Knihy o cirkevných otcoch

Kniha s názvom Detský paterik je vhodná ako skvelý duchovný darček. Prináša príbehy, ktoré učia deti hodnotám: dobru, láske, svedomitosti, obetavosti, dobroprajnosti... Príbehy je možné čítať deťom napríklad večer pred spaním, a tak ich v týchto hodnotách edukovať pútavou formou.Detský paterik približuje príbehy otcov púšte z dávnych dôb, ktoré sú obohatené farebnými ilustráciami. Čitateľ sa z nich dozvedá o živote mníchov, o ich modlitbe, živote, neochvejnej viere v Boha a láske k blížnym. Od prvotných dôb Cirkvi sa mníšsky život považoval za anjelský, pretože mnísi neustálym oslavovaním Boha a vykonávaním Jeho vôle napodobňujú anjelov. Ich život sa vyznačoval modlitbou, milosrdenstvom k bratom, zdržanlivosťou a prísnosťou života. Koncom tretieho a začiatkom štvrtého storočia sa počet mníchov zväčšoval a často k svojej láske ku Kristovi pridávali skutočné oddelenie sa od sveta, čo viedlo ich kroky až do púšte.Egypt bol duchovným domovom mníšstva. Informácie o spôsobe života prvých mníchov nachádzame v životoch prvých askétov a v knihe Paterik. Paterik je zbierka s výrokmi alebo krátkymi príbehmi, ktoré hovorili svätí starci svojim poslušníkom, teda mníchom, ktorí sa im podriadili.

Na stránkách této knížky se setkáváme se zkušeností starých mnichů z 3.-6. století. Jejich poselství vnáší světlo do dnešního, často tak nejasného, pohledu na mlčení.Dnešní pohled vzniká totiž často pouze z touhy, kdežto pohled těchto mnichů je podepřen zkušeností s mlčením. Jejich myšlenky nás pak vedou k poznání, že mlčení je duchovní úkol, který vyžaduje nasazení celého člověka. Základní části knihy:

Dórotheos z Gazy. O obviňování sebe sama. Kardinál Bergoglio čerpá z bohatství starobylé duchovní praxe otců pouště a předkládá nám spisek Dorothea z Gazy „O obviňování sebe sama“. Vytyčuje tak stále aktuální cestu autentické křesťanské pokory, která je základem každého opravdového společenství.

Od Klementa Římského po Augustina. V druhém svazku středečních katechezí se Benedikt XVI. zaměřuje na církevní spisovatele prvních čtyř křesťanských století. V šestatřiceti katechezích probírá postupně apoštolské otce, apologety a církevní otce křesťanského Západu i Východu. Čestný titul otcové církve náleží těmto autorům proto, že se stali známými svatostí svého života a pravověrností svého učení (Augustin, Cyril Alexandrijský, Jan Zlatoústý, Řehoř z Nyssy aj.). K nim Svatý otec připojuje portréty těch, kteří tento titul nenosí, ale jejichž přínos pro dějiny křesťanské nauky je velmi významný (Origenes, Tertulián, Eusebius z Cesareje). V každé katechezi se papež věnuje životu, dílu a nakonec základním momentům učení těchto křesťanských osobností. Zamýšlí se i nad tím, čím můžou jejich myšlenky obohatit naši dobu. Hloubavost a umění spekulace nemá u těchto Otců účel sám o sobě. Vede vždy k těsnému vztahu k Pravdě, která je zároveň Cestou a Životem.

Askéta a duchovný učiteľ, starec Paisij, prekypoval láskou k Bohu i ľuďom. Viedol spôsob života, ktorý aj dnes fascinuje mnoho jednoduchých či vzdelaných ľudí.Kniha Starec Paisij sa zameriava na opis obdivuhodných udalostí z jeho života a obsahuje aj poučenia a užitočné rady o rodinnom a osobnom živote či o spoločenskom konaní. Je tak užitočným sprievodcom aj pre súčasného človeka.

Anselm Grün napsal 365 meditací pro naše duchovní zápasy během roku. Čerpá v nich z moudrosti pouštních otců, z Bible i ze svých bohatých zkušeností. Hledá v nich odpověď na otázku: Jak zacházet s našimi myšlenkami, emocemi a vášněmi, pokud se nás snaží ovládnout a připravit o vnitřní svobodu? Jedním z receptů na takové myšlenky je podle otců pouště připomenout si vhodný výrok z Písma. Když si dáme před oči alternativu k tomu, co je negativní, vyhneme se iluzím, kterých je náš život plný. V Písmu k nám přece mluví sám Bůh.„Nejcennější na setkání s otci pouště, z kterých čerpá své zkušenosti i Anselm Grün, je to, že nás vedou do hlubin naší vlastní duše.“Prokop Siostrzonek, kněz, benediktinský mnich, arciopat Břevnovského kláštera

Cassianův spis Rozmluvy (Collationes, Konference) patří k pokladům starověké křesťanské literatury. Autor a jeho přítel Germanus naslouchají jednotlivým mistrům egyptského mnišského života. Tématy Rozmluvy 11–14 jsou: duchovní dokonalost (11), neposkvrněnost (12), Boží milost (13) a duchovní porozumění bibli (14). Probírají se základní motivace v duchovním životě, intimní otázky i teologicky závažná nauka o milosti a intelektuálně přitažlivá symbolická interpretace Písma.

Kniha obsahuje vůbec první kompletní překlad tří spisů sv. Jana Damašského († 749), jež jsou dnes známy jako „Řeči na obranu obrazů“. Tyto texty zásadně ovlivnily chápání náboženského zobrazování jak na křesťanském Východě, tak Západě.V úvodu knihy se překladatel věnuje sv. Janu Damašskému jako významné osobnosti raně středověkého myšlení a zasazuje vznik jeho spisů do dobového kontextu, tj. ikonoklastických sporů 8. století, v závěru se pak zamýšlí nad smyslem ikony a jejím zařazením do liturgie dle učení Otců církve. Z řeckých originálů přeložil, úvodem a doslovem opatřil Tomáš Mikulka.

Výroky a příběhy pouštních otců. Souborné vydání proslulých Apofthegmat, výroků a příběhů připisovaných starým poustevníkům v Egyptě, kteří žili převážně ve 3. až 5. století po Kristu (například abba Antónios/Antonín, Makarios z Alexandrie, Mojžíš, Poimén, Sisoés). Tyto krátké texty — někdy jednoduché příběhy, jindy malé novely nebo i úryvky kázání, nebo naopak jen prosté příkazy v několika slovech — formovaly po staletí duchovní život na Východě i na Západě, a to nejen duchovní život mnichů a mnišek, ale všech věřících: jejich obsah se v kázáních, příručkách i radách o duchovním životě všeobecně rozšířil. Některý poustevník byl prostý a jeho rada je jednoduchá, jeho životní příklad až drsný; jiný býval dvořanem a i do jeho pouštního života se dostala jakási dvorská noblesa, s níž prchal před světem. Některé výroky jsou svázány se svým prostředím tak pevně, že je čteme jen jako informaci o tom, jak "to tehdy bylo"; jiné však jakoukoliv časovost postrádají a znějí nám překvapivě dnešně. Teprve jejich soubor dává tušit vitalitu a východiska mnišského hnutí. Svazek obsahuje všechny kapitoly obsažené v knihách vydávaných postupně v letech 2000 až 2009, tedy povzbuzení v úsilí o mnišskou dokonalost a dále kapitoly o tichosti, kajícnosti, zdrženlivosti, o boji se smilstvem, o dobrovolné chudobě, o vytrvalosti a statečnosti, o nevhodné okázalosti a škodlivosti vzájemného posuzování, o umění rozlišovat, o tom, že je třeba být stále bdělý, o nepřetržité modlitbě, o pohostinnosti a milosrdenství, o poslušnosti, o pokoře a o trpělivosti, o lásce, o jasnozřivých, o starcích, kteří dělali znamení, o ctnostném způsobu života různých otců; na závěr jsou uvedeny výroky těch, kdo dosáhli stařecké zralosti. Nechybí předmluva překladatele textu z řečtiny, doslov o literatuře o mnišství v češtině a rejstříky.

komiksové spracovanie. Výroky pouštních otců a epizody z jejich života se po staletí těší velké oblibě. Je až překvapivé, jak jsou nadčasové, jak mocně promlouvají k srdcím dnešních křesťanů. A skvělé komiksové ilustrace jejich sdělení kupodivu nezlehčují, spíše umocňují. Nejde tedy o sbírku křesťanských vtipů, jak by se mohlo zdát, ale o působivou duchovní četbu.Camille W. de Prévaux je autorka a scénáristka polsko-francouzského původu. Vystudovala výtvarné umění a vyučuje na vyšší škole multimediální kreativity v Paříži.Jean Trolley je renomovaný kreslíř, autor více než deseti komiksových alb, která vyšla ve Francii v nakladatelstvích La Martinière, Bamboo, Lombard, Triomphe a dalších.

Klášterní moudrost jako návod pro všední život. V roce 2005 a posléze v roce 2010 oslovila britská televize BBC ve spolupráci s představiteli benediktýnského opatství Worth v jižní Anglii skupinu britských občanů s různými životními zkušenostmi, ideovými názory a postoji, aby si na vlastní kůži vyzkoušeli život v klášterním prostředí a současně se i blíže seznámili s hodnotami, které mohou v tomto prostředí načerpat. Oba zmíněné seriály vyvolaly mezi televizními diváky neobyčejný ohlas. Na základě zkušeností získaných během natáčení obou zmíněných programů, ale také z rozhovorů se zúčastněnými i z reakcí laické veřejnosti, se Christopher Jamison, bývalý opat kláštera Worth, rozhodl své poznatky sepsat do ucelené formy, a tím se o ně s veřejností podělit. Ve své knížce Hledání svatyně s podtitulem Klášterní moudrost jako návod pro všední život se snaží nalézt odpověď na otázku, proč je náš život tak hektický a plný stresu, a současně, jak se s nástrahami dnešního tak uspěchaného světa vyrovnat. Nejen s odkazem na knihu knih, ale také na Řeholi svatého Benedikta, příběhy pouštních otců ale i inspirativní příběhy lidí dnešní doby, nám autor čtivým způsobem předkládá sedm základních kroků k vybudování vlastní niterné svatyně a tedy k objevení pravých životních hodnot, které dávají našemu každodennímu bytí hluboký smysl, naději a radost. Christopher Jamison je benediktýnský mnich, bývalý opat kláštera Worth, nacházející se v jihoanglickém hrabství Západní Sussex, a také bývalý ředitel zdejší církevní školy. Narodil se v australském Melbourne, odkud se ještě v dětství, společně se svou rodinou, trvale přestěhoval do Anglie. Je absolventem katolického lycea Downside School a později i Oxfordské univerzity, kde získal bakalářský titul v oboru francouzský a španělský jazyk. Do povědomí širší veřejnosti se dostal díky dokumentárním pořadům televize BBC The Monastery a The Big Silence, v nichž hrál ústřední roli hostitele i průvodce jednotlivých hlavních protagonistů. Rovněž působí jako prezident Mezinárodní konference benediktýnského vzdělávání (ICBE) zprostředkovávající celosvětový dialog mezi benediktýnskými středními školami. V současnosti je ředitelem instituce National Office for Vocation, zabývající se komunikací s lidmi, kteří chtějí svůj život prožít v církevním prostředí.

Podobenství o duchovních bojích křesťanského života ukazuje, jak dosáhnout hluboké víry a stát se dítětem, které smí vejít do Božího království, protože – slovy pouštních otců – každý z nás ve svém srdci nosí kus mnicha.

Kresťanské posolstvo prináša správu o udalosti všetkých čias, ktorou je iniciatíva Božieho sebadarovania, jednoduchšie nazývaná Zjavenie. V období prvotnej Cirkvi, v čase kedy ešte nejestvovalo Písmo, sa udalosť sebadarovania Boha šíri predovšetkým v podobe ústneho ohlasovania Božieho slova. Najzákladnejšou požiadavkou procesu tradície sa tak stáva spojitosť prijať - odovzdať, ktorej autentickými svedkami sú práve apoštoli. Tí, ktorí boli očitými svedkami spásonosných udalostí Kristovho zjavenia, sa stávajú zároveň aj zárukou pravej identity tradíciou odovzdávaného pokladu viery. Mnohorakosť účelu Božieho slova (krstná katechéza, obranné apológie, liturgické slávenia, misijné účinkovanie a pod.) dala podnet k postupnému procesu zapisovania dovtedy len ústne ohlasovaného slova Božieho zjavenia. Ďalej to boli cirkevní Otcovia, ktorí sa usilovali svojimi komentármi a úvahami zachovať zmysel odovzdávaného posolstva kresťanskej viery tak, ako bol tento pochopený v časoch ich učiteľov, ktorými boli apoštoli alebo ich žiaci. Z tohto hľadiska sú svedectvá cirkevných Otcov a ich napísané diela veľmi cenné a pre správne pochopenie autentického významu Písma nenahraditeľné. Bol to práve posledný ekumenický koncil Cirkvi, ktorý poukázal na historickú náväznosť medzi Tradíciou a Písmom. Obe skutočnosti sa medzi sebou líšia, no ich vzájomnú jednotu a neoddeliteľnosť zabezpečuje to isté Božie slovo, ktoré je v dejinách odovzdávané za účasti učiteľského úradu Cirkvi, bdejúceho nad tým, aby raz navždy a neopakovateľne uskutočnené Božie zjavenie bolo nezmenené a autenticky prenášané cez všetky generácie až po naše dni. Problematika Tradície je téma veľmi dôležitá pre pochopenie pôvodu Písma, jeho kánona, ako i správneho vysvetľovania a chápania obsahu biblického zjavenia. Nie je jednoduché tradíciu výstižne charakterizovať. Svojím významom zaujíma dôležité miesto v každom teologickom uvažovaní, a preto sa možno oprávnene domnievať, že v minulosti tak problematická (v súčasnosti azda aj trochu nedocenená) téma si určite nájde svoju aktuálnosť a primeraný rozsah v teologickej úvahe blízkej budúcnosti.

Jak číst Písmo svaté s vírou. Bible formuje každou generaci křesťanů a kulturní společnost vůbec. Autorka, znalá patristiky, předkládá pravidla, která otcové používali pro výklad Písma. Otcové byli mistry v četbě bible ve světle těch nejpokrokovějších vědeckých teorií své doby. Avšak to nejdůležitější spatřovali ve svátostné (ikonické) povaze jak biblického textu, tak celého stvoření, a v postupném vrůstání čtenáře do světa Písma. Bible je totiž spolu se stvořeným světem stěžejní „knihou“ pro pochopení Božího zájmu o člověka.

Jádro této knihy tvoří výběr nejstarších patristických textů týkajících se služby biskupů, kněží a jáhnů, počínaje Novým zákonem a pokračuje spisy apoštolských otců, apologetů a velkých církevních otců a spisovatelů 3. století – Klementa, Órigena, Tertuliána, Cypriána a dalších. Tyto úryvky jsou vždy uvozeny stručným představením daného autora a jeho nauky. Výběr patristických textů nikdy nemůže postihnout celou realitu kněžství ve starověkém světě, kde se střetávají kulturní kněžství pohanské, starozákonní i novozákonní. Již v této době však nacházíme jednomyslné stanovisko, že služba v církvi nemá původ v lidské iniciativě, ale že tvoří součást Božího vyvolení a plánu spásy.

Dielo je mostom medzi východným a západným kresťanstvom a hovorí o otcoch púšte žijúcich v 4. storočí a ich myšlienkach v pokušeniach. Píše sa v ňom o honobení majetku, pýche, márnomyseľnosti a ctibažnosti, o všetkom, čo okolo seba vidíme. Je to kniha ktorá je protiváhou voči súčasnému relativizmu, liberalizmu, pôžitkárstvu a sekularizmu konzumnej spoločnosti. Hovorí o pokornej múdrosti a tom, že múdrosť bez sebareflexie je bezcenná.