eodóra Prodroma a Dramation Michaéla Haplúcheira.Označení „kvazidramata“ sice literární formou odkazuje k dramatu, nicméně díla pravděpodobně nebyla určena ke scénickému provedení – potřeba divadla se v Byzanci nasycuje spíše nepřímo v různých projevech teatrality. Uvedená díla navazují výrazovými prostředky na antickou tragédii, ale zasazují ji do nového kontextu, ať již je to kontext křesťanský a vzniká tak biblické drama, nebo je tragédie parodována, či je dokonce využito komediálních postupů aristofanského rázu k dobově aktuální diskusi o společenském postavení intelektuála.Vynikají dramatickými a potenciálně i divadelními kvalitami a svědčí o vzdělání, nadání, vynalézavosti i smyslu pro humor svých autorů, o vlastnostech tolikrát byzantským učencům upíraných.

Nejstarší vývojová stádia evoluční nauky. Při jakémkoli uvažování o evoluční teorii se každému ihned vybaví jméno Charlese Darwina, méně je však známo, že nebyl bez předchůdců. Autoři této knihy studují starší předlohy moder ní teorie evoluce a ukazují, že její některé důležité prvky se v zárodku objevují již v antice, i když tam ještě nelze najít její všechny klíčové rysy. Kniha dále představuje dynamické myšlení proměňujícího se světa, typické pro některé nejstarší řecké myslitele, které je základnímu konceptu evoluce přinejmenším otevřeno.Výklad mapuje výskyt evolučních názorů a výkladů, rozsáhle se věnuje raným iónským myslitelům, obzvláště Anaximandrovi a Hérakleitovi, z pozdějších autorů pak Empedokleovi a Lucretiovi. Pozornost je zaměřena i na teleologické myšlení klasické doby, které zabránilo dalšímu vývoji pro toevolučního myšlení.Na závěr se autoři pokoušejí najít odpověď na otázku, co stálo v cestě tomu, aby s touto přelomovou teorií přišel někdo jiný mnohem dříve.

Libanon je barometrem politického dění na Blízkém východě a libanonští křesťané intelektuální elitou křesťanů Středního východu. Léta po skončení občanské války (1990) však popisují jako léta deziluze a deprese z politického vývoje země.Ve čtrnácti rozhovorech se křesťané z maronitské, řeckopravoslavné, řeckokatolické, arménské a protestantské církve snaží nalézt odpověď na stěžejní otázku: jak se vyrovnat s klesajícím vlivem křesťanů v libanonské, ale i blízkovýchodní společnosti?Kromě úvah o konfesionálním politickém systému, společnosti, kultuře, muslimsko-křesťanských a mezicírkevních vztazích hovoří rovněž o tom, že je třeba vsadit na obnovu duchovních hodnot: na naději, službu a lásku k bližnímu, muslimovi a křesťanovi bez rozdílu.

Karolína Světlá v diskurzu literární kritiky druhé poloviny 19. století. Kniha Možnosti četby nabízí interpretaci díla Karoliny Světlé na pozadí diskurzu české literární kritiky druhé poloviny 19. století. Autor se soustředí na dobové přístupy k podobám a funkcím národní literatury, zaměřuje se na problematiku úkolů kladených na českého spisovatele. Nad prózami Karoliny Světlé otevírá otázku, v jaké míře mohla tato „společenská objednávka“ ovlivňovat individuální umělecký rukopis.Zajímá jej problém autorské i čtenářské reflexe vlastenecky výchovné tendence literární tvorby. Toto dobové přijetí tendence daného druhu coby faktoru, který žádoucím (nikoli limitujícím) způsobem přednastavuje utváření smyslu uměleckého díla, chápe jako výraz dědictví raně obrozenských ideových konstruktů, jako projev pohybu v mýtu o vzkříšeném národu – pohybu, který v rámci takřka všeobecně akceptovaného komunikačního kódu čtenáři sdílejí se svou spisovatelkou.Odpověď na otázku, jak se základní aspekty tehdejšího diskurzu o české literatuře vztahovaly ke spisovatelčině tvorbě a jakými cestami byla Světlá vynesena do pozice ztělesněného ideálu národního slovesného tvůrce, hledá autor ve druhém oddílu knihy. Se zohledněním základních poloh dobové kritické recepce díla Karoliny Světlé se pak ve třetím oddílu pokouší formulovat vlastní rozumění autorčinu uměleckému výrazu.Pozornost zaměřuje především na problém specifických uměleckých postupů na poli poetiky literární postavy (citový a mravní vývoj výjimečných hrdinek, rozvíjení dramatických příběhů lásky završených motivem položení oběti atp.); klade si otázku, v jakém vztahu jsou tyto postupy vůči naplňování vlastenecky výchovné tendence, v jakých ohledech je možné právě v těchto prvcích spatřovat projevy onoho pohybu v obrozenském mýtu. Zkoumaným materiálem jsou zde především ještědské romány z přelomu šedesátých a sedmdesátých let 19. století (Vesnický román, Kříž u potoka, Frantina, Nemodlenec), autor ovšem přihlíží rovněž k otevřeně tendenčním prózám z pozdních fází tvorby Karoliny Světlé.

Kniha, kterou čtenářům předkládáme, je věnována různým aspektům života muslimů v České republice. Značná část textu se opírá o výzkumná zjištění z rozhovorů s muslimskými příchozími z mnoha různých zemí. Autorka zkoumala, co se podle jejich vlastních slov v jejich identitě migrací posílilo a co se pro ně naopak ukázalo jako nepotřebné.Součástí knihy jsou i informace o muslimské komunitě v ČR, o společných aktivitách muslimů, a o tom do jaké míry se u nás stýkají či nestýkají různé muslimské „světy“. Kniha je psána čtivým úsporným jazykem. Čtenář v ní nalezne i přímé citáty z rozhovorů, které autorka s muslimy žijícími v ČR vedla. V závěru nechává promluvit tři muslimy zamýšlející se nad budoucností a směřováním islámu ve světě, nad situací muslimské komunity v ČR a nad vyhlídkami soužití v multináboženském a multikulturním prostředí. Knihu doplňuje slovníček méně známých výrazů.

Řecká tragická poezie je bytostně politická, neboť život v polis i jeho inverze je ústředním tématem tragického dramatu. V této knize si proto autor klade za cíl pojednat o politických aspektech athénského tragického divadla a odpovědět na několik otázek:Co nás opravňuje hovořit o athénském tragickém divadle jako o politické instituci?Jakými různými způsoby můžeme číst athénskou tragickou poezii a s jakými výsledky?Jaký mají dochované tragédie vztah k ideologii demokratických a imperiálních Athén?Česká verze knihy má rozsah 160 stran.Greek tragic poetry is ultimately political, because the life in the polis and its values and its inversion are the key issue of tragedy. This book is a collection of essays which focuses on the political nature of Greek tragedy. Author would like to answer three substantial questions. First, why are we allowed to speak about tragic poetry as a political institution? Second, how can we read a tragedy and what results can we expect? Third, what was the relationship between the extant tragedies and the ideology of democratic and imperial Athens?

Spiritualita v kontextu příběhů osobností "stříbrného věku" ruského myšlení a ruské emigrace. Kniha Karla Sládka se pokouší velmi čtivým a přesto řemeslně zdatným způsobem o uchopení ruské spirituality 19. století a první poloviny 20. století. Text, který rozebírá náročné otázky, je psán velmi přesvědčivě a s patřičnou akribií.