Oikoymenh

Tractatus de sex dierum operibus. Sv. IV: Jeden z nejdůležitějších textů filosofické školy v Chartres je pozoruhodným pokusem o skloubení biblické zprávy o stvoření světa podle knihy Genesis s Platónovým Timaiem. Překlad, úvod a poznámky připravila L. Karfíková. Latinsko-české vydání.

Autorka v knize s podtitulem "Osud a etika v řecké tragédii a filosofii" podává výklad některých Aischylových a Sofokleových tragédií, Platónových dialogů a Aristotelových spisů z hlediska problematiky dobra.

Soubor statí a přednášek a poznámek k problematice postavení člověka ve světě a v dějinách (Kacířské eseje, Platón a Evropa, Evropa a doba poevropská atd.).

Spolu s Platónovou Ústavou nejdůležitější kniha evropské tradice politické filosofie. Nový český překlad M. Mráze v zrcadlovém řecko-českém vydání, opatřený úvodní studií a poznámkami.

Dialog Faidón, tradicí interpretovaný jako důkaz Platónova pojetí anamnése a nesmrtelnosti duše, se v Ebertově interpretaci stává Platónovou kritikou teorie anamnése a nesmrtelnosti duše.

X. svazek. Desátý svazek Patočkových sebraných spisů.

Monografie o stoické filosofii z pera slavného znalce antické filosofie.

Bochumský filosof vycházející z fenomenologie E. Husserla a M. Merleau-Pontyho zkoumá vztah vlastního a cizího. Problematiku tohoto vztahu sleduje mimo jiné na fenoménech jako dialog, taktické jednání, násilí a utrpení, technika, práce, nouze a přebytek, všední den, moderní malířství a řád velkoměsta.

Traktát o milosti a hříchu je poslední z velkých prací filosofa a theologa, který žil na přelomu 14. a 15. stol. a jehož život a činnost byly spjaty s pražskou universitou. Edice latinského textu s českou a německou předmluvou.

Texty o Janu Patočkovi a jeho filosofii.

Autor zaujímá svérázné místo v evropském existenciálním myšlení. Zaměřuje se především na kritiku racionalismu jak ve filosofii, tak v theologii.

Sborník k sedmdesátinám L. Hejdánka a J. S. Trojana.

Pokus o průhledy do nečekaných problémů myšlení, jež se neomezuje na skutečnosti, které jen „jsou“.

Jádro knihy tvoří spektakulární polemika F. H. Jacobiho s M. Mendelssohnem o Spinozově filosofii. Tato polemika, na níž se podíleli i Lessing, Goethe a Herder, definitivně vrátila Spinozu do filosofie.

Tři studie věnované Homérově Iliadě, Euripidovým Bakchantkám a Platónovu dialogu Symposion. Autor v nich ukazuje způsob, jakým řecká poetika využívala při formování svých básnických mýtů jejich původního rituálního pozadí.

Problém Heideggerovy biografie. Fariasovo „skandální odhalení“ Heideggerova nacismu vyvolalo polemiky, o nichž kniha pojednává a dospívá k závěru, že teprve korektní a korigující biografie Rüdigera Safranskiho uvádí na pravou míru souvislosti životní a myšlenkové cesty M. Heideggera.

Platónská tradice v antické filosofii a její recepce ve filosofii německého idealismu

Kniha českého autora, která vyšla nejprve německy, podává výklad a analýzu myšlenkových a sociálních základů moderní společnosti a civilizace. .

Sociologická studie zaměřená proti romantickému přeceňování společenství.

Reedice samizdatového vydání dopisů našeho předního filosofa zachycujících duchovní atmosféru prvních měsíců Charty 77.

Svazek 6. Výklad představuje hlavní postavy středověké myšlenkové tradice od počátků scholastické disputace a aristotelské recepce ve 12. století až po Gabriela Biela (+ 1495). Oproti výkladu A. de Libery, který v řadě Dějiny filosofie již vyšel a který věnuje rovnoměrný prostor byzantské, židovské, islámské i latinské tradici, se Kobuschova prezentace soustředí na klíčové autory křesťanského Západu.

Svazek XV. Latinsko-české vydání Augustinova raného spisu, který se pokouší ukázat, že má-li individuální duše racionální strukturu a zahrnuje-li neproměnné obsahy, pak je nesmrtelná. Překlad, úvod a poznámky L. Karfíková.

Svazek XIV. Řecko-české vydání spisu, který představuje Řehořovu antropologii čerpající z antických, biblických i starokřesťanských zdrojů.

Patří k významným a také kontroverzním právním a politickým myslitelům 20. století. Jedněmi je považován za „korunního právníka třetí říše“, pro druhé je klasikem politického myšlení srovnatelným s Machiavellim či Hobbesem. V době výmarské republiky patřil k zásadním kritikům parlamentní demokracie a také zastáncům decisionismu a k teoretikům novověkého suverénního státu. Ve svém myšlení, jež má kořeny v katolické víře, se zaměřil na otázku moci, násilí či nastolení práva. Jasně a rétoricky brilantně formuloval pojmy jako výjimečný stav, diktatura, suverenita, ale také politická theologie, legalita a legitimita či přítel a nepřítel.

Vznik matematické logiky je první revolucí v logice od dob Aristotelových. Úvodní část tvoří český překlad, druhou a třetí část doprovází faksimile prvního německého vydání (1879) – druhá část je dvojím překladem:do češtiny a do dnešní symboliky, třetí pak výkladem–přepisem do současného značení i jazyka. Překlad J. Fialy je doprovázen obsáhlým komentářem.

Předložený výbor obsahuje šest Kantových studií k tématu osvícenství, politiky a filosofie dějin, jež jsou dokladem jeho intenzivního zájmu o společenské dění. Největším přínosem Kantových společensko-teoretických prací je však konkretizace jeho morální teorie. Ve svém stěžejním příspěvku k dějinám politické filosofie, ve spise K věčnému míru, předkládá Kant model mírového soužití mezi národy, které je dodnes aktuální.Ve spise O obecném rčení: Je-li něco správné v teorii, nemusí se to ještě hodit pro praxi, vysvětluje Kant smysl a uskutečnitelnost své praktické filosofie založené na kategorickém imperativu. Soubor dále obsahuje statě Idea všeobecných dějin, recenzi Herderových Idejí k filosofii dějin lidstva, Domnělý počátek dějin lidstva, O domnělém právu z lásky k lidem lhát, Co je osvícenství? a uzavírá jej Konec všech věcí, v němž Kant převádí apokalyptický motiv na situaci, kdy by se křesťanství stalo pouhým souborem příkazů a přestalo být prodchnuto duchem laskavosti a lidského porozumění.

Přednáška, která se v originále jmenuje Die Zeit des Weltbildes, byla několikrát přednesena v letech 1935–1936 a uveřejněna ve sbírce textů vydané autorem v roce 1950 pod názvem Holzwege. Dodatek byl sepsán v roce 1956 a poprvé uveřejněn spolu s přednáškou v roce 1960.Studie promýšlí a problematizuje metafyzické pojetí jsoucna a pravdy prostupující všemi jevy, které charakterizují epochu novověku. Pro podrobnou analýzu si vybírá jeden z nich, totiž fenomén moderní vědy, výzkumu a techniky a podává jeho výklad, který je dodnes vysoce aktuální.

„Málokteré jméno má ve světě ducha stejnou váhu jako jméno Martina Heideggera,“ píše Richard Wisser v úvodu malé knížky vzpomínek na přátelství s jubilantem, v níž byl rovněž uveřejněn text filosofova interview pro německou televizi. „Naše doba není chudá na velké osobnosti. Mnoho lidí dnes přemýšlí, málo je však velkých myslitelů,“ píše Richard Wisser a pokračuje: „Pro Martina Heideggera, který byl nazván myslitelem v nuzné době, se myšlení stalo životní záležitostí. Oprostil toto slovo od nánosů, kterými je kontaminuje běžný jazyk, když je používá pro pouhou duchaplnost, plánování či badatelství.V narůstající bezmyšlenkovitosti dnešní doby udržel při životě povědomí o nezbytnosti klidného a rozvážného zamyšlení. Komu dnes přijde slovo ‚myslet‘ na mysl, pomyslí především na Martina Heideggera, jehož myšlení nemůže nikdo, kdo myslí, obejít. Heidegger ukázal, že myšlení může být záležitostí každého dne, aniž by se stalo něčím pouze každodenním.“

V knize Přítomnost Boha v dějinách představuje Fackenheim svůj koncept „zakládajících zkušeností“ judaismu - společných, znovu zpřítomňovaných zkušeností, jež stvrzují víru v neomezeného Boha, přítomného v omezených lidských dějinách. Tuto víru včetně jejích nevyhnutelných paradoxů považuje za ústřední pro židovství i křesťanství, jež označuje za „dějinná náboženství“.Otázkou dnešního židovství pak je, jak smířit Boha dějin s bezprecedentní událostí holocaustu. Židovství i křesťanství se navíc musí během posledního století vyrovnávat se sekularismem: pokud je biblický Bůh bohem veškerých dějin, musí být i bohem současných sekulárních dějin, a to včetně novodobých katastrof jako je holocaust či Hirošima. V závěru autor naznačuje možnost nové, postnáboženské a postsekulární situace.

Rozhovor s Martinem Heideggerem pro německý časopis Der Spiegel. V roce 1966 napsal M. Heidegger čtenářský dopis časopisu Spiegel, v němž projevil nesouhlas s některými údaji o svém chování za třetí říše kolportovanými v literatuře. Po dvaceti letech jeho mlčení k tomuto tématu byl tento krok něčím senzačním.Redaktoři R. Augstein a G. Wolff uskutečnili ještě téhož roku s Heideggerem rozhovor, který dalekosáhle přesáhl problematiku jeho postojů za vlády nacismu a zachytil jeho názory na současný stav světa. Na Heideggerovo přání byl rozhovor uveřejněn až po jeho smrti roku 1976, tedy 10 let poté, co k němu došlo. Dodnes nicméně neztratil na zajímavosti.

Život a úděl člověka. Kniha se věnuje egyptskému pojetí člověka a lidství. Sleduje přitom strukturu navrženou již v prvním díle tak, aby bylo jasně patrné, že Egypťané nahlíželi na všechny kategorie světových bytostí (bohy, blažené zesnulé, žijící i panovníka) shodným způsobem. V úvodu se věnuje postavení lidské bytosti v rámci egyptské kosmologie a ve vztahu k ostatním bytostem.Dále přechází od problematiky stvoření člověka k motivu zrození a jeho náboženské interpretaci. Velký důraz je kladen také na pojetí „složek a projevů“ bytosti, a to jak za života člověka, tak po smrti. Publikace je tematicky završena rozborem egyptských představ o smrti a vzkříšení, přičemž se vrací na svůj začátek skrze téma smrti jako nového zrození.

V předkládané knize se autor zabývá těmi oblastmi ekonomického života, v nichž se uplatňují především instituční vztahy. Ty představují specifický typ mezilidských vztahů, včetně mravních problémů, jež se v nich objevují. Jimi se na rozdíl od individuální či personální oblasti zabývá právě sociální etika. Autor ukazuje, že svět ekonomických vztahů je s mravní problematikou neoddělitelně spjat.Zároveň se snaží prokázat, že mravní odpovědnost v této oblasti má svébytný charakter právě proto, že vztahy účastníků ekonomického života se rozvíjejí v institučním prostředí, které sebou přináší odlišný typ nároků na mravní odpovědnost. Dotýká se filosofických podnětů, s kterými je etická problematika spojena již od svých počátků. Text je tak určen nejen akademické obci, pracovníkům a reprezentantům v podnikové a podnikatelské sféře, ale též všem čtenářům, kterým není etická problematika v institucích lhostejná.

Záměrem Skinnerových úvah je nastínit historické okolnosti, za nichž se zrodila změna v pojetí státu. Autor sleduje výskyt a způsob užití slova „stát“ v dílech pozdně středověkých, renesančních a raně novověkých autorů. Ukazuje, že jednoznačně moderní pojem státu je přítomno až u autorů konzervativního a absolutistického smýšlení. Jde především o Hobbese, jenž vypracovává pojetí státu jako mocenské entity nezávislé jak na osobě vládce, tak na celku občanů. Přeložil J. Jinek.

Traktát, v němž padovský renesanční aristotelik zkoumá různé možnosti řešení otázky po nesmrtelnosti lidské duše. Pomponazzi rozebírá stanovisko Averroovo, Platónovo, Tomáše Akvinského a Alexandra z Afrodisiady a dochází k závěru, že problém není filosofickými prostředky řešitelný. Spis vyvolal v 16. století ostré reakce a ovlivnil filosofii i ve stoletích následujících. Latinsko-české vydání v překladu M. Petříčka s úvodní studií T. Nejeschleby.

Autor se v jednom z nejúspěšnějších „úvodů“ zabývá počátky filosofie a postojem filosofů k otázce boha, smrti, svobody, světa a dějin, vědy a víry.

Publikace předkládá v nových českých komentovaných překladech základní díla korpusu řeckých lékařských spisů, tradicí připisovaných Hippokratovi, tzv. Corpus Hippocraticum.Pro první svazek byly vybrány spisy filosofického a metodologického rázu, zabývající se povahou lékařského umění (O umění, O starém lékařství), povahou člověka i vlivem životosprávy na lidské zdraví (O životosprávě I), jakož i úkoly lékaře a etickou stránkou lékařského umění (Přísaha, O lékaři, O dobrém vystupování). Součástí knihy je úvodní studie, představující hippokratovské lékařství v kontextu dobového myšlení i jako stávající lékařskou praxi. Autoři překladů a komentářů jsou H. Bartoš, J. Černá, J. Daneš, S. Fischerová a J. Klouda, editory svazku jsou H. Bartoš a S. Fischerová.