Jaroslav Brož

Modleme se s Marií. Jednou znejkrásnějších modliteb v Bibli je Magnificat – chvalozpěv „Velebí má duše Hospodina“. Maria jej podle Lukášova podání (Lk 1, 46–55) zazpívala před narozením svého syna při návštěvě u své příbuzné Alžběty. Západní církev jej zařadila do večerních modliteb (nešpor), východní církev se jej modlí ráno. Knížka Jaroslava Brože odkrývá hloubku i prostou krásu této modlitby. Maria nás učí životu v úzkém spojení s Ježíšem. Připomíná Boží pokoru a láskyplnou péči o každého člověka. Magnificat můžeme zpívat v radosti Betléma i v bolesti Kalvárie, plní vděčnosti u Ježíšova prázdného hrobu i ve shromáždění církve v den Letnic. Vstupme tedy do Mariiny modlitby a nechme se uchvátit Tím, kdo pro nás a pro celý svět udělal „veliké věci“. Knížka poslouží k prohloubení duchovního života a modlitby jednotlivců i společenství.

Sedm kajících žalmů, z nichž nejznámější jsou žalmy 51 (Miserere) a 130 (De profundis), spojuje téma lítosti nad hříchy a touhy po Božím odpuštění. Modlitba těchto žalmů odvrací člověka od bezmoci a zoufalství. Před Bohem si nemusíme na nic hrát, zamlčovat svou bolest nebo vinu. Když před ním vyslovíme to, co je v nás slabé a zdánlivě nehodné Božího doteku, můžeme se uzdravit. Drobná publikace obsahuje text a výklad kajících žalmů, krátké modlitby a čtyři perspektivy, jak tyto žalmy číst: jako modlitbu Izraele, Ježíše, církve i jednotlivce. Praktická příručka poslouží pro osobní potřebu i pro četbu v modlitebních společenstvích a při biblických hodinách. Zvláště vhodná je pro osobní modlitbu v pátek, během postního období a při přípravě na svátost smíření. K tomu slouží i několik praktických rad na závěr.

Komentářovou řadu Český ekumenický komentář k Novému zákonu (ČEK) připravují čeští teologové z různých církví. Komentáře vydává Česká biblická společnost ve spolupráci s Centrem biblických studií. Jednotlivé svazky jsou číslovány podle pořadí knih v Novém zákoně.List Židům byl do novozákonního kánonu přijat až jako jedna z posledních biblických knih. Určen nebyl Židům, ale křesťanům různého původu obeznámeným se Septuagintou. Jako literární útvar připomíná nejvíce kázání, které interpretuje řadu starozákonních textů (Ž 8, Ž 40, Ž 95, Jr 31).List Židům je mezi novozákonními spisy v mnoha ohledech jedinečný. Jako jediný pojednává přímo o Kristově kněžství nové smlouvy a povzbuzuje věřící v obtížných okolnostech k horlivé víře a vytrvalosti. Podle formy, stylu a jazykové úrovně je dnes nejčastěji označován jako raná křesťanská homilie. O autorovi, adresátech a dalších okolnostech jeho sepsání se od starých dob dodneška vede diskuse, která pro nedostatek pozitivních informací zůstane zřejmě stále otevřená. Odlišnost od pavlovských listů byla v prvních křesťanských staletích důvodem zdrženlivosti, se kterou byl přijímán mezi kanonické knihy. Komentář si všímá jazykových a literárních charakteristik Listu Židům a objasňuje jeho teologickou argumentaci.Hlavní teologická témata listu mají své praktické důsledky. Jedním z nich je dnes nově aktuální otevřenost k bratrské lásce (filadelfia), která se ale nemá zastavit u členů vlastní komunity, ale má být otevřena vůči těm, kdo přicházejí zvenku (filoxenia).