Hugo Rahner

V deseti kapitolách o duchovním životě čerpá autor, bratr teologa Karla Rahnera, z moudrosti církevních Otců. Tak jako prvotní církev si zřetelně uvědomovala důležité biblické tajemství, že nám Písmo zobrazilo podobu Matky Marie jako vzor a předobraz Matky církve, tak i pro nás se stává celý život Matky Boží útočištěm („refugium peccatorum“) na našich cestách.

Hugo Rahner SJ se zamýšlí, způsobem volně pojatých esejů, nad charizmatem zakladatele řádu. Vysvětluje, jaký je rozdíl mezi mnichem a jezuitou, anebo proč jsou jezuité vždy obtížně začlenitelní do struktur svých diecézí. Zajímavé pasáže porovnávající Origena s Ignácem, nebo Ignáce s Františkem z Assisi, se staly již klasickými texty v učebnicích dějin spirituality.Jezuita není éterický spiritualista nebo klášterem vázaný mnich, ani nevyhledává církevní úřad. Bojuje podle svých sil za toho, jenž se skutečně narodil, skutečně jedl a pil, skutečně byl pronásledován za Piláta Pontského, skutečně byl ukřižován a skutečně vstal z mrtvých.To, že jezuita do „pomoci duším“ vřadí sobě vlastní způsob duchovního zápasu, a to až po zřeknutí se vnější přísnosti, řádového oděvu a vnějších skutků pokání, aby se v „obyčejném životě“ nelišil od „ctihodného kněze“, jej nejen činí způsobilým ke stálému pokání a naprostému sebezapomínání v boji ve viditelné a „obyčejné“ církvi, ale přivádí jej ke svobodě považovat vše za relativní kromě živého Pána.

Bratr známého teologa Karla Rahnera píše populárně čtivé meditace o životě zakladatele jezuitů, doprovázené více než dvěma sty uměleckými černobílými fotografiemi. Kniha patří mezi nejoblíbenější tituly s jezuitskou tématikou.