Oikoymenh

Jedno z nejvýznamnějších Patočkových děl, pocházející z roku 1975, shrnuje v šesti esejích jeho pozdní filosofii dějin i současné dějinné situace, v niž vyústily jeho celoživotní úvahy o problému přirozeného světa lidského života.

V knize Kontrasty a alternativy předkládá autor výklad několika biblických textů, které jsou na první čtení protikladné, vzájemně se téměř vylučující, anebo nabízející alternativní možnosti.Látka je zpracována v dotyku se společenskými otázkami, jejich filosofickými předpoklady; poskytuje četné podněty pro orientaci v základních otázkách dnešní společnosti.

Programové shrnutí Patočkových úvah na téma filosofie svobody z počátku padesátých let. Na přelomu 40. a 50. let 20. století koncipoval Patočka pod tímto titulem systematický filosofický rozvrh sahající od otázek ontologických až po analýzu současných forem civilizace. Krátký text Negativní platonismus formuluje jeho myšlenkové jádro.

Proti Ariovi Ib. Sv. VIII: Komentované latinsko - české vydání stěžejního theologického spisu Maria Victorina (4. stol.), jednoho z prvních křesťanských theologů latinského Západu a tvůrců křesťanské trojiční nauky. Obsáhlá úvodní studie je věnována Victorinovu životu a dílu, diskusím v rámci tzv. ariánského sporu a otázce filosofických zdrojů Victorinova theologického díla. Překlad a úvodní studii pořídil V. Němec.

Kniha sestává z eseje o Aristotelově Politice, Platónově Ústavě a o Thúkydidových Dějinách peloponnéské války. Všechny tři eseje slouží autorovi k tomu, aby na klasické politické filosofii ukázal ideologičnost moderní politické filosofie.

11. svazek. Jedenáctý svazek ediční řady Platónovy spisy.

Dialogy mezi Hyladem a Filonoem podávají přístupnější formou Berkeleyho imaterialismus, poprvé vyložený o tři roky dříve v Pojednání o principech lidského poznání. Důraz je kladen na vztah imaterialismu a tzv. common sense, tj. názoru obyčejných lidí, protože právě tato oblast byla kritiky nejvíce nepochopena.Latinsky psané dílko O pohybu zpracovává toto povýtce fyzikální téma z hlediska imaterialistické metafyziky a předjímá některé názory Macha a Einsteina na prostor. Obsahuje též náčrt Berkeleyho filosofie vědy.

Rádlův poměr k pojetím člověka v minulosti a současnosti. Patočkův text z pozůstalosti zkoumající roli, jakou hrála v moderních filosofických pojetích člověka dějinnost. Věčnost a dějinnost završuje řadu článků, jimiž se Patočka filosoficky vyrovával s Rádlovou Útěchou z filosofie. Jeden z nich, k tomuto vydání připojený článek Český humanismus a jeho poslední slovo v Rádlovi“, tematicky odpovídá kapitolám, které v rukopisu Věčnosti a dějinnosti chybějí.

Autor ve svých raných spisech Základ všeho vědosloví (1794) a Nárys vědosloví zvláštního (1795) pojednává o obrazotvornosti jako základu lidského myšlení a myslitelnosti věcí. Vědosloví představuje vědu o vědění vůbec a má zdůvodnit principy všech věd.V těchto spisech se Fichte pokouší o hlubší založení Kantovy kritické filosofie. Fundament pro jednotné vyložení zkušenostní čili jevové skutečnosti jako podléhající zákonům přírody, již Kant tematizuje ve své teoretické filosofii, i lidské svobody, již tematizuje ve své praktické filosofii, nachází Fichte v původní činnosti subjektu čili Já – v sebekladení.V jeho výkladu jednoty ustavování jevového světa i seberozvíjení lidské svobody získává přitom centrální úlohu tzv. transcendentální obrazotvornost, schopnost, jejíž funkci Kant pouze opatrně naznačuje v prvním vydání Kritiky čistého rozumu (1781).Díky aktivitě této obrazotvornosti je podle Fichta konstituována jevová skutečnost ve své časové, prostorové a kategoriální povaze a právě skrze tuto konstituci předmětnosti dospívá lidský subjekt k rozvinutí sebe sama ve své rozumové svobodě a odpovědnosti.

Soubor textů k českým dějinám a české filosofii. Vedle knihy O smysl dneška, která šla krátce po svém vydání v roce 1971 do stoupy, přináší tento svazek Sebraných spisů významné studie o Masarykovi, jakož i celou řadu kratších článků, úvah a glos k českým osobnostem minulosti i nedávné současnosti, včetně textů o ”Chartě 77”.

Svazek 12. Tento svazek se zabývá počátky současného filosofického myšlení a jeho hlavními představiteli na přelomu 19. a počátku 20. století, obsahuje také výklad hlavních myšlenkových proudů té doby soustředěných kolem novokantismu, idealismu, realismu a fenomenologie.Zahrnuje celou škálu myslitelů od H. Cohena a E. Cassirera, přes E. Husserla, M. Schellera a J.-J. Merleau-Pontyho na jedné straně a H. Plessenra, A. Gehlena a B. Croceho na straně druhé, až k M. Weberovi či G. Lukácsovi.

Sborník příspěvků k filosofickému rozboru jednání se člení do pododdílu “motivace a emoce”, “pravidla a kontext”, “racionalita jednaní”, “mluvit a jednat”. Jejich autoři v nich shrnují výsledky své práce k danému problému (F. Karfík, J. Sokol, J. Čapek, O. Švec, F. Wolff, P. Canivez, B. Znepolski, S. Virvidakis, P. Kontos).

Vybrané aspekty formální a aplikované logiky. Kniha Jan Caramuel z Lobkovic, Vybrané aspekty formální a aplikované logiky, pojednává o filosofické logice barokního učence Jana Caramuela z Lobkovic (1606–1682). Theolog, matematik a logik Caramuel ve své formální logice předjímal některé charakteristické prvky moderní matematické logiky, které došly rozvoje až v polovině 19. století. Caramuelovo dílo také vykazuje zajímavé aplikace logického přístupu v celé řadě filosofických a theologických námětů. Kniha poskytuje systematický vhled do myšlenkového světa vysoce originálního raně novověkého scholastického autora a poukazuje na trvalou aktuálnost mnoha jeho závěrů.

Původní monografie promýšlí základní problémy Heideggerovy pozdní filosofie. Cílem studie je analýza ekstatické temporality (náhlosti), tzn. nemetafyzicky chápaného času, a to v protikladu k metafyzickému pochopení, v němž je ekstatická temporalita přístupná pouze jako bytí a čas.První oddíl studie sleduje, jak se z celkové struktury ekstatické temporality ustavuje bytí, čas, neskrytost (alétheia) a zdůvodňující základ, v druhém oddílu se věnuje problematice významových vrstev přítomnosti.

Řecký filosof, historik a esejista, jenž ve svých dílech často řešil náboženské otázky. Pojednání Proč už Pythie nevěští ve verších je součástí řady dialogů, jejichž děj je zasazen do delfské věštírny a dotýká se otázek s spojených s jejím fungováním. Plútarchos, který na sklonku života působil jako Apollónův kněz v Delfách, zde reflektuje skutečnost, že zatímco za starých časů byly nejslavnější věštby vydávány v hexametrech, v jeho době jsou takřka výhradně prozaické. V rámci různorodé debaty se snaží vymezit vztah mezi lidským a božským faktorem při inspirovaném věštění a hájí názor, že zmizení veršovaných věšteb je důsledkem proměny ducha doby, nikoli známkou ochabnutí věštebné síly Delf.

Kratší text věnovaný problematice filosofického theismu z dílny amerického filosofa, který je spolu s A. N. Whiteheadem nejdůležitějším představitelem procesuální filosofie. Hartshorne na rozdíl od Whiteheada nepostuluje pojem Boha jako implikát kosmologie, ale jako důsledek konceptualizace základní náboženské ideje.

Úvahy o jazyce a literatuře. Ve výboru z všestranné tvorby německého polyhistora 18. století, přítele i soka Goetha a Schillerova, Johanna Gottlieba Herdera, má český čtenář poprvé příležitost seznámit se s autorovými úvahami o jazyce, literatuře a dějinách od antiky po přítomnost.

Sborník příspěvků z konference /Proceedings of the conference 9.2. - 12.2. 2003. Sborník příspěvků z mezinárodní konference konané u příležitosti 60. výročí úmrtí a 130. výročí narození E. Rádla. V interdisciplinární výměně, která prostupuje jednotlivé tematické bloky ”Biolog”, ”Filosof” a ”Politický a náboženský myslitel”, jde o aktuální otázky současné vědy a filosofie.

Indoevropské epické vzory: hrdina, kouzelník, král. Ve druhém dílu své trilogie odhaluje Dumézil na základě analýzy a srovnání literárního dědictví indoevropských národů pozoruhodné a velmi přesné shody v jejich mytologii.V první části jsou hlavním tématem tři provinění hrdinů (skandinávského Starkada, indického Šišupály a řeckého Héraklea), ve druhé části jde o společný prototyp, z kterého vychází indický kouzelník Kávja Ušanas a íránský král Kavi Usan, a ve třetí jsou to shody v životní dráze dvou králů (indického Jájatiho a irského Eochaida Fedlecha) a jejich potomků.

Dvě Schillerovy stati o tragickém umění (O příčině potěšení z tragických předmětů, O tragickém umění) nejpůsobivěji vyslovují jeho myšlenku o výchovné roli umění.

Sborník textů z 4. mezinárodního pražského platónského symposia, konaného v Praze ve dnech 9.–11. 10. 2003.

Pokus o novou interpretaci velkých Platónových dialogů ve světle nepsaných nauk. Přední italský historik starověké filosofie předkládá v tomto filosofickém bestselleru (jen v Itálii 20 vydání) "nové paradigma" výkladu Platóna, jež má své kořeny v práci tübigenských badatelů K. Gaisera a H. Krämera. Ústní tradice se chápe jako pomoc psanému, tzn. že "nepsané nauky" jsou pojaty jako klíč ke správnému pochopení rozhodujících míst Platónových dialogů.

svazek 13. Třináctý svazek ediční řady Platónovy spisy.

Úvod do fenomenologie vnímání. Jeden z nejvýznamnějších současných francouzských fenomenologů, se v tomto díle pokouší vypracovat svébytnou teorii vnímání, která se sice co do svého východiska inspiruje husserlovskou fenomenologií, ale zároveň implikuje i důslednou kritiku některých jejich základních tezí. Vnímající subjekt, jak se ho Barbaras snaží ustavit, takto přestává být nezainteresovanou instancí či transcendentalním egem a jeho vztah ke světu se odehrává na bázi touhy. Při budování této koncepce se Barbaras kromě Husserla inspiruje zejména K. Goldsteinem, E. Strausem a H. Bergsonem.

Systematický a historický výklad základních témat Husserlovy filosofie v jejím vývoji od problémů matematiky, logiky a teorie vědy k problémům vnímání, konstituce smyslu, jazyka a světa našeho života. Kniha zohledňuje dosud nevydané Husserlovy rukopisy a odráží stav nejnovějšího Husserlovského bádání. Její autoři patří mezi přední světové znalce Husserlova díla.

Dvanáctá kniha shrnuje základní poznatky starověkých a raně středověkých přírodovědců o čtvernožcích, plazech, rybách, ptácích a hmyzu.Přeložila a poznámkami opatřila J. Fuksová, úvodní studii napsala J. Nechutová.

Sborník příspěvků z platónského symposia /20.10. - 21.10.2000/. Sborník textů z 2. českého platónského symposia, konaného v Praze ve dnech 20.–21. 10. 2000.

Kniha uvádí do systému Leibnizovy filosofie.

Studie o dobrotě Boha, svobodě člověka a o původu zla. Klasické dílo německého filosofa Leibniza je obhajobou myšlenky, že náš svět je nejlepší ze všech možných světů, proti mínění P. Bayla a jiných, že existence zla na světě je neslučitelná s pojmem Boží dobroty.

Němečtí filosofové v základním interdisciplinárním díle podávají přehled dějin teleologického myšlení od antiky do součastnosti a osvětlují odmítání teleologických jevů v novověké přírodní vědě. Ukazují, že antiteologické pozice ve vědě jsou vnitřně rozporné a vycházejí z předpokladů, které nelze v samotných přírodních vědách diskutovat. Autoři docházejí k závěru, že člověk vposled stojípřed alternativou: buď interpretovat přírodu teleologicky, nebo chápat samotného člověka antropomorfisticky.

Stati k filosofické problematice umění.

Svazek obsahuje Patočkovu nevydanou monografii o Komenském a náčrty nepublikovaných komeniologických studií.

Komentář k Husserlovu Původu geometrie. Podrobný rozbor uvedené Husserlovy pozdní úvahy je věnován především problémům smyslu, různých stupňů ideality a teleologie historického rozumu. Derrida překvapivě vystupuje jako obhájce některých Husserlových základních tezí proti kritice vznesené W. Biemelem či M. Merleau-Pontym. Přeložil a poznámkami opatřil Martin Pokorný.

Sonda do české duchovní tradice od předhusitské éry do konce 18. století. Autor analýzou textů a duchovních proudů sleduje první impulsy a podněty k problematice lidských práv.

Tato kniha spolu s se spisem O lidské svobodě představuje významný dokument k tzv. střední fázi Schellingova myšlenkového vývoje. Svou programovou koncepcí filosofického mýtu formuje tento spis nový typ idealistické filosofie.

Pojem "živého" ve filosofickém myšlení, a to především u Kanta a jeho antických předchůdců.

Svazek 20. Korespondence dokládá Patočkův hluboký zájem o problematiku umění a uměnovědy.Svazek vyšel ke 100. výročí narození brněnského uměnovědce Václava Richtera.

Stěžejní dílo strukturalistického pojetí indoevropské mytologie. Tento svazke má podtitul "Trojfunkční ideologie v eposech indoevropských národů".

Poslední velká Whiteheadova filosofická práce je věnována úvahám o formování západní civilizace, jimiž autor dovršuje výstavbu své filosofické koncepce.

Žák a blízký spolupracovník J. P. Vernanta stopuje vývoj pojmu alétheia (pravda) a jeho významové proměny napříč mytickým a básnickým myšlením, až na samý práh myšlení filosofického.