Poézia

Výber z básnickej tvorby ponúka výpoveď autora, ktorý ani hĺbkach Jáchymovských baní nenechal pošliapať svoj talent. Jeho verše s hlbokým citom a talentom hovoria o láske, utrpení, slobode. Publikácia je ilustrovaná kresbami Jozefa Vydrnáka.

Tri básnické cykly. Zväzok Slovenský Igric sa búri aj žalostí obsahuje najúplnejšie vydanie Beniakových Igricovských spevov, v takej podobe, v akej doteraz nevyšli. Prvé dve častiIgricIgric a Mária (v Hamadovom Igricovi vyšla pod názvom Prach a popol);patria k vrcholu Beniakovej tvorby, jednak ľudskou problematikou, jednak umeleckou vituozitou. Úvodnú štúdiu napísal prof. Július Pašteka.

Jedinečná zbierka Takto má hlbokú výpovednú hodnotu a predstavuje originálnu, neraz až intuitívnu poéziu, plnú citu a pokory. Autorka sa v nej pohráva s bohatou obraznosťou čerpajúcou z prírody i bežného života a odvážne načiera aj do filozofických úvah.“ Zaujímavou robí knihu aj samotná obálka a fotografie doplňujúce text, ktorých autorkou je talentovaná študentka architektúry Mária Kubincová.

Třetí díl Nové Šestidílky Pět starozákonních knih v tomto svazku obsažených - Job, Žalmy, Přísloví, Kazatel a Píseň písní - spojuje kromě jejich básnické formy také společné téma: hledání moudrosti. Ačkoli poetická forma těchto knih může být pro dnešního čtenáře často náročná, přesto právě ony patří po staletí k vůbec nejčtenějším textům celé Bible.

U Miłoszových básní - zvláště v posledním období jeho tvorby - zřetelně cítíme kromě charakteristického synoptického básnického vidění také mimořádně citlivý teologický sluch. Miłoszův vnitřní svět se zároveň stával ozvučnou deskou světa v pohybu na pozadí celého dvacátého století, které v sobě nesl.

Jedno z nejvýznamnějších děl české literatury s obrazovým doprovodem Oldřicha Hamery (*1943), výrazného českého grafika, mj. jediného žáka a spolupracovníka Vladimíra Boudníka, ale také vydavatele samizdatových publikací v edici Explozionalismus (např. výběru z Máchových deníků s ilustracemi Jiřího Koláře či textů Ladislava Klímy).

Výběr básní ze Sbírky bezpočtu listů. Sbírka bezpočtu listů (Manjóšú), sestavená v 8. století a obsahující více než čtyři tisíce básní několika stovek autorů a autorek, je jedním ze základních zdrojů japonské poezie. Díky neobyčejné pestrosti témat i autorů, kteří pocházeli z nejrůznějších vrstev společnosti – od nejvyšších hodnostářů až po drobné úředníky, muže i ženy, představuje jakýsi vzorník námětů a citových poloh.Výbor, který sestavil překladatel sbírky, významný japanolog českého původu Antonín V. Líman, nabízí přehled témat, která dodnes zůstávají pro japonskou sensibilitu a poetiku typická: inspirace krajinou – horami, řekami a mořem, květy a rostlinami (slivoně a sakury, květy hagi a hvozdíky, bambusy, pinie a javory), ptáky (kulíci, kukačky a jeřábi) a cestami, či posvátným nápojem sake. Nechybějí ani verše o lásce, odloučení, žalosti z odchodu drahé osoby, či „dadaistické“ básnické hříčky. Zasvěcené komentáře A. Límana pomáhají vychutnávat bohatství japonské poetické tradice vskutku plnými doušky. Kompletní český překlad s komentářem, který Antonín Líman vydal v letech 2001-2008 v nakladatelství Brody, je po francouzštině teprve druhým úplným překladem jedinečného textu do některého z evropských jazyků.

František Pánek (nar. 1949) patří k nejvýraznějším představitelům české undergroundové poesie. Je možno bez přehánění říci, že ve své kompletní, původní, nepřepracované sestavě je tento svazek jakýmsi undergroundovým básnickým protějškem Vaculíkova Českého snáře. Pánek je básníkem obdařeným mimořádnou senzibilitou, umocněnou navíc poněkud rozštěpeným vnímáním světa, současně též autorem-svědkem a také spisovatelem v tom nejlepším slova smyslu insitním. S použitím často mimořádně drastického výraziva, monstrózních obrazů a občas též jaksi „chybného“ tvarosloví se na ploše básnické miniatury, zkratky, básníkovi podařilo vyjadřovat mravní depravaci tzv. „normalizační“ éry 70. let jako snad žádnému z jeho undergroundových kolegů. Dílo zůstává v chronologické sestavě, přičemž nejstarší texty v prvním oddílu pocházejí z let 1972–1974. Právě tento oddíl, jenž zřejmě vznikal ještě předtím, než se v Pánkově díle začal projevovat silný vliv Egona Bondyho, odkrývá zcela ještě neznámou tvář tohoto tvůrce. Snad jedině zde přítomná „Píseň brance“ vešla poněkud v povědomí kulturní veřejnosti díky svému zhudebnění skupinou Plastic People. Vzhledem k chronologickému uspořádání může také čtenář sledovat básníkův tvůrčí vývoj a zřetelně si uvědomit, jak toto dílo koresponduje např. s paralelně psanou poesií Jirousovou či Stankovičovou a že právě Pánek svým dílem podstatně přispěl ke struktuře poetiky např. samizdatových veršů J. H. Krchovského, Petra Placáka, Luďka Markse či Víta Kremličky.

První ukázka autorovy (*1938) tvorby ze šedesátých a sedmdesátých let, kdy se intenzivně věnoval experimentální poezii.

V pořadí třetí básnická sbírka básníka a spisovatele (* 1962), nazvaná Moře, obsahuje zhruba 90 básní, rozčleněných do pěti oddílů — Nezvěstný, Kodrcá Velký vůz, Moře, Slyšíš? a Řvou lvi. Oddíly Kodrcá Velký vůz a Slyšíš? představují básnické cykly, básně sepjaté opakujícími se "refrény" (refrénem je i samotný motiv Moře, objevující se průběžně ve všech oddílech). Kolmačkova poezie i próza je vysoce hodnocena v kontextu současné české literatury (román Stopy za obzor byl mj. nominován na Státní cenu), v nejnovější básnické sbírce se autor pokouší navázat na svá předchozí díla, zároveň však utváří svou poetiku novým způsobem. Sevřená, lapidární výpověď je v daleko menší míře vázána na rým a "lyrický záznam", více se akcentuje "příběhovost" a jednotné velké téma (Moře jako obraz světa za koncem vesnice, jako obraz nejistoty, živelnosti a zároveň životadárného pohybu).

Meditativní poezie vyzdvihuje hodnoty křesťanství...

Komiks. Komiksové vydání básnické sbírky Kytice. Deset kreslířů a ilustrátorů: Bára Čechová (Zlatý kolovrat, Lilie), Jan Černý (Záhořovo lože), Kristina Dufková ( Dceřina kletba, Štědrý den, Vrba), Daniela Horáčková (Kytice), Tomáš Chlud (Poklad), Adrian Kukal (Vodník) Karolína Rasochová (Svatební košile), Miroslav Vodička (Věštkyně) a Monika Zemánková (Polednice) zpracovalo, každý svým nezaměnitelným způsobem, třináct básní Erbenovy sbírky.

Existují okamžiky, kdy se člověku zhroutí svět. Do jeho života vstoupí utrpení a věci už nikdy nejsou takové, jako předtím. Otázky bez odpovědí ovládnou jeho mysl, dosavadní jistoty mizí, člověk všechno ztrácí, ničemu nerozumí a ptá se: proč? Přesně o těchto okamžicích je biblická kniha Jób. Hlavní hrdina ztělesňuje nejhorší katastrofy, jež mohou lidskou bytost postihnout. Starověký text hledá jejich smysl, dává je do nebeského a pozemského kontextu. Nad epickým príběhem probíhá debata, během níž postupně padají všechna tabu.Přebásnění Daniela Rause zvýrazňuje hloubku konfliktů, charakter postav a spád celého deje. Ukazuje, jak živé a současné jsou otázky hlavních aktérů. A především, oprašuje krásu poetického textu, který ožívá v překvapivých odstínech a nabývá sílu, jakou kdysi zřejmě působil na starověké posluchače nebo diváky. Kniha obsahuje samotné přebásnění a za ním přemítání autora nad zjevnými a skrytými významy tohoto obdivuhodného příběhu.

Básnická sbírka, v níž se autor obrací k Bohu se svými všedními postřehy běžného života.

Kolekce básní slavného anglického básníka Gerarda Manleyho Hopkinse (1844-1889) v překladu biskupa Josefa Hrdličky postihuje běžné události našeho dne, v nichž spatřuje podnětnou vznešenost: ta nás opět ubezpečuje, že život má hluboký význam a láska nevymizela.

Letošní rok je připomínkou významného kulturního výročí – 110 let od narození a 55 let od smrti Jana Zahradníčka. Kniha Dům Strach přináší básně napsané během pobytu v komunistickém vězení.

Výběr z posledních let, a to z dávna, co muselo dozrávat. Básnická sbírka

Půvabné milostné básně konce středověku. Slavný italský básník a prozaik Francesco Petrarca (1304–1374) bývá považován za otce renesančního humanismu. Jedním z rozhodujících momentů jeho života se stalo jeho setkání s krásnou Laurou, do níž se platonicky zamiloval a jež se mu stala mohutnou inspirací – podobně jako dříve Beatrice Dantovi. Lauře věnoval Petrarca řadu svých veršů, procítěné kancony či sonety Lauře představují snad nejčtenější součást jeho díla, které dodnes má svůj půvab. Zároveň je Petrarkova milostná lyrika prvním významným literárním svědectvím o proměně sebepojímání člověka končícího středověku: Petrarca sám sebe nechápe jen jako součást okolního celku, ale vyzvedá svou subjektivitu, hrouží se do svého vnitřního světa a líčí svár milostných citů ve svém nitru. V českém jazyce se překladu několika Petrarkových sonetů podjal již František Ladislav Čelakovský a Jaroslav Vrchlický. Z následujících jsme k novému vydání zvolili překlad Václava Renče z roku 1965.

Velmi známá autorka se zabývá v krátkých básních smyslem života a klade si závažné filozofické otázky včetně otázky víry. Jemně si hraje se slovy a snaží se popsat svoje nitro.

Sbírka jemné křesťanské lyriky, civilní a prosté.

Karel Hlaváček je jedním z nejvýraznějších představitelů symbolismu a dekadence. Jeho melodická poezie odráží básníkovu rozervanou duši i pocit konce století. V našem výboru najdete básně plné výjimečných, nevšedních pocitů a představ, jemných nálad, nočních neurčitých a pohádkových krajin bez pevných obrysů a naplněných fantazií.

Místy prozaickou, básnickou, místy výkladovou formou nahlíží k základům a smyslu lidské existence a otevřeně vydává počet z celoživotního úsilí psychoterapeutky, ale i partnerky evangelického faráře a matky dvou nadaných dětí, Michaela a Magdaleny. Svou ryzí účastí s lidmi a schopností poetického nadhledu umožňuje čtenáři, aby spolu s ní zakoušel očistu a naději. Kniha obsahuje patnáct esejů, doprovázených sedmnácti dokumentárními fotografiemi z autorčiny terapeutické praxe. Předmluvu napsal MUDr. PhDr. Jan Poněšický. Kresba na obálce Magdalena Westmann, na protititulu reprodukce malby MUDr. Ludmily Poněšické.

Texty písní a básně. Úplné vydání písňových textů a poezie Sváti Karáska navazuje knižní úpravou na úspěšnou sbírku kázání Boží trouba (Kalich 2000). K vydání připravil Jaroslav Riedel.

Texty jednoho z nejvýznamnějších křesťansky orientovaných českých básníků dvacátého století na téma velikonoce.

HLAVA ŽÁRU zachycuje, jak se ustavovaly básnické vidění a poetika Vladimíra Binara od konce padesátých let a proměňovaly v následujícím desetiletí. První část tvoří výbor z básnických sbírek a textů z let 1959–1968, výrazných zvláště svou bohatou, světelnou i temnou obrazností.Druhá, paralelní část, nazvaná Kolokvia I, uvádí čtenáře do světa, z nějž imaginativní a duchovní podoba autorových veršů a lyrických próz vyrůstá. Toto dokumentární esejisticko-básnické pásmo z let 1985–1986 je komponováno na základě autorových vzpomínek, autentických zápisků, lyrických záznamů i citátů evokujících životní dění a atmosféru období, v němž vznikal první oddíl knihy.Chronologický rámec pásma překračují a rozrušují pasáže, v nichž autor zaznamenává své vzpomínky z dětství, a stejně tak zápisy reflektující současnost osmdesátých let. Kniha tak představuje celek, v němž jsou časové posloupnosti nadřazeny souvislosti významové – jejich vrstvení „prací paměti a vidění“ vytváří pozoruhodné svědectví jednoho života a jedné doby s jejími sny i skutečností, iluzemi i deziluzí.

Dlouho očekávaná básnická sbírka Tomáše Zdechovského Odpusť mým rtům… přináší pohled do jeho současné pestrobarevné poetické tvorby, plné originality a nevšedních spojení. Najdeme zde verše inspirované skutečnými lidmi a vztahy, které se mezi lidmi utvářejí, a jenž jsou propojeny s autorovou hravostí, smyslem pro krásu a mnohotvárností slov. Autor hledá vedle významu také jejich zvuk, rytmus a souhru, skryté i zjevné vztahy - obsahové či stavební. Anebo nic - jen zanechají ve vzduchu "klapkami klavíru" hravé souzvuky, které vás budou nutit k neustálému návratu k těmto veršům.

Sbírka básní nesmrtelného českého autora Jaroslava Seiferta, nositele Nobelovy ceny za literaturu (1984), který se nesmazatelně zapsal do české literatury.

Svazek první. Básně českého emigranta (vlastním jménem Tomáš Ungár 1946-1997). Kniha přináší všechny dochované texty ve třech oddílech.

Vrcholná milostná poezie. Anglická básnířka Elizabeth Barrettová-Browningová náležela v první polovině 19. století k těm ženám, které se účastnily prvních emancipačních snah. V roce 1844 vyšly její sebrané básně ve dvou svazcích. Po jejich uveřejnění obdržela dopis mladého básníka Roberta Browninga, jehož tvorby si velmi vážila, a po výměně několika dopisů se oba básníci do sebe zamilovali. Po tajném sňatku dala Elizabeth svému muži přečíst 44 sonetů, které byly vyjádřením jejího citu k němu. Na manželův nátlak vyšly jako překlady z portugalštiny, aby byla zachována intimita jejich lásky.

Výbor z díla. Reprezentativní výbor z Holanovy poezie doplněný kresbami Jaroslava Šerýcha.

Básnická sbírka Tvar jiného ticha básnířky Pavly Šuranské, která ji napsala mezi svým třináctým a patnáctým rokem, tj. v letech 1995-97, obsahuje třicet sedm textů. Jedná se o zpověď nevidomé dívky, v jejímž světě se realita protíná s nadrealitou, dávající zcela volný průchod fantazii svého vnitřního světa. Časté jsou motivy spánku, noci, tmy či snu jako metafory nemožnosti spatřit svět vlastním zrakem.

Karol Wojtyla je občanské jméno papeže Jana Pavla II. Jako papeže jej zná celý svět, méně je už znám jako básník a autor divadelních her. Tato kniha představuje jeho zralou básnickou tvorbu z let 1946 - 1978.

Výběr z básní. Sbírka obsahuje převážně poezii milostnou, ale také verše věnované krajině domova, básně meditativní a naopak hravé, určené zpravidla dětem. Hloubku básnířčiných citů umocňují bohaté výrazové prostředky, obrazná vyjádření, zvukomalebnost, objevné rýmy, smysl pro zkratku a vtip. Jednotlivé tematické okruhy sbírky jsou proloženy celostránkovými černobílými fotografiemi Jana Maixnera. Přejnými slovy ji doprovodil Bohumír Kolář.

Obratník Jednorožce je prozatím jedinou básnickou sbírkou autorky, která se považuje za racionální pisatelku odborné prózy, nikoliv za básnířku. Sbírka obsahuje jen několik málo básní ze starší doby, neboť několik předchozích pokusů o verše autorka zničila. Velkým impulsem pro systematické psaní poezie bylo založení blogu Toulání se slovy a možnost sledovat odezvu čtenářů. Druhým podnětem bylo seznámení s básníkem Františkem Kostlánem, který ji přesvědčil o smyslu psaní poezie a jehož báseň Stromuž ji silně oslovila. Po dobu zhruba dvou let pak na blog psala básně v kratších či delších intervalech, ale vždy pouze jako sdělení určené pouze úzkému okruhu čtenářů, převážně blízkých přátel, některým z nich básně přímo dedikovala, nebo jim věnovala akrostich.